Kdo bude vzkříšen?
„Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ (JAN 5:28, 29)
1. Co významného bylo Mojžíšovi oznámeno u hořícího keře, a kdo tato slova později připomenul?
PŘED více než třemi a půl tisíci lety došlo k něčemu mimořádnému. Mojžíš se tehdy staral o ovce, které patřily patriarchovi Jetrovi. Poblíž hory Choreb se mu v plameni ohně uprostřed trnitého keře objevil Jehovův anděl. Zpráva v Druhé Mojžíšově uvádí: „Jak se díval, hle, trnitý keř tu hořel ohněm, a přece ten trnitý keř nebyl stráven.“ Potom na něj z keře zavolal hlas, který oznamoval: „Jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ (2. Mojžíšova 3:1–6) Později, v prvním století n. l., připomenul tato slova samotný Boží Syn Ježíš.
2, 3. (a) Jakou vyhlídku mají Abraham, Izák a Jákob? (b) Které otázky vznikají?
2 Ježíš právě rozmlouval s některými ze saduceů. Těmto lidem, kteří nevěřili ve vzkříšení, Ježíš řekl: „Že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu ‚Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť ti všichni jsou pro něho živí.“ (Lukáš 20:27, 37, 38) Svým výrokem Ježíš potvrdil, že ačkoli Abraham, Izák a Jákob jsou již dlouho mrtví, z Jehovova stanoviska stále žijí, a to v Boží paměti. Podobně jako Job, i oni čekají, dokud neskončí jejich ‚povinná služba‘ neboli spánek smrti. (Job 14:14) V Božím novém světě budou vzkříšeni.
3 Co se ale stane s miliardami jiných lidí, kteří v průběhu dějin zemřeli? Budou také vzkříšeni? Abychom na tuto otázku získali uspokojivou odpověď, musíme nejprve vědět, kam lidé odcházejí při smrti. Podívejme se, co o tom říká Boží slovo.
Kde jsou mrtví?
4. (a) Kam lidé odcházejí při smrti? (b) Co je šeol?
4 Bible říká, že mrtví „si neuvědomují naprosto nic“. Když člověk zemře, nezačínají mu tím muka v pekelném ohni ani bolestné čekání v očistci. Zkrátka se vrací do prachu. Těm, kdo jsou naživu, proto Boží slovo radí: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:5, 10; 1. Mojžíšova 3:19) Výraz „šeol“ mnozí lidé neznají. Jde o hebrejské slovo, jehož etymologický původ je nejistý. Mnohá náboženství učí, že lidé jsou po smrti naživu, ale inspirované Boží slovo vysvětluje, že ti, kdo jsou v šeolu, jsou mrtví, nejsou při vědomí. Šeol je společný hrob lidstva.
5, 6. Kam při smrti odešel Jákob a ke komu se tam přiřadil?
5 V Bibli se slovo „šeol“ poprvé vyskytuje v 1. Mojžíšově 37:35. Potom, co se patriarcha Jákob dozvěděl, že jeho milovaný syn Josef zjevně zahynul, nechtěl se dát utěšit a říkal: „V truchlení sestoupím ke svému synovi do šeolu.“ V domnění, že jeho syn je mrtev, si Jákob přál zemřít a být v šeolu. Později chtělo devět Jákobových starších dětí vzít jeho nejmladšího syna Benjamína do Egypta, aby tam získali prostředky pro přežití hladomoru. Jákob to však odmítal a říkal: „Můj syn s vámi nepůjde, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám. Kdyby se mu přihodila smrtelná nehoda na cestě, kterou půjdete, pak jistě přivedete mé šediny se zármutkem do šeolu.“ (1. Mojžíšova 42:36, 38) V těchto dvou zmínkách je šeol spojován se smrtí, a ne s nějakým druhem posmrtného života.
6 Ze zprávy v První Mojžíšově se dozvídáme, že Josef se mezitím v Egyptě stal správcem potravin. Jákob k němu tedy mohl přicestovat, a šťastně se shledali. V Egyptě přebýval Jákob až do smrti. Zemřel v pokročilém věku, když mu bylo 147 let. V souladu s jeho posledním přáním pak Jákobovi synové vzali jeho ostatky a pohřbili je v jeskyni Makpela v zemi Kanaán. (1. Mojžíšova 47:28; 49:29–31; 50:12, 13) Jákob se tak přiřadil ke svému otci Izákovi a dědovi Abrahamovi.
Byli ‚připojeni ke svým praotcům‘
7, 8. (a) Vysvětlete, kam při smrti odešel Abraham. (b) Z čeho vyplývá, že do šeolu se dostali i další lidé, kteří zemřeli?
7 Již dříve Jehova potvrdil svou smlouvu s Abrahamem a slíbil mu, že jeho semeno se velmi rozmnoží. Při této příležitosti také naznačil, co se stane se samotným Abrahamem. „Pokud jde o tebe,“ řekl mu, „ty půjdeš v pokoji ke svým praotcům; budeš pohřben v dobrém stáří.“ (1. Mojžíšova 15:15) A přesně to se stalo. V 1. Mojžíšově 25:8 je uvedeno: „Potom Abraham vydechl naposled a zemřel v dobrém stáří, starý a spokojený, a byl připojen ke svému lidu.“ Ke komu tedy byl připojen? Abrahamovi předkové jsou vyjmenováni v 1. Mojžíšově 11:10–26. Jejich výčet sahá až k Noemovu synu Semovi. Když Abraham zemřel, byl tedy připojen k těmto lidem, kteří již spali v šeolu.
8 O tom, že byl někdo „připojen ke svému lidu“, čteme v Hebrejských písmech opakovaně. Logicky je tedy možné dojít k závěru, že také Abrahamův syn Išmael a Mojžíšův bratr Áron odešli při smrti do šeolu, aby tam čekali na vzkříšení. (1. Mojžíšova 25:17; 4. Mojžíšova 20:23–29) Do šeolu tedy odešel i Mojžíš, přestože nikdo nevěděl, kde se nachází jeho hrob. (4. Mojžíšova 27:13; 5. Mojžíšova 34:5, 6) Při smrti tam odešel také Jozue, který předtím Mojžíše nahradil v roli vůdce nad Izraelem. Do šeolu rovněž sestoupila celá tehdejší generace. (Soudci 2:8–10)
9. (a) Jak z Bible vyplývá, že hebrejské slovo „šeol“ a řecké slovo „hádes“ se vztahují na totéž místo? (b) Jakou vyhlídku mají ti, kdo jsou v šeolu neboli v hádu?
9 O staletí později se králem dvanácti izraelských kmenů stal David. Když David zemřel, „ulehl se svými praotci“. (1. Královská 2:10) Byl také on v šeolu? O Davidově smrti se o Letnicích roku 33 n. l. zmínil apoštol Petr a je zajímavé, že přitom citoval ze Žalmu 16:10, kde je napsáno: „Neponecháš . . . mou duši v šeolu.“ Petr uvedl, že David je stále ve své hrobce, a potom slova zmíněného žalmu uplatnil na Ježíše. Řekl, že David „viděl dopředu a mluvil o Kristově vzkříšení, že nebyl opuštěn v hádu ani jeho tělo nevidělo porušení. Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme svědky této skutečnosti.“ (Skutky 2:29–32) Petr zde použil slovo „hádes“, což je řecký ekvivalent hebrejského slova „šeol“. Ti, o nichž je řečeno, že jsou v hádu, jsou tedy ve stejné situaci jako ti, o nichž je řečeno, že jsou v šeolu. Spí a čekají na vzkříšení.
Jsou v šeolu i nespravedliví?
10, 11. Proč můžeme říci, že do šeolu neboli hádu odcházejí při smrti někteří nespravedliví?
10 Potom, co Mojžíš vyvedl izraelský národ z Egypta, vypukla v pustině vzpoura. Mojžíš lidu řekl, aby se oddělili od vůdců vzpoury, kterými byli Korach, Datan a Abiram. Ti měli zemřít násilnou smrtí. Mojžíš to vysvětlil: „Jestliže tito lidé zemřou podle smrti všeho lidstva, a ten trest bude na ně uveden trestem všeho lidstva, potom to není Jehova, kdo mne poslal. Ale jestliže to bude něco stvořeného, co stvoří Jehova, a zemská půda musí otevřít ústa a spolkne je a všechno, co jim patří, a oni musí zaživa sejít do šeolu, pak budete najisto vědět, že tito muži zacházeli s Jehovou neuctivě.“ (4. Mojžíšova 16:29, 30) Bez ohledu na to, zda zemřeli tak, že se otevřela země a spolkla je, nebo tak, že je strávil oheň, což se stalo Korachovi a jeho 250 levitským stoupencům, všichni tito vzbouřenci skončili v šeolu neboli v hádu. (4. Mojžíšova 26:10)
11 Šimei byl na pokyn Davidova nástupce Šalomouna potrestán za to, že na krále Davida svolával zlo. „Nenech ho . . . bez trestu,“ přikázal Šalomounovi David, „neboť jsi moudrý muž a dobře víš, co bys mu měl udělat, a přivedeš jeho šediny do šeolu s krví.“ Vykonáním rozsudku pověřil Šalomoun Benajáše. (1. Královská 2:8, 9, 44–46) Benajáš také popravil bývalého izraelského vojevůdce Joaba. Ani ‚jeho šediny nesešly do šeolu v pokoji‘. (1. Královská 2:5, 6, 28–34) Oba tyto příklady svědčí o tom, že je pravdivá Davidova inspirovaná píseň: „Ničemní lidé se obrátí zpět do šeolu, dokonce všechny národy, jež zapomínají na Boha.“ (Žalm 9:17)
12. Kdo byl Achitofel a kam odešel při smrti?
12 Achitofel byl Davidovým osobním rádcem. Jeho rady byly oceňovány, jako by pocházely od samotného Jehovy. (2. Samuelova 16:23) Žel, z tohoto služebníka, jemuž David plně důvěřoval, se stal zrádce, který podporoval převrat vedený Davidovým synem Absalomem. Právě tento projev nevěrnosti měl David patrně na mysli, když napsal: „Nebyl [to] nepřítel, kdo přistoupil k tomu, aby mě pohaněl; jinak bych se s tím mohl vyrovnat. Nebyl to ten, kdo mě prudce nenávidí, jenž se nade mnou vypínal; jinak bych se mohl před ním skrýt.“ David pokračoval: „Ať na ně přijdou zpustošení! Ať sestoupí do šeolu zaživa; vždyť měli v sobě špatné věci, když přebývali jako cizí usedlíci.“ (Žalm 55:12–15) Achitofel a jeho druhové odešli při smrti do šeolu.
Kdo je v gehenně?
13. Proč je Jidáš nazýván ‚syn zničení‘?
13 Davidovu situaci nyní srovnejme s tím, co zažil Větší David, Ježíš. Jeden z dvanácti Kristových apoštolů, Jidáš Iškariotský, se podobně jako Achitofel stal zrádcem. Jidášův zrádný čin byl mnohem závažnější než to, čeho se dopustil Achitofel. Jidáš jednal proti Božímu jedinému zplozenému Synovi. V modlitbě na konci své pozemské služby podal Boží Syn zprávu o svých následovnících a řekl: „Když jsem byl s nimi, bděl jsem nad nimi kvůli tvému vlastnímu jménu, které jsi mi dal; a hlídal jsem je a ani jeden z nich není zničen, kromě syna zničení, aby se splnil text písma.“ (Jan 17:12) Ježíš označil Jidáše jako „syna zničení“, čímž ukázal, že Jidáš nemá po smrti žádnou naději na návrat. Nežije v Boží paměti. Není v šeolu, ale v gehenně. Co je gehenna?
14. Co představuje gehenna?
14 Náboženské vůdce své doby Ježíš odsoudil za to, že z každého svého učedníka činili „poddaného gehenny“. (Matouš 23:15) V té době lidé dobře znali údolí Hinnom. Bylo to místo používané jako skládka odpadků, kam byla házena i těla popravených zločinců, kteří nebyli považováni za hodné slušného pohřbu. O gehenně se Ježíš již dříve zmínil ve svém Kázání na hoře. (Matouš 5:29, 30) Symbolický význam tohoto výrazu nemusel jeho posluchačům nikdo vysvětlovat. Gehenna představovala úplné zničení, po němž neexistuje naděje na vzkříšení. Jidáš Iškariotský, který žil v Ježíšově době, tedy při smrti odešel do gehenny, a ne do šeolu neboli hádu. Skončili kromě něj v gehenně ještě další lidé?
15, 16. Kteří lidé se při smrti dostali do gehenny a proč?
15 První lidé, Adam a Eva, byli stvořeni dokonalí. Jejich hřích byl úmyslný. Měli před sebou jen dvě možnosti — věčný život, nebo smrt. Jednali neposlušně vůči Bohu a přidali se na stranu Satana. Zemřeli bez naděje na to, že by měli užitek z Kristovy výkupní oběti. Dostali se do gehenny.
16 Adamův prvorozený syn Kain zavraždil svého bratra Abela a potom žil jako uprchlík. Apoštol Jan o Kainovi napsal, že to byl člověk, „který pocházel z toho ničemného“. (1. Jana 3:12) Můžeme z toho logicky vyvozovat, že Kain, podobně jako jeho rodiče, se při smrti dostal do gehenny. (Matouš 23:33, 35) Úplně v jiné situaci je spravedlivý Abel. „Vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain a skrze tuto víru obdržel svědectví, že je spravedlivý, neboť Bůh vydával svědectví ohledně jeho darů,“ vysvětlil Pavel a dodal: „Ačkoli zemřel, přece skrze ni mluví.“ (Hebrejcům 11:4) Ano, Abel je nyní v šeolu a čeká na vzkříšení.
‚První vzkříšení‘ a ‚lepší vzkříšení‘
17. (a) Kdo během tohoto ‚času konce‘ odchází do šeolu? (b) Co se stane s těmi, kdo jsou v šeolu, a jak to bude s těmi, kdo jsou v gehenně?
17 Mnoho čtenářů si jistě položí otázku, jak je to s těmi lidmi, kteří umírají nyní, v průběhu ‚času konce‘. (Daniel 8:19) Do tohoto období spadá jízda čtyř jezdců na koních, která je popsána v šesté kapitole knihy Zjevení. Je zajímavé, že poslední jezdec má jméno Smrt a že ho následuje Hádes. Mnozí lidé, kteří předčasně umírají v důsledku působení předcházejících jezdců na koních, tudíž končí v hádu, kde čekají na to, až budou vzkříšeni do Božího nového světa. (Zjevení 6:8) Co se tedy stane s těmi, kdo jsou v šeolu (hádu), a jak to bude s těmi, kdo jsou v gehenně? Jednoduše řečeno, ti první mají vyhlídku na vzkříšení a ti druzí budou navždy zničeni, nebudou existovat.
18. Co čeká ty, kdo mají podíl na „prvním vzkříšení“?
18 Apoštol Jan napsal: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let.“ Ti, kdo budou vládnout spolu s Kristem, mají podíl na „prvním vzkříšení“. Ale jakou naději mají ostatní lidé? (Zjevení 20:6)
19. Jak budou mít někteří lidé užitek z „lepšího vzkříšení“?
19 Zázraky, při nichž byli lidé přivedeni zpět k životu, se staly už v době Božích služebníků Elijáše a Eliši. Pavel o tom napsal: „Ženy přijímaly vzkříšením své mrtvé; ale jiní muži byli mučeni, protože nepřijali propuštění nějakým výkupným, aby dosáhli lepšího vzkříšení.“ Ano, tito věrní a ryzí lidé dychtivě očekávali víc, než jen vzkříšení, které by jim poskytlo několik dalších let života, po nichž by následovala smrt. Očekávali vzkříšení, které jim dá vyhlídku na věčný život. To bude opravdu ‚lepší vzkříšení‘. (Hebrejcům 11:35)
20. Čím se bude zabývat následující článek?
20 Jestliže ve věrnosti zemřeme dříve, než Jehova ukončí tento ničemný systém, máme i my spolehlivou naději na ‚lepší vzkříšení‘ — lepší v tom smyslu, že po něm může následovat věčný život. Ježíš slíbil: „Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Příští článek se bude zabývat otázkou, co je účelem vzkříšení. Ukážeme si, jak nám naděje na vzkříšení dává sílu, abychom zachovávali ryzost, a jak nám pomáhá vést obětavý způsob života.
Vzpomínáte si?
• Proč je o Jehovovi řečeno, že je Bohem „živých“?
• Jaká je situace těch, kdo jsou v šeolu?
• Co bude s těmi, kdo jsou v gehenně?
• Jak budou mít někteří lidé užitek z „lepšího vzkříšení“?
[Obrázek na straně 15]
Ti, kdo odcházejí do šeolu, mají — stejně jako Abraham — naději na vzkříšení
[Obrázky na straně 16]
Proč Adam s Evou, Kain a Jidáš Iškariotský odešli do gehenny?