Vzdělání — Používejme ho ke chvále Jehovy
„Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, kdo jej poslal, ten je pravý.“ (JAN 7:18)
1. Kdy a jak začal proces vzdělávání?
VZDĚLÁVÁNÍ začalo před dávnými časy — krátce potom, co Jehova Bůh, velký Vzdělavatel a Učitel, stvořil svého prvorozeného Syna. (Izajáš 30:20; Kolosanům 1:15) Byl zde Někdo, kdo se mohl učit přímo od velkého Vzdělavatele! Tento Syn, kterého lidé znají jako Ježíše Krista, žil nespočetná tisíciletí v důvěrném společenství se svým Otcem a získal od něho neocenitelné poučení o jeho vlastnostech, skutcích a záměrech. Později, když žil na zemi jako člověk, mohl tedy Ježíš říci: „Nedělám nic sám od sebe; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28)
2.–4. a) Za jakých okolností se — podle 7. kapitoly Jana — Ježíš účastnil Svátku stánků v roce 32 n. l.? b) Proč byli Židé zmateni, když viděli Ježíše vyučovat?
2 Jak používal Ježíš vzdělání, které získal? Tři a půl roku, po dobu své pozemské služby, neúnavně sděloval jiným lidem to, co se naučil. Při této činnosti však měl na mysli jeden prvořadý cíl. Co to bylo? Prozkoumejme Ježíšova slova v 7. kapitole Janova evangelia, jimiž vysvětlil původ i účel svého vyučování.
3 Nejprve se podívejme, při jaké příležitosti o tom mluvil. Bylo to na podzim roku 32 n. l., téměř tři roky po Ježíšově křtu. Židé se sešli v Jeruzalémě ke Svátku stánků. V několika prvních dnech svátku se o Ježíšovi hodně mluvilo. Když uplynula polovina svátku, Ježíš přišel do chrámu a začal vyučovat. (Jan 7:2, 10–14) Opět se projevil jako velký Učitel. (Matouš 13:54; Lukáš 4:22)
4 V 15. verši 7. kapitoly Jana se říká: „Židé se proto divili a říkali: ‚Jak to, že ten člověk je učený, když nestudoval na školách?‘ “ Chápeš, proč byli zmateni? Ježíš nechodil do žádné rabínské školy, takže podle jejich názoru byl nevzdělaný! Přesto uměl snadno najít a přečíst úryvky z posvátných spisů. (Lukáš 4:16–21) A tento galilejský tesař je dokonce poučoval z Mojžíšova Zákona! (Jan 7:19–23) Jak to bylo možné?
5., 6. a) Co Ježíš řekl o zdroji svého vyučování? b) K čemu používal své vzdělání?
5 V 16. a 17. verši čteme Ježíšovo vysvětlení: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, kdo mě poslal. Jestliže někdo touží konat Jeho vůli, pozná, zda to učení je od Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.“ Židé chtěli vědět, kdo Ježíšovi poskytl vzdělání, a Ježíš jim jasně odpověděl, že jeho vzdělání je od Boha! (Jan 12:49; 14:10)
6 Jak své vzdělání Ježíš používal? Jeho odpověď je zaznamenána u Jana 7:18: „Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, kdo jej poslal, ten je pravý a není v něm nespravedlnost.“ Ježíš velmi vhodně používal své vzdělání k tomu, aby oslavil Jehovu, „Toho dokonalého v poznání“! (Job 37:16)
7., 8. a) Jak by se mělo vzdělání používat? b) Jaké jsou čtyři hlavní cíle přiměřeného vzdělání?
7 Od Ježíše tedy získáváme toto cenné poučení: vzdělání bychom neměli používat k tomu, abychom oslavili sami sebe, ale abychom přinášeli chválu Jehovovi. Neexistuje lepší způsob, jak můžeme své vzdělání použít. Ale jak máme používat vzdělání, abychom přinášeli chválu Jehovovi?
8 Vzdělávat znamená „poskytovat školení metodickým poučováním a praktickým výcvikem pod dohledem, především v nějaké kvalifikované činnosti, řemesle nebo povolání“. Uvažujme nyní o čtyřech hlavních cílech přiměřeného vzdělání a o tom, jak se každý z nich dá použít k chvále Jehovy. Přiměřené vzdělání by nám mělo pomáhat naučit se: 1. dobře číst, 2. čitelně psát, 3. rozvíjet se po duševní i morální stránce a 4. získávat praktické dovednosti potřebné pro každodenní život.
Naučit se dobře číst
9. Proč je důležité umět dobře číst?
9 V pořadí první je bod: naučit se dobře číst. Proč je tak důležité umět dobře číst? The World Book Encyclopedia vysvětluje: „Čtení . . . je základem pro učení se a je to jedna z nejdůležitějších schopností pro každodenní život . . . Dobří čtenáři přispívají k vytváření prosperující, tvůrčí společnosti. A sami žijí bohatším a spokojenějším životem.“
10. Jak nám čtení Božího slova pomáhá, abychom se těšili z bohatšího a spokojenějšího života?
10 Jestliže nám čtení obecně může pomáhat, abychom žili „bohatším, spokojenějším životem“, mnohem více to platí o čtení Božího slova. Takovým čtením se nám do mysli a srdce dostávají Jehovovy myšlenky a záměry, a jestliže je jasně chápeme, dodávají našemu životu smysl. Kromě toho „slovo Boha je živé a vykonává moc“, jak říká Hebrejcům 4:12. Když Boží slovo čteme a rozjímáme o něm, přibližujeme se tím k jeho Autorovi a podněcuje nás to, abychom prováděli změny ve svém životě, a tak se Bohu více líbili. (Galaťanům 5:22, 23; Efezanům 4:22–24) Také jsme vybízeni, abychom vzácné pravdy, které čteme, sdělovali jiným lidem. To všechno přináší chválu velkému Vzdělavateli, Jehovovi Bohu. Svou schopnost číst rozhodně nemůžeme využít lépe!
11. Co by mělo být součástí vyrovnaného programu osobního studia?
11 Ať jsme mladí, nebo staří, měli bychom se naučit číst dobře, protože čtení má v našem křesťanském životě důležitou úlohu. Kromě pravidelného čtení Božího slova by vyrovnaný program osobního studia měl zahrnovat přemýšlení o biblickém textu z brožury Denně zkoumat Písma, přečtení časopisů Strážná věž a Probuďte se! a přípravu na křesťanská shromáždění. A co naše křesťanská služba? Veřejná kazatelská služba, vykonávání opětovných návštěv a vedení domácích biblických studií — k tomu všemu je samozřejmě nutné umět dobře číst.
Naučit se čitelně psát
12. a) Proč je důležité naučit se čitelně psát? b) Co je tím nejvýznamnějším psaným dokumentem, jaký kdy byl vytvořen?
12 Druhým cílem přiměřeného vzdělání by mělo být: naučit se čitelně psát. Psaním svá slova a myšlenky nejen předáváme jiným lidem, ale také je tím uchováváme. Asi čtyřicet Židů před mnoha a mnoha staletími zapsalo na papyrus nebo pergamen slova, z nichž se skládá inspirovaná Bible. (2. Timoteovi 3:16) A to je jistě ten nejvýznamnější psaný dokument, jaký kdy byl vytvořen! Jehova nepochybně po celá staletí řídil opisování a přepisování těchto posvátných slov, aby se v hodnověrné podobě dostala až k nám. Nejsme tedy Jehovovi vděčni, že svěřil svá slova psanému dokumentu, místo aby se spoléhal na ústní podání? (Srovnej 2. Mojžíšovu 34:27, 28.)
13. Co naznačuje, že Izraelité uměli psát?
13 V dávných dobách uměly číst a psát jen určité privilegované vrstvy, například písaři v Mezopotámii a Egyptě. Naprosto jiné to bylo v Izraeli, kde byl každý povzbuzován, aby se naučil číst a psát. Příkaz daný Izraelitům v 5. Mojžíšově 6:8, 9, aby si napsali Boží přikázání na zárubně svého domu, byl sice obrazný, ale vyplývá z něho, že Izraelité psát uměli. Děti se učily psát již v útlém věku. Gezerský kalendář, jednu z nejstarších ukázek starověkého hebrejského písma, někteří učenci považují za paměťové cvičení nějakého školáka.
14., 15. Jakým prospěšným způsobem můžeme využít svou schopnost psát?
14 Ale jak můžeme i my prospěšně využít svou schopnost psát? Určitě tím, že si na shromážděních a na krajských i oblastních sjezdech děláme poznámky. Dopisem, i když se skládá jen z několika slov, můžeme povzbudit někoho, kdo je nemocný, nebo můžeme projevit vděčnost bratrovi či sestře, kteří k nám byli laskaví nebo pohostinní. (1. Petra 5:12) Jestliže někomu ve sboru zemřel někdo milovaný, může k němu za nás ‚mluvit utěšujícím způsobem‘ krátký dopis nebo lístek. (1. Tesaloničanům 5:14) Sestra, které zemřela matka na rakovinu, vyprávěla: „Jedna přítelkyně mi napsala pěkný dopis. Velmi mi pomohl, protože jsem ho mohla číst stále znovu.“
15 Schopnost psát můžeš vynikajícím způsobem využít ke chvále Jehovy, když svědectví o Království někomu vydáš dopisem. Občas může být nutné udržovat spojení s novými zájemci, kteří žijí ve velmi odlehlých územích. Možná je pro tebe kvůli nemoci po přechodnou dobu obtížné chodit do služby dům od domu. Pak snad můžeš sdělit dopisem, co bys jindy říkal osobně.
16., 17. a) Jaký příběh dokládá, že psát dopisy se svědectvím o Království má smysl? b) Mohl bys vyprávět něco podobného?
16 Uvažujme o jednom příběhu. Před mnoha lety jistá sestra vydala dopisem svědectví jisté vdově po muži, o jehož smrti se psalo v místních novinách. Nepřišla žádná odpověď. Po jednadvaceti letech, v listopadu 1994, sestra dostala dopis od dcery té ženy, které tenkrát před lety napsala. Dcera té ženy napsala:
17 „V dubnu roku 1973 jsi napsala mé matce, abys jí poskytla útěchu, když zemřel můj otec. Tehdy mi bylo devět let. Moje matka studovala Bibli, ale dosud Jehovovi neslouží. Její studium však nakonec vedlo k tomu, že jsem se do styku s pravdou dostala já. Začala jsem studovat Bibli v roce 1988 — patnáct let po doručení Tvého dopisu. Byla jsem pokřtěna 9. března 1990. Jsem Ti velice vděčná za dopis, který jsi před mnoha lety napsala, a s velkou radostí Ti oznamuji, že semena, která jsi zasela, s Jehovovou pomocí vyrostla. Matka mi dala Tvůj dopis, abych si ho nechala, a já bych Tě ráda poznala. Doufám, že tento dopis dostaneš.“ Mladá žena připsala do svého dopisu i svou adresu a telefonní číslo a tento dopis se opravdu dostal do ruky sestře, která před mnoha lety napsala její matce. Představ si, jak byla ta mladá žena potěšena, když jí sestra zatelefonovala. Tato sestra dodnes píše dopisy, aby se o naději na Království podělila s dalšími lidmi.
Rozvíjet se po duševní, morální a duchovní stránce
18. Jak rodiče v biblických dobách vzdělávali své děti po duševní a morální stránce?
18 Třetím cílem přiměřeného vzdělání je to, že by nám mělo pomáhat, abychom se rozvíjeli po duševní a morální stránce. V biblických dobách bylo vzdělávání dětí v duševním a morálním ohledu považováno za prvořadou povinnost rodičů. Děti se učily nejen číst a psát, ale — a to bylo mnohem důležitější — byly vzdělávány v Božím Zákonu, který se týkal všech jejich činností. Vzdělávání tedy obsahovalo poučování o jejich náboženských povinnostech, o zásadách, jimiž se řídí manželství, rodinné vztahy a sexuální morálka, a také o jejich povinnostech k bližnímu. Takové vzdělávání jim pomáhalo, aby se rozvíjely nejen duševně a morálně, ale i duchovně. (5. Mojžíšova 6:4–9, 20, 21; 11:18–21)
19. Kde najdeme takové vzdělání, které nám ukáže nejlepší mravní hodnoty, podle nichž bychom mohli žít, a které nám pomůže rozvíjet se duchovně?
19 A co dnes? Dobré světské vzdělání je důležité. Přispívá k duševnímu rozvoji. Ale kde můžeme hledat vzdělání, které nám ukáže ty nejlepší mravní hodnoty, podle nichž bychom mohli žít, a které nám pomůže rozvíjet se duchovně? V křesťanském sboru máme přístup k programu teokratického vzdělávání, který není dostupný nikde jinde na světě. Prostřednictvím svého osobního studia Bible a publikací založených na Bibli a také prostřednictvím poučování na sborových shromážděních a na krajských a oblastních sjezdech můžeme toto vzácné, nepřetržité vzdělávání — božské vzdělávání — dostávat zdarma. Co nás učí?
20. Čemu nás učí božské vyučování a jaký z toho máme užitek?
20 Když začínáme studovat Bibli, poznáváme základní biblické učení, „prvotní nauku“. (Hebrejcům 6:1) Jak studium pokračuje, přijímáme „hutný pokrm“ — totiž hlubší pravdy. (Hebrejcům 5:14) Ale kromě toho poznáváme božské zásady, které nás učí žít tak, jak to od nás chce Bůh. Například se učíme odstraňovat návyky a jednání, které ‚poskvrňují tělo‘, a mít úctu k postavení, osobnosti a majetku druhých. (2. Korinťanům 7:1; Titovi 3:1, 2; Hebrejcům 13:4) Dále začínáme chápat, jak důležité je poctivě a pilně pracovat a jak cenné je žít podle biblických příkazů týkajících se sexuální morálky. (1. Korinťanům 6:9, 10; Efezanům 4:28) Když děláme pokroky v uplatňování těchto zásad, po duchovní stránce rosteme a náš vztah k Bohu se prohlubuje. Díky svému bohulibému chování jsme také dobrými občany, ať žijeme kdekoli. Ostatní lidé tím mohou být povzbuzeni, aby také přinášeli chválu Původci božského vzdělávání — Jehovovi Bohu. (1. Petra 2:12)
Získat praktické dovednosti pro každodenní život
21. Jakým praktickým dovednostem se učily děti v biblických dobách?
21 Čtvrtým cílem přiměřeného vzdělání je vybavit člověka praktickými dovednostmi potřebnými pro každodenní život. Ke vzdělání, které v biblických dobách poskytovali rodiče, patřila i praktická výuka. Dívky se učily domácí práce. Poslední kapitola knihy Přísloví ukazuje, že těchto prací určitě bylo mnoho a byly rozmanité. Dívky tedy uměly příst, tkát, vařit, vést celou domácnost, nakupovat a také obchodovat s nemovitostmi. Chlapci se obvykle učili světskému povolání svého otce; bylo to buď zemědělství, nebo nějaké řemeslo. Ježíš se od svého adoptivního otce Josefa naučil tesařské řemeslo, a proto se mu říkalo nejen „tesařův syn“, ale také „tesař“. (Matouš 13:55; Marek 6:3)
22., 23. a) Na co by mělo vzdělání děti připravit? b) Co by mělo být naší pohnutkou při výběru vyššího vzdělání, jestliže máme pocit, že je to potřebné?
22 I dnes patří k vyváženému vzdělání příprava na péči o potřeby rodiny. Slova apoštola Pavla zaznamenaná v 1. Timoteovi 5:8 naznačují, že starost o rodinu je posvátnou povinností křesťana. Pavel napsal: „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ Vzdělání by tedy mělo děti připravit na povinnosti, které je v životě čekají, a vybavit je k tomu, aby se stali přičinlivými členy společnosti.
23 O jaký stupeň vzdělání bychom měli usilovat? To může být v každé zemi jiné. Jestliže však trh práce žádá vyšší vzdělání než základní, požadované zákonem, pak je na rodičích, aby své děti vedli při rozhodování o tom, jaké další vzdělání zvolit. Budou přitom zvažovat jak případné klady, tak i zápory takového dodatečného studia. S jakou pohnutkou by si však měl křesťan vybírat vyšší vzdělání, jestliže má pocit, že je to potřebné? Touto pohnutkou jistě nebude touha získat bohatství, slávu nebo chválu. (Přísloví 15:25; 1. Timoteovi 6:17) Vzpomeňme si, jaké poučení jsme dostali z Ježíšova příkladu — vzdělání bychom měli používat k tomu, abychom přinášeli chválu Jehovovi. Jestliže se rozhodneme pro vyšší vzdělání, mělo by nás k tomu podněcovat přání obstarat si dostatečné finanční prostředky, abychom mohli Jehovovi sloužit co nejvíce v křesťanské službě. (Kolosanům 3:23, 24)
24. Na jaké poučení, které jsme získali od Ježíše, bychom neměli nikdy zapomenout?
24 Pilně se tedy snažme, abychom získali přiměřené světské vzdělání. Využívejme plně stále pokračujícího programu božského vzdělávání, který poskytuje Jehovova organizace. A nikdy nezapomeňme na to cenné poučení, které jsme získali od Ježíše Krista, nejvzdělanějšího muže, jaký kdy chodil po této zemi: vzdělání bychom neměli používat k tomu, abychom oslavili sami sebe, ale k tomu, abychom přinášeli chválu tomu největšímu ze všech Vzdělavatelů — Jehovovi Bohu!
Jak bys odpověděl?
◻ Jak Ježíš využil své vzdělání?
◻ Proč je důležité naučit se dobře číst?
◻ Jak můžeme využít schopnost psát, aby to Jehovovi přineslo chválu?
◻ Jak nám božské vyučování pomáhá, abychom morálně i duchovně rostli?
◻ Jaké praktické školení by mělo být součástí vyrovnaného vzdělávání?
[Rámeček na straně 13]
Praktická pomoc pro pedagogy
Na oblastním sjezdu 1995/1996 „Radostně chválíme Boha“ zveřejnila Watch Tower Society novou brožuru nazvanou Svědkové Jehovovi a vzdělání. Tato 32stránková barevná brožura byla vydána především pro pedagogy. Dosud byla přeložena do 58 jazyků.
Proč byla vydána brožura pro pedagogy? Aby jim pomohla lépe chápat názory žáků, kteří jsou dětmi svědků Jehovových. Co brožura obsahuje? Srozumitelně a v pozitivním duchu vysvětluje naše názory na doplňkové vzdělání, narozeniny, Vánoce a zdravení vlajky. Tato brožura také ujišťuje pedagogy o tom, že si přejeme, aby si naše děti odnesly ze školy co možná nejvíce, že se upřímně snažíme s pedagogy spolupracovat a že se o školní výuku aktivně zajímáme.
Jak můžeme brožuru Vzdělání využít? Byla připravena pro pedagogy, a proto ji nabídněme učitelům, ředitelům škol a dalším pracovníkům ve školství. Kéž tato nová brožura pomůže všem pedagogům porozumět našim názorům, naší víře a tomu, proč v některých případech uplatňujeme své právo lišit se od ostatních. Povzbuzujeme rodiče, aby tuto brožuru použili jako základ pro osobní rozhovor s pedagogy, kteří učí jejich děti.
[Obrázek na straně 10]
Ve starověkém Izraeli si vzdělání velmi vážili