Útěcha pro utlačované

VŠIMLI jste si, že v novinových titulcích se po celý váš život neustále objevují určité výrazy? Unavuje vás, když čtete pořád taková slova jako válka, zločinnost, katastrofa, hlad a utrpení? Jedno slovo však v novinových zprávách nápadně chybí. A přitom označuje něco, co lidstvo nesmírně potřebuje. Je to slovo „útěcha“.

„Utěšit“ znamená „dodat sílu a naději“ a „zmírnit [něčí] zármutek nebo utrpení“. Svět v tomto dvacátém století zažívá velký zmatek, a proto velmi potřebuje naději a zmírnění zármutku. Jistě, někteří z nás se dnes těší z takové biologické pohody, o jaké se našim předkům ani nesnilo. Převážně za to může vědecký pokrok. Avšak věda a technika nám neposkytnou útěchu ve smyslu odstranění všech příčin lidského utrpení. O jaké příčiny se jedná?

Před mnoha staletími moudrý muž Šalomoun mluvil o jedné základní příčině lidského utrpení: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Věda a technika nezměnily lidskou touhu panovat nad bližními. Ve dvacátém století tato touha vedla ke vzniku tyranských diktatur a ke krutým mezinárodním válkám.

Od roku 1914 zahynulo v důsledku válek více než sto milionů lidí. Pomyslete jen na tu nesmírnou bolest, která se za tímto číslem skrývá — miliony truchlících rodin, které potřebují útěchu. A války působí kromě násilné smrti i jiné formy utrpení. Na konci druhé světové války bylo v Evropě více než dvanáct milionů uprchlíků. V nedávné době uprchlo více než jeden a půl milionu lidí z válečných zón v jihovýchodní Asii. Válka na Balkáně vyhnala z domova více než dva miliony lidí — a ti v mnoha případech prchali před „etnickými čistkami“.

Uprchlíci rozhodně potřebují útěchu; nejvíce ti, kteří odcházejí jen s tím, co unesou, a nevědí, kam jít ani co je a jejich rodinu čeká v budoucnosti. Takoví lidé patří k nejvíce postiženým obětem útlaku a potřebují útěchu.

V klidnějších částech světa jsou miliony lidí prakticky v otroctví ekonomického systému tohoto světa. Ano, někteří lidé jsou velmi dobře hmotně zajištěni. Většina však musí den co den vést boj o živobytí. Mnoho lidí hledá důstojné bydlení. Přibývá nezaměstnaných. Jeden africký časopis předpovídá: „Svět se ubírá vstříc nebývalé nezaměstnanosti; roku 2020 bude více než 1,3 miliardy dalších lidí hledat zaměstnání.“ Hospodářsky utlačovaní lidé rozhodně potřebují „sílu a naději“ — potřebují útěchu.

Někteří lidé se kvůli své zoufalé situaci vydávají cestou zločinu. To samozřejmě vede pouze k utrpení jejich obětí a vysoká zločinnost jen přispívá k tomu, že se lidé cítí utlačováni. Nedávný titulek v jihoafrickém listě The Star, který vychází v Johannesburgu, zněl: „Jeden den v životě ‚nejvražednější země na světě‘ “. Článek popisoval typický den v Johannesburgu a okolí. V tom jediném dni byli čtyři lidé zavražděni a osm řidičů bylo napadeno ve svém voze. V jedné předměstské čtvrti, kde bydlí střední vrstva obyvatelstva, bylo ohlášeno sedmnáct vloupání. Kromě toho došlo k řadě ozbrojených přepadení. List uvedl, že policie tento den popsala jako „poměrně klidný“. Je pochopitelné, že příbuzní zavražděného a lidé, kterým byl vykraden byt nebo kteří byli napadeni ve svém autě, prožívají silný pocit útlaku. Potřebují ujištění a naději — potřebují útěchu.

V některých zemích rodiče prodávají své děti do otroctví prostituce. V jedné asijské zemi, kam přijíždějí spousty „sexuálních turistů“, jsou podle zpráv dva miliony prostitutek, z nichž mnohé byly koupeny nebo uneseny v dětství. Kdo zažívá větší útlak než tyto ubohé oběti? Časopis Time v pojednání o tomto špinavém obchodu přinesl zprávu z roku 1991 o konferenci ženských organizací zemí jihovýchodní Asie. Na této konferenci byl uveřejněn odhad, podle něhož „bylo od poloviny sedmdesátých let na celém světě prodáno 30 milionů žen“.

Děti samozřejmě nemusí být prodány do otroctví prostituce, aby byly oběťmi útlaku. Stále více dětí je týráno, a dokonce znásilňováno doma, a pachateli bývají rodiče a příbuzní. Takové děti pak mohou dlouhou dobu nést citové šrámy. Jako politováníhodné oběti útlaku rozhodně potřebují útěchu.

Starověký znalec útlaku

Král Šalomoun byl šokován rozsahem lidského útlaku. Napsal: „Vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kteří byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1)

Jestliže si tento moudrý král před třemi tisíci lety uvědomil, že utlačovaní lidé zoufale potřebují utěšitele, co by asi řekl dnes? Šalomoun však věděl, že žádný nedokonalý člověk, ani on sám, nemůže poskytnout takovou útěchu, jakou lidstvo potřebuje. Zlomit moc útlaku může jedině někdo ještě větší. Existuje někdo takový?

V Bibli se v 72. žalmu píše o vznešeném utěšiteli všech lidí. Tento žalm napsal Šalomounův otec, král David. Nadpis tohoto žalmu zní: „O Šalomounovi.“ Byl zcela určitě napsán letitým králem Davidem a týkal se Toho, kdo měl zdědit jeho trůn. Ten podle tohoto žalmu měl přinést trvalou úlevu od útlaku. „V jeho dnech bude rašit spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc. A bude mít podřízené od moře k moři a . . . až do konců země.“ (Žalm 72:7, 8)

Když David tato slova psal, měl na mysli pravděpodobně svého syna Šalomouna. Ale Šalomoun si uvědomoval, že je nad jeho síly sloužit lidstvu tak, jak to žalm popisuje. Slova tohoto žalmu mohl splnit jen v malém, a sice vzhledem k izraelskému národu, ne však ve prospěch celého světa. Tento inspirovaný prorocký žalm musel tedy poukazovat na někoho daleko většího, než byl Šalomoun. Na koho? Mohl poukazovat jedině na Ježíše Krista.

Když anděl oznamoval Ježíšovo narození, řekl: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.“ (Lukáš 1:32) Kromě toho Ježíš sám o sobě řekl, že je „něco víc než Šalomoun“. (Lukáš 11:31) Od svého vzkříšení, kdy se postavil po Boží pravici, je Ježíš v nebi, odkud může plnit slova 72. žalmu. Kromě toho dostal Ježíš moc a autoritu od Boha, aby zlomil jho lidských utlačovatelů. (Žalm 2:7–9; Daniel 2:44) Ježíš je tedy tím, kdo splní slova 72. žalmu.

Útlak brzy skončí

Co to znamená? Že brzy budeme osvobozeni od všech forem lidského útlaku. Ježíš předpověděl, že to nebývalé utrpení a útlak, kterých jsme v tomto dvacátém století svědky, budou znamením „závěru systému věcí“. (Matouš 24:3) Mimo jiné také předpověděl: „Povstane totiž národ proti národu a království proti království.“ (Matouš 24:7) Tato část proroctví se začala splňovat v roce 1914, zhruba ve stejné době, kdy vypukla první světová válka. „Protože vzroste bezzákonnost,“ dodal Ježíš, „ochladne láska většího množství.“ (Matouš 24:12) Z bezzákonnosti a nedostatku lásky se zrodila ničemná a utlačující generace. Proto musí být blízko doba, kdy Ježíš Kristus zasáhne jako nový Král země. (Matouš 24:32–34) Co to bude znamenat pro utlačované, kteří mají víru v Ježíše Krista a kteří k němu vzhlížejí jako k Utěšiteli lidstva, jehož dosadil Bůh?

K tomu, abychom na tuto otázku našli odpověď, si přečtěme další slova 72. žalmu, která se plní na Ježíši Kristu: „On . . . osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vykoupí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ (Žalm 72:12–14) Boží dosazený Král, Ježíš Kristus, tedy dohlédne na to, aby nikdo nebyl utlačován. Ježíš má moc skoncovat s veškerými formami nespravedlnosti.

‚To zní velmi pěkně,‘ řeknou možná někteří, ‚ale co dnes? Jaká útěcha je tu pro ty, kdo trpí nyní?‘ Útěcha pro utlačované skutečně existuje. Následující dva články tohoto časopisu vám ukáží, jak se milionům lidí již dnes dostává útěchy díky tomu, že si budují blízký vztah k pravému Bohu, Jehovovi, a k jeho milovanému Synu, Ježíši Kristu. Takový vztah nám může v této době útlaku dodávat útěchu a může nás vést k věčnému životu, který bude od útlaku oproštěn. Ježíš v jedné modlitbě k Bohu řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

[Obrázek na straně 4 a 5]

V Božím novém světě se již lidé nebudou vzájemně utlačovat