Choďme ve shodě s duchem, abychom měli život a pokoj
„Chodíme nikoli ve shodě s tělem, ale ve shodě s duchem.“ (ŘÍM. 8:4)
1., 2. (a) Co se může stát, pokud se řidič při jízdě nesoustředí? (b) Co by se mohlo stát, pokud bychom se přestali zaměřovat na duchovní věci?
„NESOUSTŘEDĚNOST při řízení je epidemie a zdá se, že je to rok od roku horší,“ uvedl ministr dopravy Spojených států. K rozptylujícím vlivům patří mimo jiné mobilní telefony. Při jednom průzkumu více než třetina dotázaných uvedla, že do nich narazil nebo téměř narazil řidič, který právě používal mobilní telefon. Věnovat se při řízení ještě něčemu jinému se sice může zdát praktické, ale následky bývají katastrofální.
2 Totéž platí v duchovním ohledu. Křesťan, který se přestal zaměřovat na duchovní věci, je v podobném nebezpečí jako řidič, který se nesoustředí na řízení. Pokud bychom se začali vzdalovat od křesťanského způsobu života a zanedbávat duchovní činnosti, mohli bychom zakusit „ztroskotání své víry“. (1. Tim. 1:18, 19) Před tímto nebezpečím varoval apoštol Pavel své spoluvěřící v Římě. Napsal: „Tělesné smýšlení . . . znamená smrt, ale duchovní smýšlení znamená život a pokoj.“ (Řím. 8:6) Co tím Pavel myslel? Co nám pomůže, abychom smýšleli duchovně, a ne tělesně?
Pro ně „není žádné odsouzení“
3., 4. (a) O jakém vnitřním boji Pavel psal? (b) V čem jsme na tom podobně jako Pavel?
3 V dopise Římanům Pavel psal o svém vnitřním boji — o konfliktu mezi tělem a myslí. (Přečti Římanům 7:21–23.) Pavel tím nechtěl říct, že je tak zatížen hříchem, že se mu nemůže vzepřít. Nechtěl se ospravedlňovat ani litovat. Vždyť byl zkušeným pomazaným křesťanem a byl povolán k tomu, aby se stal „apoštolem pro národy“. (Řím. 1:1; 11:13) Proč tedy psal o svém vnitřním boji?
4 Pavel poctivě přiznal, že není schopen Boží vůli konat do té míry, jak si on sám přeje. Kvůli čemu? Kvůli tomu, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Řím. 3:23) Jakožto Adamův potomek se potýkal s následky hříchu a nedokonalosti. My jsme také nedokonalí a každý den vedeme podobný boj jako Pavel. Navíc je kolem nás mnoho vlivů, které by mohly rozptýlit naši pozornost a způsobit, že sejdeme ze stísněné cesty, jež vede do života. (Mat. 7:14) Pavel však nebyl v beznadějné situaci a totéž platí o nás.
5. Co bylo pro Pavla zdrojem naděje?
5 Pavel napsal: „Kdo mě vyprostí . . .? Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Řím. 7:24, 25) Pak se obrátil na ty, kdo stejně jako on jsou ve „spojení s Kristem Ježíšem“, na pomazané křesťany. (Přečti Římanům 8:1, 2.) Prostřednictvím svatého ducha je Jehova přijal za syny a povolal je, aby byli „spoludědicové s Kristem“. (Řím. 8:14–17) Díky Božímu duchu a své víře v Kristovu výkupní oběť mohou zvítězit v boji, o kterém Pavel psal, a proto pro ně „není žádné odsouzení“. Jsou osvobozeni „od zákona hříchu a smrti“.
6. Proč by Pavlovým slovům měli věnovat pozornost všichni Boží služebníci?
6 Svá inspirovaná slova Pavel sice adresoval pomazaným křesťanům, ale z toho, co psal o Božím duchu a o Kristově výkupní oběti, může mít užitek každý, kdo Jehovovi slouží, bez ohledu na to, jakou má naději. Je důležité, aby všichni Boží služebníci jeho slovům rozuměli a jednali tak, že z nich budou mít užitek.
Bůh „odsoudil hřích v těle“
7., 8. (a) Co to znamená, že Zákon byl „slabý prostřednictvím těla“? (b) Čeho Bůh dosáhl působením svého ducha a prostřednictvím výkupného?
7 V 7. kapitole dopisu Římanům psal Pavel o tom, jak velkou moc nad nedokonalým tělem má hřích. V 8. kapitole se zaměřil na to, jakou moc má svatý duch. Vysvětlil, že Boží duch může křesťanům v boji s hříchem pomáhat, takže dokážou dělat to, co si Jehova přeje, a mít tak jeho přízeň. Pavel vyzdvihl, že prostřednictvím svatého ducha a Ježíšovy výkupní oběti Bůh vykonal něco, čeho nebylo možné dosáhnout na základě mojžíšského Zákona.
8 Zákon tvořený mnoha přikázáními hříšníky odsuzoval. Navíc izraelští velekněží, kteří pod Zákonem sloužili, byli nedokonalí a nemohli předložit odpovídající oběť za hříchy. V tom smyslu byl Zákon „slabý prostřednictvím těla“. Avšak „tím, že [Bůh] poslal svého vlastního Syna v podobě hříšného těla“ a obětoval ho jako výkupné, „odsoudil hřích v těle“. Tak dosáhl něčeho, co „ze strany Zákona byla neschopnost“. Umožnil, že pomazaní křesťané jsou na základě své víry v Ježíšovu výkupní oběť počítáni za spravedlivé. Je však nezbytné, aby chodili ne „ve shodě s tělem, ale ve shodě s duchem“. (Přečti Římanům 8:3, 4.) Musí v tom věrně vytrvat až do konce svého pozemského života, protože jedině tak získají „korunu života“. (Zjev. 2:10)
9. V jakém smyslu je slovo „zákon“ použito v Římanům 8:2?
9 Pavel se zmínil nejen o mojžíšském Zákonu, ale také o zákonu ducha a zákonu hříchu a smrti. (Řím. 8:2) Co je to za zákony? Slovo „zákon“ se zde nevztahuje na soubor pravidel, jako byla například ta v mojžíšském Zákoně. Jedna encyklopedie uvádí: „Řecký výraz pro zákon zde znamená vnitřní princip jednání — ať už dobrý, nebo špatný —, který funguje se stejnou neměnností jako zákon. Tento výraz také označuje krédo, podle něhož člověk žije.“
10. Jak se projevuje to, že jsme pod zákonem hříchu a smrti?
10 Apoštol Pavel napsal: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5:12) Jelikož jsme potomky Adama, všichni jsme pod zákonem hříchu a smrti. Naše hříšné tělo nás neustále podněcuje, abychom jednali způsobem, který se Bohu nelíbí. Jedinou vyhlídkou je pak smrt. V dopise Galaťanům Pavel takové jednání a postoje označil za „skutky těla“ a dodal, že „ti, kdo provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. (Gal. 5:19–21) Lidé, kteří tak jednají, chodí „ve shodě s tělem“. (Řím. 8:4) „Vnitřní princip jednání“, kterým je ovládán jejich život, a „krédo“, podle něhož žijí, jsou naprosto tělesné. Znamená to však, že „ve shodě s tělem“ chodí pouze ti, kdo se dopouštějí vážných hříchů, jako je smilstvo, modlářství nebo spiritismus? Ne. Ke skutkům těla patří i to, co někteří považují pouze za drobné povahové nedostatky, například žárlivost, výbuchy hněvu, sváry a závist. Může snad někdo říct, že se mu podařilo úplně přestat chodit „ve shodě s tělem“?
11., 12. Co Jehova udělal pro to, abychom mohli být osvobozeni od zákona hříchu a smrti, a co je potřeba k tomu, abychom měli Boží přízeň?
11 Z toho, že díky Jehovovi nakonec můžeme nad zákonem hříchu a smrti zvítězit, jistě máme velkou radost. Ježíš řekl: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ Jestliže si Boží lásky vážíme a projevujeme víru v Ježíšovu výkupní oběť, můžeme být osvobozeni od rozsudku, který je důsledkem zděděného hříchu. (Jan 3:16–18) Cítíme stejnou vděčnost, jakou vyjádřil Pavel, když zvolal: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“
12 Člověk, který se uzdravuje z vážné nemoci a chce se úplně zotavit, musí dělat to, co mu lékař říká. My jsme v podobné situaci. Díky tomu, že projevujeme víru ve výkupné, můžeme být osvobozeni od zákona hříchu a smrti, ale přesto jsme stále nedokonalí a hřešíme. K tomu, abychom získali dobré duchovní zdraví a měli Boží přízeň a požehnání, musíme dělat ještě něco dalšího. V souladu s Pavlovými slovy musíme také chodit „ve shodě s duchem“.
Jak máme chodit „ve shodě s duchem“?
13. Co musíme dělat, abychom chodili „ve shodě s duchem“?
13 Když jdeme, pohybujeme se kupředu, a tak jestliže chodíme „ve shodě s duchem“, neustále děláme duchovní pokroky. (1. Tim. 4:15) To však neznamená, že se nedopouštíme žádných chyb. Den za dnem se musíme ze všech sil snažit, abychom chodili neboli žili v souladu s tím, jak nás vede Boží duch. Jestliže chodíme duchem, máme Boží přízeň. (Gal. 5:16)
14. Na co se zaměřují ti, kdo jsou „ve shodě s tělem“?
14 V dopise Římanům Pavel dále psal o dvou skupinách lidí, přičemž každá je zaměřena na něco jiného. (Přečti Římanům 8:5.) Výraz „tělo“, tak jak ho Pavel použil v 5. verši, nutně nemusí znamenat doslovné tělo. V Bibli se často používá k označení hříšných a nedokonalých sklonů. Právě ty jsou příčinou konfliktu mezi tělem a myslí, jak se o tom Pavel zmínil dříve. Ti, kdo jsou „ve shodě s tělem“, se na rozdíl od Pavla ani nesnaží své sklony změnit. Místo aby přemýšleli o tom, co od nich Bůh očekává, a aby přijali pomoc, kterou nabízí, „zaměřují . . . svou mysl na věci těla“. Často jim jde především o pohodlí a o uspokojení svých tělesných tužeb. Naproti tomu ti, kdo jsou „ve shodě s duchem“, zaměřují svou mysl „na věci ducha“, tedy na duchovní dary od Jehovy a na teokratické činnosti.
15., 16. (a) Co se stane, jestliže člověk zaměřuje svou mysl na věci těla? (b) Na co většina lidí zaměřuje svou mysl?
15 Přečti Římanům 8:6. Jestliže člověk něco dělá — ať už je to dobré, nebo špatné —, předtím na to zaměřoval svou mysl. Pro lidi, kteří neustále zaměřují svou mysl na věci těla, se tyto věci zakrátko stanou tím nejdůležitějším. Jejich myšlenky, zájmy a pozitivní pocity už více méně s ničím jiným nesouvisejí.
16 Apoštol Jan napsal: „Všechno ve světě — touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa.“ (1. Jana 2:16) V dnešní době lidé často mají nemravné touhy, chtějí mít významné postavení nebo získat bohatství. O takových námětech pojednávají knihy, časopisy, noviny, filmy, televizní pořady a množství internetových stránek. Důvodem je, že většina lidí na takové věci zaměřuje svou mysl a touží po nich. Avšak „tělesné smýšlení . . . znamená smrt“ — duchovní smrt už nyní a doslovnou v blízké budoucnosti. Proč? „Protože tělesné smýšlení znamená nepřátelství s Bohem, neboť tělo není podřízeno Božímu zákonu, ani ve skutečnosti nemůže být. Proto ti, kdo jsou v souladu s tělem, se nemohou líbit Bohu.“ (Řím. 8:7, 8)
17., 18. Jak můžeme získat duchovní smýšlení a k čemu to povede?
17 Naproti tomu, „duchovní smýšlení znamená život a pokoj“ — vnitřní klid a pokojný vztah s Bohem již nyní a věčný život v budoucnosti. Jak získat duchovní smýšlení? Je nezbytné svou mysl pravidelně zaměřovat na duchovní věci, abychom si je zamilovali a aby se pro nás staly tím nejdůležitějším. Naše smýšlení je pak podřízeno Božímu zákonu a je v souladu se smýšlením Jehovy. A když se dostaneme do pokušení, víme, co udělat, protože se chceme rozhodnout správně, „ve shodě s duchem“.
18 Je tedy důležité zaměřovat mysl na duchovní věci, a to tak, že se řídíme výzvou apoštola Petra: „Přepásejte . . . svou mysl k činnosti.“ (1. Petra 1:13) To znamená, že duchovní věci jsou v našem životě tím nejdůležitějším. Patří k nim pravidelná modlitba, čtení Bible, osobní studium, účast na shromáždění a kazatelská služba. Nenechme se tedy rozptýlit věcmi těla, ale plně se zaměřujme na věci ducha. Díky tomu získáme mnohá požehnání a také život a pokoj. (Gal. 6:7, 8)
Jak bys to vysvětlil?
• Co to znamená, že „ze strany Zákona byla neschopnost“, a co s tím Bůh udělal?
• Co je zákon hříchu a smrti a jak z jeho otroctví můžeme být osvobozeni?
• Co musíme dělat, abychom měli duchovní smýšlení?
[Obrázky na straně 12 a 13]
Chodíš ve shodě s tělem, nebo ve shodě s duchem?