‚Bože, vyšli své světlo‘

„Vyšli své světlo a svou pravdu. Kéž ty mě vedou.“ (ŽALM 43:3)

1. Jak Jehova zjevuje své záměry?

SVÉ záměry Jehova sděluje svým služebníkům velmi ohleduplně. Nezjevuje nám celou pravdu najednou jakoby jedním oslňujícím zábleskem světla, ale osvícení nám poskytuje postupně. Naši cestu po stezce života bychom mohli přirovnat k dlouhému pěšímu výletu. Turista se na pochod vydá už časně ráno, ale v tu dobu toho vidí velmi málo. Když pak nad obzorem začne pomalu svítat, dokáže v okolí už něco rozeznat. Všechno ostatní však vidí pouze v mlhavých obrysech. Nicméně jak slunce stoupá výš, vidí turista stále dál. Podobné je to s duchovním světlem, které nám poskytuje Bůh. Najednou nám totiž dává poznat pouze něco. Podobným způsobem poskytoval duchovní světlo i Boží Syn, Ježíš Kristus. Uvažujme nyní o tom, jak svému lidu Jehova opatřoval světlo ve starověku a jak to dělá dnes.

2. Jak Jehova poskytoval světlo v předkřesťanských dobách?

² Čtyřicátý třetí žalm složili pravděpodobně Korachovi synové. Jakožto Levité měli výsadu vyučovat lid Božímu Zákonu. (Malachiáš 2:7) Jejich Vznešeným Učitelem byl samozřejmě Jehova a oni k němu vzhlíželi jako ke Zdroji veškeré moudrosti. (Izajáš 30:20) Žalmista se modlil: „Bože, . . . vyšli své světlo a svou pravdu. Kéž ty mě vedou.“ (Žalm 43:1, 3) Dokud byli Izraelité věrní, Jehova je vyučoval svým cestám. O staletí později jim projevil přízeň tím, že jim dal světlo a pravdu nejpozoruhodnějšího druhu. Stalo se to tehdy, když vyslal na zemi svého Syna.

3. V jakém ohledu byli Židé vyzkoušeni Ježíšovým vyučováním?

³ Jakožto člověk Ježíš Kristus byl Boží Syn opravdu „světlo světa“. (Jan 8:12) Vyučoval lidi ‚mnoha věcem v podobenstvích‘, a byly to věci nové. (Marek 4:2) Pontskému Pilátovi řekl: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) To byla nová myšlenka nejen pro Římana, ale jistě i pro nacionalistické Židy, kteří se domnívali, že Mesiáš srazí na kolena Římskou říši a vrátí Izraeli jeho dřívější slávu. Ježíš zrcadlil světlo od Jehovy, ale jeho slova se židovským vládcům nelíbila. Ti totiž „milovali lidskou slávu více než samotnou Boží slávu“. (Jan 12:42, 43) Mnoho příslušníků národa bylo rozhodnuto držet se spíše svých lidských tradic než přijmout duchovní světlo a pravdu od Boha. (Žalm 43:3; Matouš 13:15)

4. Jak víme, že Ježíšovi učedníci měli dál růst v porozumění?

⁴ Někteří upřímní muži a ženy však pravdu, kterou Ježíš vyučoval, přijali radostně. Neustále dělali pokroky v porozumění Božím záměrům. A pořád se měli co učit, i když se blížil konec pozemského života jejich Učitele. Ježíš jim řekl: „Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nejste schopni snést.“ (Jan 16:12) Ano, učedníci měli dál růst v porozumění Boží pravdě.

Světlo svítí dál

5. Jaká otázka vznikla v prvním století a kdo měl odpovědnost tento problém vyřešit?

⁵ Po Ježíšově smrti a vzkříšení světlo od Boha svítilo jasněji než dříve. Ve vidění, které dostal Petr, Jehova zjevil, že by se neobřezaní pohané mohli také stát Kristovými následovníky. (Skutky 10:9–17) To bylo opravdu pozoruhodné zjevení. Později však vyvstala otázka: Požaduje snad Jehova, aby tito pohané byli obřezáni, když se stali křesťany? Tato otázka nebyla ve vidění zodpovězena a celá záležitost se stala předmětem vášnivé diskuse mezi křesťany. Bylo zapotřebí tento problém vyřešit, aby nebyla podkopána vzácná jednota křesťanů. V Jeruzalémě se tedy „apoštolové a starší muži . . . shromáždili, aby uvážili tuto záležitost“. (Skutky 15:1, 2, 6)

6. Jakým způsobem apoštolové a starší muži postupovali, když uvažovali o otázce obřízky?

⁶ Jak mohli ti, kdo se tohoto shromáždění zúčastnili, rozhodnout, co je Boží vůlí vzhledem k věřícím pohanům? Jehova ani nevyslal svého anděla, aby rozhovorům předsedal, ani nedal přítomným žádné vidění. Přesto apoštolové a starší muži nebyli ponecháni zcela bez vedení. Přihlédli ke svědectví určitých židovských křesťanů, kteří viděli, jak Bůh začal jednat s lidmi z národů a jak na neobřezané pohany vylil svého svatého ducha. Vedení hledali také v Písmu. Výsledkem bylo to, že učedník Jakub předložil na základě objasňujícího verše určité doporučení. Po zvážení různých dokladů bylo jasné, jaká je Boží vůle. Lidé z národů nemusí být obřezáni, aby měli Jehovovo schválení. Apoštolové a starší muži toto rozhodnutí bez odkladu zapsali, takže se jím ostatní křesťané mohli řídit. (Skutky 15:12–29; 16:4)

7. V jakém ohledu byli křesťané v prvním století pokrokoví?

⁷ Na rozdíl od židovských náboženských vůdců, kteří lpěli na tradicích svých předků, se většina židovských křesťanů radovala z toho, že získali toto pozoruhodné, nové porozumění, jež se týkalo Božího záměru vzhledem k lidem z národů. Přijmout toto porozumění však znamenalo obecně změnit náhled na pohany. Jehova požehnal pokornému postoji křesťanů a „sbory se . . . opravdu dále upevňovaly ve víře a den ze dne početně vzrůstaly“. (Skutky 15:31; 16:5)

8. (a) Jak víme, že po skončení prvního století bylo možné očekávat více světla? (b) O jakých přiléhavých otázkách budeme uvažovat?

⁸ Duchovní světlo svítilo v průběhu prvního století dál. Jehova však prvním křesťanům nezjevil každou stránku svých záměrů. Apoštol Pavel řekl spoluvěřícím v prvním století: „Nyní . . . vidíme prostřednictvím kovového zrcadla v mlhavých obrysech.“ (1. Korinťanům 13:12) Takové zrcadlo nemělo právě ten nejlepší reflexní povrch. Zpočátku tedy bylo pochopení duchovního světla omezené. Po smrti apoštolů světlo na čas pohaslo, ale v nedávné době se poznání Písma rozhojnilo. (Daniel 12:4) Jak Jehova dává svému lidu světlo dnes? A jak bychom měli reagovat, když prohlubuje naše porozumění Písmu?

Světlo je postupně stále jasnější

9. Jakou jedinečnou a účinnou metodu studia Bible používali první badatelé Bible?

⁹ První skutečný záblesk světla se v nové době začal objevovat v poslední čtvrtině 19. století, když skupina křesťanských mužů a žen začala opravdově studovat Písmo. Tito křesťané vypracovali praktickou metodu studia Bible. Někdo položil otázku a skupina pak rozebírala všechny biblické texty, které se k ní vztahovaly. Když se zdálo, že jeden biblický verš odporuje jinému verši, snažili se tito upřímní křesťané uvést je do souladu. Na rozdíl od náboženských vůdců té doby byli badatelé Bible (jak tehdy byli svědkové Jehovovi známi) rozhodnuti nechat se vést Svatým Písmem, a ne tradicí nebo dogmatem vytvořeným lidmi. Když pak prozkoumali všechny dostupné biblické doklady, pořídili o učiněných závěrech zápis. Tak se jejich porozumění mnoha základním biblickým naukám vyjasnilo.

10. Jaké užitečné pomůcky ke studiu Bible napsal Charles Taze Russell?

¹⁰ Význačným badatelem Bible byl Charles Taze Russell. Napsal sérii šesti užitečných pomůcek ke studiu Bible, jejichž název byl Studies in the Scriptures (Studie Písem). Bratr Russell měl v úmyslu napsat ještě sedmý svazek, v němž by byly vysvětleny biblické knihy Ezekiel a Zjevení. „Jakmile k nim naleznu klíč,“ řekl, „napíšu sedmý svazek.“ Dodal však: „Pokud klíč dostane od Pána někdo jiný, může on napsat [sedmý svazek].“

11. Jaká souvislost je mezi časovým hlediskem a naším porozuměním Božím záměrům?

¹¹ Uvedený výrok C. T. Russella ukazuje na důležitý činitel v naší schopnosti porozumět určitým biblickým pasážím. Je to časové hledisko. Bratr Russell věděl, že nemůže donutit světlo, aby zasvítilo na knihu Zjevení, stejně jako znepokojený turista nemůže přemluvit slunce, aby vyšlo dříve než má.

Odhalení, ale v Božím ustanoveném čase

12. (a) Kdy lze nejlépe porozumět biblickému proroctví? (b) Který příklad ukazuje, že naše schopnost porozumět biblickému proroctví závisí na Božím časovém plánu? (Viz poznámku pod čarou.)

¹² Mnohá proroctví o Mesiášovi pochopili apoštolové teprve až po Ježíšově smrti a vzkříšení. Také křesťané v dnešní době chápou biblická proroctví i s jejich jemnými detaily až po jejich splnění. (Lukáš 24:15, 27; Skutky 1:15–21; 4:26, 27) Zjevení je prorocká kniha, a proto bychom měli počítat s tím, že ji jasně pochopíme, teprve až události, které jsou v ní popisovány, nastanou. Charles T. Russell například nemohl správně chápat, co znamená symbolické šarlatové divoké zvíře, o kterém se mluví ve Zjevení 17:9–11, protože organizace, které jsou tímto zvířetem znázorněny, totiž Společnost národů a Organizace spojených národů, začaly existovat až po jeho smrti.a

13. Co se někdy stane, když je na určitý biblický námět vrženo nové světlo?

¹³ Když se první křesťané dozvěděli, že se jejich spoluvěřícími mohou stát neobřezaní pohané, vyvstala na základě této změny nová otázka týkající se toho, zda lidé z národů musí být obřezáni. Apoštoly a starší muže to podnítilo, aby celý problém obřízky znovu prozkoumali. Stejný princip platí i dnes. Jasný záblesk světla vržený na jeden biblický námět vede někdy Boží pomazané služebníky, ‚věrného a rozvážného otroka‘, k tomu, aby znovu prozkoumali myšlenky, které s daným námětem souvisejí. To ukazuje příklad z nedávné minulosti. (Matouš 24:45)

14–16. Jak naše porozumění 40. až 48. kapitole knihy Ezekiel ovlivnil upravený náhled na duchovní chrám?

¹⁴ V roce 1971 bylo v knize „The Nations Shall Know That I Am Jehovah“—How? („Národy poznají, že já jsem Jehova“ — Jak?) uveřejněno vysvětlení Ezekielova proroctví. Jedna z kapitol krátce pojednávala o Ezekielově vidění chrámu. (Ezekiel, kapitoly 40–48) Tehdy byla pozornost věnována tomu, jak se Ezekielovo vidění chrámu splní v novém světě. (2. Petra 3:13)

¹⁵ Naše porozumění Ezekielovu vidění však ovlivnily dva články, které byly vydány ve Strážné věži číslo 17 z roku 1973. Mluvily o velkém duchovním chrámu, který popsal apoštol Pavel v 10. kapitole knihy Hebrejcům. Strážná věž vysvětlila, že svaté oddělení a vnitřní nádvoří duchovního chrámu se vztahují ke stavu pomazaných v době, kdy jsou ještě na zemi. Když o řadu let později byly kapitoly 40 až 48 knihy Ezekiel přezkoumány, zjistilo se, že stejně jako dnes působí duchovní chrám, musí působit i chrám, který ve vidění spatřil Ezekiel. Proč to můžeme říci?

¹⁶ V Ezekielově vidění se kněží pohybují po nádvořích chrámu, když slouží nekněžským kmenům. Tito kněží nepochybně představují „královské kněžstvo“, Jehovovy pomazané služebníky. (1. Petra 2:9) Během Tisíciletého Kristova panování však nebudou sloužit na pozemském nádvoří chrámu. (Zjevení 20:4) Po většinu tohoto období, možná po celé toto období, budou pomazaní sloužit Bohu v Nejsvětější duchovního chrámu, v ‚samotném nebi‘. (Hebrejcům 9:24) Vzhledem k tomu, že je vidět, jak kněží přicházejí na nádvoří Ezekielova chrámu a jak z nich odcházejí, musí se toto vidění splňovat v dnešní době, kdy jsou někteří z pomazaných stále ještě na zemi. V souladu s tím pak byl ve Strážné věži z 1. března 1999 uveřejněn upravený náhled na tento námět. Tak tedy bylo během celého 20. století vyléváno světlo na Ezekielovo proroctví.

Buďme ochotni upravit svůj názor

17. Jaké změny ve svých názorech jste udělali od té doby, co jste poznali pravdu, a jaký užitek jste z toho měli?

¹⁷ Každý, kdo si přeje poznat pravdu, musí být ochoten přivést „každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou Krista“. (2. Korinťanům 10:5) To není vždy snadné, zejména jsou-li některé názory silně zakořeněné. Dříve než jste poznali pravdu, možná jste rádi společně se svou rodinou slavili některé náboženské svátky. Když jste však začali studovat Bibli, poznali jste, že tyto oslavy mají vlastně pohanský původ. Zpočátku jste možná nebyli ochotni uplatňovat to, co jste se dozvídali. Vaše láska k Bohu však byla nakonec silnější než náboženský sentimentalismus, a vy jste svátky, které se Bohu nelíbí, přestali slavit. Požehnal pak Jehova vašemu rozhodnutí? (Srovnej Hebrejcům 11:25.)

18. Jak bychom měli reagovat, když se vyjasní porozumění biblické pravdě?

¹⁸ Jednat bohulibě je pro nás vždycky prospěšné. (Izajáš 48:17, 18) Když je nám tedy vyjasněn náhled na určitou biblickou pasáž, radujeme se z přibývající pravdy. Skutečnost, že dál dostáváme nové světlo, totiž potvrzuje, že jsme na správné cestě. Je to „stezka spravedlivých“, která „je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den“. (Přísloví 4:18) Je pravda, že dnes vidíme některé stránky Božího záměru „v mlhavých obrysech“. Až ale nadejde Bohem ustanovený čas, spatříme pravdu v celé její kráse, ovšem za předpokladu, že svýma nohama zůstáváme pevně na ‚stezce‘. Mezitím se radujme z pravd, které Jehova už objasnil, a čekejme na osvícení těch pravd, které ještě nejsou jasně pochopeny.

19. Co je jednou z možností, jak prokázat svou lásku k pravdě?

¹⁹ Jakým praktickým způsobem můžeme projevit svou lásku ke světlu? Jednou z možností je číst si pravidelně, pokud možno denně, Boží slovo. Máte pravidelný program čtení Bible? Hojnost dobrého duchovního pokrmu nám předkládají také časopisy Strážná věž a Probuďte se! Nezapomeňme ani na knihy, brožury a další publikace, které jsou připravovány k našemu užitku. A co povzbudivé zprávy z díla kázání o Království, které jsou publikovány v Ročence svědků Jehovových?

20. Jaká spojitost je mezi světlem a pravdou od Jehovy a naší účastí na křesťanských shromážděních?

²⁰ Ano, na modlitbu zapsanou v Žalmu 43:3 odpověděl Jehova opravdu podivuhodným způsobem. V závěru tohoto verše čteme: „Kéž mě [tvé světlo a tvá pravda] přivedou k tvé svaté hoře a k tvému velkolepému bydlišti.“ Těšíte se z toho, že můžete Jehovu uctívat s mnoha dalšími lidmi? Jedním z významných způsobů, jak dnes Jehova poskytuje světlo, je duchovní poučování předkládané na našich shromážděních. Co můžeme dělat pro to, aby se prohloubilo naše ocenění pro křesťanská shromáždění? Povzbuzujeme vás, abyste o tomto námětu upřímně uvažovali na základě následujícího článku.

[Poznámka pod čarou]

Umíte odpovědět?

• Proč Jehova své záměry zjevuje postupně?

• Jak apoštolové a starší muži v Jeruzalémě vyřešili otázku obřízky?

• Jakou metodu studia Bible používali první badatelé Bible a proč byla tato metoda znamenitá?

• Uveďte příklad toho, jak Bůh zjevuje duchovní světlo v patřičném čase.

[Obrázek na straně 12]

Charles Taze Russell věděl, že na knihu Zjevení světlo zazáří v Božím ustanoveném čase