Líbí se Bohu všechna náboženství?
Myslíte si, že se každé náboženství Bohu líbí? Pravděpodobně všechny formy uctívání, které znáte, vedou lidi alespoň do určité míry k dobrému chování. Stačí to však k tomu, aby se takové uctívání Bohu líbilo?
NĚKTEŘÍ lidé říkají: ‚Buď ve svém uctívání upřímný a Bohu se to bude líbit. Na všech náboženstvích je něco dobrého.‘ Například víra baha’í přijala tento názor do té míry, že do svých nauk přejala učení devíti hlavních světových náboženství. Tato náboženská skupina prohlašuje, že všechna tato náboženství mají božský původ a jsou odleskem jediné pravdy. Je to skutečně tak?
Třeba vás také napadne, jak by se Bohu mohlo líbit náboženství, které svým stoupencům přikazuje vypustit na veřejných prostorách nervový plyn, což může vést ke smrti mnoha lidí. Toto obvinění bylo vzneseno proti jedné náboženské skupině v Japonsku. Nebo se snad Bohu líbí náboženství, které podněcuje své věřící k sebevraždě? Před několika lety se to stalo v případě následovníků náboženského vůdce Jima Jonese.
Při pohledu do minulosti je vhodné se ptát: ‚Mohou se Bohu líbit náboženství, jestliže vyvolávají války, jako to bylo v případě třicetileté války probíhající v letech 1618 až 1648?‘ Podle knihy The Universal History of the World (Všeobecné dějiny světa) byl tento náboženský konflikt mezi katolíky a protestanty „jednou z nejstrašnějších válek v historii Evropy“.
Mnoho krve bylo prolito také v nábožensky motivovaných křížových výpravách v 11. až 13. století. Například při první křížové výpravě takzvaní křesťané brutálně povraždili muslimské a židovské obyvatele Jeruzaléma.
Uvažujme také o tom, co se dělo v době inkvizice, která začala ve 13. století a trvala přibližně šest set let. Na příkaz náboženských vůdců byly tisíce lidí umučeny a upáleny. Peter De Rosa ve své knize Vicars of Christ—The Dark Side of the Papacy (Kristovi náměstci — temná strana papežství) uvádí: „[Inkvizitoři] dostali moc od papeže a byli odpovědní za nejsurovější a nejvytrvalejší útok na lidskou důstojnost v dějinách [lidské] rasy.“ O dominikánském inkvizitorovi Torquemadovi, který působil ve Španělsku, De Rosa píše: „Inkvizitorem byl jmenován roku 1483 a působil v tomto postavení patnáct let jako tyran. Jeho oběťmi se stalo více než 114 000 lidí, z nichž jich bylo 10 220 upáleno.“
Nebyla to samozřejmě jen náboženství křesťanstva, která prolévala krev. Francouzský filozof Blaise Pascal ve svém díle Pensées poznamenal: „Lidé nikdy nepáchají zlo tak plně a vesele, jako když je páchají z náboženského přesvědčení.“
Poznáno podle ovoce
Zda nějaké náboženství je, nebo není Bohu přijatelné, nezávisí jen na jediném činiteli. Aby mu nějaké náboženství bylo přijatelné, musí se jeho nauky a činy řídit podle Božího psaného slova, podle Bible. (Žalm 119:160; Jan 17:17) Ovoce uctívání schváleného Bohem musí být v souladu s měřítky Jehovy Boha.
Ježíš Kristus v Kázání na hoře ukázal, že budou proroci, kteří budou nepravdivě prohlašovat, že zastupují Boha. Ježíš řekl: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouchu, ale uvnitř to jsou draví vlci. Poznáte je podle jejich ovoce. Sbírají snad lidé někdy hrozny z trní nebo fíky z bodláčí? Podobně každý dobrý strom nese znamenité ovoce, ale každý prohnilý strom nese bezcenné ovoce; dobrý strom nemůže nést bezcenné ovoce ani prohnilý strom nemůže nést znamenité ovoce. Každý strom, který nenese znamenité ovoce, je podťat a vhozen do ohně. Skutečně tedy poznáte ty lidi podle jejich ovoce.“ (Matouš 7:15–20) Z těchto slov je vidět, že si v duchovním ohledu musíme dávat pozor. Mohli bychom si myslet, že nějaký náboženský vůdce nebo skupina jsou Bohu přijatelní, ale mohli bychom se mýlit.
Je třeba být opatrný
I když nějaké náboženství prohlašuje, že má Boží schválení, a jeho představitelé předčítají úryvky z Bible, neznamená to, že se takové uctívání Bohu skutečně líbí. Jeho vůdci mohou dokonce provádět působivé věci, a proto by se mohlo zdát, že Bůh tyto lidi používá. Přesto může být takové náboženství falešné a nemusí přinášet ovoce přijatelné Bohu. Egyptští kněží, kteří provozovali magii, mohli v Mojžíšově době provádět působivé věci, ale je jisté, že Boží schválení neměli. (2. Mojžíšova 7:8–22)
Dnes se stejně jako v minulosti mnohá náboženství nedrží toho, co Bůh oznámil jako pravdu, ale naopak prosazují lidské představy a filozofie. Proto je zvláště vhodné toto biblické varování: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás odvede jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidského ústního podání, podle základních věcí světa, a ne podle Krista.“ (Kolosanům 2:8)
Potom, co Ježíš mluvil o dobrém a špatném ovoci, řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak chci vyznat: Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost.“ (Matouš 7:21–23)
Prozkoumejte ovoce
Je tedy zřejmé, že nejprve je třeba zkoumat ovoce nějakého náboženství, dříve než dojdeme k závěru, že je takové uctívání Bohu přijatelné. Podílí se takové náboženství například na politice? V tom případě si všimněte těchto slov zaznamenaných u Jakuba 4:4: „Kdokoli . . . chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ Ježíš o svých pravých následovnících nadto řekl: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Náboženství, které je z Božího hlediska dobré, se nepodílí na politice tohoto světa, který „leží v moci toho ničemného“, neviditelného duchovního tvora, Satana Ďábla. (1. Jana 5:19) Náboženství, které Bůh schvaluje, se naopak věrně zastává jeho Království s vládou Ježíše Krista a ohlašuje dobrou zprávu o této nebeské vládě. (Marek 13:10)
Je Bohu přijatelné náboženství, které podněcuje k občanské neposlušnosti? Odpověď je nasnadě, pokud si všimneme rady apoštola Pavla: „Dále jim připomínej, aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky a byli přichystáni ke každému dobrému dílu.“ (Titovi 3:1) Ovšem, vždyť Ježíš ukázal, že jeho následovníci mají ‚splácet césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu‘. (Marek 12:17)
Předpokládejme, že nějaké náboženství povzbuzuje k účasti na válkách mezi národy. První Petra 3:11 nás vybízí, abychom ‚činili, co je dobré‘ a ‚hledali pokoj a usilovali o něj‘. Jak se může Bohu líbit náboženství, jehož členové jsou ochotni zabíjet ve válce své spoluvěřící z jiného státu? Členové náboženství, které má Boží schválení, zrcadlí Boží hlavní vlastnost — lásku. A Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Tato láska nemá nic společného se zuřivou nenávistí, která je živena ve válkách.
Pravé náboženství dělá z lidí bojovných lidi mírumilovné. Bylo to předpověděno těmito slovy: „Budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:4) Lidé uplatňující pravé náboženství neplanou nenávistí, ale řídí se příkazem: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:39)
Ti, kdo uplatňují pravé náboženství, usilují o to, aby žili podle vysokých měřítek Jehovy Boha, a odmítají žít nemorálně. Boží slovo říká: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se zavést na scestí. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději ani chamtivci ani opilci ani utrhači ani vyděrači nezdědí Boží království. A přece někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“ (1. Korinťanům 6:9–11)
Čas pro rozhodný krok
Rozlišit nesprávné uctívání od pravého náboženství je velmi důležité. V biblické knize Zjevení je světová říše falešného náboženství označena jako „Velký Babylón“, symbolická nevěstka, „s níž smilnili králové země“. Nese vinu krve a drží zlatý pohár „plný ohavností a nečistot jejího smilstva“. (Zjevení 17:1–6) Bůh na ní nevidí nic přijatelného.
Nyní je čas pro rozhodný krok. Pro upřímné lidi, kteří stále ještě jsou ve Velkém Babylóně, nechává náš milující Stvořitel znít toto volání: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ (Zjevení 18:4)
Jestliže chcete uplatňovat náboženství, které se Bohu líbí, proč byste se lépe neseznámil se svědky Jehovovými? Doprovodná tabulka uvádí něco z toho, čemu svědkové Jehovovi věří, spolu s biblickým opodstatněním těchto nauk. Zkontrolujte si v Bibli, zda jsou nauky svědků v souladu s Božím slovem. Prozkoumejte, zda jejich náboženství nese ovoce, které byste od pravého uctívání očekávali. Jestliže zjistíte, že ano, našli jste náboženství, které se Bohu líbí.
[Rámeček na straně 5]
ČEMU VĚŘÍ SVĚDKOVÉ JEHOVOVI
NAUKA BIBLICKÝ PODKLAD
Boží jméno je Jehova 2. Mojžíšova 6:3; Žalm 83:18
Bible je Boží slovo Jan 17:17; 2. Timoteovi 3:16, 17
Ježíš Kristus je Boží Syn Matouš 3:16, 17; Jan 14:28
Člověk se nevyvinul,
ale byl stvořen 1. Mojžíšova 1:27; 2:7
Lidská smrt je výsledkem
hříchu prvního člověka Římanům 5:12
Duše přestává při smrti
existovat Kazatel 9:5, 10; Ezekiel 18:4
Peklo je všeobecný hrob lidstva Job 14:13; Zjevení 20:13,
Kralická bible
Pro mrtvé existuje naděje
na vzkříšení Jan 5:28, 29; 11:25; Skutky 24:15
Kristus dal svůj pozemský život
jako výkupné za poslušné lidi Matouš 20:28; 1. Petra 2:24;
Modlitby musí být určeny jedině
Jehovovi prostřednictvím
Ježíše Krista Matouš 6:9; Jan 14:6, 13, 14
Biblické mravní zákony je třeba
dodržovat 1. Korinťanům 6:9, 10
Při uctívání se nesmějí
používat modly 2. Mojžíšova 20:4–6;
Musíme se vyhýbat spiritismu 5. Mojžíšova 18:10–12;
Je nepřípustné přijímat
do těla krev 1. Mojžíšova 9:3, 4;
Praví Ježíšovi následovníci
zůstávají odděleni od světa Jan 15:19; 17:16
Křesťané vydávají svědectví,
ohlašují dobrou zprávu Izajáš 43:10–12;
Křest úplným ponořením ve vodě
symbolizuje zasvěcení se Bohu Marek 1:9, 10; Jan 3:22;
Náboženské tituly jsou
nebiblické Job 32:21, 22; Matouš 23:8–12
Žijeme v ‚čase konce‘ Daniel 12:4; Matouš 24:3–14;
Kristova přítomnost je
neviditelná Matouš 24:3; Jan 14:19;
Satan je neviditelný panovník
tohoto světa Jan 12:31; 1. Jana 5:19
Bůh zničí současný ničemný
systém věcí Daniel 2:44; Zjevení 16:14, 16; 18:1–8
Boží Království v čele s Kristem
bude vládnout zemi spravedlivě Izajáš 9:6, 7; Daniel 7:13, 14;
„Malé stádo“ bude vládnout
v nebesích s Kristem Lukáš 12:32; Zjevení 14:1–4; 20:4
Další lidé, které Bůh schválí,
obdrží věčný život
na rajské zemi Lukáš 23:43; Jan 3:16;
[Obrázek na straně 4]
V době inkvizice byly zavražděny tisíce lidí
[Obrázek na straně 6]
Křižácké výpravy vedly ke strašlivému krveprolévání
[Obrázek na straně 7]
Pravé náboženství se pozná podle dobrého ovoce
[Podpisek obrázku na straně 2]
Titulní strana: Garo Nalbandian