V odlehlých bolivijských městech se káže dobrá zpráva

SHROMAŽĎUJEME se na písčitém břehu. Je nás asi dvacet. Netrpělivě očekáváme chvíli, kdy vyrazíme na celodenní návštěvu vesnic ležících proti proudu řeky. Stojíme na úpatí And, v místě, kde řeka Beni přitéká do nekonečných rovin povodí Amazonky. Je tu překrásně.

Nejsme však turisté. Někteří z nás jsou místní, mnozí z nás se sem přistěhovali ze vzdálených měst. Nacházíme se v Rurrenabaque, malebném městečku s kvetoucími stromy, doškovými střechami na domech a ulicemi, kde ticho občas přeruší jen motocykl sloužící jako taxi. Proč vlastně podnikáme tuto cestu?

To, co se zde děje, je typické i pro mnoho jiných částí Bolívie. Svědkové Jehovovi z velkých měst nebo z cizích zemí přinášejí do menších měst dobrou zprávu o Božím Království. (Matouš 24:14)

Bolívie leží uprostřed Jižní Ameriky. Je dvakrát větší než Francie, ale má skoro desetkrát méně obyvatel. Většina z nich žije ve velkých městech či hornických městečkách vysoko v horách nebo v zemědělských centrech v údolích. V tropických nížinách leží města daleko od sebe a jsou obklopena nekonečnými lesy.

Dobrá zpráva zazněla v mnoha odlehlých městech poprvé v padesátých a šedesátých letech minulého století, když v nich kázaly neohrožené misionářky jako Betty Jacksonová, Elsie Meynbergová, Pamela Moseleyová a Charlotte Tomaschafskyová. Vyučovaly upřímné lidi biblickou pravdu a pomohly založit malé sbory. Během osmdesátých a devadesátých let vzrostl počet svědků Jehovových v Bolívii na šestinásobek. K takovému růstu došlo převážně ve velkých městech. V nich je teď sbor v každé čtvrti. Sbory najdete v bohatých oblastech, kde lidé pracují v kancelářích ve výškových budovách, žijí v pěkných domech a nakupují v supermarketech. Sbory jsou však i v přilehlých územích, kde lidé žijí v domcích z nepálených cihel, nakupují na tržištích pod otevřeným nebem a nosí tradiční pestrobarevné oděvy. Co však udělat pro to, aby Jehovu poznali také lidé v odlehlých oblastech?

Vzdávají se pohodlí městského života

V posledních dvou desetiletích dochází v Bolívii k velkému odlivu obyvatelstva z hornických městeček a venkovských oblastí do velkých měst. To, že se lidé stěhují v opačném směru — z města na vesnici —, je řídkým jevem. V mnoha vesnicích je pouze jeden telefon a dodávka elektřiny funguje jen několik hodin denně. Někteří svědkové Jehovovi, kteří v těchto městečkách žijí, možná vídají své spoluvěřící pouze jednou za rok na sjezdu. Cesta na sjezd je navíc často drahá, nebezpečná a vyčerpávající. Vesnické školy poskytují jen to nejnutnější vzdělání. Co tedy vede mnoho svědků Jehovových k tomu, aby se přestěhovali z velkoměsta na venkov?

„Ve městě La Paz se přede mnou otevírala slibná kariéra,“ řekl před nedávnem Luis. „Moji rodiče mi však vždy kladli na srdce, že tou nejlepší životní dráhou je věnovat se činění učedníků. Udělal jsem si tedy pouze krátký kurz stavebních metod. Když jsem byl jednou na dovolené v Rurrenabaque, všiml jsem si, jak dychtivě tam lidé naslouchají dobré zprávě. Viděl jsem, že je tam málo bratrů, a řekl jsem si, že se tam zkrátka musím přestěhovat a pomoci jim. Teď vedu 12 domácích biblických studií. Studuji například s mladým mužem a jeho ženou, kteří mají čtyři děti. Manžel dříve hodně pil a hrál hazardní hry, ale nechal toho a začal svým přátelům vyprávět, co se učí o Jehovovi. Na studium se vždycky připravuje. Protože pracuje jako dřevorubec, občas musí být tři nebo čtyři dny v lese a vždycky ho to mrzí, protože nechce o nic přijít. Když je všechny vidím na křesťanských shromážděních, cítím, že i přes určité oběti stálo za to se sem přestěhovat.“

Juana je svobodná matka. „Dřív jsem pracovala jako služebná v La Pazu,“ vypráví. „Když byl můj syn malý, začala jsem ve městě sloužit jako průkopnice. Pak jsem během jednoho výletu navštívila Rurrenabaque a uvědomila jsem si, že tady bych mohla být mnohem užitečnější. Tak jsme se sem přestěhovali a já jsem si našla práci jako služebná. Zpočátku jsme se jen těžko vyrovnávali s tím, že nám život ztrpčuje vedro a hmyz. Ale dnes už jsme tu sedm let. Každý týden vedu mnoho biblických studií. Hodně zájemců chodí na shromáždění a z toho je vidět, že si studia váží.“ Juana i její syn nastupují na loď, aby se spolu s ostatními vydali proti proudu řeky. Vydejte se na cestu s námi.

Proti proudu řeky

Za rachotu přívěsného motoru směřujeme k úzké soutěsce mezi horami. Hejno papoušků dává svým křikem najevo nesouhlas s naší přítomností. Bahnitá voda z hor víří kolem nás, ale zkušený kormidelník dál vede loď proti proudu. Během dopoledne připlouváme k malé vesnici. Tady se setkáváme s jedním dozorcem sboru v Rurrenabaque. Ukazuje nám, kde máme kázat.

U vesničanů se nám dostává vlídného přijetí. Buď s nimi usedáme do stínu stromu, nebo nás zvou do bambusových chatrčí, které mají střechy pokryté palmovými listy. Po chvíli oslovujeme mladé manžele, kteří právě drtí cukrovou třtinu v po domácku vyrobeném dřevěném lisu. Šťáva stéká do měděné nádoby. Později budou šťávu vařit tak dlouho, až ztuhne v tmavou melasu, kterou je možné prodat ve městě. Zvou nás dál a ptají se na spoustu věcí z Bible.

Pokračujeme dál proti proudu řeky a kážeme v dalších vesnicích. Mnozí jejich obyvatelé si rádi poslechnou, co Bible říká o tom, že brzy nebudou nemoci ani smrt. (Izajáš 25:8; 33:24) Lékařská péče je zde těžko dostupná, takže většina rodin už má hořkou zkušenost s tím, že jim zemřelo dítě. Rolníci a rybáři, kteří žijí jen z toho, co si sami vypěstují nebo uloví, mají těžký a nejistý život. Pro mnohé z nich je proto velmi zajímavé, co se v 72. žalmu píše o vládě, která skoncuje s chudobou. Vynaloží však zájemci z takových odlehlých míst potřebnou námahu, aby se dostali na křesťanská shromáždění? Tuto otázku si kladli Eric a Vicky, celodobí služebníci v Santa Rose, která leží tři hodiny jízdy autem dál v povodí Amazonky.

Budou chodit na shromáždění?

Eric a Vicky se do Bolívie přistěhovali před dvanácti lety z Kalifornie. Jeden cestující dozorce jim doporučil Santa Rosu. „V celém městě jsou jen dva telefony a není tady možnost připojení k internetu,“ říká Vicky. „Je tu spousta divoké zvěře. Když jezdíme na motorkách po okolí, často vídáme aligátory, pštrosy a velké hady. Ale zajímavější než zvířata jsou lidé. Studujeme Bibli s Vacaovými, mladými manželi, kteří mají čtyři malé děti. Bydlí asi [26 kilometrů] od města. Onen muž býval opilec, ale změnil se. Každý týden bere celou svou rodinu a také mladší sestru do sálu Království. Jezdí tam na kolech. Manžel veze na nosiči svého velkého kola manželku a malou dcerku, na jiném kole jede devítiletý syn s mladší sestrou a na třetím šlape osmiletý syn. Cesta jim trvá tři hodiny.“ Členové této rodiny skutečně milují Jehovu a kvůli společenství se sborem nelitují žádné námahy.

Za pouhých 18 měsíců dospěli v Santa Rose tři zájemci ke křtu a asi 25 dalších chodí do nového sálu Království. Studovat Bibli chce sice hodně lidí, ale mnozí musí překonávat obrovské překážky, aby mohli sloužit Jehovovi.

Potíže s uzákoněním manželství

Marina a Osni slouží jako misionáři v jednom odlehlém městě nedaleko hranic s Brazílií. Vysvětlují, že mnozí lidé tam nepovažují manželství za trvalý svazek. Jdou z jednoho vztahu do druhého. „Je to problém, který jim brání v duchovním pokroku,“ říká Osni. „Stát se pravými křesťany je pro zdejší lidi složité a nákladné. Některé dvojice si musí nejdříve vyřešit předchozí vztahy a pak teprve mohou uzavřít zákonný sňatek. Uvědomují si však, že řádně registrované manželství je požadavek stanovený v Písmu, a někteří se proto ze všech sil snaží vydělat si peníze, aby mohli uhradit poplatky za potřebné právní úkony.“ (Římanům 13:1, 2; Hebrejcům 13:4)

Marina vypráví příběh muže jménem Norberto. „Žil postupně s několika ženami, až nakonec zůstal u jedné pekařky. Byla asi o 35 let mladší než on a měla syna, kterého Norberto adoptoval. Norberto chtěl vyrůstajícímu chlapci dávat lepší příklad. Když tedy do pekárny přišel jeden svědek Jehovův a nabídl mu bezplatné domácí studium Bible, souhlasil i přesto, že neuměl číst a bylo mu už přes sedmdesát let. Když se Norberto a jeho družka dozvěděli o Jehovových požadavcích, uzavřeli zákonné manželství a potom byli pokřtěni. Chlapec vyrostl ve vzorného mladého křesťana — přesně jak jeho nevlastní otec doufal. Norberto se naučil číst, a později měl dokonce proslovy před sborem. I když na něj doléhá pokročilý věk, horlivě káže dobrou zprávu.“

Jehovův duch jim dodává sílu

Svým prvním následovníkům Ježíš řekl: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky . . . do nejvzdálenější části země.“ (Skutky 1:8) Je opravdu povzbudivé vidět, že Boží duch podněcuje křesťany a křesťanky, aby se přestěhovali do vzdálených území. Například v roce 2004 přijalo asi 30 horlivých křesťanů pověření sloužit přechodně jako zvláštní průkopníci v odlehlých oblastech Bolívie. Mají dobrý příklad v přibližně 180 svědcích ze zahraničí, kteří přijeli do Bolívie sloužit jako průkopníci, krajští dozorci, dobrovolní pracovníci v betelu nebo misionáři. V současnosti vede 17 000 zvěstovatelů Království v Bolívii asi 22 000 biblických studií se zájemci.

Všichni tito bratři cítí, že je vede Jehovův duch, a mají z toho nesmírnou radost. Například Robert a Kathy byli pověřeni misionářskou službou ve městě Camiri, které leží na řece uprostřed zalesněných kopců, takže vždy patřilo mezi odlehlá města. „Připadá nám, že jsme přišli v ten pravý čas,“ říká Robert. „Během dvou let se 40 lidí stalo zvěstovateli dobré zprávy.“

Opilec a hazardní hráč naslouchá pravdě

Když lidé, kteří studují Bibli, dělají ve svém životě změny, mnohdy to zapůsobí na jejich okolí. Například asi před čtyřmi lety ležel muž jménem Ariel jednoho dne v posteli a měl kocovinu. Díky hazardnímu hraní se ve svém okolí stal populárním, ale sužovaly ho myšlenky na to, že má narůstající dluhy, těžkosti v manželství a že zanedbává své dcery. Z těchto úvah ho vytrhl jeden svědek Jehovův, který tam právě kázal dům od domu. Bratr mluvil s Arielem o Bibli a ten mu dlouho a se zaujetím naslouchal. Za chvíli už znovu ležel v posteli, ale tentokrát si v ní četl o šťastném rodinném životě, o ráji a o službě Bohu. Později přijal nabídku studia Bible.

Když do Camiri přijeli misionáři, studovala už i Arielova manželka Arminda — ale bez většího nadšení. „Vyzkouším všechno, jen aby přestal pít,“ řekla. „Ale pochybuji, že mu to nějak pomůže. On je ztracený případ.“ Jenže studium bylo zajímavější, než čekala. Do roka byla pokřtěna a také začala mluvit o Bibli s příbuznými. Netrvalo dlouho a několik z nich zasvětilo svůj život Jehovovi.

Přestat s pitím, kouřením a hazardním hraním byl pro Ariela velký boj. Zlom přišel, když pozval všechny své známé na Slavnost na památku Ježíšovy smrti. Předem se rozhodl: „S těmi, kdo nepřijdou, už nechci nic mít. A s těmi, kdo přijdou, budu studovat Bibli.“ Tímto způsobem zahájil tři biblická studia. Ještě než se stal Ariel členem sboru, začal studovat Bibli s jedním příbuzným a ten dělal tak rychlé pokroky, že byl nakonec pokřtěn ve stejný den jako Ariel. Arminda poznamenává: „Je to, jako by ten starý Ariel přestal existovat.“

Robert říká: „Když jsme to naposledy počítali, na shromáždění pravidelně chodilo 24 členů této rodiny. Deset z nich je nyní pokřtěných a osm slouží jako nepokřtění zvěstovatelé. Někteří lidé si všimli změn v jejich chování a také oni začali studovat Bibli a chodit na shromáždění. Účast na nich vzrostla ze 100 na 190 přítomných. S Kathy vedeme asi 30 biblických studií a všichni tito zájemci chodí na shromáždění. Jsme tu opravdu spokojení.“

To, co se děje v odlehlých bolivijských městech, je jen malou částí celosvětového shromažďování, které bylo předpověděno v 7. kapitole knihy Zjevení. Mluví se zde o tom, že během ‚Pánova dne‘ budou shromažďováni lidé, kteří přežijí velké soužení. (Zjevení 1:10; 7:9–14) Ještě nikdy v dějinách nebyly miliony lidí ze všech národů sjednoceny v uctívání jediného pravého Boha — což je úchvatné svědectví o tom, že splnění Božích slibů je blízko.

[Obrázek na straně 9]

Betty Jacksonová

[Obrázek na straně 9]

Elsie Meynbergová

[Obrázek na straně 9]

Pamela Moseleyová

[Obrázek na straně 9]

Charlotte Tomaschafskyová, zcela vpravo

[Obrázek na straně 10]

Každý týden jedou Vacaovi tři hodiny na kole do sálu Království

[Obrázek na straně 10]

Eric a Vicky přišli sloužit tam, kde jsou zvěstovatelé Království více zapotřebí

[Obrázek na straně 11]

Vesničané blízko řeky Beni napjatě naslouchají dobré zprávě

[Obrázek na straně 12]

Robert a Kathy slouží jako misionáři v Camiri