Apoštolští Otcové — Opravdu šli ve stopách apoštolů?

UŽ ZAČÁTKEM druhého století n. l. bylo zřejmé, že se čisté vody křesťanské pravdy kalí falešnými naukami. Přesně podle inspirovaného proroctví došlo k tomu, že po smrti apoštolů někteří křesťané opustili pravdu a obrátili se k „mýtům“. (2. Timoteovi 4:3, 4, poznámka pod čarou) Jan, poslední žijící apoštol, asi v roce 98 n. l. varoval před klamnými naukami i před lidmi, kteří se věrné křesťany „pokoušejí zavést na scestí“. (1. Jana 2:26; 4:1, 6)

Zanedlouho se objevili na scéně muži, kteří se stali známými jako apoštolští Otcové. Jaký postoj zaujali k mylným náboženským představám? Dbali výstrahy, kterou dal pod božskou inspirací apoštol Jan?

Kdo byli tito muži?

Výrazem „apoštolští Otcové“ jsou označováni ti autoři náboženských spisů, kteří možná znali některého z Ježíšových apoštolů nebo byli vyučováni těmi, kdo se od apoštolů učili. Obecně lze říci, že tito muži žili od konce prvního do poloviny druhého století n. l.a Patřil k nim Klement Římský, Ignatios z Antiochie, Papiás z Hierapole a Polykarpos ze Smyrny. Ve stejném období napsali nejmenovaní autoři spisy známé jako Didaché, List Barnabášův, Umučení Polykarpovo a druhý dopis Klementův.

V dnešní době je obtížné posoudit, jak dalece nauky apoštolských Otců odpovídaly Ježíšovu učení. Tito muži se bezpochyby snažili udržovat anebo prosazovat určitou formu křesťanství. Odsuzovali modlářství a volné mravy. Věřili, že Ježíš je Boží Syn a že byl vzkříšen. Nedokázali však zabránit přílivu odpadlictví, a někteří k němu dokonce sami přispěli.

Nedůležité změny?

Některé proudy raného „křesťanského“ myšlení se od učení Krista a jeho apoštolů ve skutečnosti odchýlily. Například pokud jde o Pánovu večeři, které se také říká Poslední večeře, autor Didaché radil podávat víno dříve než chléb, což je opačné pořadí ve srovnání s postupem, který zavedl Ježíš. (Matouš 26:26, 27) Tento autor také napsal, že tam, kde není možné provést křest ponořením, stačí hlavu křtěnce polít vodou. (Marek 1:9, 10; Skutky 8:36, 38) Tentýž spis křesťany vybízí, aby dodržovali různé obřady, jako například povinný půst dvakrát týdně a odříkávání modlitby Otčenáš přesně třikrát denně. (Matouš 6:5–13; Lukáš 18:12)

Ignatios učil, že křesťanský sbor by měl být zorganizován novým způsobem, přičemž „na místě Božím“ by předsedal jen jeden biskup. Ten by měl autoritu nad mnoha kněžími. Takové myšlenky jen umožňovaly další příliv nebiblických nauk. (Matouš 23:8, 9)

Zveličování, mučednictví a modlářství

Někteří apoštolští Otcové začali křesťanské učení zveličovat, a tím se nechali unášet dál a dál od pravdy. Papiás po pravém učení dychtil a odvolával se na Křesťanská řecká písma. Zároveň však věřil, že v době předpověděné Kristovy Tisícileté vlády bude vinná réva mít 10 000 větví a každá větev 10 000 větviček a každá větvička 10 000 výhonků a každý výhonek 10 000 hroznů a každý hrozen 10 000 bobulí a každá bobule vydá 1 000 litrů vína.

Polykarpos byl ochoten raději zemřít mučednickou smrtí, než by se zřekl své křesťanské víry. Údajně byl poučován apoštoly a jinými muži, kteří znali Ježíše, citoval z Bible a zdá se, že se snažil žít podle křesťanských zásad.

Někteří jeho současníci mu však byli natolik oddáni, že to hraničilo s modlářstvím. Ve spisu Umučení Polykarpovo se uvádí, že po jeho smrti se „věrní“ dychtivě snažili získat jeho ostatky. Jeho kosti pro ně byly „vzácnější nad drahé kameny a cennější nad zlato“. Je zřejmé, že vlny otrávené vody stoupaly.

Apokryfní texty

Někteří apoštolští Otcové se na mimobiblické texty dívali tak, jako by byly inspirované. Například Klement Římský citoval z apokryfních spisů Kniha moudrosti a Júdit. Autor Listu Polykarpova se odvolával na spis Tóbit – Tóbijáš, aby podepřel názor, že dávání almužen má moc zachránit dárce od smrti.

Prostřednictvím nepravých evangelií se ve druhém století n. l. šířily neautentické zprávy o Ježíšově životě a Otcové jim často věřili. Například Ignatios citoval z takzvaného Evangelia Židů. A o Klementu Římském v jednom zdroji čteme: „Zdá se, že Klement znal Krista ne prostřednictvím evangelií, ale prostřednictvím nekanonických spisů.“

Příliv omylů

Ve snaze vysvětlovat křesťanskou víru se tito muži uchylovali k bájím, mystickým představám a filozofiím, a tak otevřeli cestu přílivu omylů. Například Klement poukazoval na mytický příběh o Fénixovi a tvrdil, že to je důkaz pro vzkříšení. Bájný pták Fénix údajně povstával ze svého popela, a v egyptské mytologii byl spojován s uctíváním slunce.

Jiným pisatelem, který překrucoval biblickou pravdu, byl autor Listu Barnabášova. Učil, že mojžíšský Zákon je pouhou alegorií. Čistá zvířata, tedy ta, která přežvykují a mají rozpolcená kopyta, podle jeho názoru představují lidi, kteří Boží Slovo „přežvykují“ neboli o něm uvažují. Autor říkal, že rozpolcené kopyto symbolizuje spravedlivého člověka, který „chodí v tomto světě“, ale zároveň se těší na život v nebi. Takové výklady nejsou založeny na Písmu. (3. Mojžíšova 11:1–3)

Svědectví apoštola Jana

V prvním století apoštol Jan varoval: „Milovaní, nevěřte každému inspirovanému výroku, ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha, protože do světa vyšlo mnoho falešných proroků.“ (1. Jana 4:1) Tato slova byla opravdu vhodná.

Koncem prvního století už bylo mnoho takzvaných křesťanů, kteří opustili učení Ježíše a jeho apoštolů. Apoštolští Otcové se stoupajícímu přílivu odpadlictví nejen nepostavili na odpor, ale dokonce se jím nechali unášet. Biblickou pravdu smísili s odpadlickými naukami. O takových lidech apoštol Jan řekl: „Žádný, kdo se tlačí dopředu a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha.“ (2. Jana 9) Pro každého, kdo upřímně hledá biblickou pravdu, tato inspirovaná výstraha byla a stále je křišťálově jasná.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 29]

Někteří apoštolští Otcové, k nimž patřil Klement, se ve svých spisech odvolávali na báje, mystické představy a filozofie

[Obrázek na straně 28]

Polykarpos byl ochoten zemřít mučednickou smrtí

[Podpisek]

The Granger Collection, New York