Pravé štěstí ve službě Jehovovi
„Šťastný je ten, který má ku pomoci Jákobova Boha, jehož naděje je v Jehovovi, jeho Bohu.“ — ŽALM 146:5.
1, 2. Co se dá říci o definici štěstí a v čem dnes mnoho lidí spatřuje štěstí?
CO JE štěstí? Slovníkáři, filozofové a teologové se je snaží definovat již po celá staletí. Nedospěli však k definici, která by byla jednohlasně přijata. Encyclopædia Britannica připouští: „ ‚Štěstí‘ se velice obtížně definuje.“ Představy o tom, co je štěstí, se zřejmě u různých lidí liší podle toho, jaký mají názor na život.
2 Pro mnohé lidi se štěstí spojuje s dobrým zdravím, hmotným majetkem a příjemným společenstvím. Ale někteří to všechno mají, a přece jsou nešťastní. Představa o štěstí, kterou získávají z Bible muži a ženy oddaní Jehovovi Bohu, se naprosto liší od všeobecného názoru.
Odlišný názor na štěstí
3, 4. a) Koho Ježíš prohlásil za šťastného? b) Čeho si můžeme povšimnout ve spojitosti s předpoklady štěstí, o nichž mluvil Ježíš?
3 Ježíš Kristus ve svém Kázání na hoře neřekl, že štěstí závisí na dobrém zdraví, na hmotném majetku nebo na něčem podobném. Za skutečně šťastné prohlásil ty, „kteří si uvědomují svou duchovní potřebu“, a ty, „kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti“. S těmito dvěma předpoklady pravého štěstí souvisí Ježíšův zdánlivě paradoxní výrok: „Šťastní jsou ti, kteří truchlí, protože budou utěšeni.“ (Matouš 5:3–6) Je zřejmé, že Ježíš neřekl, že lidé budou automaticky šťastní, když ztratí někoho milovaného. Mluvil spíše o těch, kteří naříkají nad svým hříšným stavem a jeho následky.
4 Apoštol Pavel mluvil o tom, že lidské stvoření sténá pod hříchem na základě naděje, že bude „osvobozeno ze zotročení porušeností“. (Římanům 8:21, 22) Lidé, kteří přijímají Jehovovo opatření k usmíření hříchů, jež je zprostředkováno Kristovou výkupní obětí, a kteří činí Boží vůli, dostávají skutečnou útěchu a jsou obšťastněni. (Římanům 4:6–8) Ve svém Kázání na hoře Ježíš také prohlásil za šťastné ty, kteří jsou „mírné povahy“, „milosrdní“, „čistí v srdci“ a „pokojní“. Vyjádřil ujištění, že takoví mírní lidé nepřijdou o své štěstí, ani když budou pronásledováni. (Matouš 5:5–11) Je zajímavé, že z hlediska těchto vznešených předpokladů štěstí jsou bohatí i chudí na stejné úrovni.
Základ pro skutečné štěstí
5. Co je základem štěstí Božích oddaných služebníků?
5 Zdroj pravého štěstí nelze najít v hmotném bohatství. Moudrý král Šalomoun řekl: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísloví 10:22) Pro tvory, kteří uznávají Jehovovu univerzální svrchovanost, je štěstí nerozlučně spjato s Božím požehnáním. Bohu oddaný člověk, který má a cítí Jehovovo požehnání, je skutečně šťastný. Z biblického hlediska je štěstí spjato s pocitem potěšení, spokojenosti a naplnění v Jehovově službě.
6. Co má činit Boží lid, má-li být skutečně šťastný?
6 Pravé štěstí závisí na správném vztahu k Jehovovi. Zakládá se na lásce k Bohu a na věrnosti Bohu. Jehovovi oddaní služebníci plně souhlasí s Pavlovými slovy: „Nikdo z nás opravdu nežije pouze pro sebe. . . žijeme Jehovovi. . . patříme Jehovovi.“ (Římanům 14:7, 8) Pravého štěstí tedy nelze dosáhnout, jestliže neprojevujeme poslušnost Jehovovi a nepodřizujeme se radostně jeho vůli. Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří slyší Boží slovo a dodržují je!“ — Lukáš 11:28.
Proměnné předpoklady štěstí
7, 8. a) Jak můžeme roztřídit předpoklady štěstí? b) Co lze říci o manželství a rození dětí?
7 Uvedené předpoklady štěstí můžeme označit jako „základní“ neboli „konstantní“, protože platí pro Jehovovy oddané služebníky v každé době. Dále existují předpoklady, které bychom mohli označit jako proměnné, totiž okolnosti, které mohou v určité době vést ke štěstí, ale v jiné době působí štěstí jen nepatrně nebo k němu nevedou vůbec. V patriarchální době a v předkřesťanském období se manželství a rození dětí považovalo za nezbytné předpoklady štěstí. Je to patrné z naléhavé žádosti, kterou vyjádřila Ráchel Jákobovi: „Dej mi děti, nebo jinak budu mrtvou ženou.“ (1. Mojžíšova 30:1) Tento názor na rození dětí odpovídal tehdejšímu Jehovovu předsevzetí. — 1. Mojžíšova 13:14–16; 22:17.
8 Manželství a rození dětí se v raných dobách považovalo mezi Jehovovým lidem za Boží požehnání. V tragických obdobích jejich dějin byla však s tím i s jinými okolnostmi spojena tíseň. (Srovnej Žalmy 127, 128 s Jeremjášem 6:12; 11:22; Nářky 2:19; 4:4, 5.) Je proto zřejmé, že manželství a rození dětí nejsou trvalými předpoklady štěstí.
Byli šťastní bez manželství
9. Proč Jeftovu dceru každoročně chválili?
9 Mnozí Boží služebníci našli pravé štěstí bez manželství. Jeftova dcera zůstala z úcty ke slavnostnímu slibu svého otce neprovdaná. Nějaký čas společně se svými přítelkyněmi oplakávala své panenství. Ale jakou radost měla, když mohla sloužit plným časem v Jehovově domě, snad mezi ‚ženami, které konaly organizovanou službu u vchodu do stanu setkání‘! (2. Mojžíšova 38:8) Každoročně se jí za to dostávalo chvály. — Soudci 11:37–40.
10. Co vyžadoval Jehova od Jeremjáše a zdá se snad, že byl proto Jeremjáš v životě nešťastný?
10 Prorok Jeremjáš žil v pohnutých dobách, a proto od něho Jehova vyžadoval, aby se zdržel manželství a aby neměl děti. (Jeremjáš 16:1–4) Ze zkušenosti však Jeremjáš poznal, že jsou pravdivá Boží slova: „Požehnaný je zdatný muž, který spoléhá na Jehovu a jehož důvěrou se stal Jehova.“ (Jeremjáš 17:7) Přes čtyřicet let se Jeremjáš věnoval prorocké službě; nežil přitom v manželství a věrně sloužil Bohu. Pokud víme, nikdy se neoženil a neměl děti. Kdo však může pochybovat, že byl Jeremjáš šťastný, jako byl šťastný věrný židovský ostatek, který se ‚rozzářil nad Jehovovou dobrotou‘? — Jeremjáš 31:12.
11. Ze kterých biblických příkladů je vidět, že Jehovovi věrní služebníci byli šťastní, ačkoli neměli manželského druha?
11 Mnozí jiní lidé radostně sloužili Jehovovi a neměli přitom manželského druha. Buď nikdy v manželství nežili, nebo byli ovdovělí. Patřila k nim prorokyně Anna, pravděpodobně Dorkas neboli Tabita, apoštol Pavel a největší příklad — Ježíš Kristus.
Bez manželství — a přece dnes šťastní
12. Čemu dnes učinili místo někteří Jehovovi šťastní, oddaní služebníci a proč?
12 Dnes věrně slouží Bohu tisíce svědků Jehovových, kteří nemají manželského druha. Někteří byli schopni uposlechnout Ježíšovu výzvu: „Kdo tomu [daru svobodného stavu] může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ Učinili to „kvůli nebeskému království“. (Matouš 19:11, 12) Znamená to, že dobře využili svobodu, kterou jim Bůh dal, aby věnovali více času a energie, aby podporovali zájmy Království. Mnozí z nich slouží jako průkopníci, misionáři nebo členové rodiny bétel ve světovém ústředí Společnosti Strážná věž nebo v některé z jejích odboček.
13. Které příklady ukazují, že křesťan může žít bez manželství, a přece být šťastný?
13 Jedna milovaná sestra pokročilejšího věku výmluvně nazvala svůj životní příběh „Neprovdaná, a šťastná jako průkopnice“. (Strážná věž číslo 20, 1985, strany 23–28.) Jiná svobodná sestra, která strávila přes padesát let ve službě v bételu, prohlásila: „Jsem se svým životem naprosto spokojená. V díle, které tak velice miluji, mám nyní více práce než předtím. Znovu bych se rozhodla stejně.“ — Strážná věž číslo 21, l982, strana 13.
14, 15. a) Co je podle apoštola Pavla nutné, aby někdo zůstal bez manželství? b) Proč Pavel říká, že ten, kdo není v manželství, činí „lépe“ a „je šťastnější“?
14 Povšimněme si, že mluví o ‚rozhodnutí‘. Pavel napsal: „Jestliže však někdo stojí pevně ve svém srdci a necítí nutnost, ale má autoritu nad svou vlastní vůlí a učinil toto rozhodnutí ve svém vlastním srdci, že si zachová své vlastní panenství, udělá dobře. A tak i ten, kdo dává své panenství do manželství, dělá dobře, ale kdo je nedává do manželství, udělá lépe.“ (1. Korinťanům 7:37, 38) Proč „lépe“? Pavel to vysvětlil: „Chci vskutku, abyste byli bez úzkosti. Neženatý muž je úzkostlivý o Pánovy věci, jak by získal Pánovo schválení. . . Dále, neprovdaná žena a panna je úzkostlivá o Pánovy věci. . . Ale to vám říkám pro vaši osobní výhodu,. . . abych vás pohnul k tomu, co je pěkné, a k tomu, co znamená být stále Pánovi k službám bez rozptylování.“ — 1. Korinťanům 7:32–35.
15 „Být stále Pánovi k službám bez rozptylování“ s touhou ‚získat Pánovo schválení‘ — souvisí s tím snad štěstí? Pavel byl o tom zjevně přesvědčen. Když mluvil o křesťanské vdově, řekl: „Je volná, aby se provdala, za koho chce, pouze v Pánu. Ale podle mého názoru je šťastnější, jestliže zůstane, jak je. Myslím si jistě, že také mám Božího ducha.“ — 1. Korinťanům 7:39, 40.
Výhody svobodného stavu
16. Co patří k výhodám, z nichž se těší Jehovovi svědkové, kteří nežijí v manželství?
16 Bez ohledu na to, zda křesťan žije bez manželství na základě osobního rozhodnutí, nebo pod tlakem okolností, přináší mu svobodný stav mnoho osobních výhod. Svobodní mají obvykle více času studovat Boží slovo a uvažovat o něm. Jestliže využijí těchto okolností, prohloubí se jejich duchovní smýšlení. Nemají manželského druha, s nímž by sdíleli své problémy, a proto se mnozí naučí pevněji se spoléhat na Jehovu a ve všech věcech hledat jeho vedení. (Žalm 37:5) To vede k důvěrnějšímu vztahu k Jehovovi.
17, 18. a) Jak mohou Jehovovi služebníci, kteří nežijí v manželství, rozšířit pole své služby? b) Jak popsali své štěstí někteří Jehovovi služebníci, kteří nežijí v manželství?
17 Křesťané, kteří nežijí v manželství, mají příležitost rozšířit okruh služby k Jehovově chvále. Zvláštní školení, které se nyní poskytuje ve škole dodatečného služebního vzdělávání, je vyhrazeno pouze svobodným nebo ovdovělým bratrům. Také svobodné sestry mají větší možnost chopit se předností v Boží službě. Když se ta starší sestra, o které jsme se zde zmínili, dobrovolně přihlásila ke službě v jedné africké zemi, byla podle svých vlastních slov ‚poněkud křehkou ženou, které bylo přes padesát let‘. A zůstala tam i tehdy, když došlo k zákazu a všichni misionáři byli vyhoštěni. Stále tam ještě slouží jako průkopnice, ačkoli je jí už přes osmdesát let. Je šťastná? Ve svém životním příběhu napsala: „Jako neprovdaná osoba mám víc svobody a možnosti pohybu, užívám jich pilně v kazatelské službě a velice mě to obšťastňuje. . . Během let se prohloubil můj vztah k Jehovovi. Jako neprovdaná žena v africké zemi jsem viděla, že je mým Ochráncem.“
18 Pozoruhodná jsou také slova jednoho bratra, který řadu desetiletí sloužil v ústředí Společnosti Strážná věž. Byl šťastný, ačkoli se nikdy neoženil a měl nebeskou naději bez vyhlídky na manželství. Když mu bylo 79 let, napsal: „Každý den v modlitbě prosím našeho drahého nebeského Otce o pomoc a moudrost, abych zůstal duchovně i tělesně zdravý a silný, abych mohl dále konat jeho svatou vůli. Během těchto uplynulých devětačtyřiceti let v Jehovově službě jsem se skutečně těšil ze způsobu života, v němž jsem cítil štěstí, uspokojení a požehnání. A z Jehovovy nezasloužené laskavosti se těším na to, že budu dále sloužit k jeho cti a slávě a k požehnání jeho lidu. . . Jehovova radost mi pomáhá dále vést dobrý boj víry a těším se přitom na dobu, kdy již nebudou existovat Jehovovi nepřátelé a celá země bude naplněna jeho slávou.“ — 4. Mojžíšova 14:21; Nehemjáš 8:10; Strážná věž, 15. listopadu 1968, strany 699–702, angl.
Na čem závisí pravé štěstí?
19. Na čem bude vždy záviset naše štěstí?
19 Náš drahocenný vztah k Jehovovi, jeho schválení a jeho požehnání — to jsou okolnosti, které nám budou přinášet pravé štěstí po celou věčnost. Jestliže mají i Jehovovi služebníci, kteří žijí v manželství, tento správný názor na zdroj štěstí, uvědomují si, že jejich manželství není v jejich životě tím nejdůležitějším. Dbají rady apoštola Pavla: „Říkám, bratři, že zbývající čas je zkrácen. Ať jsou nadále ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné.“ (1. Korinťanům 7:29) To neznamená, že by měli zanedbávat své manželky. Manželé, kteří jsou zralými křesťany, staví na první místo Jehovovu službu, a totéž činí i jejich zbožné, milující manželky, které je podporují. Některé z nich dokonce doprovázejí své manžely ve službě plným časem. — Přísloví 31:10–12, 28; Matouš 6:33.
20. Jaký správný postoj mají mnozí křesťané ke svým přednostem, jež mají v manželství?
20 Bratři, kteří jsou ženatí a slouží jako cestující dozorci, jako dobrovolní pracovníci v bételu, jako sboroví starší — ano, všichni křesťané, kteří žijí v manželství a staví zájmy Království na první místo — jednají tak, že ‚neužívají světa plně‘; snaží se přednosti, jež jim poskytuje manželství, správně zařadit do svého života oddaného službě Jehovovi. (1. Korinťanům 7:31) Jsou však šťastní. Proč? Protože pro ně převažujícím důvodem ke štěstí není manželství, ale služba Jehovovi. A mnozí věrní manželé a manželky — ano, i jejich děti — jsou šťastní, že je to tak.
21, 22. a) Co by nás mělo na základě slov v Jeremjášovi 9:23, 24 naplňovat štěstím? b) Které podmínky ke štěstí jsou uvedeny v Příslovích 3:13–18?
21 Prorok Jeremjáš napsal: „Tak řekl Jehova: ‚Ať se moudrý muž nechlubí kvůli své moudrosti a silný muž ať se nechlubí kvůli své moci. Ať se boháč nechlubí kvůli svému bohatství. Ale ten, kdo se chlubí, ať se chlubí právě proto, že má pochopení a že má poznání o mně, že já jsem Jehova, Ten, kdo projevuje milující laskavost, právo a spravedlnost na zemi; vždyť v těchto věcech opravdu mám potěšení,‘ je Jehovův výrok.“ — Jeremjáš 9:23, 24.
22 Bez ohledu na to, zda nemáme manželského druha nebo zda jsme v manželství, mělo by naše štěstí pramenit především z našeho poznání Jehovy a z přesvědčení, že máme jeho požehnání, protože činíme jeho vůli. Jsme šťastni také proto, že chápeme, z čeho se skládá pravý žebříček hodnot, jaké věci jsou Jehovovi příjemné. Král Šalomoun, který užil manželství v hojné míře, nepovažoval manželství za jediný klíč ke štěstí. Řekl: „Šťastný je člověk, který nalezl moudrost, a člověk, který získává rozlišovací schopnost, vždyť mít ji jako zisk je lepší než mít jako zisk stříbro, a mít ji jako výnos než samotné zlato. Je drahocennější než korály a všechna jiná tvá potěšení se jí nemohou vyrovnat. Délku dnů má v pravici; v levici má bohatství a slávu. Její cesty jsou cesty příjemnosti a všechny její vozové cesty jsou pokoj. Je stromem života pro ty, kteří se jí chopí, a ti, kteří se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými.“ — Přísloví 3:13–18.
23, 24. Proč si můžeme být jisti, že všichni Jehovovi věrní služebníci budou v novém systému věcí šťastní?
23 Kéž ti z nás, kteří žijí v manželství, najdou věčnou radost v konání božské vůle. A kéž naši drazí bratři a sestry, kteří nežijí v manželství buď ze svého rozhodnutí, nebo pod tlakem okolností, vytrvají ve svých zkouškách a najdou štěstí a spokojenost ve službě Jehovovi nyní i navždy. (Lukáš 18:29, 30; 2. Petra 3:11–13) V Božím nadcházejícím systému věcí budou otevřeny „svitky“. (Zjevení 20:12) Ty budou obsahovat vzrušující nová přikázání a nové pokyny, které přispějí ke štěstí poslušného lidstva.
24 Jistě se můžeme spolehnout, že náš ‚šťastný Bůh‘ má pro nás připravené podivuhodně dobré věci, které povedou k našemu naprostému štěstí. (1. Timoteovi 1:11) Bůh bude i nadále ‚otevírat svou ruku a uspokojovat touhu všeho živého‘. (Žalm 145:16) Nemůžeme se divit, že služba Jehovovi přináší a stále bude přinášet pravé štěstí.
Jak bys odpověděl?
◻ Co je základem štěstí Jehovových oddaných služebníků?
◻ Kdo patřil v biblických dobách k Jehovovým šťastným služebníkům, kteří nežili v manželství?
◻ Proč Pavel doporučoval svobodný stav a jak se někteří křesťané přesvědčili, že to je šťastný život?
◻ Na čem bude vždy záviset naše štěstí?
◻ Proč bychom se měli spoléhat na to, že všichni věrní budou v novém systému věcí šťastní?
[Obrázek na straně 16]
Mnohé neprovdané sestry šťastně slouží Jehovovi plným časem
[Obrázek na straně 18]
Služba Jehovovým zájmům je základním zdrojem štěstí