„Buďte pokojní vůči všem lidem“

„Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (ŘÍM. 12:18)

1, 2. (a) Jaké varování dal Ježíš svým následovníkům? (b) Kde můžeme najít rady, jak reagovat na odpor?

JEŽÍŠ své následovníky varoval, že ze strany světa se budou setkávat s odporem, a večer před svou smrtí vysvětlil proč. Apoštolům řekl: „Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19)

² To, že jsou Ježíšova slova pravdivá, z vlastní zkušenosti věděl apoštol Pavel. Ve druhém dopise adresovaném svému mladému spolupracovníku Timoteovi napsal: „Ty jsi . . . věrně následoval mé učení, mou životní dráhu, můj záměr, mou víru, mou trpělivost, mou lásku, mou vytrvalost, má pronásledování, má utrpení.“ Potom dodal: „Vskutku všichni ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Tim. 3:10–12) Ve 12. kapitole dopisu, který Pavel poslal do Říma, dal tamějším křesťanům moudré rady, jak by měli na odpor reagovat. Vzhledem k tomu, že žijeme v čase konce, jeho slova mohou být pomocí i pro nás.

„Opatřujte znamenité věci“

3, 4. Jak je možné radu v Římanům 12:17 uplatňovat (a) v nábožensky rozdělené domácnosti? (b) vůči sousedům?

³ Přečti Římanům 12:17. Pavel vysvětlil, že když se setkáme s nepřátelstvím, neměli bychom oplácet stejnou mincí. Držet se jeho rady je zvláště důležité v nábožensky rozdělené domácnosti. Křesťan musí odolávat pokušení, aby na nelaskavý výrok či skutek svého partnera reagoval stejně. ‚Odplácet zlé zlým‘ nevede k ničemu dobrému. Naopak, celá situace se tím jen zhorší.

⁴ Pavel proto doporučil: „Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí.“ Pokud křesťanka jedná laskavě, přestože manžel má negativní poznámky kvůli její víře, může tím předejít hádce. (Přísl. 31:12) Carlos, který nyní slouží v betelu, vypráví, jak jeho maminka překonávala silný odpor svého manžela tím, že byla neustále laskavá a dobře se starala o domácnost. „Nám dětem kladla na srdce, abychom s tatínkem vždycky jednali uctivě. Trvala na tom, abych s ním hrával pétanque. Sice to nebyla moje oblíbená hra, ale jemu to pokaždé zlepšilo náladu.“ Carlosův otec nakonec začal studovat Bibli a dal se pokřtít. Svědkové Jehovovi opatřují „znamenité věci před zraky všech lidí“ také tím, že poskytnou praktickou pomoc svým sousedům, které postihla přírodní katastrofa. Často se tak podaří překonat jejich předsudky.

Odpor zmírněný ‚žhavými uhly‘

5, 6. (a) Jak můžeme obrazně navršit „žhavé uhly“ na hlavu svého nepřítele? (b) Vyprávějte místní zkušenost, z níž je patrné, že uplatňování rady v Římanům 12:20 může přinést dobré výsledky.

⁵ Přečti Římanům 12:20. Při psaní slov uvedených v tomto verši Pavel nepochybně čerpal z toho, co je zapsáno v Příslovích 25:21, 22: „Jestliže ten, kdo tě nenávidí, je hladový, dej mu najíst chléb, a je-li žíznivý, dej mu napít vodu, neboť shrabuješ na jeho hlavu uhly, a Jehova sám tě odmění.“ Vezmeme-li v úvahu Pavlovy rady ve 12. kapitole Římanům, měl asi stěží na mysli to, že máme odpůrce potrestat nebo zahanbit. Zdá se, že slova v Příslovích, stejně jako Pavlova slova v dopise Římanům, poukazují na starověkou metodu tavení rudy. Anglický učenec Charles Bridges, který žil v 19. století, napsal: „Nepoddajný kov obklopte zdola i shora; nestačí, abyste ho jen položili na oheň, ale navršte na něho žhavé uhly. Jen málokteré srdce je tak tvrdé, aby ho neobměkčila moc trpělivé, obětavé a vřelé lásky.“

⁶ „Žhavé uhly“ neboli laskavé skutky mohou na srdce odpůrců zapůsobit, a snad i roztavit jejich nepřátelství. Takové skutky mohou vést k tomu, že lidé budou Jehovovým služebníkům a biblickému poselství příznivěji nakloněni. Apoštol Petr napsal: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.“ (1. Petra 2:12)

„Buďte pokojní vůči všem lidem“

 7. Co je pokoj, který Kristus zanechává svým učedníkům, a k čemu by nás měl podněcovat?

⁷ Přečti Římanům 12:18. Během poslední noci, kdy byl Ježíš se svými apoštoly, jim řekl: „Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj.“ (Jan 14:27) Pokoj, který Kristus zanechává svým učedníkům, je vnitřní klid vyplývající z vědomí, že Jehova Bůh a jeho Syn je milují a schvalují. Tento vnitřní pokoj by nás měl podněcovat k tomu, abychom s druhými lidmi jednali pokojně. Praví křesťané jsou těmi, kdo pokoj milují a také ho působí. (Mat. 5:9, ppč.)

 8. Jak můžeme působit pokoj v rodině a ve sboru?

⁸ Působit pokoj v rodině může zahrnovat například to, že neshody urovnáváme tak rychle, jak jen to jde, místo abychom dovolili, aby se situace vyhrotila. (Přísl. 15:18; Ef. 4:26) Totéž platí v křesťanském sboru. To, že usilujeme o pokoj, souvisí podle slov apoštola Petra s tím, že ovládáme svůj jazyk. (1. Petra 3:10, 11) V podobném duchu se vyjádřil i Jakub. Nejprve dal důraznou radu, která se týkala zneužívání jazyka a toho, že je nutné vyvarovat se žárlivosti a svárlivosti, a potom napsal: „Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká. Nadto semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kdo působí pokoj.“ (Jak. 3:17, 18)

 9. Když se snažíme být „pokojní vůči všem lidem“, co bychom měli mít na mysli?

⁹ Slova v Římanům 12:18 Pavel vztahuje nejen na rodinu a sbor. Říká, že bychom měli být „pokojní vůči všem lidem“. Mezi ně patří i naši sousedé, spolupracovníci, spolužáci a lidé, s nimiž se setkáváme v kazatelské službě. Pavel však tuto radu doplňuje slovy: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás.“ Být „pokojní vůči všem“ tedy znamená, že pro zachování pokoje máme dělat všechno, co je v rozumné míře možné, ale neměli bychom zajít tak daleko, že bychom porušovali Boží spravedlivé zásady.

Pomsta patří Jehovovi

10, 11. V jakém smyslu ‚dáváme místo zlobě‘ a proč je to správné?

¹⁰ Přečti Římanům 12:19. Dokonce i s těmi, kdo naší činnosti a našemu poselství „nejsou příznivě nakloněni“, a to včetně přímých odpůrců, musíme stále jednat „s mírností“ a musíme se „ovládat . . . za zlých okolností“. (2. Tim. 2:23–25) Pavel dal křesťanům radu, aby se nemstili, ale ‚dali místo zlobě‘. Čí zlobu měl na mysli? Jistě nemluvil o tom, že bychom to měli být my, kdo má dát volný průchod svému hněvu. Zjevně máme dát místo Boží zlobě. Uvědomujeme si, že vykonání pomsty není na nás. Žalmista napsal: „Zanech hněvu a opusť vztek; nerozpaluj se, jen abys činil zlo.“ (Žalm 37:8) A Šalomoun nabádal: „Neříkej: ‚Odplatím se zlem!‘ Doufej v Jehovu, a on tě zachrání.“ (Přísl. 20:22)

¹¹ Jestliže nám odpůrci ubližují, je moudré nechat na Jehovovi, zda takové jednání potrestá a případně kdy. To, že měl Pavel na mysli Jehovovu zlobu, vyplývá ze slov, která dodal: „Je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Srovnej 5. Mojžíšovu 32:35.) Kdybychom se snažili pomstít sami, bylo by to opovážlivé. Brali bychom tak do svých rukou něco, co si Jehova vyhradil jen pro sebe. Navíc bychom tím dávali najevo, že nemáme důvěru v jeho slib: „Já oplatím.“

12. Kdy a jakým způsobem se zjeví Jehovova zloba?

¹² V úvodu svého dopisu Římanům Pavel napsal: „Boží zloba se . . . zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří nespravedlivě potlačují pravdu.“ (Řím. 1:18) Jehovova zloba se zjeví z nebe ve ‚velkém soužení‘ prostřednictvím Ježíše. (Zjev. 7:14) To bude „důkaz Božího spravedlivého soudu“, jak Pavel vysvětlil v jiném inspirovaném dopise. Napsal: „Přitom se bere v úvahu, že je od Boha spravedlivé, aby oplatil soužením těm, kdo vám působí soužení, ale vám, kdo trpíte soužení, úlevou spolu s námi při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni, až uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši.“ (2. Tes. 1:5–8)

„Přemáhej zlo dobrem“

13, 14. (a) Proč nejsme překvapeni, když se setkáme s odporem? (b) Jak můžeme svým pronásledovatelům žehnat?

¹³ Přečti Římanům 12:14, 21. Máme plnou důvěru v to, že Jehova své sliby splní, a proto můžeme napnout všechny své síly a věnovat se úkolu, který nám svěřil — ‚po celé obydlené zemi kázat dobrou zprávu o království‘. (Mat. 24:14) Počítáme s tím, že tato křesťanská činnost vyvolá hněv našich nepřátel. Ježíš nás totiž varoval: „Budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu.“ (Mat. 24:9) Když se tedy setkáme s odporem, nejsme překvapeni ani zastrašeni. Apoštol Petr napsal: „Milovaní, nebuďte zmateni požárem mezi vámi, který se vám děje jako zkouška, jako by vás postihlo něco podivného. Naopak, dál se radujte, pokud jste podílníky na Kristových utrpeních.“ (1. Petra 4:12, 13)

¹⁴ Místo abychom ke svým pronásledovatelům pociťovali nenávist, snažíme se je vyučovat, protože si uvědomujeme, že někteří z nich možná jednají v nevědomosti. (2. Kor. 4:4) Řídíme se Pavlovou radou: „Nadále žehnejte těm, kdo vás pronásledují; žehnejte a neproklínejte.“ (Řím. 12:14) Jedním způsobem, jak odpůrcům můžeme žehnat, je modlit se za ně. Ježíš ve svém Kázání na hoře řekl: „Milujte dál své nepřátele, čiňte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás urážejí.“ (Luk. 6:27, 28) Apoštol Pavel z vlastní zkušenosti věděl, že pronásledovatel se může stát věrným Kristovým učedníkem a horlivým služebníkem Jehovy. (Gal. 1:13–16, 23) V jiném dopise napsal: „Když je nám spíláno, žehnáme; když jsme pronásledováni, odoláváme; když jsme tupeni, snažně prosíme.“ (1. Kor. 4:12, 13)

15. Co je tím nejúčinnějším způsobem, jak můžeme přemáhat zlo dobrem?

¹⁵ Pravý křesťan si proto bere k srdci závěrečný verš 12. kapitoly dopisu Římanům: „Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ Původcem veškerého zla je Satan Ďábel. (Jan 8:44; 1. Jana 5:19) Ve vidění Ježíš apoštolu Janovi odhalil, že jeho pomazaní bratři „zvítězili nad [Satanem] kvůli krvi Beránka a kvůli slovu svého svědectví“. (Zjev. 12:11) Z Ježíšových slov je vidět, že nejúčinnějším způsobem, jak ‚přemáhat zlo dobrem‘ — tedy vítězit nad Satanem a jeho zlým vlivem, který uplatňuje nad současným systémem věcí —, je kázat dobrou zprávu o Království.

„Radujte se z naděje“

16, 17. Co jsme se z 12. kapitoly dopisu Římanům naučili o tom, (a) jak bychom měli využívat svůj život? (b) jak bychom měli jednat ve sboru? (c) jak bychom se měli chovat k těm, kdo jsou vůči nám nepřátelští?

¹⁶ V krátké úvaze o 12. kapitole Pavlova dopisu křesťanům v Římě jsme si připomněli mnoho důležitých myšlenek. Co všechno jsme se dozvěděli? Jakožto zasvěcení Jehovovi služebníci bychom měli přinášet oběti. Pod působením svatého ducha je přinášíme ochotně, protože jsme se díky své síle rozumu přesvědčili, že je to Boží vůle. Jsme zaníceni duchem a horlivě využíváme své dary. Při naší službě jsme pokorní a skromní, přičemž děláme, co je v našich silách, abychom zachovávali křesťanskou jednotu. Jsme pohostinní a soucitní.

¹⁷ Ve 12. kapitole Římanům najdeme také mnoho rad, jak reagovat na odpor. Neměli bychom oplácet stejnou mincí. Odpor bychom měli zmírňovat laskavými skutky. V co největší míře, aniž bychom porušovali biblické zásady, bychom se měli snažit být pokojní vůči všem lidem. To platí v rodině, ve sboru, v sousedských vztazích, v zaměstnání, ve škole a v kazatelské službě. I když se setkáváme s otevřeným nepřátelstvím, děláme, co můžeme, abychom přemáhali zlo dobrem, a přitom máme na mysli to, že pomsta patří Jehovovi.

18. Které tři vybídky jsou uvedeny v Římanům 12:12?

¹⁸ Přečti Římanům 12:12. Kromě všech těchto moudrých, praktických rad Pavel dal ještě tři vybídky. Jelikož nic z toho, o čem se píše ve 12. kapitole dopisu Římanům, bychom nemohli dělat bez Jehovovy pomoci, Pavel nám radí, abychom ‚vytrvávali v modlitbě‘. Díky tomu se budeme moci držet jeho dalšího pokynu, totiž abychom ‚snášeli soužení‘. Také se musíme v myšlenkách stále zaměřovat na krásnou budoucnost, kterou nám Jehova slíbil, a ‚radovat se z naděje‘ na věčný život, ať už v nebi, nebo na zemi.

Pro zopakování

• Jak bychom měli reagovat na odpor?

• Vůči komu bychom měli být pokojní a jak bychom to měli dělat?

• Proč bychom pomstu neměli brát do svých rukou?

[Obrázek na straně 8]

Praktická pomoc může vést k tomu, že naši sousedé překonají své předsudky

[Obrázek na straně 9]

Snažíš se působit ve sboru pokoj?