‚Přepásejte se ponížeností mysli‘

„Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. PETRA 5:5)

1, 2. Které dvě protichůdné vlastnosti silně ovlivňují lidské chování?

BOŽÍ SLOVO obrací naši pozornost k různým vlastnostem. Patří k nim i dvě vlastnosti, které jsou naprosto protichůdné. Obě silně ovlivňují lidské chování. Jedna z nich je označena jako ‚poníženost mysli‘. (1. Petra 5:5) Slovo „ponížený“ je v jistém slovníku definováno jako být „pokorný ve způsobu chování nebo v postoji: neprojevující pýchu s cílem prosadit sám sebe“. Poníženost mysli je synonymem pro pokoru a z Božího hlediska je to velmi žádoucí vlastnost.

² Opakem pokory je pýcha. Ta bývá definována jako „přílišná samolibost“ nebo „přezíravost“. Pyšný člověk se zaměřuje sám na sebe a sobecky pro sebe hledá hmotné a jiné výhody, bez ohledu na to, jaké nepříznivé důsledky to bude mít pro ostatní lidi. Bible uvádí jako jeden z důsledků to, že „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. Mluví také o tom, že „vzájemné soupeření“ je „marnost a honba za větrem“, protože když člověk zemře, ‚nemůže si odnést vůbec nic‘. Z Božího pohledu je pýcha velmi nežádoucí vlastnost. (Kazatel 4:4; 5:15; 8:9)

Postoj, který ve světě převládá

3. Jaký postoj převládá ve světě?

³ Která ze zmíněných dvou vlastností je charakteristická pro dnešní svět? Jaký postoj ve světě převládá? V publikaci World Military and Social Expenditures 1996 se uvádí: „Pokud jde o necivilizované . . . násilí, . . . žádné jiné století se nevyrovná století dvacátému.“ V tomto století bylo v bojích o politickou a ekonomickou moc — a také v národnostních, náboženských, kmenových a etnických sporech — zabito přes 100 milionů lidí. Přibylo také případů sobeckého jednání u jednotlivců. V listu Chicago Tribune se psalo: „K nemocem společnosti patří nesmyslné násilí, zneužívání dětí, rozvody, opilství, AIDS, sebevraždy mladistvých, drogy, pouliční gangy, znásilňování, nemanželské děti, potraty, pornografie, . . . lhaní, podvádění, úplatnost politiků . . . Dobro a zlo jako mravní pojmy už neexistují.“ Časopis UN Chronicle proto upozorňoval: „Společnosti se rozpadají.“

4, 5. Jak je v biblickém proroctví předpovídajícím dnešní dobu přesně popsán postoj, jenž ve světě převládá?

⁴ Takové poměry panují po celém světě. Je to přesně tak, jak to o dnešní době předpovědělo jedno biblické proroctví: „V posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou.“ (2. Timoteovi 3:1–4)

⁵ Tato slova výstižně popisují postoj, který v dnešním světě převládá. Jedná se o sobecký postoj „nejdříve já“. Jednotliví lidé mezi sebou soupeří a to se pak odráží v soupeření mezi národy. Například v závodním sportu se mnoho sportovců snaží vyniknout bez ohledu na to, zda při tom citově, nebo dokonce fyzicky někoho zraní. Sobecký postoj je vštěpován už dětem a přetrvává v člověku až do dospělosti, kdy se projevuje v mnoha oblastech života. Výsledkem je „nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení“. (Galaťanům 5:19–21)

6. Kdo v lidech podněcuje sobectví a jak Jehova na tento postoj pohlíží?

⁶ Bible ukazuje, že v sobectví, jež v tomto světě převládá, se zrcadlí postoj toho, „který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. O Satanově vlivu na lidi, kteří žijí v těchto kritických posledních dnech, Bible předpovídá: „Běda zemi . . ., protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:9–12) Společně s démony, kteří se k němu připojili, vynakládá stále větší úsilí na to, aby v lidech podnítil sobecké smýšlení. A co si o takovém postoji myslí Jehova? Jeho slovo říká: „Každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným.“ (Přísloví 16:5)

Jehova je s poníženými

7. Jak se Jehova dívá na ponížené a čemu je učí?

⁷ Naproti tomu Jehova žehná těm, kdo jsou ponížení v mysli. Král David se v jedné písni zpívané Jehovovi vyjádřil: „Pokorný lid zachráníš; ale tvé oči jsou proti domýšlivým, abys je snížil.“ (2. Samuelova 22:1, 28) Boží slovo tedy radí: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země . . . Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ (Sefanjáš 2:3) Ty, kdo ho pokorně hledají, Jehova vyučuje, aby pěstovali zcela odlišný postoj, než jaký projevuje tento svět. „Bude vyučovat mírné své cestě.“ (Žalm 25:9; Izajáš 54:13) Jeho cestou je cesta lásky. Je postavena na konání toho, co je podle Božích měřítek správné. Bible ukazuje, že tato láska založená na zásadách se „nevychloubá . . ., nenadýmá . . ., nevyhledává své vlastní zájmy“. (1. Korinťanům 13:1–8) Také se projevuje ponížeností mysli.

8, 9. (a) Kdo je původcem lásky založené na zásadách? (b) Proč je důležité, abychom v projevování lásky a pokory napodobovali Ježíše?

⁸ Této lásce se Pavel a další křesťané v prvním století učili z toho, co vyučoval Ježíš. A Ježíš se jí zase naučil od svého Otce Jehovy, o němž Bible říká: „Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Ježíš věděl, že Boží vůlí vzhledem k němu je, aby žil v souladu se zákonem lásky. A skutečně to také dělal. (Jan 6:38) Proto měl takový soucit s utiskovanými, chudými a hříšnými lidmi. (Matouš 9:36) Ježíš jim řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ (Matouš 11:28, 29)

⁹ Ježíš svým učedníkům ukázal, jak důležité je napodobovat jeho lásku a pokoru. Řekl jim totiž: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Měli se odlišovat od tohoto sobeckého světa. Proto Ježíš mohl o svých následovnících prohlásit: „Nejsou částí světa.“ (Jan 17:14) Nenapodobují pyšný, sobecký postoj Satanova světa. Naopak, napodobují láskyplný a pokorný postoj, jaký projevoval Ježíš.

10. Jak v dnešní době Jehova jedná s poníženými?

¹⁰ Boží slovo předpovědělo, že v těchto posledních dnech budou pokorní lidé shromažďováni do celosvětové společnosti, která bude založena na lásce a pokoře. A tak uprostřed světa, který je stále více povýšený, projevují Jehovovi ctitelé zcela opačný postoj — projevují poníženost mysli. Tito lidé říkají: „Vystupme na Jehovovu horu [na vyvýšené místo pravého uctívání] . . . a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.“ (Izajáš 2:2, 3) Tuto celosvětovou společnost lidí, kteří chodí po Božích stezkách, tvoří svědkové Jehovovi. Patří k nim rostoucí „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9) Tento velký zástup se nyní skládá z milionů lidí. Jakým způsobem je Jehova školí, aby byli pokorní?

Učme se být ponížení v mysli

11, 12. Jak Boží služebníci projevují poníženost mysli?

¹¹ V ochotných Božích ctitelích působí Boží duch a pomáhá jim, aby se učili přemáhat špatný postoj tohoto světa a potom projevovali ovoce Božího ducha. Tímto ovocem je „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání“. (Galaťanům 5:22, 23) V pěstování těchto vlastností pomáhá Božím služebníkům rada, aby se nestali ‚samolibými, nevyvolávali mezi sebou soutěživost a jeden druhému nezáviděli‘. (Galaťanům 5:26) Apoštol Pavel také prohlásil: „Říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl.“ (Římanům 12:3)

¹² Boží slovo pravým křesťanům říká: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní [Boží služebníky] za sobě nadřazené a nebudete s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních.“ (Filipanům 2:3, 4) „Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ (1. Korinťanům 10:24) Ano, „láska buduje“, a to nesobeckými slovy a skutky. (1. Korinťanům 8:1) Podporuje spolupráci, ne soutěživost. Postoj „nejdříve já“ tedy nemá mezi Jehovovými služebníky místo.

13. Proč se poníženosti mysli musíme učit a jak se jí učíme?

¹³ Všichni jsme však zdědili nedokonalost, a proto se s ponížeností mysli nerodíme. (Žalm 51:5) Projevovat tuto vlastnost se musíme teprve naučit. A to může být obtížné, zejména pro ty, kdo o Jehovových cestách nejsou poučováni již od malička, ale kdo je přijali později v životě. Tito lidé si totiž už vytvořili osobnost založenou na postojích tohoto starého světa. Musí se tedy naučit, že by měli „odložit starou osobnost, která odpovídá [jejich] dřívějšímu způsobu chování“, a že by měli „obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:22, 24) S Boží pomocí mohou upřímní lidé udělat to, co od nich Bůh vyžaduje: „[Oblékněte] si tedy . . . něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost.“ (Kolosanům 3:12)

14. Jak Ježíš odsoudil touhu člověka vyvyšovat sám sebe?

¹⁴ To se museli učit i Ježíšovi učedníci. Když se jimi stali, byli už dospělí lidé a už v sobě do určité míry měli světského ducha soupeřivosti. Matka dvou z nich se pro své syny snažila získat význačné postavení, a tehdy Ježíš prohlásil: „Panovníci národů se nad [lidmi] vypínají jako páni a . . . velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem. Právě jako Syn člověka [Ježíš] nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:20–28) Když Ježíš svým učedníkům řekl, aby se nesnažili vyvýšit se nad ostatní tím, že by používali různé tituly, dodal: „Vy všichni jste bratři.“ (Matouš 23:8)

15. Jaký postoj by měli mít ti, kdo usilují o úřad dozorce?

¹⁵ Pravý Ježíšův následovník je sluha, ano otrok ostatních křesťanů. (Galaťanům 5:13) To platí zejména v případě těch, kdo chtějí splňovat požadavky pro dozorce ve sboru. Jejich cílem by nemělo být získání význačného postavení nebo moci. Tito křesťané nesmějí ‚panovat nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale mají se jim stát příkladem‘. (1. Petra 5:3) Když někdo projevuje sobecký postoj, ukazuje tím, že se pro úřad dozorce nehodí. Takový člověk by totiž mohl sboru uškodit. Je sice správné ‚usilovat o úřad dozorce‘, ale tyto snahy by měly pramenit z touhy sloužit ostatním křesťanům. Úřad dozorce není nějakým privilegovaným nebo mocenským postavením. Bratři, kteří v tomto úřadu slouží, by ve sboru měli patřit k těm nejponíženějším v mysli. (1. Timoteovi 3:1, 6)

16. Proč byl v Božím slově Diotrefes odsouzen?

¹⁶ Apoštol Jan obrací naši pozornost k člověku, který měl špatný postoj. Jan říká: „Psal jsem něco sboru, ale Diotrefes, který má rád mezi nimi první místo, od nás nic nepřijímá s úctou.“ Tento muž jednal s ostatními bratry neuctivě, protože chtěl, aby sám měl vyšší postavení. Boží duch však podnítil Jana, aby začlenil do Bible slova, jimiž Diotrefa odsoudil kvůli tomu, že projevoval sobecký postoj. (3. Jana 9, 10)

Správný postoj

17. Jak projevoval poníženost mysli Petr, Pavel a Barnabáš?

¹⁷ V Bibli je mnoho příkladů správného postoje, tedy poníženosti mysli. Když Petr vstoupil do domu Kornelia, ‚padl mu tento muž k nohám a vzdal mu poctu‘. Petr však jeho projevy obdivu nepřijal, ale „pozvedl [ho] a řekl: ‚Vstaň; já jsem také člověk.‘ “ (Skutky 10:25, 26) Když byl Pavel společně s Barnabášem v Lystře, uzdravil muže, který byl od narození chromý. Jakmile to zástupy uviděly, řekly, že tito apoštolové jsou bohové. Nicméně Pavel a Barnabáš „roztrhli své svrchní oděvy, skočili do zástupu, zvolali a řekli: ‚Muži, proč to děláte? I my jsme lidé, máme stejné neduhy jako vy.‘ “ (Skutky 14:8–15) Tito pokorní křesťané nepřijali slávu od lidí.

18. Co ve své pokoře řekl jeden mocný anděl Janovi?

¹⁸ Apoštol Jan obdržel „zjevení od Ježíše Krista“ prostřednictvím anděla. (Zjevení 1:1) Není divu, že Jana přitom naplnila bázeň, protože anděl má opravdu velkou moc. Vždyť jediný anděl zabil kdysi během jedné noci 185 000 Asyřanů. (2. Královská 19:35) Jan vypráví: „Když jsem vyslechl a uviděl, padl jsem, abych uctíval před nohama anděla, který mi to ukazoval. Říká mi však: ‚Pozor! Nedělej to! Jsem jen spoluotrok tvůj a tvých bratrů. . . Uctívej Boha.‘ “ (Zjevení 22:8, 9) Tento mocný anděl projevil opravdovou poníženost mysli.

19, 20. Ukažte, jaký rozdíl byl mezi povýšeneckým postojem vítězných římských vojevůdců a Ježíšovou ponížeností mysli?

¹⁹ Nejznamenitějším příkladem člověka poníženého v mysli byl Ježíš. Byl to Boží jediný zplozený Syn, budoucí král Božího nebeského Království. Když se takto představil lidem, nejednal jako vítězní vojevůdci v období Říma. Na jejich počest byly totiž pořádány velké průvody neboli slavnostní procesí, při nichž tito vojevůdci jeli ve dvoukolých vozech zdobených zlatem a slonovinou a tažených bílými koňmi, či dokonce slony, lvy nebo tygry. V průvodech šli i hudebníci, kteří zpívali písně na oslavu vítězství, jely v nich vozy naložené kořistí a obrovské alegorické vozy znázorňující bitevní scény. Byli tam také zajatí králové, knížata a vojevůdci společně se svými rodinami. Často byli na znamení jejich pokoření svlečeni do naha. Z těchto průvodů dýchala pýcha a povýšenost.

²⁰ Porovnejme to s tím, jak se představil Ježíš. Byl ochoten pokorně se ponížit, aby se splnilo proroctví, které o něm předpovědělo: „Pohleď, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý, ano, zachráněný; pokorný, a jede na oslu.“ Ježíš jel pokorně na soumaru, ne ve dvoukolém voze taženém nádhernými, slavnostně vystrojenými zvířaty. (Zecharjáš 9:9; Matouš 21:4, 5) Pokorní lidé mohou být skutečně šťastní, že právě Ježíš, který je opravdu ponížený v mysli, pokorný, láskyplný, soucitný a milosrdný, bude v novém světě Králem nad celou zemí, kterého ustanovil Jehova. (Izajáš 9:6, 7; Filipanům 2:5–8)

21. Čeho není poníženost mysli dokladem?

²¹ Skutečnost, že poníženost mysli projevovali Ježíš, Petr, Pavel a další muži a ženy víry, kteří žili v biblických dobách, popírá názor, že pokora je slabostí. Je to právě naopak — pokora svědčí o síle charakteru, protože výše uvedení lidé byli odvážní a horliví. Díky značné duševní a mravní síle obstáli v těžkých zkouškách. (Hebrejcům, 11. kapitola) A když poníženost mysli projevují Jehovovi služebníci v dnešní době, mají podobnou sílu, protože ponížené lidi Bůh podporuje svým mocným svatým duchem. Proto jsme vybízeni: „Všichni se . . . přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost. Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás vyvýšil v patřičném čase.“ (1. Petra 5:5, 6; 2. Korinťanům 4:7)

22. O čem bude pojednávat následující článek?

²² Poníženost mysli se však vyznačuje ještě jiným kladným rysem, o který se ve svém jednání musí Boží služebníci snažit. Ten totiž velmi přispívá k posílení ducha lásky a spolupráce ve sborech a s ponížeností mysli je neodmyslitelně spjat. Bude o něm bude pojednávat následující článek.

Pro zopakování

◻ Jaký postoj převládá v tomto světě?

◻ Jak Jehova projevuje přízeň těm, kdo jsou ponížení v mysli?

◻ Proč se poníženosti mysli musíme učit?

◻ Uveďte některé biblické příklady lidí, kteří projevovali poníženost mysli.

[Obrázek na straně 15]

Anděl řekl Janovi: „Nedělej to! Jsem jen spoluotrok.“