Aristarchos — Věrný společník

MEZI mnoha společníky, kterým apoštol Pavel důvěřoval, byl také Aristarchos. Co se ti vybaví, když slyšíš jeho jméno? Vybaví se ti vůbec něco? Dokázal bys říci, jakou úlohu měl v počátcích křesťanství? Aristarchos možná nepatří k biblickým postavám, které známe nejlépe. Figuroval však v několika příhodách, o nichž se mluví v Křesťanských řeckých písmech.

Kdo tedy Aristarchos byl? Jaký vztah byl mezi ním a Pavlem? Proč se dá říci, že Aristarchos byl věrným společníkem? A jaké poučení si odneseme, když prozkoumáme jeho příklad?

Aristarchos vstupuje do děje dramaticky, za křiku a vřavy hysterického davu Efezanů; v situaci popsané v knize Skutků. (Skutky 19:23–41) Zhotovování stříbrných chrámečků falešné bohyně Artemidy bylo výnosným zaměstnáním Démétria a jiných efezských stříbrotepců. Když tedy Pavlova kazatelská kampaň v tomto městě způsobila, že značný počet lidí opouštěl nečisté uctívání této bohyně, Démétrios řemeslníky podnítil k odporu. Řekl jim, že Pavlovo kázání ohrožuje nejen jejich finanční zabezpečení, ale také zvyšuje pravděpodobnost, že uctívání Artemidy zanikne.

Rozhněvaný zástup lidí nemohl najít Pavla, a tak násilím odvlekl do divadla jeho společníky Aristarcha a Gaia. Ti byli ve značném nebezpečí, a přátelé naléhali na Pavla, aby „se neodvažoval do divadla“.

Představ si, že jsi v takové situaci. Hysterický dav asi dvě hodiny křičel: „Velká je Artemis Efezanů!“ Aristarchos a Gaius byli vydáni na milost a nemilost tomuto fanatickému davu a nemohli ani promluvit na svou obhajobu — to pro ně musel být skutečně děsivý zážitek. Museli si říkat, zda vůbec přežijí. Naštěstí přežili. To, jak živé je Lukášovo vyprávění vedlo některé učence k domněnkám, že Lukáš čerpal z očitých svědectví, možná přímo ze svědectví Aristarcha a Gaia.

Vřavu nakonec utišil městský písař. Aristarchovi a Gaiovi se muselo obrovsky ulevit, když slyšeli, jak objektivně uznal jejich nevinu, a když viděli, jak vřava kolem nich utichá.

Jak by ses cítil ty, kdybys prožil něco podobného? Došel bys k závěru, že doprovázet Pavla na misionářské cestě není pro tebe, že je to příliš nebezpečné a že bys raději žil klidněji? Aristarchos si to nemyslel. Pocházel z Tesaloniky, a proto si byl pravděpodobně vědom takových nebezpečí souvisejících s oznamováním dobré zprávy. Když v tomto městě Pavel kázal o několik let dříve, i tam vypukly nepokoje. (Skutky 17:1–9; 20:4) Aristarchos se Pavla věrně přidržel.

Z Řecka do Jeruzaléma

Za několik měsíců po srocení stříbrotepců byl Pavel v Řecku. Na své cestě do Jeruzaléma se chystal odplout do Sýrie, zatímco „Židé proti němu zosnovali úklad“. (Skutky 20:2, 3) Kdo byl s Pavlem v této nebezpečné chvíli? Aristarchos.

Toto nové ohrožení způsobilo, že Pavel, Aristarchos a jejich společníci změnili plány. Nejprve cestovali přes Makedonii, pak po etapách podél pobřeží Malé Asie a nakonec se v Pataře nalodili na loď plující do Fénicie. (Skutky 20:4, 5, 13–15; 21:1–3) Účelem této cesty nepochybně bylo doručit dary od křesťanů v Makedonii a Achaji jejich bratrům v Jeruzalémě, kteří byli v nouzi. (Skutky 24:17; Římanům 15:25, 26) Společně cestovalo mnoho bratrů, možná proto, že tuto odpovědnost dostali od různých sborů. Taková větší společnost bezpochyby také přispívala k větší bezpečnosti.

Aristarchos měl velkou výsadu, že mohl Pavla doprovázet z Řecka do Jeruzaléma. Avšak jejich další cesta je zavedla z Judeje do Říma.

Cesta do Říma

Tentokrát byly okolnosti naprosto odlišné. Pavel byl v Cesareji dva roky držen ve vazbě, odvolal se k césarovi a měl být v řetězech poslán do Říma. (Skutky 24:27; 25:11, 12) Jen si představte, jak se asi cítili Pavlovi společníci. Cesta z Cesareje do Říma musela být dlouhá a citově náročná. Navíc nebylo jisté, co bude jejím výsledkem. Kdo by mohl jít s Pavlem, podpořit ho a pomáhat mu? Byli vybráni, nebo se dobrovolně nabídli dva muži. Byli to Aristarchos a Lukáš, pisatel knihy Skutky. (Skutky 27:1, 2)

Jak je možné, že se Lukáš a Aristarchos dokázali na svém prvním úseku cesty do Říma nalodit na stejnou loď jako Pavel? Historik Giuseppe Ricciotti vysvětluje: „Ti dva se nalodili, jako kdyby cestovali soukromě . . . nebo, což je pravděpodobnější, byli přijati díky laskavosti setníka, který je považoval jakoby za Pavlovy otroky, neboť zákon římskému občanovi dovoloval mít několik otroků, kteří by mu sloužili.“ Pavel musel být jejich přítomností a povzbuzením velmi posílen.

Lukáš a Aristarchos ukázali, že Pavla milují, ačkoli je to mnoho stálo a velmi přitom riskovali. Dostali se do životu nebezpečné situace, když společně se svým zajatým společníkem ztroskotali blízko ostrova Malta. (Skutky 27:13–28:1)

Pavlův „spoluzajatec“

Když psal Pavel v letech 60–61 n. l. dopisy Kolosanům a Filemonovi, Aristarchos a Lukáš byli stále u něj v Římě. O Aristarchovi a Epafrovi Pavel mluví jako o ‚spoluzajatcích‘. (Kolosanům 4:10, 14; Filemonovi 23, 24) Aristarchos byl tedy zřejmě nějakou dobu vězněn společně s Pavlem.

Pavel byl v Římě vězněn sice nejméně dva roky, ale bylo mu dovoleno bydlet v pronajatém domě, kde byl hlídán, a přitom mohl návštěvníkům oznamovat dobrou zprávu. (Skutky 28:16, 30) Aristarchos, Epafras, Lukáš a jiní tehdy Pavlovi sloužili, pomáhali a podporovali ho.

‚Posilující pomoc‘

Jaký obrázek vidíme, když uvažujeme o různých příbězích z inspirovaného biblického záznamu, v nichž je o Aristarchovi zmínka? Podle spisovatele W. D. Thomase Aristarchos „vyniká jako muž, který dokázal čelit pronásledování a procházet jím, aniž by to narušilo jeho víru či odhodlání ke službě. Vyniká jako muž, který miloval Boha nejen v poklidných dnech, kdy slunko svítí na modravé obloze, ale také v dobách posměchu a bouří.“

Pavel říká, že Aristarchos a jiní pro něj byli „posilující pomocí“ (řecky paregoria), což znamená zdroj útěchy. (Kolosanům 4:10, 11) Když tedy utěšoval a posiloval Pavla, byl Aristarchos skutečným společníkem do nepohody. Několik let se těšil z apoštolovy společnosti a přátelství, a to ho muselo velmi uspokojovat a duchovně obohacovat.

Možná naše životní okolnosti nejsou tak dramatické jako to, co prožíval Aristarchos. Avšak je nutné, aby všichni, kdo patří k dnešnímu křesťanskému sboru, podobně projevovali věrnou oddanost Kristovým duchovním bratrům a Jehovově organizaci. (Srovnej Matouše 25:34–40.) Je pravděpodobné, že dříve či později naši spolukřesťané, které známe, zakusí nepřátelství či úzkost, možná kvůli úmrtí někoho blízkého, kvůli nemoci nebo jiným potížím. Když ke svým spolukřesťanům budeme lnout a poskytneme jim pomoc, útěchu a povzbuzení, můžeme získat radost a prokázat se jako věrní společníci. (Srovnej Přísloví 17:17; Skutky 20:35.)