Hrozí-li nebezpečí, udržuj bezpečnou vzdálenost

MÁLOKDO je tak vnímavý vůči hrozícímu nebezpečí jako námořník. Námořník musí pozorně sledovat počasí, mořské proudy a vzdálenost plavidla od pobřeží. Když mořské proudy společně s větrem tlačí loď ke břehu, čeká námořníka těžká práce a hrozí mu nebezpečí.

Této situaci se říká ‚břeh na závětrné straně‘; pokud se do ní námořník dostane, udržuje loď ve značné vzdálenosti od pobřeží, zvláště jde-li o plachetnici, která je poháněna pouze větrem. Jedna lodní příručka uvádí, že snad nejhorší námořní situace nastává tehdy, ‚ocitne-li se loď v bouři, když má břeh na závětrné straně‘. Co se doporučuje dělat? ‚Nikdy nepřipusťte, aby se vaše loď do takové tísně dostala.‘ Nemá-li loď uvíznout na mělčině nebo ztroskotat o pobřežní skaliska, je třeba udržovat ji v bezpečné vzdálenosti od hrozícího nebezpečí.

Křesťané musí být vnímaví vůči nebezpečí, které by mohlo způsobit, že ztroskotají ve své víře. (1. Timoteovi 1:19) Dnešní podmínky opravdu nejsou příznivé pro udržení pevného ‚plavebního kursu‘. Loď může být svedena z trasy větrem či mořskými proudy; a člověk, který oddal Bohu svůj život, může ztratit směr následkem ustavičného tlaku svého nedokonalého těla nebo následkem neúprosného ‚vlnobití‘ ducha světa — jež se svou silou blíží mořské bouři.

Muž, který žil nebezpečným životem

Velmi snadno se může stát, že se člověk nevědomky vydá do nebezpečných duchovních vod!

Pozastavme se u jisté situace, která nastala nedaleko Mrtvého moře, vodní plochy ze všech stran obklopené pevninou. Do situace, kterou máme na mysli, se dostal Lot. Lot se rozhodl, že bude bydlet v Sodomě, a způsobil si tím mnoho problémů a veliký zármutek. S Lotovými pastevci se kdysi začali přít Abrahamovi pastevci — Abraham s Lotem se proto domluvili, že každý půjde žít na jiné území. O Lotovi čteme, že si zvolil Jordánskou oblast a že si postavil stan mezi městy té Oblasti. Později se rozhodl, že bude bydlet v Sodomě, ačkoli ho způsob života Sodomitů znepokojoval. — 1. Mojžíšova 13:5–13; 2. Petra 2:8.

Proč Lot zůstával ve městě, které bylo známo nemravností, hluboce uráželo Jehovu, a dokonce vyvolalo mezi obyvatelstvem přilehlých území hlasitý protest? Sodoma byla vzkvétajícím městem, a Lotova manželka nepochybně užívala hmotných výhod městského života. (Ezekiel 16:49, 50) Je možné, že i Lot našel zálibu v čilém hospodářském ruchu Sodomy. Ovšem nehledě na to, proč v Sodomě žil, měl odtamtud odejít dříve, než ve skutečnosti odešel. Lotova rodina opustila toto nebezpečné území teprve díky neústupnému naléhání Jehovových andělů.

Zpráva v 1. Mojžíšově uvádí: „Když však nastal úsvit, potom andělé naléhali na Lota a řekli: ‚Vstaň! Vezmi svou manželku a své dvě dcery, které jsou zde, abys nebyl smeten s proviněním města!‘ “ Avšak i po tomto důrazném varování Lot „stále otálel“. Andělé tedy nakonec „uchopili jeho ruku i ruku jeho manželky a ruce jeho dvou dcer a vyvedli ho ven a postavili ho za městem“. — 1. Mojžíšova 19:15, 16.

Když už byli na okraji města, andělé dali Lotově rodině konečné pokyny: „Unikni pro svou duši! Neohlížej se a nezastavuj se v celé té Oblasti! Unikni do hornatého kraje, abys nebyl smeten!“ (1. Mojžíšova 19:17) Avšak i nyní Lot naléhavě prosil, aby nemusel toto území zcela opustit, ale aby směl odejít do nedalekého města Coaru. (1. Mojžíšova 19:18–22) Lot se očividně zdráhal držet se co nejdále od hrozícího nebezpečí.

Cestou do Coaru se Lotova manželka ohlédla po Sodomě. Zjevně se jí zastesklo po věcech, které ve městě zanechala. Nedbala na pokyny andělů, a přišla tak o život. Lot byl spravedlivý muž a spolu se svými dvěma dcerami zničení města přežil. Za své rozhodnutí žít v blízkosti zdroje nebezpečí ovšem draze zaplatil! — 1. Mojžíšova 19:18–26; 2. Petra 2:7.

Jak se můžeme vyhnout nebezpečí

Z Lotova trpkého zážitku vidíme, co se může stát, když se přiblížíme nebezpečnému prostředí nebo když v takovém prostředí trávíme čas. Bylo by moudré, abychom se zachovali jako dobří námořníci a abychom se takové nebezpečné situaci vyhnuli. Uveďme si několik rizikových oblastí, kterým bychom se měli zdaleka vyhnout. Někteří křesťané sešli z cesty, když se příliš zapojili do podnikání, když pěstovali blízké přátelství se světskými lidmi nebo když se ve svých citech upnuli na člověka opačného pohlaví, ačkoli jim okolnosti nedovolovaly uzavřít s ním sňatek.

V každém z těchto případů je moudré držet se v patřičné vzdálenosti od hrozícího nebezpečí. Máme se například na pozoru před duchovním nebezpečím, které by mohlo hrozit, když se nám naskytne neobyčejně výhodná podnikatelská příležitost? Někteří bratři se začali plně věnovat podnikání a obětovali mu potřeby své rodiny, své zdraví i svěřené teokratické úkoly. Lákadlem může někdy být i možnost vydělat si dostatek peněz na pohodlný způsob života. Někdo by si také mohl chtít vyzkoušet svou podnikatelskou dovednost. Někdo jiný by zase mohl tvrdit, že jeho záměrem je poskytnout bratrům zaměstnání nebo více přispívat na celosvětové dílo. Takový člověk si možná říká, že jen co se obchody rozběhnou, bude moci věnovat zájmům Království mnohem více času.

Jaké nástrahy se tu mohou skrývat? I ta nejlépe naplánovaná obchodní akce může v nejistých ekonomických podmínkách nebo při ‚nepředvídané události‘ ztroskotat. (Kazatel 9:11) Zápas s těžkým břemenem dluhů může vyvolat mučivou úzkost a může z mysli vytlačit duchovní věci. Ovšem i velmi úspěšná podnikatelská činnost pravděpodobně pohltí mnoho času a duševních sil, a mohla by od člověka vyžadovat, aby se ve značném rozsahu stýkal se světskou společností.

Ve Španělsku žije křesťanský starší, který se jednou dostal do velmi svízelné finanční situace. Tehdy dostal lákavou nabídku od pojišťovny: měl před sebou možnost vydělávat mnoho peněz jako samostatný pojišťovací agent. Nakonec však nabídku nepřijal. „Nebylo to pro mě snadné rozhodování, ale jsem rád, že jsem odmítl,“ říká. „Nebyl jsem ochotný využívat k dosažení výdělku teokratické kontakty — byť i nepřímo. Představa, že bych byl svým vlastním pánem, se mi sice líbila, ale musel bych hodně cestovat a strávil bych v práci dlouhé hodiny. Nevyhnutelně by to znamenalo, že bych zanedbával rodinu a sbor. Co je však nejpodstatnější — jsem si jist, že kdybych nabídku přijal, ztratil bych vládu nad svým životem.“

Žádný křesťan si nemůže dovolit ztratit vládu nad svým životem. Tragické následky takového jednání ukázal Ježíš, když vyprávěl podobenství o muži, který hromadil bohatství, aby mohl odejít na odpočinek a pohodlně si užívat života. Avšak právě v tu noc, kdy si řekl, že má konečně nastřádáno dost peněz, zemřel. „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu,“ varoval Ježíš. — Lukáš 12:16–21; srovnej Jakuba 4:13–17.

Musíme se také střežit, abychom dlouhodobě nezůstávali v úzkém styku se světskými lidmi. Mohl by to být soused, přítel ze školy, spolupracovník nebo partner v podnikání. Snad bychom uvažovali: ‚Ten člověk má ke svědkům uctivý postoj, žije spořádaně a občas spolu mluvíme o pravdě.‘ Zkušenosti druhých lidí však ukazují, že časem bychom mohli začít dávat světské společnosti přednost před společností duchovního bratra nebo sestry. Jaké nebezpečí by se mohlo skrývat za takovým druhem přátelství?

Mohlo by se nám například stát, že bychom začali podceňovat naléhavost doby, v níž žijeme, nebo by nás stále více zajímaly hmotné věci a stále méně věci duchovní. Z obavy, abychom nevyvolali nelibost světských přátel, bychom mohli dokonce zatoužit po světském uznání. (Srovnej 1. Petra 4:3–7.) Žalmista David naopak dával přednost společnosti lidí, kteří milují Jehovu. „Chci oznamovat tvé jméno svým bratrům; uprostřed sboru tě budu chválit,“ napsal. (Žalm 22:22) Napodobíme-li Davidův vzor, budeme-li vyhledávat takové přátelské vztahy, které jsou duchovně budující, stane se nám to ochranou.

Jiný druh nebezpečí by se mohl skrývat tam, kde se člověk zaplétá do citového vztahu k jinému člověku opačného pohlaví, ačkoli mu okolnosti nedovolují uzavřít s ním sňatek. Takové nebezpečí by mohlo vzniknout, když se člověk cítí přitahován k někomu, kdo je pohledný, kdo umí vést podnětné rozhovory, a kdo má dokonce i stejný smysl pro humor či stejný náhled na věci. Mohlo by nám v jeho společnosti být příjemně a mohli bychom si říkat: ‚Přece znám hranici. Jsme jen kamarádi.‘ Nicméně — vzburcované city je nesnadné ovládnout.

Mladá vdaná sestra Marie se cítila dobře ve společnosti Michala.a Michal byl hodný bratr, ale měl problém s navazováním přátelství. Marie s Michalem měli mnoho společného a zjistili, že se spolu dokáží vesele bavit. Marii lichotilo, že se jí chce svěřovat svobodný bratr. Netrvalo dlouho, a zdánlivě nevinné přátelství se proměnilo v silné citové pouto. Trávili spolu stále více času, až se nakonec dopustili nemravnosti. „Už na počátku jsem si měla uvědomit, že to je nebezpečné,“ říká Marie s povzdechem. „Jakmile se mezi námi vyvinulo přátelství, propadali jsme se hlouběji a hlouběji, jako by nás vtahovaly pohyblivé písky.“

Nikdy nesmíme zapomenout, že nás Bible varuje: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jeremjáš 17:9) Naše zrádné srdce je jako mořský proud, který tlačí plachetnici ke skaliskům. Srdce nás může tlačit do citového vztahu, který skončí katastrofou. Jak tomu máme čelit? Pokud ti okolnosti neumožňují vstoupit do manželství, vědomě se ve svých citech snaž mít bezpečnou citovou vzdálenost od člověka, který se ti líbí. — Přísloví 10:23.

Jak uniknout z nebezpečí a nevracet se do něho

Co máme dělat, pokud se právě nacházíme v duchovně nebezpečné situaci? Námořník, kterého vítr nebo mořské proudy ženou na skalisté pobřeží, se usilovně snaží otočit loď, aby plula zpět na otevřené moře, anebo se ‚odvrátit od závětrného břehu‘ a dostat se do bezpečných vod. Podobný zápas musíme svést i my, abychom se vymanili z nebezpečné situace. Když budeme dbát na biblické rady, když se budeme usilovně modlit o Jehovovu podporu a vyhledávat pomoc zralých křesťanských bratrů, můžeme se vrátit na bezpečnou cestu. Opět dostaneme požehnání v podobě pokoje mysli a srdce. — 1. Tesaloničanům 5:17.

Ať je naše situace jakákoli, bude od nás moudré, když se vyhneme ‚věcem, jež patří k světu‘. (Galaťanům 4:3) Abraham se — narozdíl od Lota — rozhodl, že bude žít odděleně od světských Kananejců, navzdory tomu, že musel bydlet řadu let ve stanech. Snad mu chyběly některé věci, které lidem zpříjemňují život, avšak jeho jednoduchý způsob života jej chránil v duchovním ohledu. Neztroskotal ve víře. Naopak se stal „otcem všech těch, kteří mají víru“. — Římanům 4:11.

Obklopuje nás sobecky zaměřený svět, jehož „duch“ sílí, a proto je potřebné, abychom jednali po vzoru Abrahama. (Efezanům 2:2) Budeme-li se v každé záležitosti řídit Jehovovým vedením, dostaneme požehnání, které se projeví tím, že sami na sobě zažijeme láskyplnou Boží ochranu. Budeme mít stejné pocity jako David: „Občerstvuje mou duši. Vede mě ve stopách spravedlnosti pro své jméno. Dobrota a milující laskavost mě jistě budou stíhat po všechny dny mého života; a chci bydlet v Jehovově domě do délky dnů.“ Je nesporné, že cesta ve „stopách spravedlnosti“, narozdíl od pozvolného stáčení našeho ‚plavebního kursu‘ směrem k hrozícímu nebezpečí, nám přinese věčné požehnání. — Žalm 23:3, 6.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 24]

Pokud ti okolnosti nedovolují vstoupit do manželství, snaž se ve svých citech udržovat vzdálenost od člověka, který se ti líbí