Mohl mít Boží přízeň

Otcem Rechoboama byl Šalomoun, který vládl v Izraeli 40 let. (1. Král. 11:42) Zemřel v roce 997 př. n. l. Potom jel Rechoboam z Jeruzaléma na sever do Šekemu, aby tam byl pomazán za krále. (2. Par. 10:1) Co myslíš, mohl mít obavy, jestli dokáže jít v otcových šlépějích? Vždyť Šalomoun byl známý mimořádnou moudrostí! Zvládne i on řešit složité problémy? V tu chvíli samozřejmě nemohl tušit, že se to už velmi brzy ukáže.

V Izraeli panovala napjatá atmosféra a Rechoboam to musel vycítit. Za nějaký čas za ním přišli zástupci lidu a otevřeně mu řekli, co požadují: „Tvůj otec, ten naše jho přitvrdil; a ulehči nyní tvrdou službu svého otce a těžké jho, které na nás vložil, a budeme ti sloužit.“ (2. Par. 10:3, 4)

Rechoboam si musel připadat v pasti. Když lidu vyhoví, možná on, jeho rodina i lidé na královském dvoře nebudou moct žít v takovém luxusu jako doteď. Když ale lidu nevyhoví, možná to povede k povstání. Jak se rozhodnout? Nově dosazený král se nejdřív poradil se staršími muži, kteří radili už jeho otci. Potom se ale zeptal na názor mladších mužů, kteří byli v jeho věku. Dal na jejich radu a rozhodl se zacházet s lidem drsně. Odpověděl: „Ztížím vaše jho a já, já k němu přidám. Můj otec, ten vás trestal biči, ale já, já metlami.“ (2. Par. 10:6–14)

Jaké poučení si z toho můžeme vzít? Často je moudré poslechnout starší, duchovně smýšlející křesťany. Díky svým zkušenostem můžou lépe odhadnout, k čemu by mohla různá rozhodnutí vést. (Job 12:12)

Výsledkem Rechoboamova rozhodnutí bylo, že se lidé vzbouřili. Král na to zareagoval tak, že shromáždil svoji armádu a chystal se vytáhnout do boje. Jehova se ale do celé záležitosti vložil a poslal proroka Šemajáše, aby řekl: „Nevytáhnete a nebudete bojovat proti svým bratrům, izraelským synům. Jděte každý zpět do svého domu, neboť ta věc se stala na můj podnět.“ (1. Král. 12:21–24)a

Vůbec žádný boj? Dokážeš si představit, jak to muselo Rechoboama vyvést z míry? Co si lidé pomyslí o králi, který hrozil, že bude svoje poddané trestat metlami, ale teď ustupuje takové nehorázné rebelii? (Srovnej s 2. Paralipomenon 13:7.) Král a jeho armáda přesto „uposlechli... Jehovovo slovo a šli zpátky domů“.

Co z toho vyplývá pro nás? Je moudré poslechnout Boha, i když by se nám kvůli tomu někdo mohl smát. Bůh má rád ty, kdo ho poslouchají, a žehná jim. (5. Mojž. 28:2)

A jak to bylo s Rechoboamem dál? Místo válčení začal stavět města na území kmenů Juda a Benjamín, nad kterými stále kraloval. Některá města také „do velmi velké míry“ opevnil. (2. Par. 11:5–12) A co bylo ještě důležitější, v této době se držel Jehovových zákonů. Desetikmenné izraelské království, kterému vládl Jeroboam, mezitím propadlo modlářství. Mnozí proto cestovali do Jeruzaléma, aby podpořili Rechoboama a pravé uctívání. (2. Par. 11:16, 17) Když tedy Rechoboam poslouchal Jehovu, jeho království bylo silné.

Když byla Rechoboamova vláda pevná a stabilní, udělal něco nečekaného. Přestal poslouchat Jehovův zákon a začal uctívat pohanské bohy. Ale proč? Ovlivnila ho snad jeho matka, která byla Ammonitka? (1. Král. 14:21) Ať to bylo jakkoli, následoval ho celý národ. Jehova proto dovolil, aby egyptský král Šišak obsadil mnoho judských měst. Byla to ta, která Rechoboam nechal opevnit. (1. Král. 14:22–24; 2. Par. 12:1–4)

Situace začala být opravdu kritická. Šišak přitáhl až k Jeruzalému, samotnému sídlu Rechoboamovy vlády. Prorok Šemajáš v této chvíli předal Rechoboamovi a jeho knížatům poselství od Boha: „Vy, vy jste opustili mne, a také já, já jsem nechal vás ruce Šišakově.“ Jak na tuto lekci Rechoboam zareagoval? Velmi pozitivně! Bible říká, že „se izraelská knížata a král pokořili a řekli: ‚Jehova je spravedlivý.‘“ Jehova proto Rechoboama a Jeruzalém zachránil před zničením. (2. Par. 12:5–7, 12)

Rechoboam dál vládl nad jižním královstvím. Před svou smrtí štědře obdaroval své syny, evidentně proto, aby se nevzbouřili proti svému bratrovi Abijášovi, který byl následníkem trůnu. (2. Par. 11:21–23) V této situaci měl rozhodně lepší úsudek než dřív.

Navzdory svým zásluhám Rechoboam Boží přízeň nezískal. Bible shrnuje jeho vládu slovy: „Činil to, co bylo špatné.“ Jak to? Protože „nezaměřil své srdce na hledání“ Jehovy. (2. Par. 12:14, Český studijní překlad)

Tento král v určitých chvílích Boha poslouchal. A ve prospěch Jehovova lidu udělal několik dobrých věcí. Ale nevytvořil si blízký vztah s Jehovou a také neměl upřímnou touhu dělat mu radost. Vedlo to k tomu, že propadl falešnému uctívání a začal jednat špatně. Možná tě napadne: Když se nechal Jehovou ukáznit, bylo to jenom kvůli druhým? Nebo toho, co udělal, opravdu litoval a chtěl mít Boží přízeň? (2. Par. 11:3, 4; 12:6) Později se totiž ke špatnému chování vrátil. Byl úplně jiný než jeho dědeček, král David. Ten sice dělal chyby, ale celý život miloval Jehovu, věrně ho uctíval, svých hříchů vždycky litoval a chtěl se změnit. (1. Král. 14:8; Žalm 51:1, 17; 63:1)

Jak se můžeme z Rechoboamova života poučit? Je moc dobře, když se člověk stará o svou rodinu a snaží se dělat něco pro druhé. Abychom ale měli Boží přízeň, tím nejdůležitějším pro nás vždycky musí být uctívání Jehovy.

Co nám v tom pomůže? Když Jehovu nepřestaneme ze srdce milovat. Stejně jako přikládáme do ohně, aby nevyhasl, podobně je potřeba živit naši lásku k Bohu. Děláme to tak, že pravidelně studujeme jeho Slovo, rozjímáme nad tím a modlíme se. (Žalm 1:2; Řím. 12:12) Láska k Jehovovi v nás zase bude živit touhu dělat mu radost. A pokud to bude potřeba, podnítí nás k pravému pokání. Na rozdíl od Rechoboama tak zůstaneme Jehovovi věrní. (Juda 20, 21)