Navzájem si velkoryse odpouštějme

1., 2. Proč by ses měl zamyslet nad tím, zda jsi ochotný odpouštět?

Z BIBLE se dozvídáme, jaký je Jehovův názor na hřích a jak reaguje, když se ho dopustíme. Písmo nám také přináší cenné poučení o milosrdenství. V předchozím článku jsme si ukázali, proč Jehova odpustil Davidovi a Manassemu. Hluboce litovali toho, co spáchali, své hříchy přiznali, zavrhli je a rozhodli se je už nikdy neopakovat. Na základě jejich upřímného pokání jim Jehova znovu začal projevovat přízeň.

² V tomto článku se na milosrdenství podíváme z jiného úhlu. Co myslíš, co bys cítil vůči Manassemu, kdyby k jeho nevinným obětem patřil někdo z tvé rodiny? Dokázal bys mu odpustit? Tato otázka není od věci, protože žijeme v nespravedlivém, násilném a sobeckém světě. Proč by ale křesťan vůbec měl být ochotný odpouštět? A co ti pomůže, aby ses dokázal ovládnout, udělal to, co si Jehova přeje, a velkoryse odpustil, když ti někdo ublíží?

3.–5. (a) Jaké podobenství Ježíš vyprávěl? (b) Co je hlavní myšlenkou tohoto podobenství?

³ Ať už nám ublížil náš spoluvěřící, nebo nějaký jiný člověk, měli bychom být ochotní mu odpustit. Je to klíčem k pokojným vztahům se členy rodiny, s přáteli, s lidmi kolem nás i s Jehovou. Z Písma vyplývá, že ochota odpouštět druhým bez ohledu na to, jak často se proti nám proviní, je křesťanským požadavkem. Ježíš v jednom podobenství ukázal, proč je logické, že to od nás Jehova očekává. Vyprávěl o otrokovi, který svému pánovi dlužil velkou částku peněz.

⁴ Tato částka odpovídala mzdě za 60 000 000 dní. Pán mu přesto celý dluh odpustil. Otrok pak vyhledal jiného otroka, který mu dlužil částku, jež se rovnala mzdě za pouhých 100 dní. Dlužník prosil o strpení, ale otrok, kterému jeho pán odpustil obrovský dluh, ho nechal uvrhnout do vězení. Když se to pán dozvěděl, rozlítil se. „Neměl ses . . . smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?“ vyčetl mu. Ježíš dodal: „S tím ho jeho pán, vyprovokovaný k zlobě, vydal žalářníkům, dokud nesplatí všechno, co dlužil.“ (Mat. 18:21–34)

⁵ Proč Ježíš toto podobenství vyprávěl? Vyplývá to ze slov, která řekl na závěr: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“ (Mat. 18:35) Poučení je tedy jasné. Hříchy, kterých se jako nedokonalí lidé během svého života dopouštíme, jsou důkazem, že ať se jakkoli snažíme, Jehovova měřítka plně dodržovat nedokážeme. Stvořitel je však ochotný nám odpustit a obrazně řečeno náš dluh smazat. Každý, kdo chce být Jehovovým přítelem, je proto povinen odpouštět přestupky svým bližním. V Kázání na hoře Ježíš tuto myšlenku vyjádřil slovy: „Jestliže . . . odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ (Mat. 6:14, 15)

 6. Proč není vždy snadné odpustit?

⁶ Asi tě napadne, že se to snadno řekne, ale hůř udělá. Problémem často bývá, že když nám někdo ublíží, reagujeme na základě momentálních emocí. Možná jsme rozhněvaní, cítíme se podvedení a toužíme po spravedlnosti, nebo dokonce po odplatě. A někteří lidé jsou přesvědčení, že určité přečiny nedokážou odpustit nikdy. Pokud to vnímáš podobně, co ti pomůže, abys velkoryse odpouštěl, jak to od nás Jehova vyžaduje?

7., 8. Co ti pomůže, abys byl ochotný odpustit, když ti někdo ublíží?

⁷ Na skutečnou či domnělou křivdu může člověk v návalu emocí reagovat nepřiměřeně. Jedna kniha zabývající se touto problematikou cituje jistého mladého muže, který vyprávěl: „V záchvatu vzteku jsem odešel z domova a přísahal jsem, že se už nikdy nevrátím. Byl krásný letní den a já jsem se dlouho procházel klidnými uličkami, až mě klid a pohoda uklidnily a utišily. Po několika hodinách jsem se kajícně vrátil.“a Z toho vidíme, že je dobré počkat, až se zklidníme a dokážeme se na danou situaci podívat s odstupem. Pomůže nám to, abychom unáhleně neřekli či neudělali něco, čeho bychom později litovali. (Žalm 4:4; Přísl. 14:29; Jak. 1:19, 20)

⁸ Co když v tobě ale negativní pocity přetrvávají? Snaž se zjistit, proč jsi rozhněvaný. Je to proto, že s tebou někdo jednal nespravedlivě nebo nelaskavě? Máš dojem, že ti ublížil záměrně? Opravdu je to, co udělal, tak špatné? Jestliže se nad svými pocity zamyslíš a zjistíš, co je jejich příčinou, snadněji najdeš v Bibli zásadu, která se na tvou situaci vztahuje. Pak budeš moci zvážit, co udělat, aby z tebe měl Jehova radost. (Přečti Přísloví 15:28; 17:27.) Také ti to pomůže celou věc vidět objektivněji a být ochotný odpustit. Takový přístup sice nemusí být jednoduchý, ale umožní ti, abys na základě Božího Slova prozkoumal své „myšlenky a úmysly srdce“ a podobně jako Jehova velkoryse odpustil. (Hebr. 4:12)

9., 10. (a) Jak může člověk reagovat, když má pocit, že mu někdo ublížil? (b) K čemu to povede, když budeš o druhých smýšlet pozitivně a velkoryse jim odpouštět?

⁹ K negativní reakci může člověka vyprovokovat řada situací. Například jedeš v autě a málem do tebe někdo narazí. Co uděláš? Asi jsi už slyšel o řidičích, kteří se tak rozzuřili, že druhého motoristu napadli. Jako křesťan však něco takového určitě udělat nechceš.

¹⁰ Mnohem lepší je nejdřív celou situaci vyhodnotit. Možná sám tak trochu neseš vinu na tom, co se stalo, protože ses na jízdu plně nesoustředil. Také se mohlo stát, že druhé auto mělo nějakou technickou závadu. Podstatou této úvahy je to, že hněv, zklamání či jiné negativní emoce můžeš zmírnit, pokud máš pro druhé pochopení, nepřipisuješ jim špatné pohnutky a jsi ochotný odpouštět. V Kazateli 7:9 se píše: „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.“ Neber si proto věci osobně. To, co se ti může jevit jako schválnost, je často pouhé nedorozumění nebo projev nedokonalosti. Nedocházej tedy k ukvapenému závěru, že za každým nelaskavým slovem či skutkem jsou špatné pohnutky, a buď ochotný projevovat lásku a odpouštět. Pokud se ti to bude dařit, budeš šťastnější. (Přečti 1. Petra 4:8.)

11. Jaké by mělo být naše rozpoložení, i když s námi lidé ve službě nejednají laskavě?

¹¹ Co ti pomůže, aby ses dokázal ovládnout, pokud tě někdo uráží v kazatelské službě? Když Ježíš vyslal 70 učedníků, aby kázali dobrou zprávu, řekl jim, že každé domácnosti, kterou navštíví, mají popřát pokoj. „Jestliže je tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm,“ vysvětlil. „Ale jestliže tam není, obrátí se zpět k vám.“ (Luk. 10:1, 5, 6) Máme radost, když lidé v obvodu reagují na naše poselství příznivě, protože pak z něj mohou mít užitek. Někdy se však jejich reakce za pokojnou rozhodně označit nedá. Co potom? Podle Ježíše by se pokoj, který lidem přejeme, měl vrátit k nám, to znamená, že bychom o něj neměli přijít. Od každých dveří, bez ohledu na to, s jakou reakcí jsme se setkali, bychom měli odcházet s pocitem vnitřního klidu. Pokud bychom se rozčílili, Ježíšovými slovy bychom se neřídili.

12. K čemu nás Pavel vybízí v Efezanům 4:31 a 32?

¹² Vynasnaž se, aby sis vnitřní klid udržel nejen v náročných situacích ve službě, ale i při jiných příležitostech. To, že někomu odpustíš, samozřejmě neznamená, že schvaluješ jeho nesprávné jednání nebo že se tváříš, jako by se nic nestalo. Znamená to, že vůči němu neživíš zášť, a tím si zachováš vnitřní klid. Někteří lidé pořád myslí na to, jak špatně se k nim někdo zachoval, a tak vlastně dovolují, aby je jednání druhých připravilo o radost. Ty se ale negativními emocemi nenech ovládnout. Pokud bys je v sobě živil, šťastný nebudeš. Velkoryse proto druhým odpouštěj. (Přečti Efezanům 4:31, 32.)

13. (a) Jak můžeš nakupit žhavé uhly na něčí hlavu? (b) Co může být výsledkem toho, že na hrubé jednání reaguješ mírně?

¹³ Když ti ublíží člověk, který není křesťanem, možná se ti podaří vzbudit v něm zájem o biblickou pravdu. Apoštol Pavel napsal: „‚Je-li tvůj nepřítel hladový, nakrm ho; je-li žíznivý, dej mu něco napít; vždyť tímto jednáním nakupíš žhavé uhly na jeho hlavu.‘ Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Řím. 12:20, 21) Laskavé jednání někdy obměkčí i velmi hrubého člověka a způsobí, že na povrch vyjde to dobré, co v něm je. Projevíš-li pochopení, nebo dokonce soucit, možná to na něj tak zapůsobí, že bude chtít o Bibli vědět víc. V každém případě mu svým mírným jednáním dáš příležitost, aby se zamyslel, proč se chováš jinak, než je obvyklé. (1. Petra 2:12; 3:16)

14. Proč bys v sobě neměl chovat zášť, i když ti někdo hodně ublížil?

¹⁴ S těmi, kdo byli našimi spoluvěřícími, ale zhřešili, svého jednání nelitovali a byli ze sboru vyloučeni, se nestýkáme. Co když ale takový člověk po čase činí pokání? Pokud tě hřích, kvůli kterému byl vyloučen, osobně zasáhl, možná pro tebe bude mimořádně obtížné, abys mu odpustil. Citové rány se totiž hojí pomalu. Za takových okolností by ses měl k Jehovovi vytrvale modlit o pomoc, abys kajícnému provinilci dokázal odpustit. Na rozdíl od tebe totiž Jehova dobře ví, co v srdci takového člověka je. Zkoumá nejhlubší myšlenky a pocity a k hříšníkům je trpělivý. (Žalm 7:9; Přísl. 17:3) Bible proto říká: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí. Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem. Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Řím. 12:17–19) Mohl bys tedy nějakého člověka právem odsoudit? Rozhodně ne. (Mat. 7:1, 2) Můžeš se ale spolehnout na to, že pokud je potřeba zjednat spravedlnost, Jehova se o to postará.

15. Co nám pomůže, abychom změnili postoj k člověku, který nám ublížil?

¹⁵ Pokud jsi přesvědčený, že ti někdo ublížil, a je pro tebe těžké mu odpustit, i když svého jednání lituje, pamatuj na to, že v určitém smyslu je obětí i on. Stejně jako ty totiž trpí následky zděděné nedokonalosti. (Řím. 3:23) Jehova soucítí se všemi nedokonalými lidmi, a proto by ses za takového člověka měl modlit. Není pravděpodobné, že budeš stále rozzlobený na někoho, za koho prosíš ve svých modlitbách. A to, že bychom neměli chovat negativní pocity ani vůči těm, kdo s námi zacházejí velmi špatně, je zřejmé z Ježíšova výroku: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mat. 5:44)

16., 17. Co bys měl udělat, když sboroví starší usoudí, že hříšník činí pokání, a proč?

¹⁶ Jehova stanovil, že když se někdo ve sboru dopustí závažného hříchu, budou se tím zabývat křesťanští starší. Na rozdíl od Jehovy sice neznají všechny podrobnosti, ale snaží se, aby díky vedení svatého ducha udělali rozhodnutí, které je založené na Božím Slově. Prosí Jehovu o pomoc, a proto jejich rozhodnutí odpovídá jeho pohledu na věc. (Mat. 18:18)

¹⁷ Co uděláš, když starší usoudí, že provinilec upřímně lituje svého jednání? Projevíš věrnou oddanost sborovému uspořádání a dáš kajícnému hříšníkovi najevo svou lásku tím, že mu odpustíš? (2. Kor. 2:5–8) Pokud svým jednáním ublížil tobě nebo někomu z tvé rodiny, možná to nebude snadné. Jestliže ale důvěřuješ Jehovovi a podřizuješ se tomu, jak řídí záležitosti ve sboru, pak uděláš to, co je správné — velkoryse odpustíš. (Přísl. 3:5, 6)

18. K čemu to vede, když velkoryse odpouštíme?

¹⁸ Psychologové uznávají, jak přínosné je umět odpouštět. Dokážeme se díky tomu zbavit vysilujících negativních emocí, které by se v nás jinak hromadily a mohly způsobit zdravotní problémy, narušit komunikaci s druhými a zvýšit stres. Pokud velkoryse odpouštíme, těšíme se z hezkých vztahů. Tím největším požehnáním je ale dobrý vztah s naším nebeským Otcem, Jehovou. (Přečti Kolosanům 3:12–14.)