Věrně oddaní díky sjednocenému srdci

„Budu chodit v tvé pravdě. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (ŽALM 86:11)

1, 2. (a) Co nám podle Žalmu 86:2, 11 pomůže zachovávat věrnost Jehovovi i ve zkouškách nebo pokušeních? (b) Kdy je třeba rozvíjet věrnou oddanost vycházející ze srdce?

PROČ se stává, že křesťané, kteří navzdory věznění a pronásledování byli po léta věrní, později podlehnou hmotařství? Odpověď souvisí s obrazným srdcem, tedy s tím, jakým člověkem každý z nás skutečně je. V Žalmu 86 je věrná oddanost spojena se sjednoceným srdcem, neboli se srdcem, které je úplné, nerozdělené. „Střež přece mou duši, vždyť jsem věrně oddaný,“ modlil se žalmista David. „Zachraň svého sluhu — jsi můj Bůh —, který ti důvěřuje.“ Dále se David modlil: „Poučuj mě, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:2, 11)

² Pokud Jehovovi nebudeme důvěřovat celým srdcem, mohly by naši věrnou oddanost snadno oslabit jiné záležitosti a vztahy. Sobecké touhy jsou jako pozemní miny ukryté na cestě, po které jdeme. I když jsme Jehovovi zůstali věrní za obtížných okolností, mohlo by se stát, že padneme do některé ze Satanových léček. Je proto životně důležité, abychom věrnou oddanost vycházející ze srdce rozvíjeli už nyní, dříve než přijdou zkoušky nebo pokušení. Bible říká: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce.“ (Přísl. 4:23) Cenné poučení můžeme získat z toho, co zažil jeden prorok z Judy, kterého Jehova poslal k izraelskému králi Jeroboamovi.

„Dovol mi dát ti dar“

 3. Jak Jeroboam reagoval na rozsudek, který mu sdělil Boží prorok?

³ Představte si následující situaci. Muž pravého Boha právě sdělil bodavé poselství králi Jeroboamovi, který v severním desetikmenném království Izraele zavedl uctívání telat. Král zuří. Svým mužům nařizuje, aby se posla zmocnili. Jehova však svého služebníka chrání. Ruka, kterou král ve zlosti napřáhl, okamžitě zázrakem uschne a oltář pro falešné uctívání se roztrhne. Jeroboamovo chování se náhle mění. Muže pravého Boha naléhavě žádá: „Obměkči, prosím, obličej Jehovy, svého Boha, a modli se v můj prospěch, aby mi byla uzdravena má ruka.“ Prorok se modlí a králova ruka je uzdravena. (1. Král. 13:1–6)

 4. (a) Proč byla králova nabídka opravdovou zkouškou věrné oddanosti? (b) Jak prorok odpověděl?

⁴ Jeroboam pak muži pravého Boha říká: „Pojď přece se mnou do domu a přijmi obživu a dovol mi dát ti dar.“ (1. Král. 13:7) Co teď prorok udělá? Měl by poté, co královi předal poselství odsouzení, jeho pohostinnost přijmout? (Žalm 119:113) Nebo by měl pozvání odmítnout, i když to vypadá, že král svého jednání lituje? Jeroboam si určitě může dovolit být ke svým přátelům štědrý. Pokud Boží prorok ve skrytu duše touží po hmotných věcech, králova nabídka pro něj pravděpodobně bude velkým pokušením. Prorok měl však od Jehovy příkaz: „Nebudeš jíst chléb ani pít vodu a nevrátíš se tou cestou, kterou jsi šel.“ A tak pevně a jasně odpovídá: „Kdybys mi dával polovinu svého domu, nešel bych s tebou a nejedl chléb a nepil vodu na tomto místě.“ A odchází z Betelu jinou cestou. (1. Král. 13:8–10) Co se z rozhodnutí proroka můžeme naučit o věrné oddanosti vycházející ze srdce? (Řím. 15:4)

‚Buďme spokojeni‘

 5. Jak se zkouškou věrné oddanosti může stát hmotařství?

⁵ Na první pohled to nemusí vypadat, že zkouškou věrné oddanosti by mohlo být hmotařství, ale je to tak. Opravdu důvěřujeme Jehovovu slibu, že nám poskytne to, co skutečně potřebujeme? (Mat. 6:33; Hebr. 13:5) Snažíme se za každou cenu získat některé z věcí, díky nimž je život pohodlnější a jež si v současné době nemůžeme dovolit, nebo se bez nich dokážeme obejít? (Přečti Filipanům 4:11–13.) Jsme někdy v pokušení vzdát se teokratických výsad, abychom získali to, po čem nyní toužíme? Je pro nás věrně oddaná služba Jehovovi tím nejdůležitějším v životě? Naše odpověď do značné míry závisí na tom, zda Bohu sloužíme celým srdcem. Apoštol Pavel napsal: „Je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností. Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Tim. 6:6–8)

 6. Jaké zdánlivě dobré dary nám mohou být nabídnuty a co nám pomůže rozhodnout se, zda je přijmeme?

⁶ Zaměstnavatel nám například může nabídnout povýšení s lepším platem a dalšími výhodami. Nebo možná přemýšlíme o tom, že bychom si vydělali víc peněz, kdybychom se přestěhovali do jiného místa nebo do cizí země. Na první pohled mohou takové možnosti vypadat jako požehnání od Jehovy. Neměli bychom však před tím, než se rozhodneme, prozkoumat své pohnutky? To nejdůležitější, o čem bychom měli přemýšlet, je otázka: ‚Jak toto rozhodnutí ovlivní můj vztah s Jehovou?‘

 7. Proč je důležité vykořenit hmotařské touhy?

⁷ Satanův systém se neúnavně snaží hmotařství propagovat. (Přečti 1. Jana 2:15, 16.) Ďáblovým cílem je zkazit naše srdce. Musíme si proto dávat pozor, abychom hmotařské touhy rozpoznali a vykořenili ze svého srdce. (Zjev. 3:15–17) Pro Ježíše nebylo těžké Satanovu nabídku všech království světa odmítnout. (Mat. 4:8–10) Varoval: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Luk. 12:15) Věrná oddanost nám pomůže, abychom se spoléhali na Jehovu, a ne sami na sebe.

Starý prorok ‚ho oklamal‘

 8. Jak byla věrná oddanost Božího proroka zkoušena?

⁸ Všechno by dobře dopadlo, kdyby prorok v cestě domů pokračoval. Netrvalo však dlouho a stál před další zkouškou. „V Betelu bydlel jistý starý prorok,“ říká Bible, „a tu vešli jeho synové a vyprávěli mu“, co všechno se ten den stalo. Když to starý muž slyšel, řekl jim, ať mu osedlají osla, aby mohl Božího proroka dohonit. Krátce nato ho našel, jak odpočívá pod velkým stromem. Řekl mu: „Pojď se mnou do domu a pojez chléb.“ Když muž pravého Boha pozvání odmítl, starý prorok mu odpověděl: „Jsem také prorok jako ty a mluvil ke mně anděl Jehovovým slovem a řekl: ‚Přiměj ho, aby se s tebou vrátil do tvého domu, aby pojedl chléb a napil se vody.‘“ Ale „klamal ho,“ říká Bible. (1. Král. 13:11–18)

 9. Co Písmo říká o těch, kdo podvádějí, a komu takoví lidé škodí?

⁹ Ať už pohnutkou toho starého muže bylo cokoli, lhal. Kdysi možná věrným Jehovovým prorokem byl. Teď však jednal podvodně. Písmo takové jednání ostře odsuzuje. (Přečti Přísloví 3:32.) Lidé, kteří podvádějí, škodí v duchovním ohledu nejen sobě, ale často i druhým.

Šel s tím starým mužem zpět

10. Jak Boží prorok reagoval na pozvání starého muže a jak to dopadlo?

¹⁰ Prorok z Judy měl lež starého muže prohlédnout. Mohl si položit otázku: ‚Kdyby mi Jehova chtěl dát nové pokyny, proč by posílal anděla k někomu jinému?‘ Mohl Jehovu požádat, aby mu to objasnil, ale Písmo nenaznačuje, že to udělal. Namísto toho s tím starým mužem „šel . . . zpět, aby pojedl chléb v jeho domě a napil se vody“. Jehova z toho neměl radost. Když se oklamaný prorok nakonec vydal do Judy, cestou ho usmrtil lev. To byl opravdu tragický konec jeho prorocké dráhy. (1. Král. 13:19–25)a

11. V čem je Achijáš vynikajícím příkladem?

¹¹ Naproti tomu prorok Achijáš, který byl poslán, aby pomazal Jeroboama za krále, zůstal věrný. V době, kdy už byl starý a slepý, k němu Jeroboam poslal svou manželku, aby se zeptala, zda se jejich nemocný syn uzdraví. Achijáš odvážně předpověděl, že dítě zemře. (1. Král. 14:1–18) K bohatému požehnání, které Achijáš obdržel, patřila i výsada mít podíl na Božím inspirovaném Slovu. Jeho spisy totiž později sloužily jako podklady k tomu, co sepsal kněz Ezra. (2. Par. 9:29)

12–14. (a) Jaké poučení můžeme získat z toho, co se stalo mladému prorokovi? (b) Uveďte, kdy je například nutné se modlit a brát vážně rady, které nám na základě Bible dávají starší.

¹² Bible neuvádí, proč se mladý prorok vrátil, aby jedl a pil s tím starým mužem, aniž se v té záležitosti obrátil na Jehovu. Možná to bylo tak, že starý muž mu řekl to, co chtěl mladý prorok slyšet. Co se z toho můžeme naučit? Musíme být pevně přesvědčeni o tom, že Jehovovy požadavky jsou oprávněné, a musíme být rozhodnuti se jimi řídit, ať nás potká cokoli.

¹³ Pokud jde o rady, někteří slyší jenom to, co slyšet chtějí. Uveďme si například tuto situaci: Zvěstovatel dostane nabídku zaměstnání, kterému by možná musel věnovat čas na úkor rodiny a duchovních činností. Požádá tedy křesťanského staršího o radu. Starší mu nejprve řekne, že to, jakým způsobem se po hmotné stránce postará o svou rodinu, za něj rozhodnout nemůže. Potom s ním probere určitá duchovní nebezpečí spojená s tím, kdyby takové zaměstnání přijal. Zapamatuje si bratr pouze to, co mu starší řekl na začátku jejich rozhovoru, nebo bude brát vážně také rady, které následovaly potom? Rozhodnutí, co je pro něj v duchovním ohledu nejlepší, bude muset samozřejmě udělat sám.

¹⁴ Uvažujme ještě o jiné situaci. Sestra se staršího zeptá, zda by měla odejít od svého nevěřícího manžela. Starší jí bezpochyby vysvětlí, že v otázce rozluky se musí rozhodnout sama. Poté s ní probere biblické rady, které se dané záležitosti týkají. (1. Kor. 7:10–16) Bude sestra věnovat náležitou pozornost tomu, o čem s ní starší mluvil, nebo se v podstatě už rozhodla, že svého manžela opustí? Bylo by moudré, kdyby se v té věci modlila a vzala v úvahu rady založené na Bibli.

Buďme skromní

15. Jaké poučení plyne z chyby Božího proroka?

¹⁵ Co se ještě můžeme naučit z chyby, kterou udělal prorok z Judy? V Příslovích 3:5 je řečeno: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění.“ Namísto toho, aby prorok stejně jako předtím spoléhal na Jehovu, tentokrát se spolehl na svůj úsudek. Tato chyba ho stála život a dobré jméno u Boha. Příběh tohoto proroka působivě zdůrazňuje, jak důležité je, abychom při službě Jehovovi byli skromní a věrně oddaní.

16, 17. Co nám pomůže, abychom Jehovovi zůstali věrně oddaní?

¹⁶ Sobecké sklony našeho srdce by nás mohly svést na špatnou cestu. „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání.“ (Jer. 17:9) Máme-li zůstat Jehovovi věrně oddaní, musíme stále tvrdě pracovat na tom, abychom se zbavili rysů staré osobnosti, která má sklon k domýšlivosti a spoléhání se na sebe. A musíme si obléci novou osobnost, „jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Přečti Efezanům 4:22–24.)

¹⁷ „Moudrost je u skromných,“ čteme v Příslovích 11:2. Když projevujeme skromnost tím, že spoléháme na Jehovu, pomáhá nám to vyhnout se vážným chybám. Náš úsudek může být snadno pokřiven ztrátou odvahy. (Přísl. 24:10) Nebo se může stát, že nás určitý druh svaté služby začne unavovat a začneme si myslet, že jsme toho za ta léta udělali už dost a že je na čase, aby štafetu převzali jiní. Anebo možná zatoužíme žít „normálně“. Své srdce však střežíme tím, že se ‚silně namáháme‘ a ‚vždy máme hojnost práce v Pánově díle‘. (Luk. 13:24; 1. Kor. 15:58)

18. Co můžeme udělat, když nevíme, jak se rozhodnout?

¹⁸ Někdy jsme možná v situaci, kdy musíme udělat závažné rozhodnutí, přičemž to, k čemu je správné se přiklonit, není vždycky zcela zřejmé. Budeme v pokušení vzít věci do svých rukou? Kdykoli se do takové situace dostaneme, bylo by moudré prosit Jehovu o pomoc. „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře,“ je zapsáno u Jakuba 1:5. Náš nebeský Otec nám poskytne svatého ducha, kterého potřebujeme k tomu, abychom se dokázali rozhodnout správně. (Přečti Lukáše 11:9, 13.)

Buďme rozhodnuti zůstat věrně oddaní

19, 20. K čemu bychom měli být rozhodnuti?

¹⁹ Poté, co se Šalomoun odvrátil od pravého uctívání, Boží služebníci zažívali náročné období, kdy jejich věrná oddanost byla vystavena těžkým zkouškám. Skutečností je, že mnozí se v různých ohledech dopustili kompromisu. Někteří však věrnou oddanost Jehovovi zachovali.

²⁰ Každý den stojíme před různými situacemi a rozhodnutími, které jsou zkouškou naší věrné oddanosti Bohu. I my se však můžeme prokázat jako věrní. Zůstaňme věrně oddaní, a to tím, že budeme mít sjednocené srdce. Můžeme mít naprostou důvěru, že Jehova bude svým věrně oddaným služebníkům i nadále žehnat. (2. Sam. 22:26)

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Proč bychom měli ze svého srdce vykořenit hmotařské touhy?

• Co nám pomůže zůstat Jehovovi věrně oddaní?

• Jak nám v tom, abychom Bohu zůstali věrně oddaní, pomůže skromnost?

[Obrázky na straně 9]

Je pro vás těžké odolávat pokušení?

[Obrázky na straně 10]

Vezmete v úvahu radu založenou na Bibli a budete o ní v modlitbě uvažovat?