V pozemský ráj můžete věřit

V PRŮBĚHU dějin mnozí lidé věřili, že nakonec opustí zemi a dostanou se do nebe. Někteří se domnívali, že náš Stvořitel nikdy nechtěl, abychom přebývali na zemi trvale. Asketové šli ještě dál. Mnozí z nich považují zemi a všechny hmotné věci za něco špatného — za překážku, která brání skutečnému duchovnímu uspokojení a blízkému vztahu k Bohu.

Lidé, kteří si vytvořili tyto představy, buď nevěděli, co Bůh řekl ohledně pozemského ráje, anebo se rozhodli to nebrat v úvahu. Dnes se mnozí lidé ani nesnaží prozkoumat, co o tomto námětu nechal Bůh zapsat ve svém Slově, Bibli, prostřednictvím mužů, které k tomu inspiroval. (2. Timoteovi 3:16, 17) Cožpak ale není moudré důvěřovat Božímu slovu, spíše než přijímat lidské teorie? (Římanům 3:4) Důvěřovat Božímu slovu je ve skutečnosti životně důležité. Bible nás totiž varuje, že jeden mocný, ale neviditelný zlý tvor duchovně zaslepil lidstvo a nyní „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9; 2. Korinťanům 4:4)

Proč takový zmatek?

Zmatené názory na Boží záměr se zemí jsou důsledkem toho, že lidé mají rozporuplné představy o duši. Mnozí věří, že máme nesmrtelnou duši — cosi, co existuje nezávisle na lidském těle a co po smrti žije dál. Jiní lidé se domnívají, že duše existovala před tím, než bylo stvořeno lidské tělo. Jak uvádí jedna encyklopedie, řecký filozof Platón zastával názor, že duše je „uvězněna v těle a tak trestána za hříchy, jichž se dopustila ve svém nebeském stavu“. Podobně teolog Origenes, který žil ve třetím století, tvrdil, že „duše zhřešily [v nebi], předtím než byly spojeny s tělem“, a že „[v tomto těle na zemi] byly uvězněny a tím trestány za své hříchy“. A miliony lidí věří, že země je pouze jakýmsi zkušebním místem, jímž člověk musí projít cestou do nebe.

Lidé mají také různé názory na to, co se s duší stane, když člověk zemře. Jak ukazuje dílo History of Western Philosophy (Dějiny západní filozofie), Egypťané zastávali názor, že „duše mrtvých sestupují do podsvětí“. Filozofové později tvrdili, že duše mrtvých nesestupují do temného podsvětí, ale že ve skutečnosti vystupují do vyšší duchovní říše. Řecký filozof Sokrates údajně tvrdil, že při smrti člověka duše „odchází do [jakési] neviditelné oblasti . . . a zbytek své existence stráví ve společnosti bohů“.

Co říká Bible?

V Božím inspirovaném slovu, Bibli, nikde nečteme, že lidé mají nesmrtelnou duši. Přečtěte si zprávu v 1. Mojžíšově 2:7. Je zde řečeno: „Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vytvořil člověka z prachu zemské půdy a aby vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ To je jasné a jednoznačné. Když Bůh stvořil prvního muže Adama, nevložil do něj žádný nehmotný princip. Bible totiž říká, že „člověk se stal živou duší“. Člověk nebyl schránkou pro duši. Duše byl on sám.

Když Jehova stvořil zemi a lidskou rodinu, nikdy si nepřál, aby člověk zemřel. Božím záměrem bylo, aby lidé žili v rajských poměrech na zemi stále. Adam zemřel pouze proto, že neuposlechl Boží zákon. (1. Mojžíšova 2:8, 15–17; 3:1–6; Izajáš 45:18) Dostal se snad první člověk po své smrti do nějaké duchovní říše? Ne. Člověk — Adam jakožto duše — se vrátil do neživého prachu, z něhož byl stvořen. (1. Mojžíšova 3:17–19)

Po našem praotci Adamovi jsme všichni zdědili hřích a smrt. (Římanům 5:12) Tato zděděná smrt je ukončením existence, stejně jako v případě Adama. (Žalm 146:3, 4) V žádné ze šedesáti šesti knih Bible nejsou se slovem duše spojeny výrazy „nesmrtelná“ nebo „věčná“. Naopak, Písmo jasně říká, že duše — osoba — je smrtelná. Duše umírá. (Kazatel 9:5, 10; Ezekiel 18:4)

Jsou hmotné věci samy o sobě špatné?

A co názor, že hmotné věci, včetně země, jsou špatné? Takový názor zastávali přívrženci manicheismu. Toto náboženské hnutí, jež vzniklo v Persii, založil ve 3. století n. l. muž jménem Mání. Dílo The New Encyclopædia Britannica uvádí: „Manicheismus byl reakcí na úzkost, která je nerozlučně spjata se situací lidí.“ Mání zastával názor, že být člověkem je „nepřirozené, nesnesitelné a naprosto špatné“. Také tvrdil, že této „úzkosti“ je možné se zbavit jedině tehdy, jestliže duše unikne z těla, opustí zemi a dosáhne duchovní existence v duchovním světě.

Bible nám naproti tomu říká, že Bůh „všechno, co udělal“, když stvořil zemi a lidstvo, považoval za „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31) Tehdy neexistovala žádná přehrada mezi lidmi a Bohem. Adam a Eva se těšili důvěrnému vztahu s Jehovou, stejně jako se důvěrnému vztahu se svým nebeským Otcem těšil dokonalý člověk Ježíš Kristus. (Matouš 3:17)

Kdyby se naši první rodiče Adam a Eva nevydali cestou hříchu, těšili by se důvěrnému vztahu s Jehovou Bohem věčně a žili by přitom na rajské zemi. Jejich život začal v ráji. Písmo nám totiž říká: „Jehova Bůh vysadil zahradu v Edenu, směrem k východu, a tam postavil člověka, kterého vytvořil.“ (1. Mojžíšova 2:8) Právě v této rajské zahradě byla stvořena Eva. Kdyby Adam a Eva nezhřešili, mohli společně se svými dokonalými potomky radostně pracovat, dokud by se rájem nestala celá země. (1. Mojžíšova 2:21; 3:23, 24) Tento pozemský ráj by byl navždy domovem lidstva.

Proč jdou někteří lidé do nebe?

Možná však namítnete: ‚Cožpak Bible nemluví o tom, že lidé přijdou do nebe?‘ Ano. Když Adam zhřešil, Jehova se rozhodl, že nastolí nebeské Království, v němž někteří z Adamových potomků budou „kralovat nad zemí“ po boku Ježíše Krista. (Zjevení 5:10; Římanům 8:17) Měli být vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi. Je jich celkem 144 000, přičemž prvními z nich byli Ježíšovi věrní učedníci v prvním století. (Lukáš 12:32; 1. Korinťanům 15:42–44; Zjevení 14:1–5)

Původně však Božím záměrem nebylo, aby bezúhonní lidé opustili zemi a šli do nebe. Vždyť Ježíš, když byl na zemi, řekl: „Žádný člověk nadto nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ (Jan 3:13) Prostřednictvím ‚Syna člověka‘, Ježíše Krista, opatřil Bůh výkupné. Lidem, kteří projevují víru v Ježíšovu oběť, umožňuje toto výkupné věčný život. (Římanům 5:8) Ale kde budou miliony takových lidí věčně žít?

Boží původní záměr se uskuteční

Ačkoli se Bůh rozhodl, že některé z členů lidské rodiny vezme, aby sloužili v nebeském Království jako spoluvládci s Ježíšem Kristem, neznamená to, že do nebe půjdou všichni dobří lidé. Jehova stvořil zemi proto, aby byla rajským domovem lidské rodiny. Již velmi brzy Bůh způsobí, aby se tento jeho původní záměr uskutečnil. (Matouš 6:9, 10)

Pod vládou Ježíše Krista a jeho nebeských spoluvládců bude celá země pokojným prostředím, v němž budou lidé šťastní. (Žalm 37:9–11) Lidé, kteří jsou v Boží paměti, budou vzkříšeni a budou se radovat z dokonalého zdraví. (Skutky 24:15) Poslušné lidstvo bude Bohu věrné, a obdrží tudíž to, co naši první rodiče ztratili — věčný, dokonalý lidský život v pozemském ráji. (Zjevení 21:3, 4)

Jestliže se Jehova Bůh rozhodne něco vykonat, svůj záměr vždy splní. Prostřednictvím svého proroka Izajáše prohlásil: „Právě jako sestupuje lijící se déšť a sníh z nebes a nevrací se na to místo, ledaže skutečně prosytí zemi a přiměje ji rodit a rašit, a rozsévači je skutečně dáno semeno a tomu, kdo jí, chléb, takové se prokáže být mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:10, 11)

Biblická kniha Izajáš nám poskytuje předběžný obraz toho, jaký bude život v pozemském ráji. Nikdo z lidí, kteří budou žít v ráji, neřekne „jsem nemocný“. (Izajáš 33:24) Zvířata nebudou představovat pro lidi žádné nebezpečí. (Izajáš 11:6–9) Lidé budou stavět krásné domy a budou v nich bydlet, budou pěstovat zemědělské plodiny a budou jíst do sytosti. (Izajáš 65:21–25) A co víc, Bůh „opravdu navždy pohltí smrt, a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů“. (Izajáš 25:8)

V takových vynikajících poměrech bude poslušné lidstvo žít už brzy. „Bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ (Římanům 8:21) Věčný život ve slíbeném pozemském ráji bude opravdu nádherný! (Lukáš 23:43) V tomto ráji můžete žít i vy, jestliže budete jednat v souladu s přesným poznáním Písma a projevovat víru v Jehovu Boha a Ježíše Krista. A můžete si být jisti, že věřit v pozemský ráj je opravdu rozumné.

[Obrázek na straně 5]

Adam a Eva byli vytvořeni tak, aby žili věčně v pozemském ráji

[Obrázky na straně 7]

V pozemském ráji . . .

budou stavět domy

budou sázet vinice

budou mít Jehovovo požehnání

[Podpisek obrázku na straně 4]

U.S. Fish & Wildlife Service, Washington, D.C./NASA