Štěstí opravdu není nedosažitelné

ZÍSKAT opravdové a trvalé štěstí je někdy skutečně náročné. Je to částečně způsobeno tím, že mnoho lidí štěstí usilovně hledá na nesprávném místě. Kdyby jen měli důvěryhodného přítele, který by jim uměl dobře poradit!

Rady, které potřebujeme, můžeme najít v Bibli. Uvažujme jen o jedné z jejích knih — o Žalmech. Je to sbírka 150 posvátných písní věnovaných Jehovovi Bohu, a asi polovinu z nich složil David, král starověkého Izraele. Avšak důležitější než totožnost pisatelů je skutečnost, že tato kniha byla napsána pod inspirací toho největšího Přítele lidí, Jehovy. Můžeme si tedy být jisti, že obsahuje prospěšné rady a ukazuje cestu ke štěstí.

Pisatelé Žalmů byli přesvědčeni, že štěstí vyplývá z dobrého vztahu k Bohu. Jeden z nich napsal: „Šťastný je muž, který se bojí Jehovy.“ (Žalm 112:1) Žádný vztah mezi lidmi ani hmotný majetek či osobní úspěch nám nemohou přinést takové štěstí, jaké plyne z toho, že patříme k ‚lidu, jehož Bohem je Jehova‘. (Žalm 144:15) Potvrzují to zážitky mnoha Božích ctitelů z naší doby.

Jedním příkladem je Susanne, které je něco málo přes čtyřicet let.a Říká: „Dnes se mnoho lidí připojuje k určitým skupinám, aby dosáhli společných cílů nebo se věnovali stejným zájmům. Zřídka však považují každého ze skupiny za přítele. S Jehovovým lidem je to jiné. Láska k Jehovovi nás podněcuje, abychom si vzájemně projevovali náklonnost. Mezi Božími ctiteli se můžeme cítit jako mezi členy rodiny, ať už jsme kdekoli. Tato jednota náš život nesmírně obohacuje. Kdo jiný může prohlásit, že má za přátele lidi z naprosto rozdílných sociálních skupin, rozličného prostředí a nejrůznějších národností? Mohu upřímně říci, že patřit k Jehovovu lidu je to, co přináší štěstí.“

Maree, která se narodila ve Skotsku, také zjistila, že štěstí závisí na blízkém vztahu k Jehovovi. „Předtím než jsem poznala biblickou pravdu,“ vypráví Maree, „jsem se ráda dívala na horory. Ale v noci jsem nemohla usnout, pokud jsem v rukou nesvírala kříž. Tím jsem chtěla odehnat duchy a upíry, kteří se v mnoha filmech objevovali. Jakmile jsem však poznala pravdu a přestala takové filmy sledovat, mohla jsem díky svému vztahu k Jehovovi chodit spát beze strachu. Jsem šťastná, že sloužím Bohu, který je mocnější než démoni nebo nějací vymyšlení upíři.“

Štěstí vyplývá z důvěry v Jehovu

Nemáme žádný důvod pochybovat o tom, že Stvořitel je všemohoucí a neomezeně moudrý. David věděl, že v Jehovu může mít naprostou důvěru a že jej může činit svým útočištěm, a proto napsal: „Šťastný je zdatný muž, který postavil Jehovu jako svou důvěru.“ (Žalm 40:4)

Maria říká: „Ať už jsem byla ve Španělsku nebo kdekoli jinde, poznala jsem, že nejlepší je dělat to, co si Jehova přeje, přestože bychom se na základě svých názorů a emocí možná rozhodli jinak. Díky tomu jsme šťastní, protože Jehovovy rady jsou vždy nejlepší.“

Také Andreas, křesťanský starší, který sloužil v několika evropských zemích, z vlastní zkušenosti ví, že Jehovovi můžeme důvěřovat. Andreas říká: „Můj starší bratr, který nesdílí moji víru, na mě v mládí působil silným vlivem a povzbuzoval mě, abych usiloval o finančně slibnou kariéru. Byl nesmírně zklamaný, když jsem začal s celodobou službou a nespoléhal jsem se na takzvanou jistotu, kterou nabízely světské spořicí programy. Během své celodobé služby jsem však nouzí nikdy netrpěl, naopak jsem zažíval požehnání, o jakém se druhým ani nesnilo.“

Felix byl v roce 1993 pozván, aby pomáhal při rozšiřování odbočky svědků Jehovových v Selters v Německu. Když byla práce dokončena, dostal nabídku stát se členem tamější rodiny betel. Jak na to reagoval? „Přijal jsem to s určitými rozpaky. Ale nyní jsem tu téměř deset let a jsem přesvědčen, že Jehova odpověděl na moje modlitby. Ví, co je pro mě nejlepší. Tím, že jsem se na něj plně spolehl a nechal ho, aby mě vedl, jsem mu dal příležitost, aby mi ukázal, co bych měl podle jeho názoru dělat.“

Susanne, o níž byla zmínka již dříve, chtěla sloužit jako průkopnice. Měla však problém najít zaměstnání na částečný úvazek. Asi rok čekala na to, že se nějaká práce objeví, a pak s důvěrou v Jehovu učinila rozhodné kroky. Susanne vypráví: „Podala jsem přihlášku do pravidelné průkopnické služby. Předtím jsem si ušetřila nějaké peníze, abych asi měsíc dokázala pokrýt své obvyklé výdaje. A byl to skutečně dramatický měsíc! I když mi služba přinášela velkou radost, jeden přijímací pohovor za druhým nevycházel. Ale jak Jehova slíbil, neopustil mě. Poslední den v měsíci jsem podepsala pracovní smlouvu. Od té doby vím, že Jehovovi mohu opravdu důvěřovat. Tato první zkušenost v průkopnické službě přispěla ke šťastnému životu, který mi přináší uspokojení.“

Ke štěstí přispívá respektování Božích rad

Král David se dopustil několika vážných chyb a občas potřeboval moudré rady. Jestliže dostaneme nějakou radu nebo pokyn, přijmeme je stejně ochotně jako David?

Aida z Francie si kdysi uvědomila, že udělala závažnou chybu. Vypráví o tom: „Nejdůležitější pro mě bylo obnovit svůj vztah k Jehovovi. Na ničem jiném mi nezáleželo.“ Obrátila se o pomoc ke křesťanským starším. Nyní je Aida již více než čtrnáct let v celodobé službě a říká: „Je pro mě velkou útěchou, že Jehova mi chybu odpustil.“

Jestliže jsme k Božím radám vnímaví, může nám to pomoci, abychom chybám předcházeli. Judith vysvětluje: „Když mi bylo dvacet let, bláznivě jsem se v zaměstnání zamilovala do jednoho německého podnikatele, který se velmi snažil udělat na mě dojem. Druzí ho měli v úctě a byl na vrcholu své kariéry, ale byl ženatý. Uvědomila jsem si, že si musím vybrat mezi tím, zda budu poslouchat Jehovovy zákony nebo zda se k Jehovovi obrátím zády. Svěřila jsem se rodičům. Táta mi jasně připomněl, co ode mě Jehova očekává. Mluvil se mnou velmi otevřeně — a právě to jsem potřebovala. I přesto moje srdce hledalo nějakou skulinu. Maminka si se mnou večer co večer, po celé týdny, povídala o tom, jak jsou Boží zákony důležité a že jejich respektování nám může zachránit život. Jsem opravdu vděčná, že moje srdce bylo postupně přitahováno zpět k Jehovovi. Díky jeho ukázňování a vyučování jsem velmi šťastná — mohla jsem strávit mnoho krásných let v celodobé službě a mám vynikajícího křesťanského manžela, který mě miluje a který také z celého srdce miluje Jehovu.“

Je zřejmé, že tyto zkušenosti podtrhují pravdivost a důležitost Davidových slov: „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, jemuž Jehova nepřičítá provinění.“ (Žalm 32:1, 2)

Šťastní jsou ti, kdo jednají ohleduplně s druhými

David napsal: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým.“ A pokračoval: „V den neštěstí mu Jehova opatří únik. Jehova sám ho bude střežit a zachová ho naživu. Bude prohlášen za šťastného.“ (Žalm 41:1, 2) Ohled, který David láskyplně projevil Mefibošetovi — chromému synovi Jonatana, Davidova milovaného přítele —, je ukázkou správného postoje k poníženému. (2. Samuelova 9:1–13)

Marlies už 47 let slouží jako misionářka. Má zvláštní příležitost kázat lidem, kteří museli uprchnout z nebezpečných území v Africe, Asii a východní Evropě. Marlies říká: „Mají celou řadu problémů a zpravidla cítí, že nezapadají do společnosti, a dokonce že jsou diskriminováni. Pomáhat takovým lidem vždy přináší štěstí.“

Marina, které je něco málo přes čtyřicet let, napsala: „Jsem svobodná a vím, jak je cenné, když je nablízku někdo ochotný pomoci. To mě podněcuje, abych povzbuzovala druhé tím, že jim zatelefonuju nebo jim napíšu dopis. Mnozí z nich to oceňují. To, že mohu pomáhat druhým, mi přináší radost.“

Dimitar, jemuž je asi pětadvacet let, řekl: „Moje maminka mě vychovávala sama. Jako malý kluk jsem byl šťastný, že náš dozorce sborového studia knihy mě bral každý týden do služby a školil mě. Jsem stále vděčný za jeho trpělivost. Vím, že vždy nebylo snadné mě motivovat.“ Dimitar si váží toho, že kdysi dostal pomoc, a proto nyní pomáhá druhým: „Alespoň jednou měsíčně se snažím brát do kazatelské služby mladé i starší zvěstovatele.“

V knize Žalmů jsou uvedeny také další věci, jež vedou ke štěstí. Například to, že je důležité spoléhat se na Jehovovu sílu, ne sám na sebe: „Šťastní jsou lidé, jejichž síla je v [Jehovovi].“ (Žalm 84:5)

Corinna to může potvrdit. Přestěhovala se do země, kde bylo velmi zapotřebí zvěstovatelů. „Spousta věcí tu pro mě byla nových — jazyk, kultura i způsob myšlení. Připadala jsem si jako na jiné planetě. Při pomyšlení, že budu kázat v cizím prostředí, mě polilo horko. Prosila jsem Jehovu o pomoc a díky jeho síle jsem pak dokázala celý den sloužit v odlehlém obvodu. Časem se tato činnost stala pro mě něčím naprosto přirozeným a zahájila jsem mnoho biblických studií. Z této zkušenosti čerpám užitek dodnes. Zjistila jsem, že s Jehovovou silou můžeme zvládnout dokonce i zdánlivě nepřekonatelné překážky.“

Ke štěstí skutečně přispívají různé činitele — například rozvíjení přátelství s Bohem a jeho lidem, bezmezná důvěra v Jehovu, přijímání jeho rad a ohleduplnost k druhým. Díky tomu, že chodíme po Jehovových cestách a posloucháme jeho zákony, se můžeme těšit z Boží přízně. (Žalm 89:15; 106:3; 112:1; 128:1, 2)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 12]

Maria

[Obrázek na straně 13]

Maree

[Obrázek na straně 13]

Susanne a Andreas

[Obrázek na straně 15]

Corinna

[Obrázek na straně 15]

Dimitar