Fundamentalismus — Co to je?

KDY fundamentalismus vznikl? Na konci minulého století měnili liberální teologové své názory podle vyšší kritiky Bible a vědeckých teorií, jako je například evoluce. Následkem toho byla důvěra lidí v Bibli otřesena. Konzervativní náboženští vůdci ve Spojených státech reagovali tak, že definovali to, čemu říkali fundamenty víry.a Počátkem dvacátého století uveřejnili o těchto fundamentech pojednání v řadě svazků nazvané The Fundamentals: A Testimony to the Truth (Fundamenty: Svědectví o pravdě). Od tohoto názvu pochází termín „fundamentalismus“.

V první polovině dvacátého století se fundamentalismus dostával do povědomí veřejnosti tu a tam. Například v roce 1925 náboženští fundamentalisté žalovali učitele Johna Scopese z Tennessee v USA. Tento případ se později stal známým jako proces se Scopesem. Jaký zločin spáchal? Vyučoval evoluci a to bylo proti zákonům státu. Tehdy si někteří lidé mysleli, že fundamentalismus dlouho nevydrží. V roce 1926 bylo v protestantském časopise Christian Century řečeno, že toto hnutí „je prázdné a strojené“ a „zcela postrádá konstruktivnost či vlastnosti k přežití“. To však bylo daleko od pravdy.

Od sedmdesátých let přinášejí sdělovací prostředky zprávy o fundamentalismu neustále. Profesor Miroslav Volf z Fullerova teologického semináře v Kalifornii ve Spojených státech říká: „Fundamentalismus nejen přežil, ale také se mu dobře vede.“ Dnes se slovem „fundamentalismus“ označují nejen hnutí protestantů, ale také hnutí jiných náboženství, například katolicismu, islámu, judaismu a hinduismu.

Reakce na naši dobu

Proč se fundamentalismus šíří? Ti, kdo ho studují, to alespoň částečně přisuzují tomu, že v mravním a náboženském ohledu dnes panuje nejistota. Dříve lidská společnost žila v atmosféře mravní jistoty, která se zakládala na tradičních názorech. Dnes jsou tyto názory zpochybňovány nebo popírány. Mnoho intelektuálů prohlašuje, že Bůh neexistuje a že člověk je v prázdném vesmíru sám. Hodně vědců učí, že lidstvo je výsledkem náhodné evoluce, a ne výsledkem působení milujícího Stvořitele. Panuje povolná atmosféra. Svět se potýká se ztrátou mravních hodnot ve všech vrstvách společnosti. (2. Timoteovi 3:4, 5, 13)

Fundamentalisté touží po starých jistotách a někteří usilují o to, aby svou společnost a národ přivedli zpět k tomu, co považují za řádné mravní a naukové pilíře. Dělají vše, co je v jejich silách, aby druhé lidi přinutili žít podle „správného“ mravního kodexu a naukové soustavy. Fundamentalista je pevně přesvědčen, že má pravdu, kdežto ostatní se pletou. Profesor James Barr ve své knize Fundamentalism napsal, že fundamentalismus „je slovo, z něhož lidé často cítí nepřátelskost a nízkost, a připomíná jim úzkoprsost, pobožnůstkářství, tmářství a sektářství“.

Nikdo nechce být označen za úzkoprsého pobožnůstkáře, natož za sektáře, a proto se ne všichni lidé shodnou na tom, kdo fundamentalista je, a kdo není. Existují však určité aspekty, které jsou pro náboženský fundamentalismus charakteristické.

Jak poznat fundamentalistu

Náboženský fundamentalismus se obvykle snaží obhájit to, co jsou údajně původní tradice či náboženské názory určité společnosti, a oponovat tomu, co je chápáno jako sekularistický duch světa. Nedá se ale říci, že fundamentalisté odporují všemu, co je moderní. Někteří z nich k šíření svých názorů velmi účinně používají moderní způsoby komunikace. Bojují však proti sekularizaci společnosti.b

Někteří fundamentalisté jsou rozhodnuti si udržet tradiční soustavu nauk či způsob života nejen sami pro sebe, ale také vnutit tyto věci druhým lidem, přinutit je ke změně struktury společnosti, aby odpovídala názorům fundamentalistů. Katolický fundamentalista tedy použije všech možných metod, aby zastavil potraty. Například bude na zákonodárce své země vyvíjet tlak, aby vytvořili zákony, které potrat zakazují. Noviny La Repubblica uvedly, že v Polsku katolická církev chtěla, aby byl schválen protipotratový zákon, a proto vedla „válku, v níž uplatnila veškerou svou moc a vliv“. Církevní představitelé tak jednali naprosto fundamentalisticky. Podobné „války“ vede i protestantská Křesťanská koalice ve Spojených státech.

Fundamentalisté se vyznačují především svým hluboce zakořeněným náboženským přesvědčením. Protestantský fundamentalista tedy bude přesvědčeným zastáncem doslovného výkladu Bible, a pravděpodobně bude obhajovat i nauku o tom, že Země byla stvořena v šesti doslovných dnech. Katolický fundamentalista nemá nejmenších pochyb o neomylnosti papeže.

Je tedy pochopitelné, proč slovo „fundamentalismus“ navozuje představu nerozumného fanatismu a proč jsou nefundamentalisté znepokojeni tím, že se fundamentalismus šíří. Jako jednotlivci možná s fundamentalisty nesouhlasíme a jsme zděšeni jejich politikařením či násilným jednáním. Ovšem fundamentalisté jednoho náboženství mohou být šokováni jednáním fundamentalistů jiného náboženství! A mnoho lidí je navíc znepokojeno věcmi, které růst fundamentalismu podporují — vzrůstající mravní netečností, ztrátou víry a odmítáním duchovního smýšlení v moderní společnosti.

Je fundamentalismus jedinou reakcí na tyto trendy? Pokud ne, jaká další možnost existuje?

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 5]

V roce 1926 bylo v jednom protestantském časopise řečeno, že toto hnutí „je prázdné a strojené“ a „zcela postrádá konstruktivnost či vlastnosti k přežití“