Soucítí s námi?

Empatie je definována jako „schopnost prožít s druhým jeho pocit nebo zážitek tím způsobem, že si představíme sami sebe na jeho místě“. Rick Hanson, odborník na duševní zdraví, prohlásil, že „empatii máme v krvi“.

K ZAMYŠLENÍ: Proč máme jako jediný živočišný druh vrozenou takovou schopnost, jako je empatie? Bible říká, že Bůh vytvořil lidi podle toho, jaký je on sám. (1. Mojžíšova 1:26) To znamená, že naše osobnost může být podobná jeho, a že jsme tedy schopni do určité míry projevovat stejné vlastnosti jako on. Vyplývá z toho, že když nás empatie podněcuje, abychom pomáhali druhým, vlastně tím napodobujeme našeho soucitného Otce, Boha Jehovu. (Přísloví 14:31)

Bůh s námi soucítí, a když vidí, jak trpíme, těžce to nese. V Bibli se píše, co cítil, když Izraelité strádali v egyptském otroctví a hned nato prožili 40 náročných let v pustině: „Všechno jejich trápení trápilo i jeho.“ (Izajáš 63:9) Je zajímavé, že Bůh o jejich těžkostech nejenom věděl, ale doslova cítil jejich bolest. Sám řekl: „Dobře vím, jakou bolest prožívají.“ (2. Mojžíšova 3:7) A při jiné příležitosti řekl: „Kdo se dotýká vás, dotýká se zorničky mého oka.“ (Zecharjáš 2:8) Když nám někdo ubližuje, Bůh cítí tu bolest s námi.

Možná máme pocit, že nestojíme za nic a že si Boží soucit nezasloužíme. Bible nás ale ujišťuje, že „Bůh je větší než naše srdce a ví všechno“. (1. Jana 3:19, 20) Bůh nás zná líp, než známe my sami sebe. Je si plně vědom všech našich okolností, pocitů i myšlenek. Umí se vcítit do naší situace.

Bible nás ujišťuje:

• „Zavoláš a Jehova odpoví, budeš volat o pomoc a on řekne: ‚Tady jsem!‘“ (IZAJÁŠ 58:9)

• „‚Vždyť já dobře vím, co pro vás chci udělat,‘ prohlašuje Jehova. ‚Chci pro vás pokoj, a ne neštěstí, chci vám dát budoucnost a naději. Budete mě volat, budete přicházet a modlit se ke mně a já vám budu naslouchat.‘“ (JEREMJÁŠ 29:11, 12)

• „Seber mé slzy do svého koženého měchu. Copak je nemáš zapsané ve své knize?“ (ŽALM 56:8)

Může nám to, že Bůh s námi soucítí, pomoct zvládat vážné problémy? Podívejme se na to, čím si prošla Maria:

„Můj syn dva roky bojoval s rakovinou. Zemřel, když mu bylo 18 let. Bolest, kterou jsem cítila, se snad ani nedá popsat slovy. Život mi připadal krutý a nespravedlivý. Byla jsem rozzlobená, že Jehova nezakročil a mého syna neuzdravil!

O šest let později se stalo něco, co mi pomohlo. Když jsem kamarádce ze sboru řekla, že mě Jehova určitě nemiluje, s láskou a pochopením mi naslouchala. Mluvila jsem několik hodin a ona mě vůbec nepřerušovala. Pak mi přečetla 1. Jana 3:19, 20. Ten verš mě zasáhl. Píše se tam: ‚Bůh je větší než naše srdce a ví všechno.‘ Ukázala mi, že Jehova naše trápení chápe.

I tak pro mě bylo těžké přestat se na Jehovu zlobit. Potom jsem si ale přečetla Žalm 94:19, kde je napsáno: „Když mě přemáhala úzkost, utěšoval jsi mě a uklidňoval.“ Měla jsem dojem, že to bylo napsáno přímo pro mě. Časem jsem zjistila, že mluvit s Jehovou o své bolesti mi pomáhá. Jehova mi totiž naslouchá a chápe mě.“

Když víme, že nám Bůh rozumí a soucítí s námi, může nám to přinést velkou útěchu. Ale proč je ve světě tolik utrpení? Trestá nás Bůh za naše chyby? Udělá něco pro to, aby veškeré utrpení skončilo? Na tyto otázky najdeme odpověď v následujících článcích.