Choďme po Jehovových cestách
„Šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy, kdo chodí po jeho cestách.“ (ŽALM 128:1)
1, 2. Proč si můžeme být jisti, že štěstí je dosažitelné?
ŠŤASTNÝ chce být každý. Ale nepochybně všichni víme, že toužit po štěstí, a dokonce o ně usilovat, ještě neznamená být skutečně šťastný.
2 Štěstí je však dosažitelné. V Žalmu 128:1 čteme: „Šťastný je každý, kdo se bojí Jehovy, kdo chodí po jeho cestách.“ Můžeme být šťastní tehdy, jestliže máme Boha v úctě a jestliže chodíme po jeho cestách tím, že konáme jeho vůli. Jaký vliv to může mít na naše chování a na naše vlastnosti?
Prokažme, že jsme důvěryhodní
3. Jak ten, kdo se zasvětil Bohu, dává najevo, že je důvěryhodný?
3 Lidé, kteří se bojí Jehovy, jsou důvěryhodní, jako je důvěryhodný on. Jehova splnil všechny sliby, které dal starověkému Izraeli. (1. Král. 8:56) Nejvýznamnější slib, který jsme kdy mohli dát my, je to, že jsme se zasvětili Bohu, a časté modlitby nám pomohou tento slib dodržet. Mohli bychom se modlit jako žalmista David: „Ty sám, Bože, jsi . . . naslouchal mým slavnostním slibům. . . . Budu navždy hrát melodie tvému jménu, abych plnil své slavnostní sliby den po dnu.“ (Žalm 61:5, 8; Kaz. 5:4–6) Jestliže chceme být Božími přáteli, musíme být důvěryhodní. (Žalm 15:1, 4)
4. Jaký postoj zaujali Jefta a jeho dcera ke slibu, který Jefta dal Jehovovi?
4 Jefta, který žil v době izraelských soudců, slavnostně slíbil, že pokud mu Jehova poskytne vítězství nad Amonity, dá jako „zápalnou oběť“ toho prvního, kdo mu vyjde vstříc, až se vrátí z bitvy. Ukázalo se, že tím prvním byla jeho dcera, jeho jediné dítě. Jefta věřil v Jehovu a společně se svou neprovdanou dcerou splnil svůj slavnostní slib. Přestože manželství a rození dětí bylo v Izraeli ve velké vážnosti, Jeftova dcera dobrovolně zůstala svobodná a těšila se z výsady vykonávat posvátnou službu při Jehovově svatyni. (Soud. 11:28–40)
5. Jak Hana prokázala, že je důvěryhodná?
5 Důvěryhodnost prokázala také zbožná žena Hana. Žila se svým manželem Elkanou, který byl Levita, a jeho druhou manželkou Peninnou v hornatém kraji Efrajima. Peninna, která porodila několik dětí, neplodnou Hanu popichovala, a to zejména tehdy, když rodina chodila ke svatostánku. Při jedné takové příležitosti dala Hana slavnostní slib, že pokud se jí narodí syn, dá ho Jehovovi. Brzy otěhotněla a porodila chlapce, který dostal jméno Samuel. Když byl odstaven, Hana ho v Šilu předala Bohu. Propůjčila ho Jehovovi „na všechny dny jeho života“. (1. Sam. 1:11) Splnila tak svůj slavnostní slib, i když nevěděla, že později bude mít ještě další děti. (1. Sam. 2:20, 21)
6. Jak se ukázalo, že Tychikos je důvěryhodný?
6 Křesťan Tychikos, který žil v prvním století, byl důvěryhodný muž a „věrný služebník“. (Kol. 4:7) Cestoval s apoštolem Pavlem z Řecka přes Makedonii do Malé Asie a snad až do Jeruzaléma. (Sk. 20:2–4) Možná právě on byl tím bratrem, který pomáhal Titovi udílet dar chudým spoluvěřícím v Judeji. (2. Kor. 8:18, 19; 12:18) Když byl Pavel poprvé vězněn v Římě, požádal důvěryhodného posla Tychika, aby odnesl jeho dopisy spoluvěřícím do Efezu a do Kolos. (Ef. 6:21, 22; Kol. 4:8, 9) V době svého druhého věznění v Římě poslal Pavel Tychika do Efezu. (2. Tim. 4:12) Jsme-li důvěryhodní, budeme se i my ve službě Jehovovi těšit z mnoha požehnání.
7, 8. Proč lze říci, že David a Jonatan byli opravdoví přátelé?
7 Bůh od nás očekává, že budeme důvěryhodnými přáteli. (Přísl. 17:17) Jonatan, syn krále Saula, se spřátelil s Davidem. Když Jonatan slyšel, že David zabil Goliata, „Jonatanova duše, ta se spoutala s Davidovou duší a Jonatan si ho zamiloval jako svou vlastní duši“. (1. Sam. 18:1, 3) Jonatan dokonce Davida varoval, když ho chtěl Saul zabít. David uprchl. Jonatan se s ním potom setkal a uzavřeli spolu smlouvu. Když Jonatan mluvil o Davidovi se Saulem, málem ho to stálo život. Oba přátelé se však znovu sešli a pouto svého přátelství ještě upevnili. (1. Sam. 20:24–41) Při jejich posledním setkání Jonatan posilnil Davidovu ruku „vzhledem k Bohu“. (1. Sam. 23:16–18)
8 V bitvě proti Filištínům Jonatan zahynul. (1. Sam. 31:6) Ve svém žalozpěvu David zpíval: „Jsem kvůli tobě stísněn, můj bratře Jonatane, byl jsi mi velmi příjemný. Tvá láska byla pro mne podivuhodnější než láska žen.“ (2. Sam. 1:26) Tato láska byla vzájemná přátelská náklonnost a neměla žádný sexuální podtext. David a Jonatan byli opravdoví přátelé.
Vždy buďme „pokorní v mysli“
9. Jak je z 9. kapitoly knihy Soudci patrné, že pokora je důležitá?
9 Chceme-li být Božími přáteli, musíme být „pokorní v mysli“. (1. Petra 3:8; Žalm 138:6) Důležitost pokory je patrná z 9. kapitoly knihy Soudci. Gideonův syn Jotam řekl: „Jednou nad sebou stromy pomazávaly krále.“ Je zde zmínka o olivovníku, fíkovníku a révě. Tyto rostliny znázorňovaly čestné jednotlivce, kteří se nesnažili vládnout nad ostatními Izraelity. Ale ostružiní, jež je užitečné pouze jako palivo, představovalo kralování pyšného Abimeleka, který byl vrahem a dychtil po tom, aby mohl ovládat druhé. Ačkoli „si hrál tři roky na knížete nad Izraelem“, nakonec ho postihla předčasná smrt. (Soud. 9:8–15, 22, 50–54) Oč lepší je být ‚pokorný v mysli‘!
10. Jak jsme se poučili z toho, že Herodes „nevzdal Bohu slávu“?
10 V prvním století n. l. vzniklo napětí mezi pyšným judským králem Herodem Agrippou a obyvateli Tyru a Sidonu, kteří s ním chtěli zachovat mír. Když měl Herodes při jedné příležitosti veřejnou řeč, křičeli: „Boží hlas, a ne lidský!“ Herodes takové pochlebování neodmítl a Jehovův anděl ho udeřil, takže Herodes zemřel hroznou smrtí, „protože nevzdal Bohu slávu“. (Sk. 12:20–23) A jak jednáme my? Co když jsme zkušenějšími řečníky nebo učiteli biblické pravdy? Za to, co nám Bůh dovoluje dělat, připisujme zásluhu jemu. (1. Kor. 4:6, 7; Jak. 4:6)
Buďme odvážní a silní
11, 12. Jak z toho, co prožil Enoch, poznáváme, že Jehova dodává svým služebníkům odvahu a sílu?
11 Jestliže pokorně chodíme po Jehovových cestách, Jehova nám dodá odvahu a sílu. (5. Mojž. 31:6–8, 23) Enoch, sedmý v rodové linii od Adama, odvážně chodil s Bohem. Mezi svými ničemnými současníky totiž jednal bezúhonně. (1. Mojž. 5:21–24) Jehova Enocha posílil, a ten pak mohl těmto lidem oznámit důrazné poselství kvůli jejich bezbožným slovům a skutkům. (Přečti Judu 14, 15.) Máme i my potřebnou odvahu oznamovat Boží rozsudky?
12 Rozsudek nad bezbožnými lidmi Jehova vykonal v celosvětové potopě za Noemových dnů. Enochovo proroctví je však pro nás povzbuzením, neboť dnešní bezbožní lidé budou brzy zničeni Božími svatými myriádami. (Zjev. 16:14–16; 19:11–16) Jehova vyslýchá naše modlitby a dodává nám odvahu, abychom oznamovali jeho poselství — ať se týká jeho rozsudků, nebo požehnání pod vládou Království.
13. Proč se můžeme spolehnout, že nám Bůh může dát odvahu a sílu, jestliže se potřebujeme vyrovnávat se skličujícími problémy?
13 Odvahu a sílu od Boha potřebujeme také k tomu, abychom se mohli vyrovnávat se skličujícími problémy. Když se Esau oženil se dvěma Chetitkami, tyto ženy „byly [jeho rodičům] Izákovi a Rebece zdrojem hořkosti ducha“. Rebeka dokonce naříkala: „Zošklivil se mi tento můj život kvůli dcerám Cheta. Jestliže si [náš syn] Jákob vezme někdy manželku z dcer Cheta, jako jsou tyto, z dcer země, k čemu je mi dobrý život?“ (1. Mojž. 26:34, 35; 27:46) Izák tu situaci vyřešil tím, že poslal Jákoba hledat si manželku mezi Jehovovými ctiteli. Na tom, co udělal Esau, už Izák a Rebeka nemohli nic změnit. Bůh jim však dal moudrost, odvahu a sílu, aby mu zůstali věrní. Jestliže se my modlíme o pomoc, kterou potřebujeme, Jehova pro nás udělá totéž. (Žalm 118:5)
14. Jak projevila odvahu jedna izraelská dívenka?
14 O staletí později se jedna izraelská dívenka, kterou zajala loupeživá tlupa, stala služebnicí v domácnosti velitele syrského vojska Naamana. Tento muž trpěl malomocenstvím. Dívenka slyšela o tom, že Bůh prostřednictvím proroka Eliši působí zázraky, a proto odvážně řekla Naamanově manželce: ‚Kdyby můj pán šel do Izraele, Jehovův prorok by ho z malomocenství vyléčil.‘ Naaman do Izraele šel, a byl zázračně uzdraven. (2. Král. 5:1–3) Tato dívenka je opravdu znamenitým příkladem pro chlapce a děvčata, kteří spoléhají na to, že od Jehovy dostanou odvahu vydávat svědectví učitelům, spolužákům i jiným lidem.
15. Jak projevil odvahu správce Achabovy domácnosti Obadjáš?
15 Odvaha, kterou dostáváme od Boha, nám pomáhá zůstat pevní, když jsme pronásledováni. Podívejme se, jak jednal Obadjáš, správce domácnosti krále Achaba a současník proroka Elijáše. Když královna Jezábel nařídila, aby byli pobiti Boží proroci, Obadjáš sto z nich schoval, a to „po padesáti v jeskyni“. (1. Král. 18:13; 19:18) Byli byste tak odvážní a pomáhali byste pronásledovaným spolukřesťanům, podobně jako Obadjáš pomáhal Jehovovým prorokům?
16, 17. Jak Aristarchos a Gaius reagovali na pronásledování?
16 Jsme-li pronásledováni, můžeme si být jisti, že Jehova bude s námi. (Řím. 8:35–39) Pavlovi spolupracovníci Aristarchos a Gaius se v efezském nekrytém divadle ocitli tváří v tvář několikatisícovému davu. Rozruch vyvolal stříbrotepec Demetrios. Tento muž a jiní stříbrotepci zhotovovali stříbrné chrámečky bohyně Artemidy a Pavlovou kazatelskou činností byl jejich výnosný obchod ohrožen. Pavlovo kázání vedlo k tomu, že mnozí obyvatelé města přestali uctívat modly. Aristarcha a Gaia odvlekl dav do divadla, a lidé křičeli: „Velká je Artemis Efezanů!“ Aristarchos a Gaius si pravděpodobně mysleli, že přijdou o život, ale městský tajemník dav utišil. (Sk. 19:23–41)
17 A co my? Kdybychom zažili něco podobného, snažili bychom se snad potom vést poklidnější život? Aristarchos a Gaius zřejmě odvahu neztratili. Aristarchos byl z Tesaloniky, a tak věděl, že oznamování dobré zprávy může vést k pronásledování. Když v tom městě Pavel předtím kázal, došlo tam k výtržnosti. (Sk. 17:5; 20:4) Aristarchos a Gaius chodili po Jehovových cestách, a proto dostali od Boha sílu a odvahu pronásledování snášet.
Upírejme oči na zájmy druhých
18. Jak Priska a Aquila ‚upírali oči‘ na zájmy druhých?
18 Bez ohledu na to, zda jsme nyní pronásledováni, nebo ne, měli bychom se zajímat o své spolukřesťany. Priska a Aquila ‚upírali oči‘ na zájmy druhých. (Přečti Filipanům 2:4.) Tito znamenití manželé možná poskytli Pavlovi ubytování v Efezu, kde stříbrotepec Demetrios vyvolal výše zmíněný rozruch. Tato situace byla pravděpodobně příčinou toho, že Aquila a Priska pro Pavla ‚nasadili své hrdlo‘. (Řím. 16:3, 4; 2. Kor. 1:8) V dnešní době nás starostlivý zájem o pronásledované bratry vede k tomu, že jsme „obezřetní jako hadi“. (Mat. 10:16–18) Svou činnost vykonáváme obezřetně a rozhodně nechceme bratry zradit tím, že bychom jejich jména nebo jiné informace řekli pronásledovatelům.
19. Co dobrého dělala Dorkas pro druhé?
19 Upírat oči na zájmy druhých můžeme různými způsoby. Někteří křesťané něco potřebují a my jsme možná schopni jejich potřeby uspokojit. (Ef. 4:28; Jak. 2:14–17) V prvním století byla členkou křesťanského sboru v Joppe štědrá žena Dorkas. (Přečti Skutky 9:36–42.) Tato žena „oplývala dobrými skutky a dary z milosrdenství“ a k tomu mimo jiné zřejmě patřilo, že šila oblečení pro chudé vdovy. Když v roce 36 n. l. zemřela, vdovy byly její smrtí velmi zarmoucené. Bůh použil apoštola Petra k tomu, aby Dorkas vzkřísil, a ona velmi pravděpodobně prožila zbytek pozemského života tím, že s radostí oznamovala dobrou zprávu druhým a dělala pro ně užitečné věci. Takové nesobecké křesťanky jsou i dnes mezi námi, a za to jsme opravdu vděční.
20, 21. (a) Ukaž, jak spolu souvisí povzbuzování a zájem o druhé. (b) Jak například můžeme druhé povzbuzovat?
20 Zájem o druhé lidi projevíme tím, že je povzbudíme. (Řím. 1:11, 12) Zdrojem povzbuzení byl například Pavlův spolupracovník Silas. Když vedoucí sbor v Jeruzalémě asi v roce 49 n. l. rozhodl otázku týkající se obřízky, jeho zástupci měli křesťanům na jiných místech doručit dopis. Silas, Jidáš, Barnabáš a Pavel odnesli tento dopis do Antiochie. Tam Silas a Jidáš „povzbudili bratry mnoha proslovy a posílili je“. (Sk. 15:32)
21 Pavel a Silas byli později ve Filipech uvězněni, ale pak nastalo zemětřesení a oni byli osvobozeni. Určitě měli velkou radost z toho, že žalářníkovi a celé jeho domácnosti vydali svědectví a že ti všichni se stali věřícími. Než Silas a Pavel odešli z Filip, povzbudili bratry. (Sk. 16:12, 40) Snažme se i my, podobně jako Pavel a Silas, povzbuzovat druhé svými komentáři, proslovy a horlivou kazatelskou službou. A když pro ně máme „nějaké slovo povzbuzení“, rozhodně jim ‚je povězme‘. (Sk. 13:15)
Dále choďme po Jehovových cestách
22, 23. Co máme dělat, abychom skutečně měli užitek z biblických zpráv?
22 Měli bychom být velmi vděčni za autentické zprávy, které jsou zaznamenány ve Slově Jehovy, ,Boha veškerého povzbuzení‘. (2. Kor. 1:3, Nová smlouva) Máme-li mít z těchto zpráv užitek, musíme ve svém životě uplatňovat biblické poučení a nechat se vést Božím svatým duchem. (Gal. 5:22–25)
23 Rozjímání o biblických zprávách nám pomůže projevovat bohulibé vlastnosti a posílí náš vztah k Jehovovi, dárci ‚moudrosti a poznání a radosti‘. (Kaz. 2:26) A my pak můžeme Boží láskyplné srdce rozradostnit. (Přísl. 27:11) Buďme k tomu pevně rozhodnuti a choďme proto dále po Jehovových cestách.
Jak byste odpověděli?
• Jak můžeme prokázat, že jsme důvěryhodní?
• Proč bychom měli být „pokorní v mysli“?
• Jak nám biblické zprávy pomáhají, abychom byli odvážní?
• Jak můžeme dávat najevo, že upíráme oči na zájmy druhých?
[Obrázek na straně 8]
Důvěryhodný Jefta a jeho dcera splnili slib, ačkoli to bylo obtížné
[Obrázek na straně 10]
Co jste se vy mladí naučili od izraelské dívenky?
[Obrázek na straně 11]
Jak Dorkas pomáhala spolukřesťanům?