‚Veďte tvrdý boj za víru!‘

‚Veďte tvrdý boj za víru, která byla jednou provždy předána svatým.‘ (JUDA 3)

1. V jakém smyslu se dnes praví křesťané účastní války?

VOJÁCI měli za války vždy tvrdý život. Jen si představte, že byste museli s plnou polní výstrojí ujít bezpočet kilometrů za každého počasí, absolvovat vyčerpávající bojový výcvik nebo se chránit před všemožnými násilnými pokusy připravit vás o život nebo o zdraví. Praví křesťané se však neúčastní válek, do nichž se zaplétají národy. (Izajáš 2:2–4; Jan 17:14) Přesto nesmíme nikdy zapomenout na to, že všichni v určitém smyslu ve válce jsme. Satan je plný nenávisti k Ježíši Kristu a také k jeho následovníkům, kteří jsou zde na zemi. (Zjevení 12:17) Všichni, kdo se rozhodli, že budou sloužit Jehovovi Bohu, se vlastně dávají k dispozici jako vojáci, aby vedli duchovní boj. (2. Korinťanům 10:4)

2. Jak Juda popisuje křesťanské válčení a jak nám jeho dopis může pomoci, abychom v tom vytrvali?

² Ježíšův nevlastní bratr Juda vhodně napsal: „Milovaní, ačkoli jsem vynakládal velké úsilí, abych vám psal o záchraně, které se společně držíme, shledal jsem, že je nutné, abych vám napsal a vybídl vás, abyste vedli tvrdý boj za víru, která byla jednou provždy předána svatým.“ (Juda 3) Když Juda nabádal křesťany, aby „vedli tvrdý boj“, použil výraz příbuzný slovu „agónie“. Tento boj skutečně může být obtížný, dokonce může vést k agónii! Zjišťujete, že je pro vás někdy obtížné vytrvat v tomto válčení? Judův krátký, ale důrazný dopis nám může pomoci. Vybízí nás, abychom odolávali nemravnosti, abychom projevovali úctu k božsky ustanovené autoritě a abychom se zachovávali v Boží lásce. Podívejme se, jak můžeme tyto rady uplatnit.

Odolávejte nemravnosti

3. V jaké nebezpečné situaci byl křesťanský sbor v Judově době?

³ Juda viděl, že ne všichni jeho spolukřesťané vítězí ve válce proti Satanovi. Boží stádo bylo v nebezpečné situaci. Juda napsal, že do sboru „vklouzli“ zkažení lidé. Tito lidé nenápadně prosazovali nemravnost. A své skutky vychytrale ospravedlňovali, takže ‚nezaslouženou laskavost našeho Boha obraceli v omluvu pro nevázané chování‘. (Juda 4) Možná uvažovali podobně jako někteří starověcí gnostikové a tvrdili, že čím více člověk hřeší, tím více Boží milosti může získat — ve svém důsledku to znamenalo, že je lepší více hřešit. Nebo si možná představovali, že laskavý Bůh je nikdy nepotrestá. V každém případě se mýlili. (1. Korinťanům 3:19)

4. Které tři biblické příklady Jehovových minulých rozsudků Juda uvádí?

⁴ Juda vyvrací jejich ničemné uvažování tím, že uvádí tři příklady, kdy Jehova v minulosti vykonal soud: nad Izraelity, kteří „neprojevovali víru“; nad „anděly, kteří . . . opustili své vlastní správné bydliště“, aby hřešili se ženami, a nad obyvateli Sodomy a Gomory, kteří ‚přespříliš smilnili a vycházeli za nepřirozeným používáním těla‘. (Juda 5–7; 1. Mojžíšova 6:2–4; 19:4–25; 4. Mojžíšova 14:35) V každém z těchto případů Jehova vykonal nad hříšníky jednoznačný soud.

5. Kterého starověkého proroka Juda cituje a jak je v tomto proroctví vyjádřena naprostá jistota, že se proroctví splní?

⁵ Pak Juda píše o soudu, který měl ještě dalekosáhlejší důsledky. Cituje Enochovo proroctví, což je pasáž, která není nikde jinde v inspirovaném Písmu.a (Juda 14, 15) Enoch předpověděl dobu, kdy měl Jehova soudit všechny bezbožné lidi a jejich bezbožné skutky. Je zajímavé, že Enoch mluvil v minulém čase, protože vykonání Jehovových soudů bylo tak jisté, jako by se to už stalo. Lidé se možná Enochovi a později Noemovi vysmívali, ale všichni takoví posměvači se utopili při celosvětové potopě.

6. (a) Co bylo potřeba připomenout křesťanům v Judově době? (b) Proč bychom si měli vzít Judovy připomínky k srdci?

⁶ Proč Juda psal o těchto božských soudech? Protože věděl, že někteří lidé tehdy spojení s křesťanskými sbory se dopouštěli hříchů, jež byly stejně odporné a zavrženíhodné jako ty, které vedly k vykonání oněch dávných soudů. Juda proto píše, že je potřeba sborům připomenout některé základní duchovní pravdy. (Juda 5) Lidé ve sborech očividně zapomněli, že Jehova Bůh vidí, co dělají. Ano, když jeho služebníci záměrně porušují jeho zákony a znečišťují sebe i druhé, on to vidí. (Přísloví 15:3) Takové skutky ho velmi zraňují. (1. Mojžíšova 6:6; Žalm 78:40) To je myšlenka, která vzbuzuje posvátnou bázeň — my, pouzí lidé, můžeme ovlivnit pocity Svrchovaného Pána. Bůh nás denně pozoruje, a když děláme opravdu všechno, co je v našich silách, abychom následovali šlépěje jeho Syna Ježíše Krista, pak svým jednáním rozradostňujeme jeho srdce. Proto takové připomínky, jako nám dává Juda, nikdy neodmítejme, ale berme si je k srdci. (Přísloví 27:11; 1. Petra 2:21)

7. (a) Proč je životně důležité, aby ti, kdo se dopustili vážného provinění, okamžitě vyhledali pomoc? (b) Jak se každý z nás může vyhnout nemravnosti?

⁷ Jehova nejen vidí, ale také jedná. Je Bohem práva, a proto dříve či později potrestá ty, kdo činí zlo. (1. Timoteovi 5:24) Ti, kdo si myslí, že Boží soudy jsou dávnou minulostí a že Bůh se nestará o to, že tito lidé páchají zlo, klamou sami sebe. Pro každého, kdo se v dnešní době zapletl do nemravnosti, je životně důležité, aby okamžitě vyhledal pomoc sborových starších! (Jakub 5:14, 15) Při našem duchovním válčení může hrozba v podobě nemravnosti překvapit kohokoli z nás. Každý rok jsou zde ti, kdo duchovně zemřeli — jednotlivci, kteří jsou vyloučeni z našeho středu, přičemž většina z nich proto, že se dopustili nemravného jednání a nečinili pokání. Musíme být pevně rozhodnuti, že budeme odolávat všem pokušením, která by nás k něčemu takovému sváděla, a že se proti nim postavíme už v samotném začátku. (Srovnej Matouše 26:41.)

Projevujte úctu k božsky ustanovené autoritě

8. Kdo byli ti ‚slavní‘, o nichž se píše v Judovi v 8. verši?

⁸ Další problém, o kterém Juda píše, je neúcta k božsky ustanovené autoritě. Například v 8. verši Juda obviňuje tytéž ničemné lidi z toho, že „mluví utrhačně o slavných“. Kdo byli ti ‚slavní‘? Byli to nedokonalí lidé, ale měli úkoly, jež jim svěřil Jehovův svatý duch. Například ve sborech byli starší, kteří měli za úkol pást Boží stádo. (1. Petra 5:2) Také zde působili cestující dozorci, jako byl apoštol Pavel. A v Jeruzalémě byla skupina starších, kteří tvořili vedoucí sbor a rozhodovali o věcech týkajících se křesťanského sboru jako celku. (Skutky 15:6) Juda byl hluboce znepokojen tím, že jistí členové sborů mluvili o takových mužích utrhačně neboli rouhavě.

9. Jaké příklady neúcty k autoritě Juda uvádí?

⁹ Aby umlčel takové neuctivé řeči, Juda v 11. verši uvádí pro připomínku další tři příklady: Kaina, Baláma a Koracha. Kain ignoroval Jehovovu láskyplnou radu a svévolně se vydal cestou vražedné nenávisti. (1. Mojžíšova 4:4–8) Balám několikrát dostal varování, které jednoznačně pocházelo z nadpřirozeného zdroje — dokonce k němu promluvila jeho vlastní oslice! Balám však sobecky pokračoval ve spiknutí proti Božímu lidu. (4. Mojžíšova 22:28, 32–34; 5. Mojžíšova 23:5) Korach měl odpovědné postavení, ale bylo mu to málo. Roznítil vzpouru proti nejmírnějšímu člověku na zemi, proti Mojžíšovi. (4. Mojžíšova 12:3; 16:1–3, 32)

10. Jak by dnes někdo mohl padnout do léčky ‚utrhačných řečí o slavných‘ a proč bychom se takovým řečem měli vyhýbat?

¹⁰ Tyto příklady nás velmi názorně učí, abychom naslouchali radám a projevovali úctu těm, které Jehova používá v odpovědném postavení. (Hebrejcům 13:17) Je velmi snadné najít na jmenovaných starších chybu, protože jsou stejně nedokonalí jako my ostatní. Jestliže však budeme jejich chyby zdůrazňovat a budeme podkopávat úctu ke starším, nemohlo by se stát, že vlastně budeme ‚mluvit utrhačně o svatých‘? V 10. verši se Juda zmiňuje o lidech, kteří „mluví utrhačně o všem, co skutečně neznají“. Někteří členové sboru někdy kritizují rozhodnutí rady starších nebo právního výboru. Nejsou však obeznámeni se všemi podrobnostmi, které starší museli vzít v úvahu, než dospěli k nějakému rozhodnutí. Proč by tedy členové sboru měli utrhačně mluvit o věcech, které vlastně neznají? (Přísloví 18:13) Ti, kdo neustále vedou takové negativní řeči, by mohli způsobit rozdělení ve sboru, a mohli by dokonce být přirovnáni k nebezpečným ‚skalám utajeným pod vodou‘, které jsou na společenstvích spoluvěřících. (Juda 12, 16, 19) Nikdy nechtějme být duchovním nebezpečím pro druhé. Buďme naopak rozhodnuti, že si mužů v odpovědných postaveních budeme vážit pro jejich tvrdou práci a oddanost Božímu stádu. (1. Timoteovi 5:17)

11. Proč se Michael zdržel toho, aby utrhačnými výrazy vynesl soud nad Satanem?

¹¹ Juda uvádí příklad osoby, která projevovala úctu ustanovené autoritě. Píše: „Když však měl archanděl Michael rozpor s Ďáblem a přel se o Mojžíšovo tělo, neodvážil se nad ním utrhačnými výrazy vynést soud, ale řekl: ‚Kéž tě Jehova přísně napomene.‘ “ (Juda 9) Tato úžasná zpráva, kterou v inspirovaném Písmu podává pouze Juda, nás učí dvěma věcem. V prvé řadě nás učí, že soud máme nechat Jehovovi. Satan zjevně chtěl zneužít tělo věrného služebníka Mojžíše k tomu, aby prosadil falešné uctívání. To bylo skutečně ničemné! Přesto se Michael pokorně zdržel toho, aby vynesl soud, protože k souzení má autoritu pouze Jehova. Tím spíše bychom se my měli zdržet toho, abychom soudili věrné muže, kteří se snaží sloužit Jehovovi.

12. Co se mohou z Michaelova příkladu naučit ti, kdo mají v křesťanském sboru odpovědné postavení?

¹² Na druhou stranu i ti, kdo mají ve sboru určitou autoritu, se mohou od Michaela něco naučit. Ačkoli byl totiž Michael ‚archandělem‘, velitelem všech andělů, nezneužil své mocenské postavení, a to ani když byl provokován. Věrní starší tento příklad usilovně napodobují, protože si uvědomují, že kdyby svou autoritu zneužili, bylo by to projevem neúcty k Jehovově svrchovanosti. Judův dopis má hodně co říci o mužích, kteří měli úctyhodné postavení ve sboru, ale pak začali zneužívat svou moc. Například ve verších 12 až 14 Juda zapsal otevřené odsouzení ‚pastýřů, kteří beze strachu pasou sami sebe‘. (Srovnej Ezekiela 34:7–10.) Jinými slovy, jejich prvořadým zájmem byl vlastní prospěch, a ne prospěch Jehovova stáda. Z takových varovných příkladů se dnes starší mohou mnoho naučit. Ano, Judova slova zde vykreslují živý obraz toho, čím se nechceme stát. Jestliže podlehneme sobectví, nemůžeme být Kristovými vojáky — v tom případě jsme totiž příliš zaneprázdněni tím, že bojujeme sami za sebe. Kéž naopak všichni žijeme podle Ježíšových slov, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35)

„Zachovávejte se v Boží lásce“

13. Proč bychom si měli toužebně přát ‚zachovávat se v Boží lásce‘?

¹³ V závěrečné části svého dopisu Juda dává tuto povzbuzující radu: „Zachovávejte se v Boží lásce.“ (Juda 21) Nic nám v křesťanském válčení nepomůže tak účinně jako to, když zůstaneme předmětem lásky Jehovy Boha. Vždyť láska je Jehovovou dominantní vlastností. (1. Jana 4:8) Pavel napsal křesťanům v Římě: „Jsem totiž přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci, ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:38, 39) Jak ale můžeme zůstat v Jehovově lásce? Všimněme si tří kroků, které můžeme podle Judy podniknout.

14, 15. (a) Co to znamená ‚budovat se na své nejsvětější víře‘? (b) Jak můžeme prozkoumat stav své duchovní výzbroje?

¹⁴ Nejprve nám Juda říká, abychom se budovali „na své nejsvětější víře“. (Juda 20) Jak jsme si ukázali v předchozím článku, je to neustávající proces. Jsme jako budovy, které potřebují další a další zpevňování kvůli zhoršujícím se povětrnostním vlivům. (Srovnej Matouše 7:24, 25.) Nikdy proto nesklouzněme k nezdravé sebedůvěře. Naopak si všímejme, v které oblasti můžeme sami sebe budovat na základu, jímž je naše víra, abychom byli silnějšími a věrnějšími vojáky Krista. Mohli bychom například uvažovat o jednotlivých součástech duchovní výzbroje popsané v dopise Efezanům 6:11–18.

¹⁵ V jakém stavu je naše duchovní výzbroj? Je náš „velký štít víry“ tak silný, jak by měl být? Když se podíváme několik let nazpět, vidíme nějaké známky toho, že jsme polevili, například že vynecháváme shromáždění, že jsme ztratili horlivost pro kazatelskou službu nebo že ochladla naše dychtivá touha po osobním studiu? To nemůžeme brát na lehkou váhu! Je potřeba, abychom nyní jednali, abychom se budovali a posilovali v pravdě. (1. Timoteovi 4:15; 2. Timoteovi 4:2; Hebrejcům 10:24, 25)

16. Co to znamená modlit se se svatým duchem a o co bychom měli Jehovu pravidelně prosit?

¹⁶ Druhý krok, jak se ‚zachovávat v Boží lásce‘, je dále se ‚modlit se svatým duchem‘. (Juda 20) To znamená modlit se pod vlivem Jehovova ducha v souladu s Jehovovým slovem, které je duchem inspirováno. Modlitba je klíčovým prostředkem, jak se osobně přiblížit k Jehovovi a vyjádřit mu svou oddanost. Tuto nádhernou výsadu bychom neměli nikdy zanedbávat! A když se modlíme, můžeme prosit — dokonce neustále — o svatého ducha. (Lukáš 11:13) Je to ta nejmocnější síla, jakou máme k dispozici. S takovou pomocí se můžeme dále ‚zachovávat v Boží lásce‘ a vytrvávat jako Kristovi vojáci.

17. (a) Proč je Judův příklad v milosrdenství tak pozoruhodný? (b) Jak může každý z nás dále projevovat milosrdenství?

¹⁷ Dále nás Juda vybízí, abychom neustále projevovali milosrdenství, což je třetí krok. (Juda 22) Pozoruhodný je v tomto ohledu Judův vlastní příklad. Byl totiž právem rozrušen zkažeností, nemravností a odpadlictvím, které se vloudily do křesťanského sboru. Přesto nepodlehl panice a nepřijal názor, že doba je příliš nebezpečná na to, aby člověk projevoval takovou „jemnou“ vlastnost, jako je milosrdenství. Juda naopak nabádal své bratry, aby dále projevovali milosrdenství, kdekoli je to možné, aby laskavě rozmlouvali s těmi, kdo mají pochybnosti, a aby dokonce ‚vychvacovali z ohně‘ ty, kdo jsou na cestě k vážnému hříchu. (Juda 23; Galaťanům 6:1) To je skutečně znamenitá vybídka pro starší v této obtížné době. I oni se snaží projevovat milosrdenství tam, kde je pro to základ, ale současně jsou pevní tam, kde je to potřeba. Podobně i my všichni si chceme navzájem projevovat milosrdenství. Například místo toho, abychom v sobě živili drobné křivdy, budeme štědří v odpouštění. (Kolosanům 3:13)

18. Proč si můžeme být jisti, že v našem duchovním válčení zvítězíme?

¹⁸ Válka, kterou vedeme, není snadná. Jak říká Juda, je to „tvrdý boj“. (Juda 3) Naši nepřátelé jsou mocní. Stojí proti nám nejen Satan, ale také jeho ničemný svět a naše vlastní nedokonalost. Vítězstvím si však můžeme být absolutně jisti! Proč? Protože jsme na Jehovově straně. Juda uzavírá svůj dopis připomínkou, že Jehovovi právem náleží „sláva, vznešenost, moc a autorita po celou minulou věčnost, a nyní, a na celou věčnost“. (Juda 25) Není to snad myšlenka, která vzbuzuje posvátnou bázeň? Může tedy být nějaká pochybnost o tom, zda je takový Bůh schopen ‚střežit nás před klopýtáním‘? (Juda 24) Jistě o tom nemusíme pochybovat! Buďme tedy všichni pevně rozhodnuti, že budeme dále odolávat nemravnosti, že budeme projevovat úctu božsky ustanovené autoritě a že se budeme zachovávat v Boží lásce. Tak se budeme všichni společně radovat ze slavného vítězství.

[Poznámka pod čarou]

Otázky k opakování

◻ Jak nás Judův dopis učí odolávat nemravnosti?

◻ Proč je tak důležité, abychom projevovali úctu k božsky ustanovené autoritě?

◻ Proč je tak nesprávné zneužívat autoritu ve sboru?

◻ Co můžeme dělat pro to, abychom se ‚zachovávali v Boží lásce‘?

[Obrázek na straně 15]

Na rozdíl od římských vojáků vedou křesťané duchovní boj

[Obrázek na straně 18]

Křesťanští pastýři neslouží ze sobeckých důvodů, ale z lásky