Žijme podle toho, že jsme se jako křesťané svobodně zasvětili Bohu
„Kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ (2. KORINŤANŮM 3:17)
1. Komu se svědkové Jehovovi zasvětili a proč používají různé zákonem uznané instituce?
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI věří, že jejich náboženství bude existovat navždy. Očekávají tedy, že po celou věčnost budou Bohu sloužit „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) Tito křesťané jsou lidé se svobodnou vůlí a jako takoví se bezvýhradně zasvětili Jehovovi Bohu a jsou rozhodnuti žít v souladu s tímto zasvěcením. Spoléhají se na to, že tohoto cíle dosáhnou s pomocí Božího slova a Božího svatého ducha. Skutečnost, že se zasvětili Bohu na základě svobody, kterou od něho dostali, svědky vede k tomu, že projevují náležitou úctu k úloze vládních ‚nadřazených autorit‘ a správně využívají různé zákonné prostředky a zákonná ustanovení. (Římanům 13:1; Jakub 1:25) Jako právní nástroj — jeden z mnoha v různých zemích — využívají svědkové například Watch Tower Society, aby mohli konat dílo, při kterém zejména v duchovním ohledu pomáhají svým bližním. Svědkové jsou však zasvěceni Bohu, ne nějaké zákonem uznané instituci, a jejich zasvěcení Jehovovi je trvalé.
2. Proč si svědkové Jehovovi velmi váží Watch Tower Society a podobných zákonem uznaných institucí?
2 Svědkové Jehovovi jsou jakožto služebníci zasvěcení Bohu povinni řídit se Ježíšovými pokyny a ‚činit učedníky z lidí všech národů, křtít je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučovat je‘. (Matouš 28:19, 20) Toto dílo bude pokračovat až do konce systému věcí, protože Ježíš mimo jiné řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:3, 14) Tiskárny Watch Tower Society a podobných zákonných korporací zásobují svědky Jehovovy každoročně miliony Biblí, knih, brožur a časopisů, jež jsou určeny pro jejich celosvětovou kazatelskou činnost. Tak tyto právní subjekty poskytují služebníkům zasvěceným Bohu neocenitelnou pomoc v tom, aby mohli žít v souladu se svým zasvěcením.
3. V jakém smyslu svědkové Jehovovi dříve používali výraz „Společnost“?
3 Někdo by však mohl namítnout, že způsob, jakým svědkové mluví o Watch Tower Society — nebo o „Společnosti“, jak je označována častěji —, ukazuje, že ji považují za víc než jen určitý právní nástroj. Není pro ně dokonce konečnou autoritou, pokud jde o otázky uctívání? Tato otázka je vysvětlena v knize Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království takto: ‚Mluvila-li Strážná věž z 1. června 1938 o „Společnosti“, nebyl tím míněn pouhý právní nástroj, ale skupina pomazaných křesťanů, která tento právní útvar vybudovala a používá jej.‘ Společností byl tedy myšlen „věrný a rozvážný otrok“.a (Matouš 24:45) A právě v tomto smyslu výraz „Společnost“ svědkové obvykle používali. Právní nástroj a „věrný a rozvážný otrok“ jsou samozřejmě dvě různé věci. Ředitelé Watch Tower Society jsou voleni, zatímco svědkové, kteří tvoří ‚věrného otroka‘, jsou pomazáni Jehovovým svatým duchem.
4. (a) Jak se někteří svědkové vyjadřují, aby předešli nedorozumění? (b) Proč bychom měli být vyrovnaní, pokud jde o terminologii?
4 Aby předešli nedorozuměním, snaží se svědkové Jehovovi při svých rozhovorech pečlivě vážit slova. Neříkají proto, že „Společnost učí“. Mnoho svědků používá taková vyjádření jako „Bible říká“ nebo „pochopil jsem, že Bible učí“. Tak kladou důraz na to, že se každý svědek musel sám rozhodnout, zda přijme biblické učení, a také tím mohou zabránit vzniku falešného dojmu, že svědkové jsou svázáni příkazy nějaké náboženské sekty. Předmětem sporu by se samozřejmě nikdy neměly stát dohady týkající se terminologie. Koneckonců, terminologie je důležitá pouze do té míry, pokud pomáhá předcházet nedorozuměním. Je tedy nutné, aby křesťané byli vyrovnaní. Bible vybízí, abychom „se nepřeli o slova“. (2. Timoteovi 2:14, 15) V Písmu je uvedena také zásada: „Pokud jazykem nepronášíte snadno srozumitelnou řeč, jak se pozná, co se mluví?“ (1. Korinťanům 14:9)
Boží duch působí, že není zapotřebí tolika pravidel
5. Jak máme chápat slova v 1. Korinťanům 10:23?
5 Apoštol Pavel napsal: „Všechno je zákonné, ale ne všechno je výhodné.“ A dodal: „Všechno je zákonné, ale ne všechno buduje.“ (1. Korinťanům 10:23) Pavel tím samozřejmě nemyslel, že je zákonné dělat věci, které Boží slovo jasně odsuzuje. Ve srovnání s asi 600 zákony, které dostal starověký Izrael, existuje poměrně málo výslovných příkazů týkajících se života křesťana. Mnoho věcí je tedy ponecháno na křesťanově svědomí. Člověk, který svůj život zasvětil Jehovovi, zažívá svobodu, jež vyplývá z toho, že je veden Božím duchem. Křesťan jakožto člověk, který si již osvojil pravdu, se řídí svým biblicky školeným svědomím a spoléhá se na to, že ho Bůh prostřednictvím svatého ducha povede. To křesťanovi zasvěcenému Bohu pomáhá určit, co bude ‚budovat‘ a co bude „výhodné“ nejen pro něho samotného, ale i pro druhé lidi. Uvědomuje si, že rozhodnutí, která učiní, ovlivní jeho osobní vztah k Bohu, jemuž je zasvěcen.
6. Jak můžeme na křesťanských shromážděních dávat najevo, že jsme si pravdu osvojili?
6 Skutečnost, že si osvojil pravdu, dává svědek najevo tím, že podává komentáře na křesťanských shromážděních. Zpočátku možná opakuje to, co je uvedeno v probírané publikaci. Za čas však udělá takový pokrok, že se bude k biblickým naukám vyjadřovat vlastními slovy. To je dokladem toho, že rozvíjí svou schopnost přemýšlet a že pouze neopakuje to, co řekli druzí. Když myšlenky formuluje vlastními slovy a upřímně a správně pronáší slova pravdy, má z toho radost a také tím ukazuje, že je přesvědčen ve své mysli. (Kazatel 12:10; srovnej Římanům 14:5b.)
7. K čemu se svobodní Jehovovi služebníci rozhodli?
7 Svědky Jehovovy podněcuje láska k Bohu a k bližním. (Matouš 22:36–40) Pravda, jsou spojeni těsným poutem lásky, jakou projevoval i Kristus, a tvoří celosvětové společenství bratrů. (Kolosanům 3:14; 1. Petra 5:9) Ale každý svědek, protože je to člověk se svobodnou vůlí, se osobně rozhodl, že bude oznamovat dobrou zprávu o Božím Království, že zůstane neutrální v politických otázkách, že se bude zdržovat krve, že se bude vyhýbat určitým druhům zábavy a že bude žít podle biblických měřítek. K těmto rozhodnutím ho nikdo nenutil. Jsou to rozhodnutí, jež jsou součástí životní cesty, kterou si případný svědek svobodně vybere před tím, než se jako křesťan zasvětí Bohu.
Zodpovídáme se vedoucímu sboru?
8. Kterou otázku je třeba objasnit?
8 Bible jasně ukazuje, že praví křesťané neslouží Bohu z donucení. Je tam napsáno: „Jehova je Duch; a kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ (2. Korinťanům 3:17) Jak je však možné uvést tuto skutečnost do souladu s tím, že existuje „věrný a rozvážný otrok“ a jeho vedoucí sbor? (Matouš 24:45–47)
9, 10. (a) Jak se na křesťanský sbor vztahuje zásada vedení prostřednictvím hlavy? (b) Jaké opatření bylo v křesťanském sboru v prvním století nezbytné, jestliže měla být dodržena zásada vedení prostřednictvím hlavy, a jaký užitek to přineslo?
9 Chceme-li si na tuto otázku odpovědět, musíme pamatovat na biblickou zásadu vedení prostřednictvím hlavy. (1. Korinťanům 11:3) V Efezanům 5:21–24 je o Kristu řečeno, že je „hlavou sboru“, tedy tím, komu se sbor „podřizuje“. Svědkové Jehovovi vědí, že věrný a rozvážný otrok je tvořen Ježíšovými duchovními bratry. (Hebrejcům 2:10–13) Třída věrného otroka byla ustanovena proto, aby opatřovala Božímu lidu duchovní „pokrm v pravý čas“. Nyní, v čase konce, Kristus ustanovil tohoto otroka „nade vším svým majetkem“. Vzhledem ke svému postavení si třída otroka zaslouží úctu každého, kdo o sobě tvrdí, že je křesťan.
10 Tento způsob vedení prostřednictvím hlavy má sloužit k zachování jednoty a jako záruka toho, že se „všechno děje slušně a uspořádaně“. (1. Korinťanům 14:40) Proto byl ze třídy věrného a rozvážného otroka vybrán v prvním století určitý počet pomazaných křesťanů, kteří měli celou skupinu zastupovat. Pozdější události ukázaly, že dohled, který vedoucí sbor v prvním století vykonával, měl Jehovovo schválení a požehnání. Křesťané v prvním století toto opatření přijímali s radostí. Ano, skutečně je vítali a byli vděční za to, jaké vynikající výsledky to přineslo. (Skutky 15:1–32)
11. Jak bychom se měli dívat na dnešní vedoucí sbor?
11 Takové opatření má hodnotu až dosud. V současné době je vedoucí sbor svědků Jehovových tvořen deseti pomazanými křesťany, kteří již několik desetiletí žijí křesťanským způsobem života. Poskytují duchovní vedení svědkům Jehovovým, stejně jako to dělal vedoucí sbor v prvním století. (Skutky 16:4) Podobně jako první křesťané, i svědkové vděčně spoléhají na to, že je zralí bratři ve vedoucím sboru povedou na základě Bible a budou jim dávat pokyny v otázkách uctívání. Členové vedoucího sboru jsou sice otroky Jehovy a Krista stejně jako i ostatní křesťané, ale Bible nás poučuje: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebrejcům 13:17)
12. Komu se musí každý jednotlivý křesťan zodpovídat?
12 Vedoucí sbor má tedy podle Písma vykonávat určitý dozor. Znamená to ale, že se mu každý svědek Jehovův musí zodpovídat ze svého jednání? Podle slov, která Pavel napsal křesťanům v Římě, to tak není: „Proč . . . soudíš svého bratra? Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra? Vždyť všichni budeme stát před Božím soudcovským stolcem. . . Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Římanům 14:10–12)
13. Proč svědkové Jehovovi podávají zprávu o své kazatelské činnosti?
13 Ale neočekává se snad od každého svědka, že bude podávat zprávu o své kazatelské činnosti? Ano, to je pravda. V jedné příručce svědků je však vysvětleno, k čemu to slouží. Píše se tam: „První následovníci Ježíše Krista se zajímali o to, jak dílo postupuje. (Marek 6:30) Dílo vzkvétalo a byly sestavovány statistické zprávy spolu se zprávami o zvláštních zkušenostech těch, kteří se účastnili kázání dobrého poselství. . . . (Skutky 2:5–11, 41, 47; 6:7; 1:15; 4:4) . . . Jak povzbuzující muselo být pro tyto věrné křesťanské spolupracovníky, když slyšeli zprávy o tom, čeho bylo dosaženo! . . . Stejně tak se Jehovova dnešní organizace snaží vést přesné záznamy o díle, které je vykonáváno ve splnění Matouše 24:14.“
14, 15. (a) Jak se na vedoucí sbor vztahují slova 2. Korinťanům 1:24? (b) Na jakém základě musí křesťané dělat osobní rozhodnutí a co si při tom uvědomují?
14 Vedoucí sbor je láskyplným opatřením a jeho členové jsou příkladem víry, který si zaslouží, abychom ho napodobovali. (Filipanům 3:17; Hebrejcům 13:7) Členové vedoucího sboru jsou věrní Kristu a následují ho jako vzor, a proto mohou opakovat Pavlova slova: „Ne že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti, neboť stojíte svou vírou.“ (2. Korinťanům 1:24) Vedoucí sbor si všímá převládajících tendencí, a proto obrací pozornost na to, jak užitečné je poslouchat biblické rady, předkládá návrhy, jak uplatňovat biblické zákony a zásady, varuje před skrytými nebezpečími a poskytuje svým ‚spolupracovníkům‘ potřebné povzbuzení. Tímto způsobem vykonává svou křesťanskou úlohu správce, svým spolupracovníkům pomáhá udržet si radost a buduje jejich víru, aby mohli stát pevně. (1. Korinťanům 4:1, 2; Titovi 1:7–9)
15 Jestliže se na základě biblické rady, kterou vedoucí sbor předkládá, svědek pro něco rozhodl, udělal to ze své vůle, protože se na základě vlastního studia Bible přesvědčil, že to je správné. Každý svědek je Božím slovem ovlivňován tak, aby uplatňoval moudré biblické rady, které předkládá vedoucí sbor; plně si přitom uvědomuje, že rozhodnutí, k nimž dospěje, ovlivňují jeho osobní vztah k Bohu, jemuž zasvětil svůj život. (1. Tesaloničanům 2:13)
Studenti a vojáci
16. Proč je některým křesťanům odňata pospolitost, přestože rozhodnutí v otázkách chování jsou jejich osobní záležitostí?
16 Jestliže však jsou rozhodnutí v otázkách chování osobní záležitostí každého křesťana, proč tedy je některým svědkům Jehovovým odňata pospolitost? Samozřejmě nikdo svévolně nestanovuje, že když se někdo dopustí určitého hříchu, musí mu být odňata pospolitost. Avšak tento postup je podle Písma nutný v případě, že některý člen sboru nekajícně páchá těžký hřích, například některý z těch, jež jsou vyjmenovány v 5. kapitole 1. Korinťanům. Jestliže se tedy křesťan dopustil smilstva, může mu být odňata pospolitost, ale k tomu dojde pouze tehdy, když křesťan odmítá přijmout duchovní pomoc láskyplných pastýřů. Svědkové Jehovovi nejsou jediní, kdo tento křesťanský postup uplatňují. The Encyclopedia of Religion (Encyklopedie náboženství) říká: „Každé společenství uplatňuje právo na ochranu před nekonformními členy, kteří snad ohrožují obecné blaho. V náboženském prostředí bývá toto právo často podpořeno názorem, že tato sankce ovlivňuje postavení člověka před Bohem.“
17, 18. Jak je možné znázornit, že odnětí pospolitosti je vhodným opatřením?
17 Svědkové Jehovovi jsou badateli Bible. (Jozue 1:8; Žalm 1:2; Skutky 17:11) Program biblického vzdělávání, který připravuje vedoucí sbor, je možné přirovnat k určitému studijnímu plánu ve škole, jehož osnovy připravuje ministerstvo školství. To sice není autorem látky, která se bude učit, ale připravuje osnovy, určuje, jaké budou metody vyučování a vydává potřebné směrnice. Jestliže někdo zjevně odmítá jednat v souladu s požadavky školy, jestliže působí problémy spolužákům nebo jestliže dělá škole ostudu, může být ze školy vyloučen. Školské úřady mají právo zakročit ve prospěch studentů jako celku.
18 Svědkové Jehovovi však nejsou jen studenty, ale jsou také vojáky Ježíše Krista a mají ‚bojovat znamenitý boj víry‘. (1. Timoteovi 6:12; 2. Timoteovi 2:3) Je přirozené, že zatvrzelé chování, jež je v rozporu se správným chováním křesťanského vojáka, může vést ke ztrátě Božího schválení. Křesťanský voják má svobodu volby, a proto se může rozhodnout podle své vůle. Musí však nést následky svého rozhodnutí. Pavel vysvětluje: „Žádný, kdo slouží jako voják, se nezaplétá do obchodních záležitostí života, aby získal schválení toho, který ho najal jako vojáka. Nadto i když někdo zápolí ve hrách, není korunován, pokud nezápolil podle pravidel.“ (2. Timoteovi 2:4, 5) Zralí křesťané, mezi nimi i členové vedoucího sboru, zůstávají cele k dispozici svému Vůdci, Ježíši Kristu, a dodržují ‚pravidla‘, aby mohli získat cenu věčného života. (Jan 17:3; Zjevení 2:10)
19. Čím si můžeme být jisti potom, co jsme prozkoumali skutečnosti související s křesťanským zasvěcením?
19 Neukazují snad tyto skutečnosti dost jasně, že svědkové Jehovovi jsou služebníky Boha, a ne otroky lidí? Jakožto křesťané, kteří se zasvětili Bohu, zažívají tu svobodu, pro kterou je Kristus osvobodil, a proto se v životě, když jednotně slouží s bratry v Božím sboru, nechávají vést Božím duchem a Božím slovem. (Žalm 133:1) Tyto doklady by také měly odstranit jakoukoli nejistotu v souvislosti s tím, co je zdrojem jejich síly. Společně se žalmistou mohou zpívat: „Jehova je má síla a můj štít. V něho důvěřovalo mé srdce, a obdržel jsem pomoc, takže mé srdce jásá, a svou písní mu budu chvalořečit.“ (Žalm 28:7)
[Poznámka pod čarou]
a Vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc., v roce 1993.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak svědkům Jehovovým pomáhají Watch Tower Society a podobné zákonem uznané instituce?
◻ Jaký užitek mají křesťané z úlohy, kterou plní vedoucí sbor svědků Jehovových?
◻ Proč Jehovův lid podává zprávu o své kazatelské činnosti?
◻ Za jakých okolností je vhodné, aby byla křesťanovi, který je zasvěcen Bohu, odňata pospolitost?
[Obrázek na straně 19]
Vedoucí sbor v prvním století se staral o to, aby nauky byly jednotné
[Obrázky na straně 23]
Svědkové Jehovovi po celém světě zažívají svobodu, pro kterou je Kristus osvobodil