Je v Bibli nějaký skrytý kód?

ASI dva roky po atentátu, při němž byl v roce 1995 zavražděn izraelský premiér Jicchak Rabin, jeden žurnalista prohlásil, že již předtím za použití výpočetní techniky objevil předpověď této události skrytou v původním hebrejském textu Bible. Tento žurnalista Michael Drosnin napsal, že se více než rok před atentátem snažil premiéra varovat, ale že to bylo marné.

Nyní vyšly jiné knihy a články, podle nichž tento skrytý kód poskytuje přesvědčivý důkaz o tom, že Bibli inspiroval Bůh. Skutečně takový kód existuje? Měli bychom svou víru, že Bible je inspirována Bohem, zakládat na existenci nějakého skrytého kódu?

Je to nová myšlenka?

Myšlenka, že v textu Bible je obsažen skrytý kód, není nová. Je to ústřední myšlenka kabaly neboli tradiční židovské mystiky. Učitelé kabaly tvrdí, že základní význam biblického textu není jeho pravým významem. Jsou přesvědčeni o tom, že Bůh použil jednotlivá písmena hebrejského biblického textu jako symboly, které — pokud jsou správně pochopeny — zjevují vyšší pravdu. Podle jejich názoru každé hebrejské písmeno a jeho umístění v biblickém textu stanovil Bůh a měl přitom na zřeteli určitý záměr.

Podle vyjádření Jeffreye Satinovera, který se věnuje výzkumu biblického kódu, jsou tito židovští mystici přesvědčeni o tom, že hebrejská písmena použitá ve zprávě o stvoření zapsané v 1. Mojžíšově mají neuvěřitelnou mystickou sílu. Píše: „Krátce řečeno, Genesis není pouhý popis; je to skutečný nástroj samotného stvořitelského činu, je to plán, který měl Bůh v mysli a který byl zjeven v hmotné podobě.“

Rabín Bachja ben Ašer, který žil ve 13. století ve španělském městě Zaragoza a byl vyznavačem kabaly, psal o jistých utajených informacích, které mu byly zjeveny tím, že v určité části 1. Mojžíšovy četl každé čtyřicáté druhé písmeno. Tato metoda přeskakování písmen podle určité sekvence, a to ve snaze objevit skrytou zprávu, je základem novodobé představy o biblickém kódu.

Počítače „odhalují“ kód

Před dobou počítačů mohl člověk zkoumat biblický text tímto způsobem jen v omezené míře. V srpnu 1994 však vyšel v časopisu Statistical Science článek, v němž Elijahu Rips, který působí na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, a jeho spolupracovníci vyjádřili překvapující názory. Tvrdili, že když v hebrejském textu První Mojžíšovy odstranili všechny mezery mezi písmeny a použili sekvenci stejně dlouhých skoků mezi písmeny, objevili zašifrovaná jména třiceti čtyř slavných rabínů a v těsné blízkosti jejich jmen také další informace, například datum jejich narození nebo smrti.a Badatelé provedli pokusy opakovaně, a pak uveřejnili závěr, že ze statistického hlediska není možné, aby informace zakódovaná v První Mojžíšově byla výsledkem náhody — a že to je tedy důkaz informace inspirované, která před tisíciletími byla v podobě kódu záměrně ukryta v První Mojžíšově.

Na základě této metody prováděl žurnalista Drosnin své vlastní pokusy, při nichž pátral po informacích skrytých v prvních pěti knihách hebrejské Bible. Tvrdí, že podle jeho zjištění je jméno Jicchaka Rabina vloženo do biblického textu v sekvenci po 4 772 písmenech. Když seřadil biblický text do řádků po 4 772 písmenech, viděl (při vertikálním čtení), že Rabinovo jméno se protíná s řádkem (5. Mojžíšovy 4:42 probíhajícím horizontálně), který v Drosninově překladu zní „vrah, jenž zavraždí“.

Pátá Mojžíšova 4:42 ve skutečnosti mluví o tom, kdo někoho zabil neúmyslně. Mnozí znalci proto Drosnina kritizovali za jeho svévolný přístup a tvrdili, že pomocí jeho nevědeckých metod by se podobné zprávy daly najít v jakémkoli textu. Drosnin však stál na svém a ohradil se vyzývavými slovy: „Najdou-li moji kritikové zprávu o atentátu na premiéra zakódovanou v [románu] Bílá velryba, uvěřím jim.“

Důkaz inspirace?

Profesor Brendan McKay, který pracuje na katedře informatiky Australské národní univerzity, se Drosninovy výzvy chopil a provedl rozsáhlé počítačové výzkumy anglického textu románu Bílá velryba.b Použil metodu, kterou popsal Drosnin, a tvrdí, že našel „předpovědi“ atentátů na Indíru Ghándhíovou, Martina Luthera Kinga ml., Johna F. Kennedyho, Abrahama Lincolna a na jiné osoby. Profesor McKay sděluje, že v díle Bílá velryba objevil také „proroctví“ o zavraždění Jicchaka Rabina.

Pokud jde o hebrejský text 1. Mojžíšovy, profesor McKay a jeho spolupracovníci také zpochybnili výsledky pokusů, které provedl Elijahu Rips se svými kolegy. Kriticky byla posuzována skutečnost, že výsledky nesouvisejí ani tak s nějakou inspirovanou zakódovanou zprávou, jako spíše s metodou a přístupem badatelů — ti totiž značnou měrou sami rozhodovali o tom, které údaje se jim mohou hodit. Akademická debata na toto téma pokračuje.

Další problém vzniká ve spojitosti s tvrzením, že takové zašifrované zprávy byly záměrně ukryty do „standardního“ neboli „původního“ hebrejského textu. Elijahu Rips a jeho spolupracovníci říkají, že při svém výzkumu používali „standardní, všeobecně uznávaný text Genesis“. Drosnin píše: „Všechny dnes existující Bible v původní hebrejštině jsou do slova a do písmene stejné.“ Odpovídá to však skutečnosti? Dnes se nepoužívá nějaký „standardní“ text, ale používají se různá vydání hebrejské Bible, založená na různých starověkých rukopisech. Biblické poselství se sice neliší, ale jednotlivé rukopisy nejsou do písmene totožné.

Mnoho dnešních překladů je založeno na Leningradském kodexu — nejstarším úplném hebrejském masoretském rukopisu —, který byl opsán kolem roku 1000 n. l. Rips a Drosnin však použili jiný text, totiž vydání Koren. Šlomo Sternberg, ortodoxní rabín a matematik na Harvardově univerzitě, uvádí, že Leningradský kodex „se od vydání Koren, které používal Drosnin, liší o 41 písmen jen v samotné 5. Mojžíšově“. Svitky od Mrtvého moře obsahují části biblického textu opsané před více než 2 000 lety. Pravopis se v těchto svitcích často velmi liší od pravopisu pozdějších masoretských textů. V některých svitcích byla často připojována určitá písmena, aby byly označeny samohlásky, protože tehdy ještě nebyly vynalezeny samohláskové značky. V jiných svitcích bylo použito méně písmen. Ze srovnání všech existujících biblických rukopisů je patrné, že význam biblického textu zůstává neporušený. Jasně se však při tom také ukazuje, že pravopis a počet písmen se v textech jednotlivých rukopisů liší.

Pátrání po údajné skryté zprávě vychází z toho, že existuje absolutně neměnný text. Jedno pozměněné písmeno by zcela porušilo sekvenci — a v důsledku toho i zprávu, pokud by vůbec nějaká existovala. Bůh svou zprávu prostřednictvím Bible zachoval. Každé jednotlivé písmeno však nedotčené nezachoval, jako kdyby si zakládal na takových nepodstatných věcech, jako jsou pravopisné změny vznikající v průběhu staletí. Není to snad důkazem toho, že žádnou skrytou zprávu do Bible nezakódoval? (Izajáš 40:8; 1. Petra 1:24, 25)

Potřebujeme nějaký skrytý biblický kód?

Apoštol Pavel velmi jasně napsal, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Timoteovi 3:16, 17) Jasná a jednoznačná zpráva obsažená v Bibli není tak obtížná, že by nebylo možno jí porozumět nebo ji uplatňovat, ale mnoho lidí se rozhodlo, že si jí nebudou všímat. (5. Mojžíšova 30:11–14) Proroctví, která jsou v Bibli předložena otevřeně, poskytují pevný základ pro víru, že Bible byla inspirována.c Na rozdíl od nějakého skrytého kódu nejsou biblická proroctví závislá na myšlenkových schopnostech jednotlivce a „nepramení z nějakého soukromého výkladu“. (2. Petra 1:19–21)

Apoštol Petr napsal: „Neseznámili jsme vás s mocí a přítomností našeho Pána Ježíše Krista tím, že jsme následovali dovedně vynalezené falešné historky.“ (2. Petra 1:16) Představa, že existuje nějaký biblický kód, má své kořeny v židovské mystice a využívá „dovedně vynalezené“ metody, které zatemňují a zkreslují zřetelný význam inspirovaného textu Bible. Sama Hebrejská písma jednoznačně takové mystické pojetí odsuzují. (5. Mojžíšova 13:1–5; 18:9–13)

Jsme opravdu šťastní, že máme jasné biblické poselství a poučení, jež nám mohou pomoci poznat Boha. To je daleko lepší, než kdybychom se pokoušeli dozvídat se o našem Stvořiteli pátráním po nějakých skrytých zprávách, které jsou výplodem soukromého výkladu a fantazie podporované výpočetní technikou. (Matouš 7:24, 25)

[Poznámky pod čarou]