„Odložme také každou zátěž“

„Je mi tak smutno a těžko,“ naříkala si Mary. Tato křesťanka se zmínila o tom, že je mnoho křesťanských povinností, a dodala: „Pozoruji, že přátelé pociťují vyčerpanost. Já také cítím únavu a napětí. Pomozte mi laskavě pochopit, proč.“

MÁŠ také pocit, že žiješ v napětí a že jsi příliš unaven, než abys mohl přiměřeně plnit své teokratické odpovědnosti? Zdá se ti někdy, že křesťanská služba je velkou zátěží, že to je těžké břemeno? Mnozí věrní křesťané procházejí obdobími sklíčenosti, protože jsme stále obklopeni negativními silami, které mohou potlačovat naši radost. Být pravým křesťanem je dnes skutečně náročný úkol. Proto snad někdo občas cítí, že je křesťanská služba velkou zátěží.

Hledejme příčinu

Písmo objasňuje, že Jehova na nás neklade nerozumné nároky. Apoštol Jan řekl, že Boží „přikázání. . . nejsou obtížná“. (1. Jana 5:3) Podobně řekl Ježíš svým učedníkům: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:29, 30) Zřejmě tedy není Jehovovou vůlí, abychom se ve službě jemu cítili přetíženi nebo příliš zatíženi.

Jak tedy asi dojde k tomu, že věrný křesťan začne pociťovat své křesťanské odpovědnosti jako těžké břemeno? Pravděpodobně k tomu přispívá několik činitelů. Povšimněme si těchto slov apoštola Pavla: „Odložme také každou zátěž . . . a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (Hebrejcům 12:1) Pavlova slova ukazují, že křesťan na sebe někdy sám bere zbytečný náklad. To nutně neznamená, že by se dopouštěl vážných hříchů. Ale křesťan se někdy mýlí ve svém úsudku, a tím si vážně komplikuje život. Pak pro něj může být obtížné běžet závod, který nám byl předložen.

Vyrovnaný názor na hmotné věci

Zamysleme se například nad otázkou světské práce. V mnoha zemích jsou takové ekonomické podmínky, že křesťanovi prakticky nezbývá nic jiného, než mít dlouhou pracovní dobu. Často však lidé vstupují do zaměstnání jen proto, aby si budovali kariéru nebo aby si nahromadili přepychové věci. Někteří křesťané přehodnotili své skutečné potřeby a zjistili, že bude moudré podniknout úpravy ve svém způsobu zaměstnání. To byl případ Debbie a jejího manžela, kteří jsou oba svědky Jehovovými. Debbie říká: „Naše finanční situace se změnila a už dále nebylo nutné, abych pracovala na plný úvazek. Bylo však obtížné s tím přestat.“ Zanedlouho začala pociťovat tíseň, protože měla příliš mnoho práce. Říká o tom: „Sobota byla můj jediný volný den, kdy jsem se mohla zabývat domácností. Často jsem prostě neměla chuť jít do kazatelské služby. Věděla jsem, že to není správné a trápilo mě svědomí, ale své zaměstnání jsem měla tak ráda! Nakonec jsem musela nezaujatě posoudit skutečný stav. Bylo jen jediné řešení. Odešla jsem ze zaměstnání.“ Je pravda, že někdo nemůže podniknout takové závažné změny. Ale při pečlivém prozkoumání našeho pracovního časového plánu se může ukázat, že musíme podniknout určité změny.

Mohou být i jiné způsoby, jak se zbavit zbytečných břemen. Co kdybychom omezili rekreační cestování, sportování a jiné zábavy — a také čas, který strávíme u televize? I když v těchto oblastech dosáhneme žádoucí rovnováhy, bude možná nutné stále činit různé úpravy, abychom si tuto rovnováhu zachovali.

Nezbytně nutná je rozumnost

Rozumnost v takových věcech nám pomůže přizpůsobit se, jakmile nastanou nové okolnosti. Tak si můžeme zachovat pozitivní názor na naši službu. — Efezanům 5:15–17; Filipanům 4:5.

Máš pocit, že je pro tebe zátěží, chceš-li konat v Boží službě totéž, co druzí? Také tím může vniknout do tvého života úzkost a nespokojenost. Dobrý příklad druhých tě může jistě povzbudit k intenzívnější činnosti, ale rozumnost ti pomůže dát si realistické cíle, které odpovídají tvým okolnostem a schopnostem. Písmo nám říká: „Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným. Každý totiž ponese svůj vlastní náklad.“ — Galaťanům 6:4, 5.

Místní zvyky a tradice mohou také přispět k našim břemenům. V Ježíšově době byli lidé unavení tím, jak se snažili vyhovět mnoha náboženským pravidlům a tradicím, jež stanovili lidé. Jehovův lid je dnes osvobozen od tradic falešného náboženství. (Srovnej Jana 8:32.) Přece se však může stát, že by se křesťan příliš věnoval místním zvykům. Například s událostmi, jako je svatba, bývají někdy spojeny velice spletité zvyky. Na těchto zvycích nemusí být nic nesprávného a jsou snad dokonce pěkné svou starobylostí nebo jsou zajímavé. Křesťané však možná nemají čas ani finanční prostředky, aby mohli dodržovat všechny takové věci, a kdyby se o to usilovně snažili, mohla by se z toho stát další zbytečná břemena.

Povšimněme si, co se stalo, když Ježíš navštívil jednu ženu, která se jmenovala Marta. Místo aby vytěžila plný užitek z jeho božské moudrosti, „Marta byla. . . rozptýlena obstaráváním mnoha povinností“. Zatěžovala se mnoha maličkostmi. (Lukáš 10:40) Ježíš jí však laskavě navrhl, že by mohla zjednodušit přípravu jídla, aby mohla mít užitek z jeho vyučování. (Lukáš 10:41, 42) Z toho je dobře vidět, že nám zdravý úsudek a rozumnost pomohou dosáhnout rovnováhy v naší křesťanské službě. — Jakub 3:17.

Zdravý úsudek je nutný i tehdy, jestliže si vybíráme společníky. Přísloví 27:3 varuje: „Tíha kamene a náklad písku — ale mrzutost s někým pošetilým je těžší než oboje.“ Naši důvěrní společníci budou vždy silně ovlivňovat náš způsob myšlení. Jestliže si vybíráme společnost těch, kteří mají ve zvyku hledat chyby nebo kritizovat druhé ve sboru, mohlo by to do nás zasít semeno sklíčenosti a negativního smýšlení. (1. Korinťanům 15:33) Jestliže rozeznáme, že to může být příčinou problému, mohli bychom zmenšit svůj náklad tím, že moudře pozměníme společnost, s níž se stýkáme.

Buďme skromní, když chodíme se svým Bohem

V Micheášovi 6:8 nacházíme podnětnou otázku: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys. . . byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ Skromnost je definována jako vědomí vlastních omezených možností. Ti, kteří si neuvědomují své omezené možnosti, se mohou přetížit příliš mnoha závazky. To se stalo zralým křesťanům, dokonce i dozorcům, a oni pak byli sklíčení, nespokojení a ztráceli radost. Kenneth, jeden křesťanský starší, připustil: „Viděl jsem, jak se dostávám do deprese, a řekl jsem si: ‚Nepřipustím, aby se mi to stalo.‘ Omezil jsem proto některé své závazky a soustředil jsem se na to, nač jsem stačil.“

Ani pro skromného proroka Mojžíše nebylo snadné rozeznat, že má omezené možnosti. Proto mu musel jeho tchán Jetro pomoci ke střízlivému uvažování o nesmírném množství práce, kterou se pokoušel zvládnout sám. „Jaké zaměstnání to konáš pro lid?“ zeptal se Jetro. „Není dobré, jak to děláš. Jistě se vyčerpáš. . . protože toto zaměstnání je pro tebe příliš velkým nákladem. Nejsi schopen to dělat sám. . . Ale sám bys měl vybrat ze všeho lidu schopné muže. . . a stane se, že každý velký případ přednesou tobě, ale každý malý případ projednají jako soudci sami. Ulehči si to tedy, a ponesou náklad s tebou.“ Mojžíš ihned začal přidělovat něco ze své práce druhým, a tak se mu ulevilo od toho, co se mu stávalo nesnesitelným nákladem. — 2. Mojžíšova 18:13–26.

Při jiné příležitosti řekl Mojžíš Jehovovi: „Nejsem schopen sám o sobě nést všechen tenhle lid, protože je pro mne příliš těžký.“ Opět dostal odpověď, aby přidělil pravomoc jiným. To může být řešení i v tvé tísnivé situaci, jestliže se cítíš přetížen příliš mnoha závazky. — 4. Mojžíšova 11:14–17.

Jehova nám pomáhá nést náklad

Ježíš sice řekl, že jeho jho je příjemné a jeho náklad že je lehký, ale to neznamenalo, že by neměl žádnou váhu. Jho, které bychom na sebe měli přijmout podle Ježíšovy výzvy, není jho nečinnosti. Je to jho naprosté oddanosti Bohu, kterou projevujeme jako učedníci Ježíše Krista. Postavení pravého křesťana je tedy spojeno s určitým zatížením nebo s určitým tlakem. (Matouš 16:24–26; 19:16–29; Lukáš 13:24) Se zhoršováním světových poměrů poroste tlak různého druhu. Máme však důvody k radostné vyhlídce, protože Ježíšovo pozvání obsahuje myšlenku, že mohou druzí přijmout jeho jho s ním a že jim bude nápomocen.a Pokud se tedy budeme řídit Kristovým vedením, budeme moci svůj náklad zvládnout, protože nám on bude pomáhat.

Bůh pečuje o ty, kteří ho milují, a chrání srdce a myšlenkové síly všech, kteří na něho v modlitbách skládají své břemeno. (Žalm 55:22; Filipanům 4:6, 7; 1. Petra 5:6, 7) „Požehnaný buď Jehova, který za nás denně nosí náklad, pravý Bůh naší záchrany,“ řekl žalmista. (Žalm 68:19) Ano, buď si jistý, že Bůh ponese denně i tvůj náklad, jestliže odložíš všechnu zátěž a s vytrvalostí poběžíš závod, který ti je předložen.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 24]

Moudří starší jsou ochotni pověřit jiné některými úkoly a dělit se o úkoly