„Odmítej falešné historky“

V BIBLI je velmi mnoho zkušeností a příběhů lidí. Rádi je čteme a máme z nich také užitek. Apoštol Pavel psal křesťanskému sboru v Římě: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ — Římanům 15:4.

I sám Pavel vyprávěl zkušenosti. Bible říká, co Pavel a Barnabáš udělali na konci své první misionářské cesty: „Když přišli [do syrské Antiochie] a shromáždili sbor, začali vyprávět o mnoha věcech, které Bůh učinil jejich prostřednictvím.“ (Skutky 14:27) Tyto zážitky bratry jistě velmi povzbudily.

Ale všechny zážitky budující nejsou. Pavel těmito inspirovanými slovy varoval Timotea: „Odmítej falešné historky, které porušují, co je svaté, a které povídají staré ženy.“ (1. Timoteovi 4:7) A Titovi napsal, že věrně oddaní křesťané by neměli věnovat „pozornost židovským bajkám a přikázáním lidí, kteří se odvracejí od pravdy“. — Titovi 1:14.

Co byly tyto falešné historky a bajky? Oba výrazy jsou odvozeny od řeckého slova mythos („mýtus“). V díle The International Standard Bible Encyclopaedia je uvedeno, že toto slovo popisuje „(náboženskou) historku, která nemá žádnou souvislost se skutečností“.

Svět Pavlových dnů znal velmi mnoho takových historek. Jedním příkladem je apokryfní kniha Tóbijáš, která byla pravděpodobně sepsána dvě stě let před dobou, kdy žil Pavel. Vypráví o zbožném Židu Tóbitovi, který oslepl, když mu do očí padl ptačí trus. Později Tóbit posílá svého syna Tóbijáše, aby vyzvedl jistý dluh. Tóbijáš, vedený andělem, po cestě získá rybí srdce, játra a žluč. Pak potká vdovu, která již byla sedmkrát vdaná, a přesto je dosud panna, protože jí démon vždy o svatební noci zabil manžela. Na andělovo naléhání se s ní Tóbijáš ožení a démona vyžene tím, že spálí rybí srdce a játra. Rybí žlučí později vrátí zrak svému otci.

Tento příběh je zjevně nepravdivý. Kromě toho, že se zjevně vyznačuje fantazií a dovolává se pověr, obsahuje také chyby. Říká například, že Tóbit zažil jednak vzpouru severních kmenů, jednak deportaci Izraelitů do Ninive, tedy události, které jsou v dějinách Izraele od sebe vzdálené 257 let. Podle příběhu však bylo Tóbitovi v době jeho smrti 112 let. — Tóbijáš 1:4, 10; 14:2, Ekumenický překlad.

Takové historky jsou cizí pravdivému „vzoru zdravých slov“, která oznamují věrní Boží služebníci. (2. Timoteovi 1:13) Jsou to výtvory lidské fantazie a jsou v rozporu s historickými skutečnostmi. Je to ten druh řeči, který používají bezbožné staré ženy. Jsou to historky, které mají křesťané odmítat.

Zkoušejme slova pravdy

Podobných historek je dnes mnoho. Pavel napsal: „Nastane totiž časové období, kdy nesnesou zdravé učení . . . odvrátí uši od pravdy, zatímco se obrátí k falešným historkám.“ (2. Timoteovi 4:3, 4) V určitých částech světa jsou příběhy o nadpřirozených jevech velmi rozšířené a populární. Křesťané proto jednají moudře, když ‚zkoušejí slova‘ náboženských příběhů, aby poznali, zda jsou takové příběhy v souladu s Biblí. — Job 12:11.

Mnohé historky v souladu s Biblí očividně nejsou. V mnoha částech světa jsou například běžně slyšet různé příběhy, které podporují představu, že lidská duše je nesmrtelná. Tyto příběhy popisují, jak člověk umírá a pak se objeví znovu, tentokrát v těle novorozeného dítěte nebo jako duch, zvíře či jako člověk žijící na jiném místě.

Boží slovo však ukazuje, že lidské duše nejsou nesmrtelné; duše umírají. (Ezekiel 18:4) Bible kromě toho říká, že lidé, kteří jsou v hrobě, jsou bez života a nejsou schopni myslet, mluvit nebo cokoli dělat. (Kazatel 9:5, 10; Římanům 6:23) Proto lidé, kteří jsou svedeni falešnými historkami podporujícími představu, že duše je nesmrtelná, jsou — jak řekl Pavel — ‚odvráceni‘ od ‚zdravého učení‘ Bible.

Příběhy o nadpřirozených věcech

Jiné historky jsou zaměřeny na skutky čarodějů a čarodějnic. V některých částech Afriky se o těchto zprostředkovatelích zla například říká, že jsou obdařeni hrozivou mocí, mohou sebe i jiné lidi proměňovat v plazy, opice a ptáky, jsou schopni za svým cílem letět vzduchem, mohou se náhle zjevit a opět zmizet, mohou projít zdí a dokáží vidět předměty, které jsou zakopané v zemi.

Když je takových historek velmi mnoho a všeobecně se jim věří, mohou některé členy křesťanského sboru ovlivňovat, aby v jejich pravdivost také uvěřili. Tito křesťané možná usuzují, že obyčejní lidé sice takové věci dělat nemohou, ale ti, kdo od duchovních bytostí, démonů, dostanou nadlidskou moc, to dokáží. Zdánlivým podkladem pro takový závěr jsou slova 2. Tesaloničanům 2:9, 10: „Přítomnost toho bezzákonného je podle Satanova působení s každým mocným skutkem a lživými znameními a předzvěstmi a s každým nespravedlivým podvodem pro ty, kteří hynou odplatou za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni.“

Tento biblický text sice ukazuje, že Satan je schopen dělat mocné skutky, ale zmiňuje se i o tom, že je rovněž původcem ‚lživých znamení a předzvěstí‘ a také ‚nespravedlivého podvodu‘. Bible soustavně ukazuje, že Satan je největší podvodník, který „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9) Satan umí mistrně přesvědčovat lidi o věcech, které nejsou pravdivé.

Často jsou proto značně nehodnověrné i samotné výpovědi a přiznání lidí, kteří se zabývali spiritismem a čarodějnictvím. Tito lidé možná upřímně věří, že jisté věci viděli, slyšeli nebo zažili, ale ve skutečnosti to není pravda. Jsou například lidé, kteří si myslí, že komunikovali s duchy  mrtvých. Mýlí se však, byli oklamáni, stali se obětí satanského podvodu. Bible říká, že mrtví lidé „sestupují do mlčení“. — Žalm 115:17.

Vzhledem k Ďáblovu dosavadnímu podvodnému jednání je pravdivost příběhů o nadpřirozených věcech v každém případě velmi podezřelá. Většina těchto příběhů je výtvorem fantazie pověrčivého člověka a je zveličena neustále opakovaným vyprávěním.

Stálým opakováním těchto bajek jsou podporovány cíle otce lži, Satana Ďábla. (Jan 8:44) Takové bajky podněcují zájem o okultní praktiky, které jsou Jehovovi odporné. (5. Mojžíšova 18:10–12) Vtahují lidi do osidel strachu a pověr. Není tedy divu, že Pavel křesťanům radil, aby „nevěnovali pozornost falešným historkám“. — 1. Timoteovi 1:3, 4.

Odmítejme svědectví démonů

Co bychom však měli dělat v případě, kdy takové příběhy vypadají pravdivě? Někdy bývají vyprávěny zážitky, kdy duchové nebo spiritisté uznali, že Jehova je nadřazený a že svědkové Jehovovi mluví pravdu. Měli by křesťané tyto příběhy vyprávět dalším lidem?

Ne, neměli. Bible říká, že když nečistí duchové křičeli, že Ježíš je Boží Syn, Ježíš „jim ostře přikazoval, aby o něm nic nedávali na vědomí“. (Marek 3:12) V podobném případě, když jistý démon věštby přiměl jednu dívku, aby Pavla a Barnabáše označila jako ‚otroky Nejvyššího Boha‘ a zvěstovatele ‚cesty záchrany‘, Pavel z ní tohoto ducha vymýtil. (Skutky 16:16–18) Ježíš, Pavel, ani kterýkoli z pisatelů Bible nedovolili démonům svědčit o Božím předsevzetí nebo o Božích vyvolených služebnících.

Stojí také za povšimnutí, že Ježíš Kristus žil v duchovní říši před svým příchodem na zemi. Osobně Satana znal. Přesto své učedníky nebavil vyprávěním o Satanově činnosti a nelíčil jim dopodrobna, co Ďábel může či nemůže dělat. Satan a jeho démoni nebyli Ježíšovými přáteli. Byli to vyvrženci, vzbouřenci, kteří nenáviděli, co je svaté, a byli nepřáteli Boha.

Co potřebujeme vědět, to nám Bible říká. Vysvětluje o démonech, kdo jsou, jak zavádějí lidi na scestí a jak se jim můžeme vyhýbat. Ukazuje, že Jehova a Ježíš jsou mocnější než démoni. A poučuje nás, že pokud budeme s věrnou oddaností sloužit Jehovovi, ničemní duchové nám žádným způsobem nemohou trvale uškodit. — Jakub 4:7.

Křesťané tedy z pádných důvodů odmítají falešné historky, které nevedou k ničemu jinému než k podpoře cílů těch, kdo se staví do odporu proti Bohu. Ježíšovi následovníci dnes ‚vydávají svědectví o pravdě‘, podobně jako to dělal i Ježíš. (Jan 18:37) Moudře proto jednají v souladu s biblickou vybídkou: „O všem, co je pravé . . . o tom dále uvažujte.“ — Filipanům 4:8.

[Obrázek na straně 31]

Praví křesťané se musí přísně vyhýbat všem projevům okultismu