Znázornění — Klíč k srdcím

DAVID utíká, protože mu jde o život. Jeho nepřítelem je Saul, pomazaný izraelský král. Saula naplňuje nenávist k Davidovi, sžírá ho žárlivost. Nyní se král vydal na vražednou výpravu společně se třemi tisíci vojáky. David a jeho muži se před velkou početní přesilou ukryli v pustině hluboko v jedné jeskyni.

David a jeho muži se krčí ve tmě, ale náhle dochází k překvapujícímu obratu. Právě do této jeskyně vstupuje král Saul, aby vykonal potřebu. Se zbraní v ruce se David tiše blíží ke svému bezmocnému nepříteli. Ale k údivu svých mužů krále nezabije. Pouze odřízne část Saulova oděvu. David lituje i tohoto činu a říká: „Z Jehovova stanoviska je nemyslitelné, abych já, já učinil tu věc svému pánovi, Jehovovu pomazanému, že bych proti němu napřáhl ruku; vždyť je Jehovův pomazaný.“ — 1. Samuelova 24:1–6.

Tato biblická zpráva nám poskytuje důrazné poučení o tom, že je nutné mít úctu k autoritě, kterou dal Bůh. Působí také na srdce, snad ještě účinněji než přímá rada. Takovou sílu mají zprávy, jež jsou k našemu poučení zaznamenány v Božím slovu. — Římanům 15:4.

Když tedy svědkové Jehovovi káží dobré poselství, vedou domácí biblická studia, přednášejí biblické proslovy nebo vydávají příležitostné svědectví, snaží se nejen o to, aby se vyjadřovali o určitých skutečnostech. Snaží se zapůsobit na srdce posluchačů, a proto vyprávějí zkušenosti a používají znázornění. Jejich publikace Theocratic Ministry School Guidebook (Příručka pro teokratickou školu kazatelské služby) vysvětluje: „Znázornění povzbuzují zájem a osvětlují důležité myšlenky. Podněcují myšlenkové pochody a usnadňují pochopení nových myšlenek. Dobře volená znázornění spojují působení na rozum s citovým dojmem. . . Příležitostně můžeš použít znázornění k překonání předsudku nebo zaujatosti.“a — Strana 97 (angl. s. 168).

Warren DuBois ve své knize Essentials of Public Speaking uvádí: „Ať autor nebo řečník vyjádří své myšlenky tím, že je vloží do jednání nebo slov lidských bytostí. Pak i ten nejméně zajímavý námět ožije a získá barvitost.“ Jestliže tedy křesťané jako kazatelé dodají život a barvu poselství, které je již samo o sobě překypující a životodárné, jistě jim to pomůže zapůsobit na srdce.

Znázornění, která vyučují

Znázornění jakého druhu je nejpůsobivější? Obvykle znázornění, které je založeno na něčem, s čím mohou posluchači snadno najít spojitost. Ježíš Kristus dal v tomto směru znamenitý příklad. Ve svém Kázání na hoře mluvil Ježíš o obyčejných věcech, jako je sůl, lampy a ptáci. (Matouš 5:1–7:29) Každý například věděl, jak vypadají lampy, v nichž hořel olej a které se někdy stavěly na stojan. Ježíšovi učedníci si tedy jistě uvědomili, že by měli být nositeli duchovního světla, když jim Ježíš řekl: „Lidé rozsvěcují lampu a nestaví ji pod odměrný koš, ale na stojan, a ona září na všechny v domě. Podobně ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:15, 16) Jednoduchá znázornění, která dobře odpovídají námětu, pomohou křesťanským kazatelům objasnit myšlenky a biblické nauky.

Snad nejpůsobivější Ježíšova podobenství zaměřovala pozornost na lidi. Povšimni si znázornění zaznamenaných v 15. a 16. kapitole Lukáše. Znalci Zákona a farizeové předtím kritizovali Ježíše za to, že přijímal hříšníky a výběrčí daní. Odpověděl tím, že vyprávěl působivé příběhy o lidech. Mluvil o pastýři, který našel ztracenou ovci, o ženě, která opět získala ztracenou minci, o marnotratném synovi, který se vrátil domů, a o nespravedlivém správci.

Znázornění a zážitky ze skutečného života mohou být pro křesťanského služebníka velice užitečné. Povšimněme si, jak Alexander H. Macmillan, který šedesát let cestoval jako veřejný řečník, vysvětlil biblickou pravdu o mrtvých. Jeho otec věřil, že duše neumírá, a Macmillan s ním krátce před jeho smrtí rozmlouval:

„Otec se mě přímo zeptal: ‚Synu, budu se cítit v hrobě opuštěný, až tam budu čekat, než začne Království působit a začne naplňovat zemi dokonalostí?‘

To byla otázka, na kterou mladý člověk nemohl snadno odpovědět tak, aby uspokojil staršího muže, který až dosud takovým způsobem nikdy neuvažoval.

Místo odpovědi jsem se zeptal: ‚Otče, spal jsi na dnešek dobře?‘

Odpověděl: ‚Ano, synu, skutečně jsem spal dobře, když mi dal lékař tabletky na spaní.‘

‚Cítil ses opuštěný, když jsi spal?‘

‚Ne, opuštěný jsem se necítil. Kdybych tak mohl spát stále. Necítím totiž žádnou bolest.‘ “

Potom A. H. Macmillan svému otci přečetl Joba 14:13–15; a 3:17–19 a řekl: „Tak vidíš, otče, mrtví spí spánkem smrti, a v takovém stavu nic nevědí. Jak by se tedy mohli cítit opuštění?“

To bylo skutečně účinné vyučování. Jsi-li jedním ze svědků Jehovových, můžeš i ty používat biblických textů a znázornění, abys zapůsobil na mysl a na srdce.

Jak najít znázornění

Kde však můžeme najít účinná znázornění nebo zážitky ze života? Mnohé můžeš najít v pokladnici svých osobních zážitků. Potřebuješ například ukázat, jaká požehnání jsou spojena s vírou, jakou sílu má modlitba nebo jakou radost přináší kazatelská služba? Jsi-li Bohu oddaným křesťanem, můžeš pravděpodobně vyprávět různé zážitky z vlastního života. Pěkné zkušenosti možná slyšíš při sborových shromážděních nebo při rozhovorech se spolukřesťany. Nebo snad čteš nějakou povzbuzující zkušenost v ročence svědků Jehovových. Také index k publikacím Strážné věže ti umožňuje přístup k tištěným zkušenostem z celého světa.

Jak můžeme působivě vyprávět zkušenosti? Pozornost posluchačů je možné upoutat mimo jiné tím, že vyvoláme do určité míry dychtivé očekávání. Zkušenost bychom mohli uvést slovy: „Jeden průkopník osobně poznal, jak Jehova žehná těm, kteří v něj důvěřují.“ Posluchači budou ihned chtít vědět, jaká požehnání dostal ten kazatel Království, který káže plným časem. Rozhodně jim to řekni.

Snaž se vyprávět nějakou zkušenost vlastními slovy. Uváděj podrobnosti, protože tím příběh získá na působivosti. Jestliže jasně vylíčíš okolnosti, snadněji vzbudíš zájem posluchačů. Dej však pozor, aby ses do vyprávění nezabral natolik, že by posluchači nepochopili, proč jim tu zkušenost vyprávíš. Také se vyvaruj zveličování, protože tím se sice může stát příběh zajímavějším, ale může to podkopat tvou důvěryhodnost. Z téhož důvodu nesděluj dál věci, o kterých jsi jen slyšel, a nevyprávěj zkušenosti, které nemůžeš ověřit.

Jak můžeme Bibli oživit

Nejpoučnější zkušenosti najdeme v Bibli samotné. Představ si, že bys například chtěl ukázat člověku, který studuje Bibli, nebo nějakému posluchačstvu, že děti mohou zaujmout postoj pro Jehovu Boha. Rozhodneš se možná, že použiješ zprávu o nejmenované dívence, která mluvila s Naamanovou manželkou o Jehovovu prorokovi Elišovi. Nejdříve přečti zprávu ve 2. Královské 5:1–5. Pak by ses mohl zeptat: „Co myslíte, jak obtížné bylo pro tu dívenku, aby v zemi s falešným uctíváním zachovala ryzost Bohu? Nepotřebovala odvahu, aby přesvědčivě mluvila o Jehovovi a o jeho prorokovi?“

Předcházející zkoumání ti možná pomohlo oživit tuto zprávu. Užitečné informace jsi mohl najít v indexech k některým publikacím Strážné věže, a to pod hesly NAAMAN, SÝRIE a ELIŠA. Odkazy v Překladu nového světa Svatých písem tě možná dovedly od zprávy ve 2. Královské k Žalmu 148:12, 13, kde čteme: „Mladí muži a také panny, starci spolu s chlapci. Ať chválí Jehovovo jméno, vždyť jedině jeho jméno je nedosažitelně vysoko. Jeho důstojnost je nad zemí a nebem.“ To je skutečně pro mladé lidi povzbuzením, aby směle mluvili Boží slovo! — Skutky 4:29–31.

Jsi-li křesťanským služebníkem, pak v tomto ohledu ‚dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování‘. (1. Timoteovi 4:16) Nestačí jen pravdu říkat — je nutné ji znázornit. Učiň biblické zprávy živými a ukaž jejich význam. Používej vhodných zkušeností a znázornění. Tak je možné zapůsobit na srdce.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 29]

Dnešní křesťanští kazatelé mohou jako Ježíš používat živých znázornění, aby sdělili poselství a zapůsobili na srdce