Zvěstovatelé Království vyprávějí

Nigerijští školáci se díky své věrnosti těší požehnání

APOŠTOL Pavel napsal: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:18) Děti svědků Jehovových v Nigérii, které chodí do školy, uplatňují tuto radu, i když jsou pronásledovány. Jehova jim za to žehná.

◻ Jeden učitel byl proti svědkům Jehovovým silně zaujatý. Jednou ráno při seřazování vyzval všechny svědky, aby předstoupili, a nařídil jim zazpívat národní hymnu. Odmítli s vysvětlením, že chtějí projevovat oddanost výlučně Bohu. Učitel je všechny tedy vzal ven a uložil jim posekat trávník. Ostatní studenti mezitím pokračovali ve vyučování.

Jeden dospělý svědek vzal brožuru Svědkové Jehovovi a škola s tím, že ji učiteli předá a neutrální postoj svědků Jehovových vysvětlí. Učitel však odmítl o záležitosti hovořit a nepřijal ani brožuru. Ve skutečnosti dětem trest ještě zvětšil.

Mladí svědkové snášeli dále tento trest a pokračovali v sekání trávy i tehdy, když u nich učitel nebyl. Jednoho dne se učitel skryl a potají je sledoval, jak pokračují v práci a zpívají písně Království. Zapůsobilo to na něj natolik, že je poslal zpět do třídy a přitom vyjádřil úžas nad jejich postojem. Jaký byl výsledek? S tímto učitelem vedou nyní svědkové Jehovovi biblické studium.

Tito školáci obdrželi nepochybně požehnání za svou věrnost Jehovovi a jeho zásadám. — Přísloví 10:22.

◻ Rut a její přátelé se také těšili požehnání za svou věrnost Jehovovu požadavku ‚nebýt částí světa‘. (Jan 17:16) Rut, které je dnes osmnáct let, začala svou průkopnickou službu, když jí bylo dvanáct. Spolu s dalšími svědky čelila odporu ze strany učitelského sboru kvůli tomu, že odmítli zpívat národní hymnu. Jeden učitel si přál setkat se s rodiči dívky. Když mu podali vysvětlení z brožury Škola, upokojil se a studentům již nedělal potíže.

Jednoho dne však jistá učitelka z Indie zostudila před třídou jednu z dívek a potrestala ji za to, že nezpívala národní hymnu. Dívka svou víru směle bránila, a tak ji učitelka odvedla k ředitelce školy. Když tam přišly, mladá svědkyně zjistila, že je u toho také zástupkyně ředitelky. K jejímu velkému překvapení se ředitelka a její zástupkyně začaly smát. Ředitelka se obrátila k učitelce a řekla: „Paní, neznepokojujte se těmito dívkami. I kdybyste je zabila, raději zemřou, než by odříkaly hymnu. Ještě jste o nich neslyšela?“ Pak ředitelka a její zástupkyně mluvily o víře a odvaze svědků Jehovových. Když ředitelka hovořila k dívce, vyjádřila svou omluvu za způsobené potíže. Potom dodala: „Pokračuj ve svých skutcích víry. Obdivuji tvé náboženství a tvůj odvážný postoj, který projevuješ zde ve škole i mimo ni.“ Učitelka, která se předtím stavěla na odpor, se později svědkyni omluvila a řekla, že nyní rozumí neutrálnímu postoji svědků.

Tyto děti následovaly příklad tří Hebrejců, kteří neporušili svou ryzost Bohu, když se nesklonili před obrazem, a také příklad Daniela, který odmítl přestat se modlit k Jehovovi. Tito muži měli Jehovovo požehnání, protože byli věrni Božím spravedlivým zákonům. — Daniel, kapitoly 3 a 6.