Skutečné štěstí — Jak ho najít?

LIDÉ měli být šťastní. Proč si tím můžeme být jisti? Zamysleme se tedy nad začátkem lidstva.

Jehova Bůh stvořil první lidskou dvojici se schopností být šťastní. Adama a Evu umístil do ráje, do zahrady rozkoše pojmenované Eden. Stvořitel jim opatřil všechny nezbytné hmotné věci, které k životu potřebovali. V zahradě byl ‚každý strom žádoucí na pohled a dobrý k jídlu‘. (1. Mojžíšova 2:9) Adam a Eva byli zdraví, silní a krásní — byli dokonalí a skutečně šťastní.

Co vlastně bylo klíčem k jejich štěstí? Byl to snad rajský domov nebo tělesná dokonalost? Tyto dary od Boha přispívaly k jejich radosti ze života. Avšak jejich štěstí nezáviselo na takových hmatatelných věcech. Zahrada Eden nebyla jen nádherným parkem. Byla také svatyní, místem k uctívání Boha. Klíčem k věčnému štěstí byla jejich schopnost vybudovat a udržet si láskyplný vztah ke Stvořiteli. Ke štěstí potřebovali být duchovními lidmi. (Srovnej Matouše 5:3.)

Ke štěstí vede duchovní smýšlení

Zpočátku Adam měl duchovní vztah k Bohu. Byl to láskyplný, něžný vztah jako mezi otcem a synem. (Lukáš 3:38) Adam a Eva měli v zahradě Eden ideální podmínky, které jim dovolovaly uspokojovat touhu uctívat Boha. Ochotně a s láskou Boha poslouchali, což mu přinášelo chválu a slávu mnohem větší, než jakou by mu mohly přinést stvořená zvířata. Mohli Boha s porozuměním chválit za jeho úžasné vlastnosti a mohli podporovat jeho svrchovanost. Stále také mohli mít Jehovovu láskyplnou a něžnou péči.

Toto společenství se Stvořitelem a poslušnost jeho zákonů přinášely našim prvním rodičům opravdové štěstí. (Lukáš 11:28) Adam a Eva neměli po léta hledat klíč ke štěstí metodou pokusů a omylů. Byli šťastní od chvíle, kdy byli stvořeni. Byli štastní proto, že měli k Bohu pokojný vztah a podřizovali se jeho autoritě.

Toto štěstí však skončilo ve chvíli, kdy Boha neposlechli. Tím, že se Adam a Eva vzbouřili, vážně poškodili svůj duchovní vztah k Jehovovi. Přestali být Božími přáteli. (1. Mojžíšova 3:17–19) Jehova s nimi zjevně přestal komunikovat od chvíle, kdy byli vyhnáni ze zahrady. Ztratili svou dokonalost, vyhlídku na věčný život a domov v zahradě. (1. Mojžíšova 3:23) Podstatnější je však to, že přišli o svůj vztah k Bohu, čímž ztratili klíč ke štěstí.

Máme schopnost se rozhodovat

Než Adam a Eva zemřeli, předali svým potomkům své lidské vlastnosti, vrozené svědomí a schopnost mít duchovní smýšlení. Lidská rodina neklesla až na úroveň zvířat. My se můžeme se Stvořitelem smířit. (2. Korinťanům 5:18) Lidé jsou inteligentní bytosti a jako takoví mají schopnost činit rozhodnutí, zda Boha poslechnou, či nikoli. To bylo znázorněno o mnoho století později, když Jehova nově zformovanému izraelskému národu dal vybrat mezi životem a smrtí. Prostřednictvím svého mluvčího Mojžíše Bůh řekl: „Já ti dnes předkládám život a dobré, a smrt a špatné.“ (5. Mojžíšova 30:15–18)

Dokonce i dnes, tisíce let potom, kdy jsme my, lidé, přišli o původní ráj, můžeme činit správná rozhodnutí. Slouží nám k tomu naše svědomí a základní schopnost poslouchat Boží zákony. Bible mluví o ‚člověku, jímž jsme uvnitř‘ a v „nitru“. (2. Korinťanům 4:16; Římanům 7:22) Tyto výrazy poukazují na vrozenou schopnost nás všech zrcadlit Boží osobnost, myslet jeho způsobem myšlení a mít duchovní smýšlení.

Apoštol Pavel napsal o naší morální povaze a svědomí: „Kdykoli . . . lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ (Římanům 2:14, 15)

Klíč: bohulibá moudrost a poslušnost

Někdo však možná namítne: ‚Jestliže všichni máme přirozený sklon uctívat Boha, díky čemuž můžeme zažívat pravé štěstí, proč je tolik lidí nešťastných?‘ Je to proto, že má-li být někdo šťastný, musí si pěstovat duchovní smýšlení. Člověk byl původně vytvořen k Božímu obrazu, ale svému Stvořiteli se odcizil. (Efezanům 4:17, 18) Každý z nás tedy musí podniknout rozhodné kroky, aby si vypěstoval duchovní vztah k Bohu a aby si ho udržel. Takový vztah nevznikne samovolně.

Ježíš zdůraznil dvě důležité zásady pro rozvíjení duchovního smýšlení. Zaprvé je nutné získat o Bohu přesné poznání a zadruhé je nutné se poslušně podřídit Boží vůli. (Jan 17:3) Ježíš citoval Boží slovo: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.‘ “ (Matouš 4:4) Jindy Ježíš řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Při hledání štěstí nemusíme trávit mnoho let zkoušením metody pokusu a omylu. Zkušenost není klíčem ke štěstí. K opravdové radosti ze života může vést jedině zbožná moudrost a to, že posloucháme svého Stvořitele. (Žalm 19:7, 8; Kazatel 12:13)

Štěstí, které vzniká tím, že projevujeme zbožnou moudrost a máme u Boha znamenité postavení, je jistě v mezích našich možností. (Skutky 17:26, 27) Poznání o Jehovovi a jeho záměru je přístupné každému. Bible, která je k dispozici v miliardách výtisků v mnoha jazycích, je na celém světě nejrozšířenější knihou. Bible vám může pomoci stát se Božími přáteli a těšit se z pravého štěstí. Písmo nám totiž říká, že „šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15)

[Rámeček na straně 6]

Kroky ke štěstí

1. Važte si duchovního smýšlení a pracujte na něm. Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří slyší Boží slovo a dodržují je!“ (Lukáš 11:28)

2. Uvědomte si, že Boží schválení je důležitější než bohatství nebo přepych. Pavel napsal: „Jistě je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností. . . . Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Timoteovi 6:6–8)

3. Snažte se pěstovat svědomí školené Biblí a řídit se jím. (Římanům 2:14, 15)

4. Rozhodněte se Jehovu poslouchat a tak se staňte jeho ctiteli. David ve starověku napsal: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15)

[Obrázek na straně 7]

„Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3)