Působivé přesvědčování proniká k srdci

SLOVO „přesvědčování“ vzbuzuje v mnoha lidech podezření. Vyvolává možná představu neodbytného prodejce nebo reklamy, která má zákazníka oklamat nebo zmanipulovat. I v Bibli je výraz „přesvědčování“ někdy uváděn v negativní souvislosti a označuje nesprávné ovlivňování nebo svádění. Například křesťanský apoštol Pavel napsal Galaťanům: „Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil, abyste dále neposlouchali pravdu? Takové přesvědčování není od Toho, kdo vás povolává.“ (Galaťanům 5:7, 8) Také Kolosany Pavel varoval, aby je nikdo „neobloudil přesvědčivými argumenty“. (Kolosanům 2:4) Takové přesvědčování spočívá ve vychytralém dokazování, jehož podklad je nepravdivý.

Ve svém druhém dopise Timoteovi však Pavel pojednával o přesvědčování v jiném smyslu. Napsal: „Pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil.“ (2. Timoteovi 3:14) Timoteus byl ‚přesvědčován, aby věřil‘, ale to neznamená, že by ho jeho matka a jeho babička, od nichž poznal biblické pravdy, zmanipulovaly. (2. Timoteovi 1:5)a

Když byl Pavel v Římě v domácím vězení, mnoha lidem vydával důkladné svědectví „a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i Proroků“. (Skutky 28:23) Podváděl snad Pavel své posluchače? Rozhodně ne. Je tedy zřejmé, že přesvědčování není vždy špatné.

Základní řecké slovo, které se překládá v kladném smyslu výrazem „přesvědčovat“, znamená přesvědčit neboli přivést ke změně názoru na základě vhodných, logických důvodů. Učitel tedy může stavět na biblickém základě a rozumnými, logickými důvody vštěpovat lidem přesvědčení o biblické pravdě. (2. Timoteovi 2:15) A tím se skutečně vyznačovala Pavlova služba. I stříbrotepec Demetrios, který považoval křesťanské nauky za falešné, prohlásil: „Nejenom v Efezu, ale téměř v celé oblasti Asie tento Pavel přesvědčil značný zástup a obrátil je k jinému názoru, protože říká, že ti, kteří jsou udělaní rukama, nejsou bohové.“ (Skutky 19:26)

Jak přesvědčovat ve službě

Ježíš Kristus dal svým následovníkům pokyn: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20) Tímto pokynem se řídí svědkové Jehovovi ve více než 230 zemích. Během služebního roku 1997 vedli každý měsíc po celém světě průměrně 4 552 589 domácích biblických studií.

Jestliže máš tu výsadu, že můžeš takové domácí biblické studium vést, budeš asi moci předvídat závažné otázky, které budou při odpovědi vyžadovat působivé přesvědčování. Představ si, že při příštím studiu vznikne například otázka týkající se Trojice. Co když víš, že člověk, s nímž studuješ, v tuto nauku věří? Mohl bys mu dát publikaci, která pojednává o tomto námětu. Až ji přečte, dojde možná sám k přesvědčení, že Bůh a Ježíš nejsou jednou osobou. Ale jak postupovat, jestliže některé otázky zůstanou ještě otevřené?

Pozorně naslouchej. To ti pomůže poznat, co si nyní tvůj zájemce o daném námětu myslí. Jestliže například řekne: „Věřím v Trojici“, mohlo by se stát, že bys chtěl ihned tuto nauku vyvrátit, a pustil by ses proto do biblického rozboru. Ve spojitosti s Trojicí však lidé mohou mít různé náboženské názory. Tvůj zájemce možná věří v něco docela jiného, než co bys ty označil jako nauku o Trojici. Totéž platí o jiných náboženských názorech, například o převtělování, o nesmrtelnosti duše a o spasení. Proto než začneš mluvit, pozorně naslouchej. Nedomnívej se, že víš, čemu tvůj zájemce věří. (Přísloví 18:13)

Pokládej otázky. Mohl by ses například zeptat: ‚Věřil jste v Trojici vždy? Zkoumal jste někdy podrobně, co o tomto námětu říká Bible? Kdyby Bůh byl součástí Trojice, nebylo by nám to jasně a přímo řečeno v Božím slově, Bibli?‘ Když svého zájemce vyučuješ, udělej čas od času přestávku a zeptej se například: ‚Rozumíte tomu, co jsme až dosud probrali?‘ ‚Souhlasíte s tímto výkladem?‘ Dobře volenými otázkami dosáhneš toho, že se zájemce bude studia aktivně účastnit. Neměl by jen naslouchat tvému výkladu.

Předkládej logické argumenty. Když se rozebírá například nauka o Trojici, mohl bys svému zájemci říci: ‚Když byl Ježíš pokřtěn, vyšel z nebe hlas, který řekl: „Ty jsi můj milovaný Syn.“ Kdyby Bůh byl skutečně na zemi a právě by byl pokřtěn, vyslal by svůj hlas do nebe a pak zpět, aby tato slova mohla být slyšet na zemi? Nebylo by to klamání? Dopustil by se takového podvodného jednání Bůh, „který nemůže lhát“?‘ (Lukáš 3:21, 22; Titovi 1:1, 2)

Logické a zároveň taktní dokazování je často velmi účinné. Podívejme se, co se stalo v případě ženy, kterou budeme nazývat Barbara. Celý život věřila, že Ježíš je Bůh a že je částí Trojice, k níž patří také svatý duch. Potom jí však jeden svědek Jehovův řekl, že Bůh a Ježíš jsou dvě odlišné osoby, a ukázal jí biblické texty, které to potvrzují.b Barbara nemohla tvrdit, že Bible nemá pravdu. Vyvedlo ji to však z rovnováhy. Nauku o Trojici totiž měla velice ráda.

Svědek s Barbarou trpělivě rozmlouval. Zeptal se jí: „Kdybyste mi chtěla vysvětlit, že dvě osoby si jsou rovny, na jakém rodinném vztahu byste mi to znázornila?“ Chvíli přemýšlela a pak odpověděla: „Asi bych uvedla jako příklad dva bratry.“ „Přesně tak,“ odpověděl svědek. „Možná dokonce jednovaječná dvojčata. Jaké vysvětlení nám však poskytuje Ježíš, když nám říká, že Bůh je Otec a on sám že je Syn?“ „Už to chápu,“ odpověděla Barbara a oči se jí široce rozevřely. „Říká tím, že jeden z nich je starší a má větší autoritu.“

„Ano,“ odpověděl svědek, „a právě k tomuto závěru došli Ježíšovi posluchači, Židé, kteří žili v patriarchální společnosti.“ Vysvětlovanou myšlenku svědek ještě na závěr zdůraznil takto: „Jestliže jako příklad rovnosti dvou osob mohou sloužit dva bratři nebo identická dvojčata — a na to znázornění jsme přišli my —, mohl Ježíš, Velký učitel, tento příklad jistě uvést také. Ale on to neudělal a pro vztah mezi sebou a Bohem použil označení ‚otec‘ a ‚syn‘.“

Barbara to nakonec pochopila a přijala. Působivé přesvědčování proniklo k jejímu srdci.

Jak se vyrovnat s emocemi

Pevně zakořeněné náboženské názory bývají často spojeny se silnými emocemi. To byl případ Edny, zbožné katoličky. Její dva dospívající vnuci jí předložili jasné biblické důkazy, že Bůh a Ježíš nejsou jednou osobou. Tomu, co jí řekli, Edna rozuměla. A přesto laskavě, ale pevně prohlásila: „Věřím ve svatou Trojici.“

Něco podobného se ti možná stalo také. Mnoho lidí považuje nauky svého náboženství za část sebe sama. Pokud s námi takoví lidé studují Bibli, pak k tomu, abychom je přesvědčili, potřebujeme víc než jen chladnou logiku nebo řadu biblických textů, které by dokázaly, že názor tohoto člověka je chybný. Takové situace je možno zvládnout, když působivé přesvědčování spojíme se soucitem. (Srovnej Římanům 12:15; Kolosanům 3:12.) Je pravda, že ten, kdo má vyučovat působivě, musí být sám o věci pevně přesvědčen. Například Pavel používal výrazy jako ‚jsem přesvědčen‘ a  ‚vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši‘. (Římanům 8:38; 14:14) Když však vyjadřujeme své přesvědčení, neměli bychom mluvit dogmatickým, samospravedlivým tónem a při předkládání biblických pravd bychom neměli být sarkastičtí a neměli bychom nic zlehčovat. Rozhodně se nechceme zájemce dotknout nebo ho dokonce urazit. (Přísloví 12:18)

Daleko účinnější je projevit úctu k názorům našeho zájemce a uznat, že má na své názory právo. Klíčem k tomu je pokora. Učitel, který je ponížené mysli, nemá pocit, že je sám o sobě nadřazený svému zájemci. (Lukáš 18:9–14; Filipanům 2:3, 4) Bohulibé přesvědčování musí být spojeno s pokorou, která vyznívá v tomto smyslu: ‚Jehova mi ve svém milosrdenství pomohl to pochopit. Dovolte mi, abych se s vámi o to rozdělil.‘

Svým spolukřesťanům v Korintu Pavel napsal: „Zbraně našeho válčení nejsou tělesné, ale mocné v Bohu k vyvracení silně zakořeněných věcí. Vyvracíme totiž uvažování a všechno povýšené, co se pozvedá proti poznání Boha; a přivádíme každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou Krista.“ (2. Korinťanům 10:4, 5) Svědkové Jehovovi dnes používají Boží slovo, aby vyvraceli silně zakořeněné falešné nauky a hluboce vžité zvyky, které vyvolávají Boží nelibost. (1. Korinťanům 6:9–11) Zároveň pamatují na to, že Jehova s nimi má láskyplnou trpělivost. Jsou opravdu šťastní, že mají jeho Slovo, Bibli, a že mohou tento mocný nástroj používat k vyvracení falešných nauk a že tak mohou působivým přesvědčováním pronikat k srdci lidí.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 23]

Jak můžeš proniknout k srdci toho, s kým studuješ

◻ Modli se k Jehovovi o vedení, abys pronikl k srdci toho, kdo studuje Bibli. (Nehemjáš 2:4, 5; Izajáš 50:4)

◻ Snaž se rozpoznat náboženské názory svého zájemce a to, proč se mu určitý nesprávný názor může líbit. (Skutky 17:22, 23)

◻ Laskavě a trpělivě předkládej logické biblické argumenty a přitom uchovávej společný základ. (Skutky 17:24–34)

◻ Pokud to je možné, používej působivá znázornění, abys zdůraznil biblické pravdy. (Marek 4:33, 34)

◻ Ukaž zájemci, proč je užitečné přijmout přesné poznání z Bible. (1. Timoteovi 2:3, 4; 2. Timoteovi 3:14, 15)