Usilovně pracuj pro záchranu své rodiny

„Dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ — EFEZANŮM 6:4.

1, 2. Kterým těžkostem musí v dnešní době čelit rodiče?

JEDEN známý časopis to označil jako revoluci. V článku se pojednávalo o tom, že v posledních letech dochází v životě rodiny ke znepokojujícím změnám. Bylo zde uvedeno, že k těmto změnám dochází „následkem epidemie rozvodů, nových sňatků, dalších rozvodů, následkem toho, že se rodí stále více nemanželských dětí, a toho, že na rodiny dosud nedotčené rozvodem nebo rozlukou doléhají nové druhy napětí“. Takové stresy a takové projevy napětí nevyvolávají žádné překvapení; Bible totiž předpověděla, že lidé budou v těchto „posledních dnech“ žít v ‚kritických časech‘. — 2. Timoteovi 3:1–5.

² Rodiče tedy musí v dnešní době čelit těžkostem, které byly v dřívějších generacích neznámé. Máme sice mezi sebou rodiče, kteří své děti vychovávali k bohabojnému životu již od jejich „útlého dětství“, ale mnoho rodin začalo ‚chodit v pravdě‘ teprve nedávno. (2. Timoteovi 3:15; 3. Jana 4) Děti již snad byly starší, když je rodiče začali učit o Božích cestách. A vyskytuje se mezi námi stále větší počet neúplných a nevlastních rodin. Ať jsou vaše okolnosti jakékoli, platí pro vás napomenutí apoštola Pavla: „Dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ — Efezanům 6:4.

Křesťanští rodiče a jejich úloha

3, 4. a) Které činitele vedly k oslabení úlohy otců? b) Proč křesťanští otcové musí být více než jen živiteli?

³ Povšimněme si, že Pavel adresoval svá slova v Efezanům 6:4 především „otcům“. Jeden spisovatel vysvětluje, že v dřívějších generacích „měli otcové odpovědnost za morální a duchovní výchovu svých dětí; otcové byli zodpovědní za vzdělání svých dětí . . . Ale s průmyslovou revolucí se tento důvěrný vztah vytratil; otcové odcházeli ze svých hospodářství a domácích dílen, odcházeli ze svých domovů pracovat do továren a později do kanceláří. Matky převzaly mnohé z povinností, za které kdysi nesli odpovědnost otcové. Otcovství se postupně stalo abstraktním pojmem.“

⁴ Křesťanští muži: Nespokojujte se pouze s postavením živitelů a neponechávejte veškerou výchovu svých dětí a veškerou péči o ně své manželce. Ve starověku byli otcové vybízeni slovy v Příslovích 24:27: „Připrav venku svou práci a přichystej si ji na poli. Potom si také vybuduj svou domácnost.“ Dnes možná musíš jakožto pracující člověk také dlouho a těžce pracovat, abys uživil rodinu. (1. Timoteovi 5:8) Ale potom věnuj čas tomu, abys ‚budoval svou domácnost‘ — a to citově a duchovně.

5. Jak mohou křesťanské manželky pracovat pro záchranu své rodiny?

⁵ Křesťanské manželky: Také vy musíte usilovně pracovat pro záchranu své rodiny. V Příslovích 14:1 čteme: „Opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům.“ Společně s manželem máte jako manželská dvojice odpovědnost za výchovu svých potomků. (Přísloví 22:6; Malachiáš 2:14) Jako manželky při tom možná své děti ukázňujete, staráte se o to, aby byly připravené na křesťanská shromáždění a do kazatelské služby, a pokud váš manžel nemůže vést rodinné studium, pak dokonce děláte i to. Můžete také vykonat velkou práci tím, že budete děti poučovat o domácích pracech, o dobrém chování, o osobní hygieně a o mnoha jiných užitečných věcech. (Titovi 2:5) Když manželé a manželky v tomto směru spolupracují, mohou lépe uspokojit potřeby svých dětí. Například co patří k těmto potřebám?

Jak pečovat o jejich citové potřeby

6. Jakou úlohu v citovém rozvoji dětí mají matky a otcové?

⁶ „Když kojící matka něžně chová své vlastní děti,“ cítí se děti v bezpečí a pociťují, že jsou milovány. (1. Tesaloničanům 2:7; Žalm 22:9) Jen málokterá matka může odolat touze zahrnovat své malé dítě pozorností. Prorok Izajáš se zeptal: „Může manželka zapomenout na svého kojence, takže by nelitovala syna svého břicha?“ (Izajáš 49:15) Matky tedy mají důležitou úlohu v citovém rozvoji svých dětí. Důležitou úlohu v tomto směru však mají i otcové. Paul Lewis, pracovník v oboru vzdělávání rodin, říká: „Ještě nikdy jsem se nesetkal se sociálním pracovníkem, který by slyšel, že nějaký mladistvý provinilec měl ke svému otci dobrý vztah. Dobrý vztah k otci nemělo ani jediné ze stovek takových dětí.“

7, 8. a) Co svědčí o pevném poutu mezi Jehovou Bohem a jeho Synem? b) Jak mohou otcové vytvářet láskyplné pouto, které je váže s jejich dětmi?

⁷ Proto je nezbytně nutné, aby křesťanští otcové pečlivě pěstovali láskyplné pouto se svými dětmi. Povšimněme si například vztahu mezi Jehovou Bohem a Ježíšem Kristem. Při Ježíšově křtu Jehova prohlásil: „Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.“ (Lukáš 3:22) Jaký hluboký obsah má těchto několik slov! Jehova 1. svého Syna uznal, 2. veřejně vyjádřil svou lásku k Ježíšovi a 3. oznámil, že Ježíše schválil. To však nebyl jediný případ, kdy Jehova vyjádřil svou lásku ke svému Synovi. Ježíš později řekl svému Otci: „[Ty] jsi mě miloval před založením světa.“ (Jan 17:24) Nepotřebují však ve skutečnosti všichni poslušní synové a dcery od svých otců uznání, lásku a schválení?

⁸ Jestliže jsi otcem, pravděpodobně můžeš udělat mnoho pro to, aby se mezi tebou a tvými dětmi vytvořilo láskyplné pouto, a to tím, že jim vhodným způsobem stále vyjadřuješ lásku jak skutky, tak i svými slovy. Je pravda, že některým mužům se zdá obtížné projevovat svou náklonnost, zejména pokud jim jejich vlastní otcové nikdy zjevně náklonnost neprojevovali. Ale i když bude tvůj pokus o projevení lásky neobratný, může zapůsobit velice silně. Vždyť přece „láska buduje“. (1. Korinťanům 8:1) Jestliže se tvé děti cítí díky tvé otcovské lásce v bezpečí, s větší chutí budou ‚skutečnými syny a dcerami‘ a bez zábran se ti budou svěřovat. — Přísloví 4:3.

Jak pečovat o jejich duchovní potřeby

9. a) Jak bohabojní izraelští rodiče pečovali o duchovní potřeby své rodiny? b) Které příležitosti k neformálnímu poučování svých dětí mají křesťané?

⁹ Děti mají i duchovní potřeby. (Matouš 5:3) Mojžíš vybízel izraelské rodiče: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, budou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) Jsi-li jedním z křesťanských rodičů, můžeš mnoho poučování poskytnout neformálně, například ‚když jdeš po silnici‘. Čas, který spolu strávíte, když někam společně jedete, nebo při nakupování nebo když s dětmi chodíte dům od domu v křesťanské kazatelské službě, poskytuje dobré příležitosti k tomu, abys je poučoval za příjemných okolností. Doba, kdy se rodina schází u jídla, je zvlášť vhodná k rozhovorům. „Při jídle si povídáme o tom, co se za celý den stalo,“ říká jedna matka.

10. Proč je vedení rodinného studia někdy náročným úkolem a k čemu musí být rodiče rozhodnuti?

¹⁰ Je však nezbytně nutné poučovat děti i systematicky, a to při pravidelném biblickém studiu. Je nesporné, že „pošetilost je svázána se srdcem“ dětí. (Přísloví 22:15) Někteří rodiče říkají, že jejich děti dovedou snadno rodinné studium úmyslně zmařit. Jak? Tím, že předstírají, že se nemohou soustředit a že je to nudí, vyrušují a rozptylují (třeba se perou se sourozenci), nebo se tváří, jako by neznaly ani ty nejzákladnější biblické pravdy. Když se situace vyhrotí tak, že se musí ukázat, čí vůle bude platit, pak vůle rodičů musí být silnější. Křesťanští rodiče se nesmějí vzdát a nesmějí připustit, aby v rodině měly děti hlavní slovo. — Srovnej Galaťanům 6:9.

11. Jak můžeme dosáhnout toho, aby rodinné studium bylo příjemné?

¹¹ Pokud se vašim dětem rodinné studium nelíbí, bude snad možné něco na něm změnit. Slouží toto studium například jako záminka k tomu, aby se mluvilo o nějakých nedostatcích, které se v poslední době u dětí projevily? Snad by bylo nejlepší rozebrat si takové problémy soukromě. Koná se vaše studium pravidelně? Jestliže rodinné studium zrušíte kvůli nějakému oblíbenému pořadu v televizi nebo kvůli nějaké sportovní události, pak asi děti nebudou brát studium příliš vážně. Vedeš studium se vší opravdovostí a nadšeně? (Římanům 12:8) Ano, studium by mělo být příjemné. Snaž se, abys do něj zapojil všechny děti. Vyzdvihuj to, co je kladné a povzbuzující, a vřele své děti chval za jejich účast. Nesnaž se jen probrat nějakou látku, ale usiluj o to, abys zapůsobil na srdce. — Přísloví 23:15.

Jak ukázňovat ve spravedlnosti

12. Proč nemusí k ukázňování vždy patřit tělesné trestání?

¹² Děti také velmi potřebují ukázňování. Jako rodič bys jim měl stanovit určité hranice. V Příslovích 13:24 čteme: „Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna, ale kdo ho miluje, ten ho opravdu vyhledává s ukázňováním.“ Bible však neříká, že jediným způsobem ukázňování vždy musí být výprask. V Příslovích 8:33 je řečeno: „Naslouchejte kázni,“ a čteme také, že „přísné napomenutí zapůsobí hlouběji na toho, kdo má porozumění, než když hlupáka stokrát udeříš“. — Přísloví 17:10.

13. Jak by mělo být dítě ukázňováno?

¹³ Příležitostně může být nějaké tělesné potrestání vhodné. Pokud k němu však dojde v hněvu, pravděpodobně bude nadměrné a neúčinné. Bible varuje: „Otcové, nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21) Ano, „pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý jedná pomateně“. (Kazatel 7:7) Roztrpčený mladý člověk se může dokonce vzbouřit proti spravedlivým normám. Rodiče by tedy měli používat Písem a ukázňovat své děti ve spravedlnosti, a to pevně, ale rozumně. (2. Timoteovi 3:16) Ukázňování, které se líbí Bohu, se provádí s láskou a mírností. — Srovnej 2. Timoteovi 2:24, 25.a

14. Co by měli rodiče dělat, jestliže cítí, že mají sklon podléhat zlosti?

¹⁴ Všichni samozřejmě „mnohokrát klopýtáme“. (Jakub 3:2) I rodiče, kteří normálně projevují lásku, mohou v určité chvíli podlehnout tlaku a říci něco nelaskavého nebo se rozzlobit. (Kolosanům 3:8) Kdyby se to snad stalo, postarej se o to, aby nad sklíčeností tvého dítěte nebo nad tvou podrážděnou náladou nezapadlo slunce. (Efezanům 4:26, 27) Urovnej tu věc se svým dítětem, a — pokud se to zdá vhodné — omluv se. (Srovnej Matouše 5:23, 24.) Takový projev pokory vás oba — tebe i tvé dítě — může sblížit. Máš-li pocit, že se neumíš ovládat a že podléháš zlosti, obrať se o pomoc ke jmenovaným starším ve sboru.

Neúplné a nevlastní rodiny

15. Jak je možné pomáhat dětem v neúplných rodinách?

¹⁵ Ne o každé dítě však pečují oba rodiče. Ve Spojených státech žije každé čtvrté dítě v péči pouze jednoho z rodičů. V biblických dobách nebyli ‚chlapci bez otce‘ výjimkou, a v Písmech je celá řada zmínek o tom, že o takové chlapce je třeba mít starostlivý zájem. (2. Mojžíšova 22:22) Dnes musí neúplné křesťanské rodiny také čelit tlakům a těžkostem, ale je pro ně útěchou vědomí, že Jehova je „otcem chlapců bez otce a soudcem vdov“. (Žalm 68:5) Křesťané jsou vybízeni, aby ‚se starali o sirotky a vdovy v jejich soužení‘. (Jakub 1:27) Spoluvěřící mohou neúplným rodinám velmi pomáhat.b

16. a) Co by měli pro svou rodinu dělat ti rodiče, kteří nemají manželského partnera? b) Proč může být ukázňování obtížné, ale proč je nutné je udílet?

¹⁶ Co můžeš dělat ty sám nebo sama, spočívá-li péče o rodinu jen na tobě a chceš-li rodině prospět? Musíš vytrvale dbát o rodinné biblické studium a o to, abyste se účastnili shromáždění a chodili do kazatelské služby. Mimořádně obtížným úkolem však může být ukázňování. Jestliže ti milovaný manželský partner zemřel, pociťuješ možná ještě zármutek. Nebo pokud v tvém manželství došlo k rozkolu, zápasíš snad s pocity viny a hněvu. Jestliže soud rozhodl, že se při péči o dítě budete s bývalým manželským partnerem dělit, snad máš dokonce obavy, aby dítě nebylo po rozvodu nebo rozluce raději s tvým bývalým partnerem. V takové situaci může být po citové stránce obtížné vyrovnaným způsobem dítě ukázňovat. Bible nám však říká, že „chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce“. (Přísloví 29:15) Nepoddávej se tedy pocitům viny ani výčitkám svědomí ani citovému nátlaku ze strany svého bývalého manželského druha. Urči rozumné a důsledné normy. Nedopouštěj se kompromisů v biblických zásadách. — Přísloví 13:24.

17. Jak by se v neúplné rodině mohl stírat rozdíl mezi úlohami jednotlivých členů rodiny a jak je možné tomu zabránit?

¹⁷ Těžkosti však mohou nastat, jestliže matka, která nemá manžela, jedná se svým synem tak, jako by manžela — muže v rodině — syn zastupoval; nebo kdyby se svou dcerou mluvila jako se svou důvěrnicí a kdyby ji zatěžovala svými intimními problémy. To by bylo nevhodné a dítě by tím bylo zmatené. Pokud se rozdíl mezi úlohou rodiče a úlohou dítěte setře, může se tím znemožnit ukázňování. Ať je jasné, že rodičem jsi ty. Jestliže jako matka potřebuješ biblickou radu, snaž se ji získat od sborových starších nebo snad od některé zralé starší sestry. — Srovnej Titovi 2:3–5.

18, 19. a) Co patří k obtížným situacím, jež vznikají v nevlastních rodinách? b) Jak mohou rodiče a děti v nevlastní rodině projevovat moudrost a rozlišovací schopnost?

¹⁸ Obtížné situace vznikají také v nevlastních rodinách. Nevlastní rodiče často shledávají, že nevlastní děti jim jen zřídka projeví ‚lásku na první pohled‘. Nevlastní děti mohou například být dost citlivé na jakékoli projevy, při nichž se zdá, jako by rodiče vlastním dětem nadržovali. (Srovnej 1. Mojžíšovu 37:3, 4.) Nevlastní děti se snad ve skutečnosti potýkají se steskem po tom z rodičů, který s nimi není, a tyto děti se možná obávají, že by láskou k nevlastnímu rodiči byli nějak nevěrní svému vlastnímu otci nebo své vlastní matce. Pokusy o potřebné ukázňování se mohou setkat s krutou připomínkou: „Ty nejsi můj rodič!“

¹⁹ V Příslovích 24:3 čteme: „Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností.“ Ano, k tomu, aby nevlastní rodina byla úspěšná, je třeba, aby všichni její členové projevovali moudrost a rozlišovací schopnost. Děti se musí během doby smířit se skutečností, která často bývá bolestivá, totiž s tím, že se věci změnily. Nevlastní rodiče se také musí naučit trpělivosti a soucitu, a nesmějí se hned urazit, když se jim zdá, že jsou odmítáni. (Přísloví 19:11; Kazatel 7:9) Než se ujmeš udílení kázně, pracuj na tom, abys se svým nevlastním dítětem uzavřel (nebo uzavřela) přátelství. Dokud takové pouto nevznikne, někdo snad uzná za vhodnější, aby se o ukázňování staral vlastní rodič. Jakmile dojde k nějakému napětí, musíte se snažit o problému mluvit. „U těch, kteří se spolu radí, je moudrost,“ říkají Přísloví 13:10.c

Neustále pracuj pro záchranu své rodiny!

20. Co by měli dále dělat ti, kdo jsou hlavou křesťanské rodiny?

²⁰ Pevné křesťanské rodiny nevznikají náhodou. Vy, kdo jste hlavou rodiny, musíte pro záchranu své rodiny dále usilovně pracovat. Buďte bdělí a dávejte pozor na nezdravé povahové rysy nebo světské sklony. Buďte dobrým příkladem v tom, jak mluvíte, jak se chováte, dávejte dobrý příklad v lásce, víře a cudnosti. (1. Timoteovi 4:12) Projevujte ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Trpělivost, ohleduplnost, ochota odpouštět a něha — to vše napomůže vašemu úsilí učit děti Božím cestám. — Kolosanům 3:12–14.

21. Jak je možné zachovat si doma vřelé, šťastné ovzduší?

²¹ Snažte se s Boží pomocí udržet u vás doma šťastnou, vřelou atmosféru. Vyhraďte si čas, který strávíte společně jako rodina, a usilujte o to, abyste se alespoň jednou denně spolu sešli u jídla. Křesťanská shromáždění, kazatelská služba a rodinné studium — to vše je nezbytně nutné. Je však také „čas se smát . . . a čas poskakovat“. (Kazatel 3:1, 4) Ano, naplánujte si čas pro zdravou rekreaci. Navštěvujte muzea, zoologické zahrady a podobná místa, kde se to bude celé rodině líbit. Nebo byste mohli vypnout televizor a strávit nějaký čas tím, že budete zpívat, poslouchat hudbu, zahrajete si nějaké hry a budete si povídat. To může rodině pomoci, aby se všichni více sblížili.

22. Proč byste měli usilovně pracovat pro záchranu své rodiny?

²² Kéž vy všichni, křesťanští rodiče, dále pracujete na tom, abyste se plně líbili Jehovovi, „když budete dále přinášet ovoce v každém dobrém díle a porostete v přesném poznání Boha“. (Kolosanům 1:10) Budujte svou rodinu na pevném základě — na poslušnosti Božího slova. (Matouš 7:24–27) A buďte ujištěni, že vaše úsilí vychovávat děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ bude mít Jehovovo schválení. — Efezanům 6:4.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Jak mohou manžel a manželka společně budovat svou rodinu?

◻ Co patří k citovým potřebám dětí a jak je možné je uspokojit?

◻ Jak mohou ti, kdo jsou v postavení hlavy rodiny, vyučovat své děti systematicky i neformálně?

◻ Jak mohou rodiče ukázňovat své děti ve spravedlnosti?

◻ Co je možné dělat ve prospěch neúplných a nevlastních rodin?

[Obrázek na straně 16]

Pro citový rozvoj dítěte je důležitým činitelem otcovská láska a projevy uznání