Jehova je vzorem v tom, jak druhé povzbuzovat

 1. Jak Jehova povzbudil lidi po vzpouře v Edenu?

OD DOBY, kdy lidé zhřešili a ztratili dokonalost, je Jehova povzbuzuje. Hned po vzpouře v Edenu dal Adamovým budoucím potomkům důvod k optimismu. Pro lidi nebylo všechno ztraceno. Jakmile pochopili prorocký slib zapsaný v 1. Mojžíšově 3:15, získali naději, že nakonec bude „prahad“ neboli Ďábel se vším zlem, které má na svědomí, odstraněn. (Zjev. 12:9; 1. Jana 3:8)

 2. Jak Jehova povzbudil Noema?

² Noe žil v době, kdy jedinými lidmi, kteří uctívali Jehovu, byli členové jeho rodiny. Svět byl tehdy násilnický a sexuálně zvrácený a Noe kvůli tomu mohl propadnout zoufalství. (1. Mojž. 6:4, 5, 11; Juda 6) Jak ho Jehova povzbudil? Poskytl mu informace, které mu dodaly odvahu, aby dál „chodil s pravým Bohem“. (1. Mojž. 6:9) Řekl mu, že se chystá špatný svět zničit, a vysvětlil mu, co musí udělat pro záchranu své rodiny. (1. Mojž. 6:13–18)

 3. Jak Jehova povzbudil Jozua? (Viz úvodní obrázek.)

³ Později Jehova povzbudil Jozua, před kterým byl obrovský úkol. Měl dovést Boží lid do Zaslíbené země a porazit silné národy, které tam žily. Není se čemu divit, že měl strach. Jehova to věděl, a proto řekl Mojžíšovi: „Pověř Jozua a povzbuď ho a posilni ho, protože přejde před tímto lidem a on je ten, kdo způsobí, aby zdědili zemi, kterou uvidíš.“ (5. Mojž. 3:28) Než se Jozue do úkolu pustil, Jehova ho povzbudil: „Nepřikazoval jsem ti? Buď odvážný a silný. Nebuď otřesen ani se neděs, neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“ (Jozue 1:1, 9) Co myslíš, jak se pak Jozue cítil?

4., 5. a) Jak Jehova povzbudil svůj lid ve starověku? b) Jak Jehova povzbudil svého Syna?

⁴ Jehova povzbuzoval nejenom jednotlivce, ale také svůj národ jako celek. Věděl například, že až budou Židé v zajetí v Babyloně, budou potřebovat útěchu. Proto jim adresoval tato prorocká slova: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Iz. 41:10) Stejnou jistotu měli křesťané v prvním století a máme ji i my dnes. (Přečti 2. Korinťanům 1:3, 4.)

⁵ Jehova povzbudil i svého Syna. Když se Ježíš křtil, slyšel hlas z nebe, který řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17) Tato slova mu v průběhu jeho služby na zemi určitě dodávala sílu.

 6. K čemu nás povzbuzuje podobenství o talentech?

⁶ Ježíš příklad svého Otce napodoboval. Když předpovídal, co se bude dít v posledních dnech, vyprávěl podobenství o talentech, kterým své následovníky povzbudil k věrnosti. Pán v něm každému ze svých věrných otroků s oceněním řekl: „Dobře jsi udělal, dobrý a věrný otroku! Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vstup do radosti svého pána.“ (Mat. 25:21, 23) Těmito slovy Ježíš své učedníky povzbudil, aby Jehovovi dál věrně sloužili.

 7. Jak Ježíš povzbuzoval apoštoly, zvlášť Petra?

⁷ Apoštolové se často hádali kvůli tomu, kdo je z nich nejdůležitější, ale Ježíš s nimi měl vždycky trpělivost. Povzbuzoval je, aby byli pokorní a druhým sloužili, spíš než aby si sami nechali sloužit. (Luk. 22:24–26) Zvlášť Petr udělal několik chyb a Ježíše zklamal. (Mat. 16:21–23; 26:31–35, 75) Ježíš nad ním ale nezlomil hůl. Naopak ho povzbuzoval, a dokonce ho pověřil, aby posiloval své bratry. (Jan 21:16)

 8. Jak Ezekjáš povzbudil vojenské velitele a obyvatele Judska?

⁸ Jehovovi věrní služebníci si uvědomovali, že by měli druhé povzbuzovat, a to ještě předtím, než Ježíš přišel na zem a dal v tom dokonalý příklad. Když na obyvatele Judska zaútočili Asyřané, Ezekjáš svolal vojenské velitele a celý lid, aby je povzbudil. V Bibli se píše: „A lid se začal opírat o slova judského krále Ezekjáše.“ (Přečti 2. Paralipomenon 32:6–8.)

 9. Co se o povzbuzení dozvídáme z knihy Job?

⁹ Dalším příkladem je Job. I když sám potřeboval útěchu, dal svým třem nepříjemným utěšitelům lekci v tom, jak druhé povzbuzovat. Řekl jim, co by udělal, kdyby byl na jejich místě: „Svými ústy bych vás ... povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou.“ (Job 16:1–5, Bible21) Nakonec Joba povzbudil Elihu i samotný Jehova. (Job 33:24, 25; 36:1, 11; 42:7, 10)

10., 11. a) Proč Jeftova dcera potřebovala povzbudit? b) Kdo si dnes zaslouží podobné povzbuzení jako Jeftova dcera?

¹⁰ Povzbudit potřebovala také dcera soudce Jefty. Ještě než vyšel do boje proti Ammonitům, slíbil, že pokud mu je Jehova pomůže porazit, tak toho, kdo mu jako první vyjde z domu vstříc při návratu z bitvy, zasvětí službě Bohu ve svatostánku. Když se pak vracel domů, kdo mu běžel naproti, aby s ním oslavoval vítězství? Jeho dcera, jeho jediné dítě! Jeftovi to zlomilo srdce. Svému slibu ale dostál a poslal dceru do Šila, aby po zbytek svého života sloužila ve svatostánku. (Soud. 11:30–35)

¹¹ Pro Jeftu to muselo být těžké. Ale ještě těžší to zřejmě bylo pro jeho dceru, která byla ochotná se rozhodnutí svého otce podřídit. (Soud. 11:36, 37) Vzdala se práva vdát se, mít děti a zachovat rodinné jméno a dědictví. Pokud někdo potřeboval útěchu a povzbuzení, tak to byla právě ona. Biblická zpráva říká: „To se v Izraeli stalo předpisem: Rok co rok chodívaly izraelské dcery vzdávat dobrořečení dceři Gileaďana Jefty, čtyři dny v roce.“ (Soud. 11:39, 40) Její příklad nám připomíná bratry a sestry v dnešní době, kteří zůstávají svobodní a díky tomu můžou Jehovovi sloužit víc. Můžeš je za to pochválit a povzbudit je? (1. Kor. 7:32–35)

12., 13. Jak Petr povzbuzoval své bratry?

¹² Večer před svou smrtí řekl Ježíš apoštolu Petrovi: „Šimone, Šimone, pohleď, Satan si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici. Úpěnlivě jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, jakmile se vrátíš, posiluj své bratry.“ (Luk. 22:31, 32)

¹³ Petr byl sloupem křesťanského sboru v prvním století. (Gal. 2:9) Povzbuzoval spoluvěřící tím, jak byl odvážný o Letnicích i později. Ke konci své dlouhé služby jim napsal a zdůvodnil to slovy: „Chtěl jsem vás ujistit o Boží lásce a povzbudit vás, abyste se jí drželi.“ (1. Petra 5:12, Slovo na cestu) Z Petrových dopisů čerpali povzbuzení křesťané v minulosti a pomáhají i nám dnes, kdy čekáme na úplné splnění Jehovových slibů. (2. Petra 3:13)

14., 15. Jak nás povzbuzují biblické knihy, které napsal apoštol Jan?

¹⁴ Dalším sloupem křesťanského sboru v prvním století byl apoštol Jan. Poutavé vyprávění o Ježíšově službě zapsané v jeho evangeliu povzbuzuje křesťany po dlouhá staletí. Právě v Janově evangeliu je zaznamenaný Ježíšův výrok, že láska je poznávacím znakem jeho pravých učedníků. (Přečti Jana 13:34, 35.)

¹⁵ Další duchovní drahokamy najdeme ve třech Janových dopisech. Někdy jsme zdeptaní vlastními chybami, ale povzbudí nás, když si přečteme, že „krev Ježíše ... nás očišťuje od všeho hříchu“. (1. Jana 1:7) A když nás pocity viny neopouští, utěší nás slova, že „Bůh je větší než naše srdce“. (1. Jana 3:20) Jan také jako jediný napsal, že „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8, 16) Ve druhém a třetím dopise chválil křesťany za to, že dál „chodí v pravdě“. (2. Jana 4; 3. Jana 3, 4)

16., 17. Jak povzbuzoval křesťany v prvním století apoštol Pavel?

¹⁶ Apoštolem, který v prvním století povzbuzoval své spoluvěřící asi nejvíc, byl Pavel. Zdá se, že v počátcích křesťanství zůstala většina apoštolů v Jeruzalémě, a tak vedoucí sbor sídlil tam. (Sk. 8:14; 15:2) Křesťané v Judeji kázali o Kristu lidem, kteří už věřili v jednoho Boha. Naproti tomu Pavla poslal svatý duch k Řekům, Římanům a dalším, kdo uctívali mnoho bohů. (Gal. 2:7–9; 1. Tim. 2:7)

¹⁷ Pavel cestoval široko daleko, až na území dnešního Turecka, Řecka a Itálie, a zakládal tam jeden sbor za druhým. Tito nově obrácení křesťané „začali trpět od svých vlastních krajanů“ a potřebovali povzbudit. (1. Tes. 2:14) Asi v roce 50 napsal Pavel mladému sboru v Tesalonice: „Vždy děkujeme Bohu, když se o vás všech zmiňujeme ve svých modlitbách, neboť ustavičně máme na mysli vaše věrné dílo a vaši milující usilovnou práci a vytrvalost.“ (1. Tes. 1:2, 3) Také je vybídl, aby si vzájemně pomáhali, když jim napsal: „Utěšujte tedy jeden druhého a jeden druhého budujte.“ (1. Tes. 5:11)

18. Jak vedoucí sbor v prvním století povzbudil Filipa?

¹⁸ V prvním století používal Jehova bratry z vedoucího sboru, aby povzbuzovali všechny křesťany včetně těch, kdo své spoluvěřící duchovně vedli. Když Filip kázal o Kristu Samaritánům, bratři ve vedoucím sboru ho plně podpořili. Poslali ze svého středu dva – Petra a Jana – aby se modlili o svatého ducha pro nové spoluvěřící. (Sk. 8:5, 14–17) Filip a tito noví bratři a sestry tím museli být velmi povzbuzení.

19. Jak zapůsobil dopis od vedoucího sboru na křesťany v prvním století?

¹⁹ Později se vedoucí sbor sešel, aby rozhodl, jestli se křesťané z jiných národů musí dát obřezat, jak to vyžadoval Mojžíšův zákon. (Sk. 15:1, 2) Bratři se modlili o svatého ducha, diskutovali o tom na základě Písma a došli k závěru, že tento požadavek už nezbytný není. Napsali sborům dopis, ve kterém své stanovisko vysvětlili, a prostřednictvím zástupců vedoucího sboru dopis doručili. K čemu to mezi bratry vedlo? „Když jej přečetli, zaradovali se z povzbuzení.“ (Sk. 15:27–32)

20. a) Jak nás dnes vedoucí sbor povzbuzuje? b) Co prozradí příští článek?

²⁰ Dnes vedoucí sbor svědků Jehovových povzbuzuje betelity, další zvláštní celodobé služebníky a samozřejmě všechny bratry a sestry po celém světě. Výsledkem je to, co v prvním století – radost z povzbuzení. Kromě toho v roce 2015 vedoucí sbor vydal brožuru Vrať se k Jehovovi, která pomohla hodně lidem. Měli by ale ve sborech povzbuzovat druhé jenom bratři, kteří mají odpovědné postavení, nebo by to měli dělat všichni? To nám prozradí příští článek.