Shromažďování „žádoucích věcí“ v Polsku

POLSKO je považováno za katolickou zemi. Podle oficiální statistiky patří ke katolické církvi 93 procent populace. Politické a sociální změny, které zde nedávno proběhly, však měly pozoruhodný vliv na obyvatele i na jejich náboženský život. Průzkumy naznačují, že jenom asi 50 procent dotazovaných se považuje za aktivní katolíky.

V květnu 1989 byli v Polsku svědkové Jehovovi zákonně uznáni jako náboženská organizace. Od té doby se k jejich řadám připojilo asi 11 000 nových zvěstovatelů dobré zprávy o Království. Nyní je zde více než 106 000 zvěstovatelů spojeno s více než 1 300 sbory a slavnosti na památku Kristovy smrti se v roce 1991 účastnilo 200 422 osob. V Polsku tedy probíhá předpověděné shromažďování ‚žádoucích věcí národů‘. (Ageus 2:7) Nedávno se v Polsku konaly mezinárodní sjezdy svědků Jehovových a tisk jim věnoval velkou pozornost. Ale postup shromažďovacího díla v této zemi je patrný především při pohledu do některých tamějších menších měst.

Průkopníci otevírají cestu

Sztum je město asi s 10 000 obyvateli, ležící blízko ústí řeky Visly do Baltského moře. Toto město se dlouho považovalo za území obtížné pro kazatelské dílo. V roce 1987 bylo v této oblasti pouhých osm zvěstovatelů. Věci se však začaly měnit, když sem přišli průkopníci neboli zvěstovatelé Království plným časem. Pátého shromáždění pořádaného v jednom kině se zúčastnilo 100 lidí, kteří projevili zájem! Po dvou letech vytrvalého úsilí byl vytvořen sbor. Nynějších 90 zvěstovatelů má svůj vlastní sál Království a shromáždění pravidelně navštěvuje 150 osob.

Jak se dalo očekávat, ze strany katolické církve přišel brzy odpor. Jedna jeptiška — „specialistka“ — přednesla o svědcích několik hanlivých proslovů, v nichž je obvinila z výuky falešných nauk. Ale jak se často stává, vrátilo se to zpět jako bumerang. Její kázání lidi podnítila k tomu, že si chtěli zjistit fakta. Mnozí z nich poznali pravdu a nyní jsou pravidelnými průkopníky! Říkají: ‚Když jsme poznávali pravdu, mysleli jsme si, že každý, kdo chce být svědkem, musí být jako jeho učitel, což znamenalo stát se průkopníkem.‘ Průkopnický duch se tedy šíří celým sborem.

A tak se nyní v této oblasti vede 180 biblických studií. Pomocí knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji se někteří dokonce učili číst. A zároveň poznali pravdu. Pravidelná desetiminutová biblická studia se vedou se skupinou místních vězňů, když vycházejí uklízet ulice. Jeden z nich začal bránit svědkyni, které jistá kolemjdoucí žena začala nadávat. Vězeň běžel k sestře, vzal jí z rukou knihu Žít navždy, podržel ji před spílající ženou a zeptal se: „To neumíte číst? Co je tady napsáno? Můžeš žít navždy v pozemském ráji! Slyšela jste už někdy něco takového? Proč tedy urážíte Boha a jeho ctitele?“

O čem se mluví ve městě

Kruszwica, někdejší legendární hlavní město Polska, je baštou katolicismu. Ještě v polovině roku 1990 zde bylo mezi 9 300 obyvateli jen několik svědků. Ale Jehova štědře žehnal úsilí zvěstovatelů Království.

Stále více lidí — zejména mladých — si všímalo pokrytectví svých duchovních vůdců, a tak se pro odpovědi obraceli na svědky. Zakrátko bylo zahájeno dvacet biblických studií. Farář pronesl o svědcích Jehovových několik jízlivých kázání, ale upřímné lidi to od návštěvy jejich shromáždění neodradilo. V obchodech, parcích, a dokonce i v kostele se mluvilo hlavně o svědcích Jehovových. Po půl roce byly vytvořeny dvě velké skupiny studia knihy. V Kruszwici je nyní velmi aktivní sbor asi 35 ctitelů Jehovy. Vedou 75 biblických studií a činorodě přivádějí „žádoucí věci“, které kdysi drželo v zajetí falešné náboženství.

Byl mezi nimi i třiadvacetiletý Bogdan, člen pravověrné katolické rodiny. Vzpomíná si: „Dříve jsem pil, kouřil a žil nemravně. Byl jsem známý jako punk a anarchista a všem to zřejmě bylo jedno. Když jsem však začal studovat Bibli, matka mi vyhrožovala, že se otráví. Nebyl jsem schopen ten tlak snést, a tak jsem veškerý kontakt se svědky přerušil. Později jsem se díky milující péči zvláštních průkopníků mohl ode všech špatných zvyků osvobodit. Po svém křtu v roce 1991 na oblastním sjezdu ‚Lid milující svobodu‘ jsem si jako životní cíl zvolil službu plným časem a od té doby pracuji jako pomocný průkopník.“

Jedenadvacetiletý Sławomir byl zapleten do spiritismu a satanismu, tyto praktiky však zamítl, jakmile viděl, že je Bible odsuzuje. „Ale Satan byl vytrvalý,“ říká Sławomir. „Jednou v noci začal hrát gramofon, ačkoli nebyl zapnutý, a slyšel jsem satanskou hudbu, přestože jsem z domu odstranil vše, co souviselo s uctíváním Ďábla. Modlil jsem se k Jehovovi, a on mi pomohl znovu získat duchovní rovnováhu. Psychiatr, na kterého jsem se pod naléháním rodičů obracel, zjistil nápadné zlepšení mého stavu a usoudil, že jsem zdráv. Do karty mi napsal: ‚Vyléčen svědky Jehovovými.‘ “

Odolávají duchu světa

Na jihozápad od Kruszwice je Środa Śląska. „Žádoucí věci“ se objevují i v tomto městečku s 9 000 obyvateli. Před čtyřmi lety zde žila jenom jedna naše duchovní sestra. Nyní však počet zvěstovatelů Království vzrostl na 47. Mnozí svědkové byli kdysi v léčce spiritismu, drogové závislosti a nemravnosti. Jsou přesvědčeni, že to bylo značnou měrou následkem duchovního vakua v církvi, která je schopná jedině lidi duchovně odsoudit, ale ne jim pomáhat. Svědkové předkládají lidem skutečnou úlevu.

Mladí ve sboru pokládají za svůj osobní obvod pro kazatelské dílo školu. „Spolužačky mi často říkají: ‚Promarníš své mládí,‘“ uvádí osmnáctiletá Kasia. „Ale uchránila jsem se mnoha potíží a můj život začal mít smysl. Ve škole vedu několik biblických studií a nezanedbávám ani své domácí úkoly, ani osobní studium. Dívky, které říkají, že ‚promarním své mládí‘, jsou již matkami a zápasí se spoustou problémů.“

V místních školách se staly velmi populárními publikace Strážné věže. Například jedna učitelka polštiny svým studentům řekla, aby si jasný jazyk našeho časopisu Probuďte se! vzali za vzor při psaní slohových prací. Pomocné průkopnici Ewě se jako velmi užitečná osvědčuje brožura Svědkové Jehovovi a škola. „Skutečně tuto publikaci oceňuji. Moji učitelé jsou s ní dobře obeznámeni. Nikdy jsem neměla žádné potíže s povolením, abych byla omluvena z vyučování, když jsem chtěla navštívit velké sjezdy.“ Takový znamenitý postoj mladých lidí rozradostňuje Jehovovo srdce. — Přísloví 27:11.

Zatvrzelí trestanci se změnili

Na východ od městečka Środa Śląska leží Strzelce Opolskie, kde jsou dvě věznice. Jedna má zesílenou ostrahu a je určena pro nenapravitelné delikventy. Svědkové tyto dvě trestnice pravidelně navštěvují, aby přinášeli pravdu vězňům, z nichž mnozí byli také zajatci Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství. — Zjevení 18:1–5.

Svědkové studují Bibli s jednotlivými vězni i s malými skupinkami vězňů, z nichž někteří již byli pokřtěni. Ačkoli si musejí trest odpykat, aktivně káží dobré poselství jiným vězňům. Jeden vězeň, který se připravuje na křest, učinil tak pozoruhodné změny, že mu správa vězení povolila jednou týdně chodit domů. Jiní zase svým rodinám napsali o svém rozhodnutí odejít z vězení ne jako zločinci, ale jako svědkové Jehovovi.

Náčelník jednoho z těchto vězení si stěžoval, že tam chodili katoličtí kněží, ale nedosáhli ničeho. Ptal se svědků: „Jak to, že dokážete měnit a napravovat tyto lidi?“ Dopis jednoho vězně rodině na to odpovídá: „Tady ve vězení mi svědkové Jehovovi řekli o Božím nádherném slibu ohledně nové vlády, Jehovova Království, které má brzy vládnout nad celou zemí. Měl jsem zde čas rozebrat si ve světle Bible svůj dřívější způsob života. Došel jsem ke skličujícím závěrům, a proto mě naplnila silná touha stát se svobodným člověkem a chtěl bych být poddaným Božího Království. Dnes jsem pokřtěným Jehovovým svědkem.“

V druhém vězení si mnozí odpykávají pětadvacetileté tresty za vraždu. Pravidelné biblické studium se vede s dvanácti muži. Jeden z nich oddal svůj život Jehovovi a byl pokřtěn a jiní zamýšlejí tento krok učinit. Náčelník věznice ocenil dobré výsledky výchovných metod svědků Jehovových: „Nemám tu dvanáct trestanců. Mám jich šest set. Prosím, pomozte mi je napravit. Dodám všechno, co budete potřebovat, jenom prosím, abyste připravili program. Postarejte se o ně!“

A přesně to bratři udělali. Předložili biblický program, který se zabýval smyslem života, nadějí do budoucnosti a tím, jak je důležité vzdát se špatných praktik. Také vyprávěli zkušenosti jednoho bývalého vězně, který se stal svědkem Jehovovým a který byl časem jmenován sborovým starším. Svědkové rovněž uvedli nejvýznamnější události ze životních příběhů dvou lidí, kteří poznali pravdu; jednoho, jenž byl zlodějem diamantů a druhého, jenž zneužíval drogy.a Dvacet přítomných vězňů tento program velice zaujal a kladli množství otázek, někteří dokonce požádali o biblické studium.

Zkoušky víry a vytrvalosti

Lubaczów je městečko s 12 000 obyvateli a leží nedaleko hranice s Ukrajinou. Evangelizační dílo zde získalo silný impuls v roce 1988, když se sem na pomoc dvanácti místním zvěstovatelům přistěhovali průkopníci. Nyní je tu 72 činných zvěstovatelů Království a Památnou slavnost, která se v roce 1991 konala v nově postaveném sále Království, navštívilo 150 osob.

V červnu 1991 navštívil Lubaczów papež Jan Pavel II. Ale v lidech to pravou víru nijak neposílilo. Mnohé z nich sužují pochybnosti a otázky o smyslu života a ohledně naděje do budoucnosti. Když se jim nedaří dostat uspokojivé odpovědi od duchovních, obracejí se na svědky Jehovovy. Lidi snad zpočátku trýzní svědomí proto, že se obrátili zády ke svému náboženství, ale biblická pravda, kterou poznávají, jim pomáhá pochopit, že učinili správné rozhodnutí.

Příznačná je zkušenost Honoraty, která je nyní pravidelnou průkopnicí. Asi před rokem se během zpovědi zeptala kněze, jaké je Boží jméno. „Bůh je láska — to je jeho nejkrásnější jméno,“ odpověděl kněz. Po chvíli dodal: „Jsi jako vědro křišťálově čisté vody, do níž někdo ukápl inkoust. Následky jsou nezvratné.“ Tak dostala svou odpověď. „Tehdy jsem se rozhodla, že se stanu svědkem Jehovovým,“ říká Honorata. „To je také nezvratné.“

Téměř každý, kdo v Lubaczowě poznal pravdu, musel snášet silný, až fanatický odpor. Ale to je neodstrašilo. Přijali biblickou pravdu a zaujali postoj pro Jehovu.

Elżbieta vypráví: „Nejprve mě doma zbili. Pak celá rodina vtrhla do sálu Království. . . Vzali mě domů a důtkami začali ‚uplatňovat právo‘. Zbili mě a zkopali od hlavy až k patě jen proto, že jsem se stýkala se svědky. Zbili mě tak těžce, že jsem naléhavě potřebovala lékařské ošetření a byla jsem poslána do nemocnice. Jehova mi pomohl a zotavila jsem se. Rodina mě zavrhla. Když jsem se o tom zmínila knězi, pohrdavě mi řekl: ‚To sis přišla stěžovat jen kvůli několika pohlavkům?‘ “

Jiná sestra si vzpomíná: „Každý rok jsem chodívala do města Częstochowa, abych vykonala křížovou cestu, kterou jsem pokládala za povinnost každého upřímného katolíka. Pořád mám ještě jizvy na kolenou.“ V osmnácti letech poznala pravdu a knězi i rodině řekla, že se již do církve nevrátí. Byla krutě zbita — „tak těžce, že jsem měla otřes mozku,“ říká tato sestra. „Ale v nemocnici jsem se zotavila natolik, že jsem se mohla zúčastnit oblastního sjezdu ‚Lid milující svobodu‘. Plakala jsem radostí, když jsem mezi lidmi viděla pravou jednotu a lásku bez fanatismu — věci, které jsem v Częstochowé nikdy neviděla. Jsem tak šťastná, že jsem poznala Jehovovu dobrotu a naučila se mu důvěřovat.“ Jehova posiluje a podpírá ty, kteří na něj uvrhnou svá břemena. — Žalm 55:22.

Mnozí zajatci Velkého Babylóna nyní v této katolické zemi podobně jako jinde dbají na výzvu, aby ‚z něho vyšli‘. Je-li to Jehovovou vůlí, bude jeho nebojácný lid i nadále shromažďovat ještě více „žádoucích věcí“ roztroušených po celém Polsku. Určitě ještě mnozí zareagují na tuto výzvu: „ ‚Pojď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ — Zjevení 18:4; 22:17.

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

POLSKO

Sztum

Kruszwica

Poznaň

Varšava

Środa Śląska

Częstochowa

Strzelce Opolskie

Lubaczów

[Obrázek na straně 26]

Kázání poselství o Království v polském městě Kruszwica