Jehova by měl být naší důvěrou

„Sám Jehova se totiž vskutku prokáže být tvou důvěrou.“ (PŘÍSLOVÍ 3:26)

1. Ačkoli mnozí lidé tvrdí, že spoléhají na Boha, z čeho je vidět, že to tak mnohdy není?

NA AMERICKÝCH bankovkách je nápis „Na Boha spoléháme“. Otázkou však je, zda lidé, kteří tuto měnu používají, ať už žijí ve Spojených státech, nebo kdekoli jinde, skutečně spoléhají na Boha. Nespoléhají snad více na samotné peníze? Takové spoléhání na peníze, ať už je vydala jakákoli země, nemůže být uvedeno do souladu se spoléháním na láskyplného Boha, který nikdy nezneužívá svou moc a rozhodně není chamtivý. Ve skutečnosti Bůh otevřeně chamtivost odsuzuje. (Efezanům 5:5)

2. Jak se praví křesťané dívají na moc, kterou má bohatství?

² Praví křesťané vkládají svou důvěru v Boha, ne v bohatství, které má ‚podvodnou moc‘. (Matouš 13:22) Jsou si vědomi toho, že moc peněz zajistit člověku štěstí a zachovat život je velmi omezena. S mocí Všemohoucího Boha je to však jinak. (Sefanjáš 1:18) Skutečně moudrá je proto vybídka: „Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi. Vždyť řekl: ‚Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.‘ “ (Hebrejcům 13:5)

3. Co ukazuje kontext 5. Mojžíšovy 31:6 o citátu z tohoto verše, který použil Pavel?

³ Když apoštol Pavel psal výše uvedená slova hebrejským křesťanům, citoval pokyny, které dal Mojžíš Izraelitům krátce před svou smrtí: „Buďte odvážní a silní. Nebojte se ani před nimi nebuďte otřeseni, protože s tebou pochoduje Jehova, tvůj Bůh. Ani tě neopustí ani tě zcela nezanechá.“ (5. Mojžíšova 31:6) Kontext ukazuje, že Mojžíš povzbuzoval k důvěře v Jehovu — k důvěře, která měla znamenat více než jen spoléhání na to, že Bůh jim poskytne hmotné věci, jež potřebovali. Proč to můžeme říci?

4. Jak Jehova dokázal Izraelitům, že je Bohem, na něhož je možné spoléhat?

⁴ Během čtyřiceti let, kdy Izraelité museli putovat pustinou, byl Bůh věrný a poskytoval jim to, co potřebovali k životu. (5. Mojžíšova 2:7; 29:5) Poskytoval jim také vedení. Projevem toho byl například oblak ve dne a oheň v noci, který vedl Izraelity do ‚země, která oplývala mlékem a medem‘. (2. Mojžíšova 3:8; 40:36–38) Když přišel čas, aby národ vstoupil do Zaslíbené země, Jehova vybral Jozua, aby byl Mojžíšovým nástupcem. Dalo se očekávat, že obyvatelé země se postaví Izraelitům na odpor. Jehova však ‚pochodoval‘ se svým lidem již po desetiletí, a tak nyní nebyl důvod se bát. Izraelité měli dostatek pádných důvodů, aby znali Jehovu jako Boha, na něhož je možné spoléhat.

5. V čem se dnes situace křesťanů podobá situaci Izraelitů před vstupem do Zaslíbené země?

⁵ Na cestě do Božího nového světa dnes křesťané putují pustinou tohoto ničemného světa. Někteří z nich jsou na cestě již více než čtyřicet let. Nyní stojí na hranici Božího nového světa. V cestě však ještě stále stojí nepřátelé. Mají v úmyslu každému zabránit, aby nemohl vstoupit do světa, který se stane Zaslíbenou zemí, jež bude ještě krásnější než ta starověká, která oplývala mlékem a medem. Pro křesťany jsou proto dnes velmi příhodná Mojžíšova slova, která opakoval apoštol Pavel: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ Všichni, kdo zůstanou silní a odvážní, plní víry a důvěry v Jehovu, mají jistou odměnu.

Důvěra založená na poznání a na přátelství

6, 7. (a) Čím byla vyzkoušena Abrahamova důvěra v Jehovu? (b) Jak se asi Abraham cítil, když cestoval na místo, kde měl obětovat Izáka?

⁶ Abraham, předek Izraelitů, dostal kdysi pokyn, aby svého syna Izáka obětoval jako zápalnou oběť. (1. Mojžíšova 22:2) Díky čemu měl tento milující otec tak nezlomnou důvěru v Jehovu, že byl okamžitě ochoten uposlechnout? Hebrejcům 11:17–19 odpovídá: „Vírou Abraham, když byl zkoušen, vlastně obětoval Izáka, a muž, který rád přijal sliby, se pokoušel obětovat svého jediného zplozeného syna, ačkoli mu bylo řečeno: ‚Co bude nazváno „tvé semeno“, bude prostřednictvím Izáka.‘ Počítal však, že Bůh je schopen dokonce ho vzbudit z mrtvých; a odtud ho také obrazným způsobem skutečně přijal.“

⁷ Pamatujme na to, že Abrahamovi a Izákovi to trvalo tři dny, než se dostali na místo, kde se měla oběť předložit. (1. Mojžíšova 22:4) Abraham měl dostatek času na to, aby si promyslel, zda udělá to, o co byl požádán. Umíme si představit, co asi cítil? Izákovo narození bylo nečekanou radostnou událostí. Tento doklad toho, že Bůh zasáhl, prohloubil vztah, který už Abraham a jeho kdysi neplodná manželka Sára k Bohu měli. Jistě od té doby žili v očekávání toho, jakou budoucnost má před sebou Izák a jeho potomci. Nyní se mohlo zdát, že vzhledem k tomu, oč Bůh požádal, jejich sny náhle skončí.

8. Proč Abrahamova důvěra v Jehovu znamenala víc než jen víru v to, že Bůh může Izáka vzkřísit?

⁸ Abraham však důvěřoval Bohu. Jeho důvěra byla založena na tom, že Boha osobně znal, tak jako se navzájem znají důvěrní přátelé. Abraham, jakožto ‚Jehovův přítel‘, „uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost“. (Jakub 2:23) Abrahamova důvěra v Jehovu znamenala nejen víru v to, že Bůh může Izáka vzkřísit. Abraham, i když neznal všechny skutečnosti, byl také přesvědčen, že to, co od něj Jehova žádá, je správné. Neměl žádný důvod pochybovat o tom, zda Jehova je spravedlivý, když vznesl takovou žádost. Abrahamova důvěra pak byla posílena, když Jehovův anděl zakročil, aby Izák skutečně nebyl zabit jako oběť. (1. Mojžíšova 22:9–14)

9, 10. (a) Při jaké dřívější příležitosti již Abraham projevil důvěru v Jehovu? (b) Jaké důležité poučení si můžeme vzít z Abrahamova příkladu?

⁹ Abraham již podobně projevil důvěru v Jehovovu spravedlnost asi 25 let předtím. Tehdy se dozvěděl, že Sodoma a Gomora mají být zničeny. Přirozeně mu ležel na srdci osud spravedlivých lidí, kteří tam žili, včetně jeho synovce Lota. Abraham se obrátil na Boha se slovy: „Je nemyslitelné, že bys ty jednal tímto způsobem a usmrtil spravedlivého s ničemným, takže by se muselo se spravedlivým stát totéž, co s ničemným! To je od tebe nemyslitelné. Neučiní Soudce celé země, co je správné?“ (1. Mojžíšova 18:25)

¹⁰ Patriarcha Abraham byl přesvědčen o tom, že Jehova nikdy neudělá nic nespravedlivého. Žalmista později zpíval: „Jehova je spravedlivý ve všech svých cestách a věrně oddaný ve všech svých dílech.“ (Žalm 145:17) Je dobré položit si otázky: ‚Přijímám vše, co v mém životě Jehova připouští, aniž bych pochyboval o jeho spravedlnosti? Jsem přesvědčen, že vše, co připouští, se nakonec obrátí k mému dobru i k dobru druhých?‘ Pokud můžeme odpovědět ano, pak jsme si z Abrahamova příkladu vzali důležité poučení.

Projevujme důvěru v Jehovovu volbu

11, 12. (a) Jaký rys důvěry byl a je pro Boží služebníky nezbytný? (b) Co pro nás někdy může být problémem?

¹¹ Ti, kdo projevují důvěru v Jehovu, projevují také důvěru v lidi, které si Jehova vyvolil, aby pracovali na splnění jeho záměrů. Pro Izraelity to znamenalo projevovat důvěru v Mojžíše a později v jeho nástupce Jozua. Pro první křesťany to znamenalo projevovat důvěru v apoštoly a starší muže jeruzalémského sboru. Pro nás dnes to znamená mít důvěru ve ‚věrného a rozvážného otroka‘ ustanoveného k tomu, aby nám rozděloval duchovní „pokrm v pravý čas“, a také v muže z této třídy, kteří tvoří vedoucí sbor. (Matouš 24:45)

¹² Vkládat důvěru v muže, kteří v křesťanském sboru poskytují vedení, je vlastně k našemu prospěchu. Je nám řečeno: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebrejcům 13:17)

Nezpochybňujme Jehovovu volbu

13. Jaký je důvod k tomu, abychom měli důvěru v muže, kteří byli ustanoveni, aby poskytovali vedení?

¹³ Bible nám pomáhá, abychom byli vyrovnaní, když projevujeme důvěru v ty, kdo v Božím lidu poskytují vedení. Mohli bychom si položit otázky: ‚Udělal někdy Mojžíš chybu? Projevovali apoštolové vždy takový křesťanský postoj, jaký od nich Ježíš chtěl?‘ Odpovědi jsou zřejmé. Jehova se rozhodl, že věrné a oddané muže použije, aby vedli jeho lid, i když tito muži byli nedokonalí. Ačkoli jsou tedy sboroví starší nedokonalí, přesto bychom měli uznávat, že je „svatý duch ustanovil jako dozorce, [aby] pásli Boží sbor“. Zaslouží si naši podporu a úctu. (Skutky 20:28)

14. Co je pozoruhodného na tom, že Jehova vyvolil jako vůdce Mojžíše, a nikoli Árona nebo Miriam?

¹⁴ Áron byl o tři roky starší než Mojžíš, ale oba byli mladší, než jejich sestra Miriam. (2. Mojžíšova 2:3, 4; 7:7) Áron byl schopnější řečník než Mojžíš, a proto byl ustanovený, aby sloužil jako mluvčí svého bratra. (2. Mojžíšova 6:29–7:2) Přesto si Jehova za vůdce Izraelitů nevybral Miriam, která byla nejstarší, ani Árona, který byl nejvýmluvnější. Vyvolil Mojžíše a bral přitom v úvahu všechny skutečnosti a potřeby té doby. Když na to Áron a Miriam na určitou dobu zapomněli, začali si stěžovat: „Mluvil Jehova jen skrze jediného Mojžíše? Nemluvil také skrze nás?“ Miriam, která možná byla hlavní podněcovatelkou, byla potrestána za tento neuctivý postoj k muži, kterého Jehova vyvolil a kterého měla ona i Áron uznávat jako ‚nejmírnějšího ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy‘. (4. Mojžíšova 12:1–3, 9–15)

15, 16. Jak Kaleb dokázal, že má důvěru v Jehovu?

¹⁵ Když bylo vysláno dvanáct zvědů, aby prozkoumali Zaslíbenou zemi, deset z nich se vrátilo s nepříznivou zprávou. Do srdcí Izraelitů zaseli strach, když o Kananejcích mluvili jako o ‚mužích mimořádné velikosti‘. To zase způsobilo, že Izraelité „začali reptat proti Mojžíšovi a Áronovi“. Ale ne všichni zvědové projevili nedostatek důvěry v Mojžíše a v Jehovu. Čteme: „Potom se Kaleb pokusil utišit lid vůči Mojžíšovi a přikročil k tomu, aby řekl: ‚Okamžitě vyjděme a zcela jistě ji vezmeme do vlastnictví, protože nad ní určitě můžeme získat převahu.‘ “ (4. Mojžíšova 13:2, 25–33; 14:2) Kalebův pevný postoj sdílel i jeho společník, který s ním byl na výzvědách, totiž Jozue. Oba dali najevo, že udělali Jehovu svou důvěrou, protože řekli: „Jestliže v nás Jehova nalezl potěšení, potom nás do téhle země jistě uvede a dá nám ji, zemi, která oplývá mlékem a medem. Jen se . . . nebojte . . . lidu té země . . . Jehova je s námi. Nebojte se jich.“ (4. Mojžíšova 14:6–9) Jejich důvěra v Jehovu byla odměněna. Z generace dospělých, kteří tehdy byli naživu, měli výsadu vstoupit to Zaslíbené země pouze Kaleb, Jozue a někteří Levité.

¹⁶ O několik let později Kaleb řekl: „Pokud jde o mne, já jsem plně následoval Jehovu. . . A teď mě zde Jehova zachoval naživu, právě jak slíbil, těchto čtyřicet pět let od doby, kdy Jehova učinil tento slib Mojžíšovi, když Izrael chodil v pustině, a hle, dnes mi je osmdesát pět let. Přesto jsem dnes tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš vyslal. Jaká byla má síla tehdy, taková je má síla nyní.“ (Jozue 14:6–11) Všimněme si Kalebova pozitivního smýšlení, jeho věrnosti a tělesných schopností. Přesto Jehova Kaleba nevybral jako Mojžíšova nástupce. Tuto výsadu dostal Jozue. Můžeme mít důvěru, že Jehova měl důvody, proč vyvolil Jozua, a jeho volba byla nejlepší.

17. Proč by se mohlo zdát, že Petr nebyl způsobilý zastávat odpovědné postavení?

¹⁷ Apoštol Petr třikrát zapřel svého Pána. Impulsivně také vzal záležitosti do svých rukou, když usekl ucho otrokovi velekněze. (Matouš 26:47–55, 69–75; Jan 18:10, 11) Někdo by možná řekl, že Petr byl bázlivý nevyrovnaný člověk, který se nehodil k tomu, aby měl nějaké zvláštní výsady. Kdo však dostal klíče Království a měl tak výsadu otevřít třem skupinám lidí cestu k nebeskému povolání? Byl to právě Petr. (Skutky 2:1–41; 8:14–17; 10:1–48)

18. Jaké chybě, o níž mluvil Juda, se chceme vyhnout?

¹⁸ Tyto příklady ukazují, že musíme být opatrní, abychom druhé neposuzovali podle toho, jak se nám jeví na první pohled. Jestliže vkládáme důvěru v Jehovu, nebudeme pochybovat o správnosti jeho volby. Jeho pozemská organizace je sice tvořena nedokonalými lidmi, kteří netvrdí, že by byli neomylní, ale Jehova je úžasným způsobem používá. Juda, Ježíšův nevlastní bratr, varoval v prvním století křesťany před jednotlivci, kteří „znevažují panství a mluví utrhačně o slavných“. (Juda 8–10) Nikdy nechceme být jako oni.

19. Proč nemáme žádný důvod zpochybňovat Jehovovu volbu?

¹⁹ Pro určitá odpovědná postavení Jehova očividně používá jednotlivce, kteří mají potřebné vlastnosti, jež jsou nezbytné k tomu, aby Boží lid byl veden tak, jak si to Jehova v danou dobu přeje. Měli bychom se snažit, abychom tuto skutečnost uznávali, abychom Boží volbu nezpochybňovali, ale byli ochotni pokorně sloužit tam, kam nás Jehova jako jednotlivce postavil. Tím dáváme najevo, že Jehova je naší důvěrou. (Efezanům 4:11–16; Filipanům 2:3)

Projevujme důvěru v Jehovovu spravedlnost

20, 21. Co se můžeme naučit z toho, jak Bůh jednal s Mojžíšem?

²⁰ Pokud někdy máme sklon spoléhat více na sebe než na Jehovu, poučme se od Mojžíše. Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se, že sám vysvobodí Izraelity z egyptského zajetí. Jeho snaha byla bezpochyby dobře míněná, ale nevedla k okamžitému vysvobození Izraelitů, ani tím Mojžíš nezlepšil svou vlastní situaci. Byl naopak nucen uprchnout. Až po čtyřiceti letech náročného školení v cizí zemi byl Mojžíš způsobilý, aby mohl být vybrán pro úkol, který chtěl kdysi vykonat. Tentokrát však mohl důvěřovat, že ho Jehova bude podporovat, protože nyní se vše dělo Jehovovým způsobem a v době, která odpovídala Jehovovu časovému plánu. (2. Mojžíšova 2:11–3:10)

²¹ Každý z nás by si měl položit otázky: ‚Předbíhám někdy Jehovu a starší, kteří jsou jmenováni ve sboru, a snažím se věci urychlit nebo je dělat po svém? Jestliže mi nebyly svěřeny nějaké výsady, cítím se přehlédnutý, nebo toto období školení pohotově využiji?‘ Jinými slovy, poučili jsme se z Mojžíšova příkladu?

22. I když Mojžíš ztratil velkou výsadu, jak smýšlel o Jehovovi?

²² Od Mojžíše se můžeme naučit ještě něco dalšího. Čtvrtá kniha Mojžíšova 20:7–13 nám vypráví o chybě, kterou udělal a za kterou draze zaplatil. Ztratil výsadu dovést Izraelity do Zaslíbené země. Tvrdil snad Mojžíš, že Jehovovo rozhodnutí v té věci bylo nespravedlivé? Začal snad trucovat a být uražený kvůli tomu, že s ním Bůh jedná nespravedlivě? Ztratil Mojžíš důvěru v Boží spravedlnost? Odpovědi můžeme najít v Mojžíšových slovech, když krátce před svou smrtí mluvil k Izraeli. O Jehovovi řekl: „Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4) Je jisté, že Mojžíš si zachoval důvěru v Jehovu až do úplného konce. A co my? Děláme jako jednotlivci kroky k tomu, abychom posilovali svou důvěru v Jehovu a v jeho spravedlnost? Jak to můžeme dělat? Podívejme se.

Jak bys odpověděl?

◻ Jaké důvody měli Izraelité k tomu, aby spoléhali na Jehovu?

◻ Pokud jde o důvěru, co se můžeme naučit od Abrahama?

◻ Proč bychom neměli zpochybňovat Jehovovu volbu?

[Obrázek na straně 13]

K důvěře v Jehovu patří úcta k těm, kdo poskytují ve sboru vedení