Apokryfní evangelia — Skrývá se v nich pravda o Ježíšovi?

„JE TO velká věc. Spoustu lidí to vyvede z míry.“ — „Mění se tím dějiny prvotního křesťanství.“ Těmito dramatickými prohlášeními reagovali někteří odborníci na uveřejnění „Jidášova evangelia“ (na obrázku nahoře), textu, o kterém se myslelo, že se před šestnácti stoletími ztratil.

O apokryfní evangelia dnes opět roste zájem. Někteří tvrdí, že tyto texty odhalují důležitá fakta o Ježíšově životě a učení, která byla po dlouhou dobu skryta. Co ale apokryfní evangelia jsou? Skutečně se z nich můžeme o Ježíšovi a křesťanství dozvědět pravdivé informace, které nenajdeme v Bibli?

Evangelia kanonická a apokryfní

Mezi roky 41 a 98 n. l. dokončili Matouš, Marek, Lukáš a Jan sepsání „dějin Ježíše Krista“. (Matouš 1:1) Pro tyto záznamy se vžilo označení evangelium, což znamená dobrá zpráva o Ježíši Kristu. (Marek 1:1)

S největší pravděpodobností tehdy existovaly i jiné spisy o Ježíšovi a také ústní tradice. Ovšem pouze na tato čtyři evangelia se pohlíželo jako na inspirovaná Bohem a jen ona byla uznána za součást Svatého Písma, protože v nich byly o Ježíšově životě na zemi a o jeho učení zaznamenány spolehlivé informace. (Lukáš 1:1–4; Skutky 1:1, 2; 2. Timoteovi 3:16, 17) Tato čtyři evangelia jsou uvedena ve všech starověkých seznamech Křesťanských řeckých písem. Jejich kanonicitu, tedy to, že jsou oprávněně součástí inspirovaného Božího Slova, není důvod zpochybňovat.

Časem se objevovaly další spisy, které byly také nazvány evangelii. Těm se začalo říkat apokryfní.a

Na konci druhého století napsal Irenaeus z Lyonu, že ti, kteří odpadli od křesťanství, vlastnili „nevýslovné množství apokryfních a podvržených spisů“, včetně apokryfních evangelií. Uvedl, že si tyto spisy „sami vymysleli, aby zmátli mysl nerozumných“. Proto se časem považovalo za nebezpečné apokryfní evangelia nejen číst, ale i vlastnit.

Středověcí mniši a písaři se ale postarali o to, že se tato díla dochovala. V 19. století pak o tuto tematiku prudce vzrostl zájem a světlo světa spatřila řada sbírek a kritických vydání apokryfních textů, včetně několika evangelií. Dnes se vydávají v mnoha soudobých jazycích.

Apokryfní evangelia — pochybné zprávy o Ježíšovi

Apokryfní evangelia často pojednávají o lidech, o kterých se v kanonických evangeliích hovoří málo nebo vůbec, a některá se zmiňují o údajných příhodách z Ježíšova dětství. Podívejme se na několik příkladů.

◼ „Jakubovo protoevangelium“, nazývané též „Mariino narození“, popisuje narození a dětství Marie a také její svatbu s Josefem. O tomto spisu bylo právem řečeno, že jde o náboženskou fikci a legendu. Zdůrazňuje myšlenku Mariina trvalého panenství a byl očividně napsán s úmyslem ji oslavovat. (Matouš 1:24, 25; 13:55, 56)

◼ „Tomášovo evangelium dětství“ se zaměřuje na dobu, kdy bylo Ježíšovi mezi 5 a 12 lety, a připisuje mu provedení řady podivných zázraků. (Viz Jana 2:11.) Ježíš je vykreslen jako zlobivé, zlostné a pomstychtivé dítě, které svoji zázračnou moc používá k tomu, aby se mstilo jiným dětem, učitelům a sousedům. Některé z nich údajně oslepil, zmrzačil, nebo dokonce zabil.

◼ Další apokryfní evangelia, jako „Petrovo evangelium“, se zabývají událostmi souvisejícími s Ježíšovým soudním procesem, smrtí a vzkříšením. Jiné spisy, k nimž patří „Skutky Pilátovy“, obsažené v „Nikodémově evangeliu“, pojednávají o lidech, kteří měli s těmito událostmi něco společného. Nicméně to, že tyto texty předkládají smyšlená fakta, a dokonce v nich vystupují smyšlené osoby, je naprosto diskredituje. „Petrovo evangelium“ se například snaží ospravedlnit Pontského Piláta a popisuje Ježíšovo vzkříšení fantaskním způsobem.

Apokryfní evangelia a odpadnutí od křesťanství

V prosinci 1945 objevili rolníci poblíž vesnice Nag Hammádí v Horním Egyptě 13 papyrových rukopisů, které obsahovaly celkem 52 textů. Tyto dokumenty ze čtvrtého století jsou připisovány náboženskému a filozofickému směru zvanému gnosticismus. V něm se mísily prvky mysticismu, pohanských představ, řecké filozofie, judaismu a křesťanství a někteří křesťané se jím nechali ovlivnit. (1. Timoteovi 6:20, 21)

„Tomášovo evangelium“, „Filipovo evangelium“ a „Evangelium pravdy“, která jsou zahrnuta v rukopisech z Nag Hammádí, předkládají nejrůznější mystické myšlenky gnostiků tak, jako by pocházely od Ježíše. Mezi gnostická evangelia je řazeno také nedávno objevené „Jidášovo evangelium“. Vykresluje Jidáše v příznivém světle jako jediného apoštola, který opravdu porozuměl tomu, kým Ježíš byl. Jeden odborník, který se tímto evangeliem zabýval, poznamenal, že Ježíš je v něm popisován jako „učitel a zjevovatel moudrosti a poznání, a ne jako spasitel, který položil život za hříchy světa“. Inspirovaná evangelia naproti tomu ukazují, že Ježíš takovou oběť skutečně přinesl. (Matouš 20:28; 26:28; 1. Jana 2:1, 2) Je tedy zřejmé, že pisatelé gnostických evangelií nechtěli důvěru v Bibli upevnit, ale podkopat. (Skutky 20:30)

Jedinečnost kanonických evangelií

Při bližším zkoumání se apokryfní evangelia ukážou v pravém světle. V porovnání s kanonickými evangelii zjevně postrádají božskou inspiraci. (2. Timoteovi 1:13) Byla napsána lidmi, kteří Ježíše ani jeho apoštoly neznali, a tak nemohou o něm ani o křesťanství odhalit žádnou skrytou pravdu. Obsahují vymyšlená, až fantaskní vyprávění a nepřesné informace, které nám v poznávání Ježíše a jeho učení nijak nepomohou. (1. Timoteovi 4:1, 2)

Matouš a Jan naproti tomu patřili ke dvanácti apoštolům, Marek byl blízkým spolupracovníkem apoštola Petra a Lukáš apoštola Pavla. Evangelia, která nesou jejich jména, napsali pod vedením Božího svatého ducha. (2. Timoteovi 3:14–17) Tato čtyři evangelia proto obsahují vše, co potřebujeme k tomu, abychom uvěřili, že „Ježíš je Kristus, Boží Syn“. (Jan 20:31)

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 18]

Kenneth Garrett/National Geographic Stock