„Prokazujte, co sami jste“

„Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ (2. KORINŤANŮM 13:5)

1, 2. (a) Jak na nás mohou působit pochybnosti o našich křesťanských naukách? (b) Jaká situace možná vedla k tomu, že v prvním století někteří členové korintského sboru byli na pochybách, kterou cestou mají jít?

ČLOVĚK prochází krajinou a přijde na rozcestí. Není si jist, která cesta ho dovede do cíle, a proto se radí s kolemjdoucími. Dostává však protichůdné informace. Je tím zmaten, takže v cestě nemůže pokračovat. V podobné situaci bychom se mohli ocitnout i my, kdybychom pochybovali o našich křesťanských naukách. Taková nejistota by nás mohla připravit o schopnost rozhodovat se a mohla by vést k tomu, že bychom byli na pochybách, kterou cestou máme jít.

² Právě tak mohla v prvním století zapůsobit na některé křesťany situace, která vznikla ve sboru v řeckém městě Korintu. „Nejznamenitější apoštolové“ zpochybňovali autoritu apoštola Pavla a říkali o něm: „Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale jeho osobní přítomnost je slabá a jeho řeč opovrženíhodná.“ (2. Korinťanům 10:7–12; 11:5, 6) Takový názor možná vedl k tomu, že někteří jednotlivci v korintském sboru si nebyli jisti, kterou cestou mají jít.

3, 4. Proč by nás rada, kterou dal Pavel Korinťanům, měla zajímat?

³ Pavel založil sbor v Korintu během své návštěvy tohoto města v roce 50 n. l. Strávil s Korinťany „rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi Boží slovo“. A tak „mnozí z Korinťanů, kteří slyšeli, začali věřit a byli pokřtěni“. (Skutky 18:5–11) Pavlovi velmi záleželo na tom, aby se jeho tamním spoluvěřícím po duchovní stránce dobře dařilo. Kromě toho mu Korinťané předtím napsali a obrátili se na něj s prosbou, aby jim v některých záležitostech poradil. (1. Korinťanům 7:1) Proto jim Pavel dal velmi užitečnou radu.

⁴ „Zkoušejte, zda jste ve víře,“ napsal, „prokazujte, co sami jste.“ (2. Korinťanům 13:5) Jestliže si bratři v Korintu vzali tuto radu k srdci, nemuseli být v nejistotě o tom, kterou cestou mají jít. Totéž platí pro nás dnes. Jak tedy můžeme Pavlovo doporučení uplatnit? Jak můžeme zkoušet, zda jsme ve víře? Co musíme dělat, máme-li prokazovat, co sami jsme?

„Zkoušejte, zda jste ve víře“

5, 6. Podle kterého měřítka můžeme zkoušet, zda jsme ve víře, a proč je toto měřítko ideální?

⁵ K provedení zkoušky jsou obvykle zapotřebí dvě věci — předmět, který je zkoušce podroben, a měřítko nebo norma, podle nichž se zkouška provádí. V tomto případě není zkoušeným předmětem víra — tedy soubor nauk, které jsme přijali. Předmětem zkoušky je každý z nás. Máme také k dispozici dokonalé měřítko, podle něhož můžeme zkoušku provést. V jedné své písni žalmista David uvádí: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovova připomínka je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým. Nařízení od Jehovy jsou přímá, rozradostňují srdce; Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči.“ (Žalm 19:7, 8) Jehovovy dokonalé zákony, přímá nařízení, důvěryhodné připomínky a čistá přikázání jsou obsaženy v Bibli. Biblické poselství je ideálním měřítkem, podle něhož můžeme sami sebe zkoušet.

⁶ O této Bohem inspirované zprávě apoštol Pavel říká: „Slovo Boha je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ (Hebrejcům 4:12) Ano, Boží slovo je schopné podrobit zkoušce naše srdce — to, čím opravdu jsme ve svém nitru. Co můžeme udělat, aby toto pronikavé a působivé poselství promlouvalo k nám osobně? Žalmista jasně uvedl, co je k tomu zapotřebí. Zpíval: „Šťastný je muž, . . . [jehož] potěšení je v Jehovově zákoně, a v jeho zákoně si čte polohlasem dnem i nocí.“ (Žalm 1:1, 2) ‚Jehovův zákon‘ je zaznamenán v Božím psaném slově, v Bibli. Jehovovo slovo musíme číst se zalíbením. Ano, musíme si udělat čas na to, abychom si v něm četli polohlasem neboli abychom o něm rozjímali. Máme-li sami sebe zkoušet, je nutné, abychom to, co v Bibli čteme, nechávali na sebe působit.

 7. Co je nejdůležitějším způsobem, jak můžeme zkoušet, zda jsme ve víře?

⁷ Nejdůležitějším způsobem, jak můžeme zkoušet, zda jsme ve víře, je tedy číst Boží slovo, rozjímat o něm, modlit se přitom a zkoumat, zda naše chování odpovídá tomu, co se dozvídáme. Jsme rádi, že máme mnoho opatření, která nám velmi pomáhají Božímu slovu porozumět.

 8. Jak nám publikace ‚věrného a rozvážného otroka‘ pomáhají zkoušet, zda jsme ve víře?

⁸ Jehova opatřuje nauky a poučení prostřednictvím publikací, které vydává „věrný a rozvážný otrok“ a ve kterých je vysvětlováno Písmo. (Matouš 24:45) Příkladem je rámeček s názvem „Otázky k rozjímání“, který najdeme na konci většiny kapitol v knize Přibližte se k Jehovovi.a Tento rys zmíněné knihy je opravdu výbornou pomůckou, jež nás vede k hlubokému přemýšlení. Mnohé náměty, které nám pomáhají zkoušet, zda jsme ve víře, jsou pravidelně rozebírány také v našich časopisech Strážná věž a Probuďte se! O článcích, které se zabývají knihou Přísloví a byly uvedeny v nedávných číslech Strážné věže, se jedna křesťanka vyjádřila: „Jsou to velmi praktické články. Pomáhají mi zkoumat, zda to, jak mluvím, jak se chovám a jaké mám postoje, opravdu odpovídá Jehovovým spravedlivých měřítkům.“

9, 10. Jaká opatření nám pomáhají zkoušet, zda jsme ve víře?

⁹ Mnoho poučných a povzbudivých informací se dozvídáme také na sborových shromážděních a na krajských a oblastních sjezdech. Taková duchovní opatření od Jehovy jsou určena lidem, o kterých Izajáš prorokoval: „V konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy. A mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, . . . a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.‘“ (Izajáš 2:2, 3) To, že můžeme být takto poučováni o Jehovových cestách, jistě považujeme za velké požehnání.

¹⁰ Další důležitou pomocí jsou rady od těch, kdo jsou duchovně způsobilí, zejména od křesťanských starších. Bible o takových křesťanech říká: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kdo jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý upíráš oči sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ (Galaťanům 6:1) Za to, že existuje takové opatření, abychom mohli být usměrňováni, můžeme být opravdu vděční.

11. Co je zapotřebí, máme-li zkoušet, zda jsme ve víře?

¹¹ Naše publikace, křesťanská shromáždění a sboroví starší — to všechno jsou vynikající opatření od Jehovy. Nicméně máme-li zkoušet, zda jsme ve víře, je k tomu zapotřebí sebezkoumání. Když tedy čteme naše publikace nebo nasloucháme tomu, co radí Písmo, musíme si přitom klást otázky: ‚Hodí se tento popis na mě? Dělám to? Držím se souboru křesťanských nauk?‘ S naším postojem k informacím, které díky zmíněným opatřením dostáváme, úzce souvisí také náš duchovní stav. „Hmotný člověk nepřijímá věci Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí,“ říká Bible. „Duchovní člověk však zkoumá skutečně všechno.“ (1. Korinťanům 2:14, 15) Na to, co čteme v našich knihách, časopisech a jiných publikacích, a na to, co slyšíme na našich shromážděních a od křesťanských starších, bychom stále měli pohlížet z duchovního stanoviska a s vděčností.

„Prokazujte, co sami jste“

12. Co musíme dělat, máme-li prokazovat, co sami jsme?

¹² Máme-li prokazovat, co sami jsme, musíme sami sebe hodnotit.b Je sice možné, že jsme v pravdě, ale jaká je úroveň našeho duchovního smýšlení? Máme-li prokazovat, co sami jsme, musíme také předkládat důkazy o své zralosti a o tom, že máme skutečné ocenění pro všechno, co v duchovním ohledu dostáváme.

13. Co je podle Hebrejcům 5:14 důkazem naší zralosti?

¹³ Jaký důkaz křesťanské zralosti v sobě můžeme hledat? Apoštol Pavel napsal: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kdo používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Hebrejcům 5:14) Zralost prokazujeme tím, že cvičíme svou vnímavost. Stejně jako sportovec, který chce v nějaké disciplíně vynikat, musí opakovaným používáním procvičovat určité svaly, tak i my musíme cvičit svou vnímavost tím, že uplatňujeme biblické zásady.

14, 15. Proč bychom měli vynakládat úsilí a studovat hlubší věci z Božího slova?

¹⁴ Ale dříve než svou vnímavost můžeme cvičit, musíme získat poznání. K tomu je zapotřebí pilné osobní studium. Když se osobnímu studiu věnujeme pravidelně — zejména studujeme-li hlubší věci z Božího slova —, naše vnímavost se zlepšuje. Mnohé hluboké náměty byly v průběhu let rozebírány ve Strážné věži. Jak reagujeme, když narazíme na články, které se zabývají hlubšími pravdami? Máme snad sklon je přecházet jen proto, že jsou v nich „některé věci těžko srozumitelné“? (2. Petra 3:16) Ne, ale naopak vynakládáme mimořádné úsilí, abychom rozebírané látce porozuměli. (Efezanům 3:18)

¹⁵ Co když je pro nás osobní studium obtížné? Je důležité, abychom se cílevědomě snažili přijít mu na chuť.c (1. Petra 2:2) Chceme-li růst ke zralosti, je nezbytné naučit se čerpat výživu z hutného pokrmu, tedy z hlubších pravd obsažených v Božím slově. Jinak se naše vnímavost nemůže prohlubovat. Prokazovat zralost však znamená víc než jen to, že získáme vnímavost. Poznatky načerpané pilným osobním studiem musíme uplatňovat ve svém každodenním životě.

16, 17. Co podle rady učedníka Jakuba máme dělat, abychom se stali „činiteli slova“?

¹⁶ Jak ještě prokazujeme, co sami jsme? Dalším důkazem je to, čím dáváme najevo své ocenění pro pravdu — totiž naše skutky víry. Tuto oblast sebehodnocení popisuje učedník Jakub pomocí výstižného přirovnání. Říká: „Staňte se . . . činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním. Jestliže je totiž někdo posluchačem slova, a ne činitelem, ten je jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle. Dívá se totiž na sebe a odchází a okamžitě zapomíná, jakým je člověkem. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona, který patří ke svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ (Jakub 1:22–25)

¹⁷ Jakub nám vlastně říká: ‚Zahleď se do zrcadla Božího slova a hodnoť sám sebe. Buď v tom vytrvalý a pečlivě se zkoumej ve světle toho, co v Božím slově vidíš. Dej pozor, abys rychle nezapomněl, co jsi viděl. Udělej potřebné úpravy.‘ Řídit se touto radou může někdy být obtížné.

18. Proč může být obtížné řídit se Jakubovou radou?

¹⁸ Zamysleme se například nad požadavkem účastnit se díla kázání o Království. „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti,“ napsal Pavel, „ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ (Římanům 10:10) Máme-li svými ústy činit veřejné prohlášení k záchraně, musíme se tomu v různých ohledech přizpůsobit. Účastnit se kazatelské činnosti není pro většinu z nás úplně přirozené. A máme-li být v kázání horliví a dávat této činnosti takové místo v našem životě, jaké si zaslouží, vyžaduje to od nás ještě více změn a obětí. (Matouš 6:33) Jakmile se však staneme činiteli tohoto díla, kterým nás Bůh pověřil, budeme šťastní, protože naše skutky budou Jehovovi přinášet chválu. Jsme tedy horlivými hlasateli Království?

19. Co by měly zahrnovat naše skutky víry?

¹⁹ Co všechno by naše skutky víry měly zahrnovat? Pavel uvádí: „Konejte to, co jste se naučili i přijali, slyšeli a viděli ve spojitosti se mnou, a Bůh pokoje bude s vámi.“ (Filipanům 4:9) Co sami jsme, prokazujeme tak, že konáme to, co jsme se naučili a co jsme přijali, slyšeli a viděli — tedy že děláme vše, co patří k našemu křesťanskému zasvěcení a k tomu, že jsme učedníky. „To je ta cesta. Choďte po ní,“ radí Jehova prostřednictvím proroka Izajáše. (Izajáš 30:21)

20. Jací jednotlivci jsou velkým požehnáním pro sbor?

²⁰ Muži a ženy, kteří pilně studují Boží slovo, horlivě káží dobrou zprávu, jsou bezúhonní a ryzí a s věrnou oddaností podporují Království, jsou pro sbor, v němž působí, velkým požehnáním. Jejich přítomnost dodává sboru stabilitu. Jsou velkou pomocí zejména pro nové křesťany, kterých je velmi mnoho a kteří potřebují péči. Také my se můžeme stát druhým oporou, jestliže bereme vážně Pavlovu radu, abychom ‚zkoušeli, zda jsme ve víře, a prokazovali, co sami jsme‘.

Mějme potěšení v tom, že činíme Boží vůli

21, 22. Co je nutné k tomu, abychom s potěšením činili Boží vůli?

²¹ „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru,“ zpíval starověký izraelský král David. (Žalm 40:8) Proč měl potěšení v tom, že činí Boží vůli? Protože Jehovův zákon byl v jeho srdci. David přesně věděl, jakou cestou má v životě jít.

²² Jestliže je Boží zákon v našem nitru, pak ani my nejsme na pochybách o tom, jakou cestou máme jít. Máme potěšení v tom, že činíme Boží vůli. Rozhodně se tedy ‚silně namáhejme‘ a služme Jehovovi z celého srdce. (Lukáš 13:24)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Jak můžeme zkoušet, zda jsme ve víře?

• Jak prokazujeme, co sami jsme?

• Čím můžeme prokazovat svou křesťanskou zralost?

• Jak nám naše skutky víry pomáhají hodnotit, co sami jsme?

[Obrázek na straně 23]

Víte, jak nejlépe zkoušet, zda jste ve víře?

[Obrázek na straně 24]

Svou křesťanskou zralost prokazujeme tím, že používáme vnímavost

[Obrázky na straně 25]

Co sami jsme, prokazujeme tím, že se ‚nestáváme zapomnětlivými posluchači, ale činiteli slova‘