Pravého Boha uctívejme horlivě
„Žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ (MAT. 9:37)
1. Jak reagujeme, když potřebujeme dokončit naléhavý úkol?
KDYŽ tvůj spolupracovník potřebuje, abys co nejdříve věnoval pozornost nějakému dokumentu, možná na něj napíše „NALÉHAVÉ!“. Když tě někdo zastaví cestou na důležitou schůzku, možná mu řekneš: „Promiň, spěchám, je to naléhavé.“ Jestliže máme udělat něco důležitého a čas se krátí, jsme v napětí, hladina adrenalinu stoupá a my se ze všech sil snažíme to stihnout.
2. Co je dnes tím nejdůležitějším úkolem pravých křesťanů?
2 Pro pravé křesťany dnes není nic naléhavějšího než to, aby kázali dobrou zprávu o Království a činili učedníky z lidí ze všech národů. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Marek ve svém evangeliu citoval Ježíšova slova, že toto dílo musí být vykonáno „nejprve“, tedy dříve než přijde konec. (Mar. 13:10) Ježíš také řekl: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ Je pochopitelné, že žeň nepočká. Úrodu je potřeba sklidit ve vymezeném čase. (Mat. 9:37)
3. Jak mnozí bratři a sestry reagují na to, že je naléhavě zapotřebí kázat?
3 Vzhledem k tomu, že kazatelská činnost je tak důležitá, je nezbytné věnovat jí co nejvíce času, energie a pozornosti. Právě to mnozí dělají a zaslouží si za to pochvalu. Někteří si zjednodušili život, aby mohli sloužit jako průkopníci, misionáři nebo členové rodiny betel. Takoví bratři a sestry se rozhodně nenudí. Přinášejí mnoho obětí a vyrovnávají se s mnoha náročnými situacemi. Vidíme však, že jim Jehova bohatě žehná a máme z toho radost. (Přečti Lukáše 18:28–30.) Jiní naši spoluvěřící v celodobé službě být nemohou. Přesto kazatelské a vyučovací činnosti věnují tolik času, kolik jim okolnosti dovolují. K tomu patří i čas, který tráví vyučováním svých dětí. (5. Mojž. 6:6, 7)
4. Jak by se mohlo stát, že kazatelskou činnost bychom už nepovažovali za tak naléhavou?
4 Jak jsme si ukázali, to, že je nějaký úkol naléhavý, je obvykle dáno tím, že musí být vykonán ve vymezeném čase. Existuje mnoho biblických i historických důkazů, které potvrzují, že žijeme v čase konce. (Mat. 24:3, 33; 2. Tim. 3:1–5) Přesto žádný člověk neví, kdy přesně konec přijde. Když Ježíš mluvil o ‚znamení závěru systému věcí‘, řekl: „O tom dni a hodině neví nikdo, ani nebeští andělé, ani Syn, ale pouze Otec.“ (Mat. 24:36) Trvale považovat kazatelskou činnost za naléhavou by proto mohlo být obtížné, zvláště když se jí člověk věnuje už mnoho let. (Přísl. 13:12) Stává se ti někdy, že ztrácíš pocit naléhavosti? Co ti může pomoci, abys službu, kterou nám Jehova Bůh a Ježíš Kristus svěřili, stále považoval za naléhavou?
Přemýšlejme o Ježíšovi, našem vzoru
5. Jak Ježíš dával najevo, že službu považuje za naléhavou?
5 Ze všech Božích služebníků, kteří svým životem dávali najevo, že službu pro Jehovu považují za naléhavou, je tím největším příkladem Ježíš Kristus. Jedním důvodem, proč službu považoval za naléhavou, bylo to, že na ni měl pouze tři a půl roku. Přesto pro pravé uctívání udělal víc než kdokoli jiný. Dával lidem na vědomí jméno svého Otce a jeho záměr, kázal dobrou zprávu o Království, odhaloval pokrytectví a falešné nauky náboženských vůdců a zastával se Jehovovy svrchovanosti, i když kvůli tomu nakonec musel zemřít. Neúnavně cestoval po celé Palestině, vyučoval lidi, pomáhal jim a léčil je. (Mat. 9:35) Nikdo nikdy nevykonal tolik v tak krátkém čase. Ježíš se ve službě pro Jehovu namáhal víc než kdokoli jiný. (Jan 18:37)
6. Co bylo prvořadým důvodem, proč se Ježíš neúnavně věnoval službě?
6 Co Ježíše podněcovalo k tomu, že se službě věnoval tak neúnavně? Znal Jehovův časový plán zapsaný v Danielově proroctví, a tak věděl, kolik času na svou službu má. (Dan. 9:27) Jeho pozemská služba měla skončit „v polovině týdne“, tedy za tři a půl roku. Krátce po svém triumfálním příjezdu do Jeruzaléma na jaře roku 33 n. l. Ježíš řekl: „Přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven.“ (Jan 12:23) Ačkoli Ježíš věděl, že zakrátko bude muset zemřít, nedovolil, aby otázka času byla prvořadým důvodem, proč se ve službě namáhat. Tím prvořadým důvodem byla touha každou příležitost využít k tomu, aby konal vůli svého Otce a projevoval lásku lidem. Právě láska ho podněcovala k tomu, aby shromažďoval učedníky, školil je a posílal je kázat. Měli totiž pokračovat v činnosti, kterou zahájil, a měli dokonce vykonat „skutky větší“ než on. (Přečti Jana 14:12.)
7, 8. Proč Ježíš zasáhl proti prodavačům a směnárníkům a co toto jeho jednání připomnělo učedníkům?
7 Zamysleme se nad jednou událostí z Ježíšova života, která jasně svědčí o jeho horlivosti. Došlo k ní na počátku jeho služby, v období Pasachu roku 30 n. l. Tehdy Ježíš přišel se svými učedníky do Jeruzaléma a v chrámu uviděl „prodavače skotu a ovcí a holubic a směnárníky na jejich místech“. Co udělal a jak to zapůsobilo na jeho učedníky? (Přečti Jana 2:13–17.)
8 Ježíšovo jednání učedníkům připomnělo prorocká slova žalmisty Davida: „Strávila mě . . . naprostá horlivost pro tvůj dům.“ (Žalm 69:9) Tím, že Ježíš zasáhl proti prodavačům a směnárníkům, vystavil se velkému nebezpečí. Za obchodními praktikami, které vynášely velký zisk, totiž stáli chrámoví úředníci, mimo jiné kněží a znalci Zákona. Svým rázným zásahem do jejich hanebného obchodování se Ježíš vlastně postavil proti tehdejšímu náboženskému uspořádání. Učedníci jasně poznali, že projevil ‚horlivost pro Boží dům‘ neboli pro pravé uctívání.
Co je to horlivost?
9. Co to znamená horlivost?
9 Horlivost je dychtivost a horoucí zájem, s nímž člověk o něco usiluje. Synonymem jsou slova jako zanícení, zápal nebo nadšení. Tyto výrazy Ježíšovu službu charakterizují velmi výstižně. V jednom překladu Bible zní Žalm 69:9 takto: „Má oddanost tvému domu, ó Bože, hoří ve mně jako oheň.“ (Today’s English Version) Je zajímavé, že v některých východních jazycích je výraz horlivost složen ze dvou částí, které doslova znamenají „horoucí srdce“. Není divu, že když učedníci viděli Ježíšovo jednání v chrámu, připomněli si Davidova slova. Čím to ale bylo, že Ježíšovi obrazně řečeno hořelo srdce?
10. V jakém významu je v Bibli použito slovo „horlivost“?
10 Slovo „horlivost“ v Davidově žalmu je odvozeno z hebrejského výrazu, který se na jiných místech v Bibli často překládá jako „žárlivý“ nebo „žárlivost“. V Překladu nového světa je toto slovo někdy překládáno jako „vyžadující výlučnou oddanost“. (Přečti 2. Mojžíšovu 20:5; 34:14; Jozua 24:19.) Jeden biblický slovník o tomto hebrejském výrazu říká: „Často je používán v souvislosti se vztahem mezi manželem a manželkou. . . . Stejně jako je žárlivost manžela nebo manželky silným projevem výlučného práva, Bůh si dělá právoplatný nárok na ty, kdo jsou jeho výlučným vlastnictvím.“ Horlivost v biblickém smyslu je tedy více než zanícení nebo nadšení, které projevují například mnozí sportovní fanoušci. Davidova horlivost byla pozitivní žárlivostí — byla to neochota tolerovat soupeření nebo pohanu a pocit silného nutkání hájit dobré jméno nebo napravit křivdu.
11. Především proč se Ježíš usilovně namáhal?
11 Učedníci si Davidova slova správně propojili s Ježíšovým jednáním v chrámu. Ježíš se usilovně namáhal nejen proto, že jeho služba byla časově omezená, ale také proto, že byl horlivý neboli žárlivý pro jméno svého Otce a pro pravé uctívání. Když viděl, jak druzí haní Boží jméno a rouhají se mu, oprávněně projevil horlivost neboli žárlivost, a situaci napravil. Když viděl, jak náboženští vůdci utlačují a vykořisťují pokorné lidi, horlivost ho podněcovala, aby jim přinášel útěchu a aby utlačující náboženské vůdce důrazně odsoudil. (Mat. 9:36; 23:2, 4, 27, 28, 33)
Pravého Boha uctívejme horlivě
12, 13. Jak se náboženští vůdci křesťanstva stavějí (a) k Božímu jménu? (b) k Božímu Království?
12 Dnes je náboženská situace podobná, ne-li ještě horší, než byla v době Ježíše. Ukažme si to na dvou příkladech. Když Ježíš své následovníky učil, jak se modlit, na první místo dal prosbu: „Ať je posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9) Záleží náboženským vůdcům — především duchovenstvu křesťanstva — na tom, aby lidé znali Boží jméno, a vedou je k tomu, aby toto jméno posvěcovali neboli měli v úctě? Právě naopak. Pravdu o Bohu zkreslují takovými falešnými naukami, jako je Trojice, nesmrtelnost lidské duše nebo peklo. Následkem toho se lidem zdá, že Bůh je tajemný, nepochopitelný, krutý, a dokonce sadistický. Kromě toho, náboženští vůdci dělají Bohu hanbu svými skandály a pokrytectvím. (Přečti Římanům 2:21–24.) Navíc se ze všech sil snaží zatajit Boží jméno, a proto ho dokonce odstranili ze svých překladů Bible. Tak lidem brání v tom, aby se k Bohu přiblížili a vytvořili si k němu osobní vztah. (Jak. 4:7, 8)
13 Ježíš své následovníky učil, aby se modlili také o Boží Království. Řekl: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:10) Náboženští vůdci křesťanstva tuto modlitbu sice často opakují, ale současně lidi nabádají, aby podporovali politické nebo jiné lidské instituce. Kromě toho se dívají pohrdavě na ty, kdo se snaží o Božím Království kázat. Kvůli tomu všemu mnozí z těch, kdo tvrdí, že jsou křesťané, o Božím Království nemluví a už v něj ani nevěří.
14. Jak duchovenstvo křesťanstva snižuje hodnotu Božího Slova?
14 V modlitbě k Bohu Ježíš jasně prohlásil: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) A než opustil pozemskou scénu, řekl, že ustanoví ‚věrného a rozvážného otroka‘, který bude jeho následovníkům poskytovat duchovní pokrm. (Mat. 24:45) Vůdci křesťanstva tvrdí, že jsou správci Božího Slova. Prokázali však, že jsou svému Pánovi věrní? Ne. To, co je zapsáno v Bibli, často označují za báje a mýty. Místo aby své ovečky duchovně sytili a přinášeli jim tak útěchu a poučení, lechtají uši věřících lidskými filozofiemi. Kromě toho snižují Boží mravní měřítka, aby se zalíbili těm, kdo vyznávají takzvanou novou morálku. (2. Tim. 4:3, 4)
15. Jak na tebe působí to, co duchovní napáchali ve jménu Boha?
15 Vzhledem k tomu, co všechno v průběhu dějin křesťanstvo ve jménu Boha napáchalo, mnozí upřímní lidé jsou náboženstvím zklamáni nebo víru v Boha a v Bibli úplně ztratili. Stali se obětí Satana a jeho ničemného systému věcí. Když vidíš, že se takové věci dějí, nebo o nich slyšíš, jak to na tebe působí? Když vidíš, že druzí haní Jehovovo jméno a rouhají se mu, nepodněcuje tě to snad, abys dělal vše, co je v tvých silách, a snažil se uvést to na pravou míru? Když vidíš, jak jsou upřímní a poctiví lidé klamáni a vykořisťováni, nepociťuješ touhu je utěšit? Lidí, kteří byli „sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“, bylo Ježíšovi nejen líto, ale také pro ně něco udělal — „začal je vyučovat mnoha věcem“. (Mat. 9:36; Mar. 6:34) Máme pádné důvody pro to, abychom Jehovu uctívali stejně horlivě jako Ježíš.
16, 17. (a) Co by nás mělo podněcovat k tomu, abychom se ve službě usilovně namáhali? (b) O čem pojednává následující článek?
16 Jsme-li ve službě horliví, získávají pro nás hlubší smysl slova apoštola Pavla zapsaná v 1. Timoteovi 2:3, 4. (Přečti.) Ve službě se usilovně namáháme nejen proto, že žijeme v posledních dnech, ale také proto, že si uvědomujeme, že je to Boží vůlí. Jehova chce, aby lidé poznali pravdu, a tak ho mohli uctívat, sloužit mu a získat požehnání. Bohu tedy sloužíme horlivě nejen proto, že čas se krátí, ale především proto, že nás k tomu podněcuje touha dělat čest jeho jménu a pomáhat lidem, aby poznali jeho vůli. (1. Tim. 4:16)
17 Dostali jsme od Jehovy nádherný dar — známe jeho záměr s lidstvem a se zemí. Máme všechno potřebné k tomu, abychom lidem pomohli žít šťastně a získat spolehlivou naději do budoucnosti. Můžeme jim ukázat, co mají udělat pro svou záchranu, až na Satanův systém věcí přijde zničení. (2. Tes. 1:7–9) Místo abychom se cítili sklíčení a zklamaní kvůli tomu, že se Jehovův den zdánlivě opožďuje, měli bychom mít radost z toho, že stále ještě máme čas Jehovu horlivě uctívat. (Mich. 7:7; Hab. 2:3) Jak můžeme takovou horlivost získat? O tom pojednává následující článek.
Jak bys to vysvětlil?
• Co podněcovalo Ježíše k tomu, aby se ve službě neúnavně namáhal?
• Jaký je biblický význam slova „horlivost“?
• Co z toho, co se děje ve světě, tě podněcuje k tomu, abys Jehovu uctíval horlivě?
[Obrázek na straně 8]
Ježíš se zaměřoval na to, aby konal vůli svého Otce a projevoval lásku lidem
[Obrázek na straně 10]
Máme pádné důvody pro to, abychom Jehovu uctívali horlivě