Stále usilujme o milující laskavost

„Kdo usiluje o spravedlnost a milující laskavost, nalezne život, spravedlnost a slávu.“ — PŘÍSLOVÍ 21:21.

1. Proč bychom měli očekávat, že ti, kteří jsou vedeni Božím duchem, budou projevovat laskavost?

JEHOVA je laskavý a soucitný. Je „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. (2. Mojžíšova 34:6, 7) Je tedy pochopitelné, že k ovoci jeho svatého ducha patří láska a laskavost. — Galaťanům 5:22, 23.

2. O kterých příkladech budeme nyní uvažovat?

² Ti, kteří jsou vedeni Jehovovým svatým duchem neboli jeho činnou silou, projevují jeho ovoce v podobě laskavosti. Ve svých vztazích k druhým projevují milující laskavost. Skutečně se řídí příkladem apoštola Pavla a doporučují se jako Boží služebníci „laskavostí“ i jinými způsoby. (2. Korinťanům 6:3–10) Jejich laskavý, soucitný, odpouštějící duch odpovídá osobnosti Jehovy, který je „hojný v milující laskavosti“ a jehož Slovo obsahuje mnoho příkladů laskavosti. (Žalm 86:15; Efezanům 4:32) Čemu se můžeme naučit z některých těchto příkladů?

Laskavost nás činí nesobeckými a pohostinnými

3. Jak byl Abraham příkladem v projevování laskavosti, a jaké povzbuzení dává v této souvislosti Pavel?

³ Patriarcha Abraham (Abram) — „Jehovův přítel“ a „otec všech těch, kteří mají víru“ — dal znamenitý příklad v prokazování laskavosti. (Jakub 2:23; Římanům 4:11) Na Boží příkaz opustil společně se svou rodinou, včetně synovce Lota, chaldejské město Ur a vstoupil do Kanaánu. Ačkoli byl Abraham starší a byl hlavou rodiny, byl laskavý a nesobecký, když dovolil Lotovi, aby si vzal ty nejlepší pastviny, a on sám si ponechal, co zbylo. (1. Mojžíšova 13:5–18) Podobná laskavost může podněcovat i nás, abychom dovolili druhým mít nějakou výhodu na náš úkor. Taková nesobecká laskavost odpovídá radě apoštola Pavla: „Ať nikdo nehledá svou výhodu, ale výhodu druhého.“ Pavel sám se ‚ve všem líbil všem lidem a nehledal svou vlastní výhodu, ale výhodu mnohých, aby byli zachráněni‘. — 1. Korinťanům 10:24, 33.

4. Jak byli Abraham a Sára odměněni za to, že projevili laskavost v podobě pohostinnosti?

⁴ Laskavost se někdy projevuje srdečnou pohostinností. Abraham a jeho manželka, Sára, byli laskaví a pohostinní ke třem cizincům, kteří šli jednoho dne kolem. Abraham je přiměl, aby nějaký čas u nich zůstali, a se Sárou rychle připravili pro návštěvníky znamenité jídlo. Ukázalo se, že tito cizinci jsou Jehovovi andělé, a jeden z nich sdělil příslib, že letitá, bezdětná Sára bude mít syna. (1. Mojžíšova 18:1–15) Jak velká odměna za laskavou pohostinnost!

5. Jak projevil laskavost Gaius a jak bychom mohli dělat něco podobného?

⁵ Pohostinnost je jedním ze způsobů, jak mohou všichni křesťané projevovat laskavost. (Římanům 12:13; 1. Timoteovi 3:1, 2) Proto Jehovovi služebníci laskavě projevují pohostinnost cestujícím dozorcům. Připomíná to laskavost, kterou projevoval v prvním století křesťan Gaius. Konal „věrnou práci“, když pohostinně přijímal křesťany, kteří přicházeli na návštěvu — a byli to „cizinci“, které dříve neznal. (3. Jana 5–8) My obvykle známe ty, kterým můžeme laskavě prokázat pohostinnost. Snad si všimneme, že je některá duchovní sestra sklíčená. Její manžel je možná nevěřící nebo je dokonce vyloučený. To je skutečně příležitost, kdy můžeme prokázat laskavost a pozvat ji, aby se čas od času potěšila z duchovního společenství a z jídla společně s naší rodinou. Možná, že to nebude žádná hostina, ale naše rodina bude mít jistě radost, když bude moci prokázat laskavost takové sestře. (Srovnej Přísloví 15:17.) A ona za to nepochybně projeví vděčnost, buď ústně, nebo krátkým děkovným dopisem.

6. Jak projevila Lydie laskavost, a proč je důležité, abychom projevovali ocenění za laskavé skutky?

⁶ Když byla Bohu oddaná žena Lydie pokřtěna, „snažně prosila a řekla: ‚Jestliže jste [Pavel a jeho společníci] usoudili, že jsem věrná Jehovovi, vejděte do mého domu a zůstaňte.‘ Prostě nás k tomu přiměla,“ dodal Lukáš. Jistě si Lydiiny laskavosti vážili. (Skutky 16:14, 15, 40) Nedostatek ocenění však může mít zhoubné účinky. Jednou se stalo, že jedna osmdesátiletá sestra, která měla jen omezené síly i hmotné prostředky, laskavě s velkým úsilím připravila jídlo pro několik hostů. Byla velice zklamaná, když jí jeden mladý muž ani nedal zprávu, že nebude moci přijít. Při jiné příležitosti dvě sestry nepřišly na oběd, který připravila jedna mladá žena výslovně pro ně. „Velice mě to zranilo,“ řekla, „protože ani jedna z nich na to nezapomněla. . . Bylo by mi milejší, kdyby mi řekly, že na ten oběd zapomněly, ale ani jedna z těch sester neprojevila tolik laskavosti nebo lásky, aby mi zavolala.“ Podnítilo by tě ovoce svatého ducha, totiž laskavost, abys za podobných okolností projevil ocenění a pozornost?

Laskavost nás činí ohleduplnými

7. Jaký projev laskavosti je vyjádřen úsilím, jež bylo vynaloženo v souvislosti se splněním Jákobova přání ohledně pohřbu?

⁷ Laskavost by nás měla učinit ohleduplnými k druhým lidem a k jejich správným přáním. Znázorněme si to: Jákob (Izrael) požádal svého syna Josefa, aby mu prokázal milující laskavost a nepohřbíval ho v Egyptě. Znamenalo to sice, že mělo být Jákobovo tělo neseno daleko, ale Josef a ostatní Jákobovi synové „ho. . . přinesli do kananejské země a pohřbili ho v jeskyni pole Machpela, pole, které si Abraham koupil od Efrona Hetitského, aby vlastnil místo k pohřbu před Mamre“. (1. Mojžíšova 47:29; 49:29–31; 50:12, 13) Neměla by nás v souladu s tímto příkladem podnítit milující laskavost k tomu, abychom vyhověli přání křesťanského člena rodiny ohledně biblicky přijatelného způsobu pohřbu?

8. Čemu nás učí příběh Raab, pokud jde o oplácení laskavosti?

⁸ Neměli bychom projevit ocenění, nebo se nějak odvděčit, když nám druzí projeví milující laskavost? Jistě bychom to měli udělat. Nevěstka Raab prokázala laskavost, když skryla izraelské zvědy. Izraelité pak projevili milující laskavost tím, že ji i její domácnost uchránili, když město Jericho podlehlo zkáze. (Jozue 2:1–21; 6:20–23) To je opravdu znamenitý příklad, který ukazuje, že bychom se měli odvděčit za prokázanou laskavost tím, že jsme sami ohleduplní a laskaví.

9. Proč myslíš, že je správné požádat někoho, aby nám prokázal milující laskavost?

⁹ Když na to přijde, je správné požádat někoho, aby nám prokázal milující laskavost. To učinil Jonatan, syn prvního izraelského krále, Saula. Jonatan požádal svého milovaného mladšího přítele Davida, aby prokázal milující laskavost jemu a jeho domácnosti. (1. Samuelova 20:14, 15; 2. Samuelova 9:3–7) David si na to vzpomněl, když vykonával pomstu za Gibeonity, kterým ukřivdil Saul. David si vzpomněl na „Jehovovu přísahu“ mezi sebou a Jonatanem a projevil milující laskavost tím, že ušetřil život Jonatanova syna Mefibošeta. (2. Samuelova 21:7, 8) Jednáme také tak, ‚aby naše Ano znamenalo ano‘? (Jakub 5:12) A jsme-li starší ve sboru, jsme podobně soucitní, když naši spoluvěřící potřebují, aby jim byla prokázána milující laskavost?

Laskavost posiluje pouta

10. Jak byla požehnána milující laskavost, kterou projevila Rut?

¹⁰ Milující laskavost posiluje rodinná pouta a podporuje štěstí. To se projevilo v případě Moabitky Rut. Namáhala se, když nedaleko Betléma na poli staršího muže Boaza sbírala klasy a opatřovala tak potravu sobě i své ovdovělé a chudé tchyni Noemi. (Rut 2:14–18) Boaz později řekl Rut: „Vyjádřila jsi svou milující laskavost v posledním případě lépe než v prvním případě, když nejdeš za mladými muži, ať nízkými nebo bohatými.“ (Rut 3:10) Rut nejprve projevovala milující laskavost Noemi. „V posledním případě“ projevila tato Moabitka milující laskavost tím, že byla ochotná provdat se za staršího Boaza, aby vzbudila jméno svému mrtvému manželovi a letité Noemi. Prostřednictvím Boaza se Rut stala matkou Davidova děda Obéda. A Bůh jí udělil „dokonalou mzdu“, neboť se stala předkem Ježíše Krista. (Rut 2:12; 4:13–17; Matouš 1:3–6, 16; Lukáš 3:23, 31–33) Milující laskavost, kterou projevila Rut, přinesla jí i její rodině skutečné požehnání! Jestliže dnes v bohabojných domácnostech vzkvétá milující laskavost, projevuje se v nich požehnání a štěstí a posilují se rodinná pouta.

11. Jaký účinek měla laskavost, kterou projevil Filemon?

¹¹ Laskavost posiluje pouta uvnitř sborů Jehovova lidu. Křesťan Filemon byl známý tím, že prokazoval spoluvěřícím milující laskavost. Pavel mu řekl: „Děkuji svému Bohu vždy, když se o tobě zmiňuji ve svých modlitbách. Slýchám totiž o tvé lásce a víře, kterou máš k Pánu Ježíšovi a ke všem svatým. . . Pro tvou lásku jsem měl hodně radosti a útěchy, protože jsi občerstvil něžnou náklonnost svatých, bratře.“ (Filemonovi 4–7) Písmo neříká, jak Filemon občerstvil něžnou náklonnost svatých. Jistě však projevoval těm, kteří byli pomazaní jako on, milující laskavost rozmanitými způsoby, které pro ně byly občerstvující, a to bezpochyby posílilo jejich vzájemná pouta. K něčemu podobnému dochází dnes, když křesťané projevují milující laskavost.

12. K čemu vedla laskavost, kterou prokázal Oneziforus?

¹² Dobrý účinek měla také laskavost, kterou projevil Oneziforus. „Ať Pán poskytuje milosrdenství Oneziforově domácnosti,“ řekl Pavel, „protože mi často přinesl občerstvení a nestyděl se za mé okovy. Naopak, když byl náhodou v Římě, pilně mě hledal a našel mne. Ať Pán dá, aby v ten den našel milosrdenství od Jehovy. A všechny služby, které prokazoval v Efezu, znáš dost dobře.“ (2. Timoteovi 1:16–18) Jestliže se snažíme projevovat spoluctitelům milující laskavost, budeme šťastní a budeme posilovat pouta bratrské náklonnosti v křesťanském sboru.

13, 14. V jakém směru byl sbor ve Filipech vzorný a jak reagoval Pavel na projevenou laskavost?

¹³ Když celý sbor projevuje milující laskavost spoluctitelům, posiluje to pouta mezi nimi. Takové důvěrné pouto bylo mezi Pavlem a sborem v městě Filipech. Ve skutečnosti jedním z důvodů, proč napsal svůj dopis Filipanům, bylo to, že jim chtěl projevit vděčnost za jejich laskavost a hmotnou pomoc. Napsal: „Na začátku oznamování dobrého poselství, když jsem odešel z Makedonie, žádný sbor se nepodílel se mnou na věci dávání a přijímání, kromě vás samotných, protože i do Tesaloniky jste mi poslali jednou i podruhé něco pro mou potřebu. . . Mám všeho dosyta a mám hojnost. Jsem nasycen, když jsem nyní obdržel od Epafrodita věci od vás, příjemnou vůni, přijatelnou oběť, která se líbí Bohu.“ — Filipanům 4:15–18.

¹⁴ Není divu, že se Pavel modlil za tyto laskavé Filipany. Řekl: „Děkuji vždy svému Bohu, kdykoli si na vás vzpomenu, při své každé úpěnlivé prosbě za vás všechny, když s radostí předkládám svou úpěnlivou prosbu, protože jste přispívali k dobrému poselství od prvního dne až do této chvíle.“ (Filipanům 1:3–5) Taková laskavá a štědrá podpora díla, při němž se káže Království, nikdy sbor nijak neochudí. Když Filipané laskavě udělali v tomto směru všechno, co mohli, Pavel je ujistil: „Můj Bůh zase plně uspokojí všechny vaše potřeby tou měrou, jak je bohatý ve slávě prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:19) Ano, Bůh oplácí laskavost a štědrost. Jeho Slovo říká: „Každý, ať dělá cokoli dobrého, dostane to od Jehovy zpět.“ — Efezanům 6:8.

Když projevují laskavost ženy

15, 16. a) Jak bylo pamatováno na laskavost, kterou projevovala Dorkas, a co se stalo, když zemřela? b) Jak dnes dobrosrdečné křesťanské ženy prokazují mnoho dobrých skutků?

¹⁵ Milující laskavost Ježíšovy učednice Dorkas (Tabity) z Joppe nezůstala bez odplaty. „Oplývala dobrými skutky a dary milosrdenství“ a když „onemocněla a zemřela“, poslali učedníci pro Petra do Lyddy. Když přišel, „vedli ho do horní místnosti. Všechny vdovy k němu přistoupily, plakaly a ukazovaly mnoho spodních a svrchních oděvů, které Dorkas dělávala, dokud byla s nimi.“ Představ si tu situaci: Smutné, plačící vdovy říkaly apoštolovi, jak byla Dorkas laskavá, a ukazovaly mu ty oděvy, které byly důkazem její lásky a laskavosti. Petr poslal všechny pryč, poklekl v modlitbě a obrátil se k jejímu tělu. Naslouchej! Řekl: „Tabito, vstaň!“ A podívej se! „Otevřela oči, a když zahlédla Petra, posadila se. Podal jí ruku, zvedl ji, zavolal svaté a vdovy a představil ji živou.“ (Skutky 9:36–41) To bylo skutečně požehnání od Boha!

¹⁶ To bylo první zaznamenané vzkříšení, které vykonal apoštol Ježíše Krista. A okolnosti, jež vedly k tomuto podivuhodnému zázraku, vyplývaly z laskavosti. Kdo může říci, že by Dorkas byla vzkříšena k životu, kdyby nebyla oplývala dobrými skutky a dary milosrdenství — kdyby neprojevovala v hojné míře milující laskavost? Bylo to nejen požehnání pro Dorkas a pro ty vdovy, ale zázrak vzkříšení byl také svědectvím o Boží slávě. Ano, „to se stalo známým po celém Joppe a mnozí uvěřili v Pána“. (Skutky 9:42) Dnes také dobrosrdečné křesťanské ženy oplývají dobrými skutky — šijí možná oděvy pro spoluvěřící, připravují jídla pro ty, kteří jsou mezi námi staří, prokazují pohostinnost druhým. (1. Timoteovi 5:9, 10) Pro ty, kteří takové jednání pozorují, je to opravdu znamenité svědectví. A především jsme opravdu šťastní, že zbožná oddanost a milující laskavost podněcuje toto ‚velké vojsko žen‘, aby ‚vyprávěly dobrou zprávu‘ ke slávě našeho Boha, Jehovy! — Žalm 68:11; 68:12, KB.

Stále usiluj o milující laskavost

17. Co je řečeno v Příslovích 21:21 a jak platí tato slova na zbožné jednotlivce?

¹⁷ Všichni, kteří touží po Boží přízni, musí usilovat o milující laskavost. „Kdo usiluje o spravedlnost a milující laskavost, nalezne život, spravedlnost a slávu,“ říká moudré přísloví. (Přísloví 21:21) Zbožný člověk pilně usiluje o Boží spravedlnost a dává se stále vést božskými měřítky. (Matouš 6:33) Neustále prokazuje druhým věrnou a oddanou lásku neboli milující laskavost, a to v hmotném a především v duchovním směru. Tak nachází spravedlnost, protože mu Jehovův duch pomáhá žít spravedlivým způsobem. Je opravdu ‚oblečen spravedlností‘, jako kdysi zbožný muž Job. (Job 29:14) Takový člověk nehledá svou slávu. (Přísloví 25:27) Dostává však slávu, kterou mu dopřává Jehova, snad v podobě úcty od ostatních lidí, kteří jsou Bohem podněcováni, aby s ním jednali laskavě, protože on sám jim projevuje milující laskavost. A takoví lidé, kteří věrně a oddaně konají Boží vůli, naleznou nadto život — nejen na několik prchavých let, ale navždy.

18. Proč bychom měli usilovat o milující laskavost?

¹⁸ Proto ať všichni, kteří milují Jehovu Boha, nadále usilí o milující laskavost. Tato vlastnost povede k tomu, že budeme milí Bohu i druhým lidem. Podnítí nás k pohostinnosti a k ohleduplnosti. Laskavost posiluje pouta v rodině a v křesťanském sboru. Ženám, které projevují milující laskavost, je vyjadřováno ocenění a získávají si velkou vážnost. A všichni, kteří usilují o tuto nádhernou vlastnost, přinášejí chválu Bohu milující laskavosti, Jehovovi.

Jak bys odpověděl?

◻ Jak byl Abraham příkladem v projevování laskavosti?

◻ Čemu nás učí příběh Raab ohledně oplácení laskavosti?

◻ Jak projevoval sbor ve Filipech laskavost?

◻ Jak dnes laskavé křesťanské ženy konají hojně dobrých skutků?

◻ Proč bychom měli usilovat o milující laskavost?