Zákonná ochrana dobré zprávy

CELOU dobu, co člověk buduje města, staví kolem nich také hradby. Tato opevnění sloužila zejména v minulosti jako ochrana. Seshora mohli obránci bojovat proti útočníkům a tak chránit hradby před prolomením nebo podkopáním. Za hradbami nacházeli ochranu nejen obyvatelé města, ale mnohdy tam našli útočiště i ti, kdo bydleli v okolních městečkách. (2. Samuelova 11:20–24; Izajáš 25:12)

Podobně si svědkové Jehovovi postavili ochrannou hradbu — právní hradbu. Tato hradba však nebyla postavena proto, aby svědky oddělila od zbývající části lidské společnosti, protože svědkové Jehovovi jsou známi jako družní, společenští lidé. Tato hradba spíše upevňuje právní záruky základních svobod všech lidí. Zároveň chrání zákonná práva svědků, takže mohou svobodně uctívat Boha svým způsobem. (Srovnej Matouše 5 :14–16.) Co vlastně je tato hradba a jak byla postavena?

Stavba právní ochranné hradby

I když svědkové Jehovovi mají ve většině zemí náboženskou svobodu, přesto byli v některých zemích terčem neoprávněného útoku. Kdykoli byla zpochybněna jejich svoboda shromažďovat se k uctívání Boha nebo kázat dům od domu, snažili se tyto záležitosti řešit právní cestou. Na celé zemi byly projednávány tisíce právních případů, které se týkaly svědků Jehovových.a Ne všechny případy svědkové vyhráli. Když však nižší soudy rozhodly proti nim, mnohdy se odvolali k vyšším soudům. S jakým výsledkem?

Na základě právních vítězství, jichž bylo v průběhu několika desetiletí ve 20. století dosaženo, byly v mnoha zemích stanoveny spolehlivé precedenty, na něž se svědkové Jehovovi odvolávali v dalších případech. Stejně jako se doslovná hradba staví z cihel nebo kamenů, tak se právní ochranná hradba vytváří z těchto příznivých rozhodnutí. Z této hradby sestavené z právních precedentů svědkové nadále bojují za náboženskou svobodu, za svobodu uctívat Boha svým způsobem.

Uvažujme například o případu Murdock proti státu Pensylvánie, který Nejvyšší soud Spojených států rozhodl 3. května 1943. V tomto případu byla vznesena otázka: Měli by si svědkové Jehovovi opatřit povolení k podomnímu obchodu, aby mohli rozšiřovat svou náboženskou literaturu? Svědkové Jehovovi tvrdili, že by se to od nich nemělo vyžadovat. Jejich kazatelské dílo není a nikdy nebylo obchodní činností. Jejich cílem je kázat dobrou zprávu, a ne vydělávat peníze. (Matouš 10:8; 2. Korinťanům 2:17) V rozhodnutí případu Murdock Nejvyšší soud souhlasil s názorem svědků Jehovových, že vyžadovat poplatek za povolení k prodeji a považovat ho za nezbytný předpoklad k rozšiřování náboženské literatury je protiústavní.b Tímto rozhodnutím byl stanoven důležitý precedent, a od té doby se svědkové na něj jako na autoritu úspěšně odvolávali v mnoha případech. Rozhodnutí v případu Murdock se projevilo jako „pevná cihla“ v právní ochranné hradbě.

Takové případy značně podpořily ochranu náboženské svobody pro všechny lidi. O tom, jak svědkové přispěli k obhajobě občanských práv ve Spojených státech, napsal University of Cincinnati Law Review: „Svědkové Jehovovi významně ovlivnili vývoj ústavního zákona zejména tím, že rozšířili hranice této ochrany svobody projevu a náboženství.“

Posilování hradby

S každým právním vítězstvím je hradba stále silnější. Podívejme se na několik rozhodnutí z devadesátých let, z nichž mají užitek svědkové Jehovovi i jiní lidé milující svobodu na celém světě.

Řecko. Dne 25. května 1993 Evropský soud pro lidská práva potvrdil právo řeckého občana učit o svých náboženských názorech jiné lidi. Tento případ se týkal tehdy čtyřiaosmdesátiletého Minose Kokkinakise. Za to, že je svědek Jehovův, byl Minos Kokkinakis od roku 1938 více než šedesátkrát zatčen, osmnáctkrát předveden před řecké soudy a více než šest let strávil ve vězení. Většinou byl odsouzen podle řeckého zákona ze třicátých let, který zakazuje obracení lidí na jinou víru, podle zákona, jemuž se dá připsat na vrub téměř 20 000 případů zatčení svědků Jehovových v letech 1938 až 1992. Evropský soud rozhodl, že řecká vláda porušila náboženskou svobodu Minose Kokkinakise, a přiznal mu odškodné v částce 14 400 dolarů. Ve svém rozhodnutí Evropský soud prohlásil, že svědkové Jehovovi jsou opravdu „známé náboženství“. (Viz Strážnou věž z 1. září 1993, strany 27–31.)

Mexiko. Dne 16. července 1992 byl v Mexiku podniknut významný krok v obhajobě náboženské svobody. V ten den vstoupil v platnost zákon o náboženských společnostech a veřejných projevech uctívání Boha. Na základě tohoto zákona může náboženská skupina dostat zákonné uznání jakožto náboženská instituce, jestliže získá požadovanou registraci. Svědkové Jehovovi, podobně jako ostatní náboženství v Mexiku, předtím sice existovali, ale neměli zákonné uznání. Dne 13. dubna 1993 svědkové podali žádost o registraci. Dopadlo to dobře, protože 7. května 1993 byli zákonně zaregistrováni jako dvě náboženské společnosti — La Torre del Vigía, A. R. a Los Testigos de Jehová en México, A. R. (Viz Probuďte se! z 22. července 1994, strany 12–14.)

Brazílie. V listopadu 1990 Brazilský státní ústav sociálního zabezpečení (INSS) oznámil kanceláři odbočky Watch Tower Society, že dobrovolní služebníci v betelu (název areálu odbočky svědků Jehovových) nebudou nadále považováni za náboženské služebníky, a že proto budou podléhat brazilským pracovním zákonům. Svědkové se proti tomuto rozhodnutí odvolali. Soudní poradce kanceláře generálního prokurátora v Brazílii vydal 7. června 1996 rozhodnutí, jímž potvrdil, že ti, kdo slouží v betelu, jsou v postavení členů legitimního náboženského řádu, a ne v postavení světských zaměstnanců.

Japonsko. Dne 8. března 1996 Nejvyšší soud v Japonsku vynesl rozhodnutí ve sporné otázce vzdělání a svobody náboženství — ve prospěch všech lidí v Japonsku. Tento soud jednomyslně rozhodl, že vedení Municipal Industrial Technical College v Kóbe porušilo zákon, když Kunihita Kobajašiho vyloučilo ze školy za to, že odmítl zúčastnit se výcviku bojového umění. Bylo to poprvé, kdy Nejvyšší soud vynesl rozhodnutí postavené na tom, že japonská ústava zaručuje náboženskou svobodu. Tento mladý svědek si na základě svého biblicky školeného svědomí uvědomil, že takový výcvik není v souladu s určitými biblickými zásadami, například se zásadou uvedenou v Izajášovi 2:4: „Budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ Nejvyšší soud tímto rozhodnutím stanovil precedent pro další případy. (Viz Strážnou věž z 1. listopadu 1996, strany 19–21.)

Dne 9. února 1998 vyšší soud v Tokiu vynesl další pamětihodné rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno, že svědek Jehovův, Misae Takedaová, má právo odmítnout způsob léčby, který není v souladu s biblickým příkazem, „abyste se zdržovali . . . krve“. (Skutky 15:28, 29) Tento případ byl předán Nejvyššímu soudu a zbývá jen vyčkat, zda rozhodnutí vyššího soudu bude potvrzeno.

Filipíny. Dne 1. března 1993 vynesl Nejvyšší soud na Filipínách rozhodnutí, v němž se jednomyslně vyjádřil ve prospěch svědků Jehovových. Jednalo se o případ mladistvých svědků, kteří byli vyloučeni ze školy za to, že uctivě odmítli vzdávat poctu vlajce.

Každé příznivé soudní rozhodnutí je jako další kámen či cihla pro posílení právní hradby, která chrání práva nejen svědků Jehovových, ale všech lidí.

Zabezpečování ochranné hradby

Svědkové Jehovovi jsou ve 153 zemích zákonně registrováni, a oprávněně se těší z mnoha svobod stejně jako jiná uznávaná náboženství. Po desetiletích pronásledování a zákazu činnosti ve východní Evropě a v bývalém Sovětském svazu jsou svědkové Jehovovi nyní zákonně uznáni například v Albánii, Bělorusku, České republice, Gruzii, Kazachstánu, Kirgizii, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku. V určitých zemích, k nimž patří i některé západoevropské státy, které mají dávno zavedené soudnictví, jsou práva svědků Jehovových vážně zpochybňována nebo popírána. Odpůrci se svědkům aktivně snaží ‚výnosem vytvářet těžkosti‘. (Žalm 94:20) Jak na to svědkové reagují?c

Svědkové Jehovovi chtějí spolupracovat se všemi vládami, chtějí však také mít zákonnou svobodu uctívat Boha svým způsobem. Jsou pevně přesvědčeni, že jakékoli zákony či jakákoli soudní rozhodnutí, která by jim zakazovala poslouchat Boží příkazy — k nimž patří příkaz kázat dobrou zprávu —, jsou neplatná. (Marek 13:10) Pokud není možné dosáhnout dohody smírnou cestou, svědkové Jehovovi zahájí právní ofenzívu tím, že podniknou všemožná apelační opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby získali právní ochranu pro právo na svůj způsob uctívání Boha, které také od Boha dostali. Svědkové Jehovovi naprosto důvěřují Božímu slibu: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch.“ (Izajáš 54:17)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 21]

OBHAJOVÁNÍ PRÁV SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH

Pronásledování svědků Jehovových vedlo k tomu, že byli na celém světě vláčeni před soudce a vládní úředníky. (Lukáš 21:12, 13) Svědkové Jehovovi nelitují námahy a s úsilím zákonně obhajují svá práva. Soudní vítězství, jichž svědkové Jehovovi v mnoha zemích dosáhli, jim pomáhají chránit zákonnou svobodu a také jejich práva:

◻ kázat dům od domu bez omezení, jež byla stanovena pro podomní obchodníky (Murdock proti státu Pensylvánie u Nejvyššího soudu USA, 1943; Kokkinakis proti Řecku u Evropského soudu pro lidská práva, ECHR, 1993),

◻ svobodně se shromažďovat k uctívání Boha (Manoussakis a ostatní proti Řecku u ECHR, 1996),

◻ rozhodovat o tom, jakým způsobem budou projevovat úctu státní vlajce nebo státnímu symbolu, tak, aby měli čisté svědomí (Státní školská správa Západní Virginie proti Barnettovi u Nejvyššího soudu USA, 1943; u Nejvyššího soudu na Filipínách, 1993; u Nejvyššího soudu Indie, 1986),

◻ odmítat vykonávat vojenskou službu, protože by jednali proti svému křesťanskému svědomí (Georgiadis proti Řecku u ECHR, 1997),

◻ zvolit si léčbu a léky tak, aby tím nejednali proti svému svědomí (Malettová proti Shulmanovi u odvolacího soudu v Ontariu v Kanadě, 1990; Watch Tower Society proti E.L.A. u Nejvyššího soudu v San Juanu na Portoriku, 1995; Fosmire v. Nicoleauovi u odvolacího soudu v New Yorku, 1990),

◻ vychovávat své děti podle svých náboženských názorů založených na Bibli, i když ve sporech o svěření dítěte do péče jsou tyto názory zpochybňovány (St-Laurentová proti Soucymu u Nejvyššího soudu Kanady, 1997; Hoffmannová proti Rakousku u ECHR, 1993),

◻ mít a udržovat v činnosti právní korporace, jimž je uznáno stejné osvobození od daní, jaké je poskytováno korporacím, které používají jiná uznávaná náboženství (Občané proti Haringovi u odvolacího soudu v New Yorku, 1960),

◻ dostávat pro ty, kdo jsou jmenováni do některé z forem zvláštní celodobé služby, stejně příznivou daňovou úlevu, jaká je poskytována celodobým náboženským pracovníkům jiných církví (u brazilského Státního ústavu sociálního zabezpečení, Brasília, 1996).

[Obrázek na straně 20]

Minos Kokkinakis se svou manželkou

[Obrázek na straně 20]

Kunihito Kobajaši

[Podpisek obrázku na straně 19]

The Complete Encyclopedia of Illustration/J. G. Heck