1926 – stalo se před sto lety

V průběhu roku 1926 Jehova prostřednictvím Krista, hlavy sboru, čím dál jasněji ukazoval, že v životě křesťana by měla být tím hlavním kazatelská služba. „Věrný a rozvážný otrok“ proto vydal nové publikace, udělal úpravy ve shromážděních a lépe objasnil, co se od každého křesťana očekává. (Mat. 24:45) Kristus se postaral, aby měli bratři budovy a vybavení, které pro kazatelskou činnost potřebovali.

NOVÁ PUBLIKACE A ÚPRAVY VE SHROMÁŽDĚNÍCH

V dubnu vyšlo v časopisu Zlatý věk (nyní Probuďte se!) oznámení o vydání nové knihy, která se jmenovala Osvobození. Tato kniha se měla stát hlavní publikací do služby a nahradit tak Studie Písem (česky nevyšlo). Očekávalo se, že o ni bude velký zájem, a tak bratři v betelu koupili nový tiskařský stroj, na kterém se dalo tisknout 22 knih za minutu. Badatelé Bible tu knihu nabízeli při každé příležitosti.

Spoustu let badatelé Bible probírali na shromážděních sérii knih Studie Písem. Ale od května začali probírat články ze Strážné věže. Jaké to přineslo výsledky?

„Malá kongregace Bunker Hill v Illinois ti posílá srdečné pozdravy,“ napsal jeden sbor v dopise bratru Rutherfordovi. „O nedělích studujeme [články], které Společnost pro dané termíny vybrala. Jsme moc vděční, že můžeme všichni vidět nové světlo, jakmile se objeví.“

„Nové světlo“ neboli upravené porozumění badatelům Bible pomohlo, aby se zaměřili na kazatelskou službu. Například článek „Charakter, nebo smlouva?“ vysvětlil, že někteří se soustředí pouze na „pěstování charakteru“, tedy na to, aby byli slušní a laskaví, a kvůli tomu zapomínají na skutečný úkol pravých křesťanů. Článek vybízel: „Ten, kdo miluje Pána, teď musí … poslouchat jeho přikázání. … Jehova říká: ‚Jsi mi svědkem, že já jsem Bůh.‘ … Křesťan má horlivě svědčit jako Boží svatý svědek.“

Další článek, „Oběť a služba“, zdůraznil, že praví křesťané dávají svoji lásku k Jehovovi najevo tím, že mu věrně slouží. Všechny badatele Bible povzbuzoval, aby se aktivně, svědomitě a horlivě zapojili do Pánovy služby, „aby byli Pánovými svědky a hlásali jeho poselství všem národům a lidem na zemi“. (Iz. 43:10, 12; Mat. 24:14)

Tyto změny se ve sborech rychle projevily. Jen o pár týdnů později Strážná věž z 15. července 1926 otiskla tento dopis: „Nedávné články ‚Charakter, nebo smlouva?‘ a ‚Oběť a služba‘ pro nás byly velmi podnětné a užitečné. Už nestačí, abychom si naše Věže pouze četli, musíme je studovat.“ V závěru dopisu stálo: „Zdá se, že teď všichni mají větší touhu se při studiu vyjadřovat k tomu, co probíráme, a obecně to má na naši kongregaci velmi dobrý vliv.“

O KAZATELSKÉ SLUŽBĚ SE MLUVÍ NA SJEZDECH

Na konci května se spousta badatelů Bible sešla na sjezdu v Londýně. Kvůli dělnické stávce byly v Británii zavřené komerční tiskárny, a tak bratři v brooklynském betelu pracovali přesčas, aby na sjezd dodali dalších 117 000 výtisků brožury Korouhev národům.

Brožury se využily v sobotu 29. května. Ten den byla ve sjezdovém programu výzva: „Zveme každého badatele Bible, který je na sjezdu, aby se zapojil do zvěstování Krále a jeho království. Ráno přijďte do Alexandra Palace co nejdřív a ve služebním oddělení se hlaste do služby.“

Rozdalo se víc než 100 000 publikací. Strážná věž z 15. července 1926 o tom napsala: „Bratři a sestry překypovali nadšením. Věděli, že udělali, co mohli, aby poslechli Jehovův příkaz: ‚Vy jste mi svědky, že já jsem Bůh.‘“

Další den měl bratr Rutherford v Royal Albert Hall přednášku na námět „Proč se zachvívají světové mocnosti – lék“. Jakmile se otevřely dveře, sál během několika minut zaplnilo 13 000 lidí. Ti, kteří se nevešli dovnitř, přednášku pozorně poslouchali z reproduktorů, které byly venku.

Bratr Rutherford ve své přednášce vysvětlil, že světové mocnosti se hroutí kvůli tomu, že zavrhly Jehovu a jeho království. Taky odsoudil Společnost národů a předpověděl její konec.

KAZATELSKÁ ČINNOST V INDII

Na sjezdu v Londýně se bratr Rutherford seznámil s Edwinem Skinnerem. Ten sloužil jako kolportér (dnes bychom řekli průkopník) v Sheffieldu v Anglii. Krátce po sjezdu ho bratr Rutherford poprosil, aby za ním znovu přijel do Londýna.

„Měl jsem tušení, že dostanu pozvání, abych šel sloužit do ciziny,“ vzpomínal bratr Skinner. „Další den jsem jel do Londýna. … Byl jsem pevně rozhodnutý, že jestli mě opravdu požádají, abych sloužil v jiné zemi, bez váhání řeknu ano.“ A nemýlil se. Bratr Rutherford se ho zeptal: „Jak by se ti líbilo jet do Indie?“ Edwin odpověděl: „Kdy mám vyrazit?“

Jen o tři týdny později, v červenci, Edwin nastoupil na loď do Indie. Přidal se k němu další nadšený kazatel George Wright. Bratr Skinner se jako služebník pobočky staral o kazatelskou činnost v Afghánistánu, v Barmě (Myanmar), na Cejlonu (Srí Lanka), v Indii a v Persii (Írán). V Indii zůstal 64 let, až do roku 1990, kdy skončil jeho život na zemi.

POUTNÍCI JDOU V KAZATELSKÉ SLUŽBĚ PŘÍKLADEM

Asi od roku 1894 posílala organizace svoje cestující zástupce, kterým se říkalo poutníci, aby navštěvovali skupiny badatelů Bible. V červenci 1926 se ale náplň jejich práce změnila. Jejich návštěvy se prodloužily z jednoho dne na dva a každý měsíc měli strávit 100 hodin ve službě.

V dopise otištěném ve Strážné věži poutník George Draper napsal: „Od hlídacího psa se čeká, že bude varovat majitele domu. Ale když bratři leží…, spí a nemůžou štěkat. [Iz. 56:10]“ Bratr Draper si uvědomoval, že bratři musí být připravení varovat lidi v kazatelské službě. Co jim k tomu pomůže? Pokračoval: „Poutníci i všichni ostatní … musí především studovat Strážnou věž… Tyto myšlenky si teď snažím vštípit do mysli a do srdce.“ Jeho život na zemi skončil v roce 1938.

SJEZD V NEW YORKU

Poslední velký sjezd v roce 1926 se konal 14.–18. října v New Yorku. Místní noviny souhlasily, že otisknou pozvánku na přednášku bratra Rutherforda s názvem „Největší světový konflikt je blízko“. Několik významných novin ale na poslední chvíli inzerování přednášky zrušilo.

Bratři se rozhodli přejít do protiútoku. V pátek 15. října Robert J. Martin oznámil uveřejnění nového traktátu nazvaného Proti lidu. Cílem traktátu bylo upozornit na nekorektní jednání novin a propagovat přednášku bratra Rutherforda. „Spustili jsme naše vlastní tiskárny,“ řekl bratr Martin, „a naši chlapci budou bez přestávky pracovat, dokud nebudeme mít milion dvě stě padesát tisíc výtisků tohoto prohlášení. Požádáme bratry a sestry na tomto sjezdu, aby vyšli do ulic a rozdali je lidem.“ Po této části programu začali bratři traktát rozšiřovat. Do večera rozdali 300 000 výtisků.

O víkendu pokračovali, takže nakonec se traktátů rozdalo víc než milion! Bratři a sestry byli tak horliví, že rozdali ještě dalších 3 783 knih Osvobození a 35 140 brožur.

V neděli 17. října ve tři hodiny odpoledne si přednášku bratra Rutherforda vyslechlo asi 12 000 lidí. Mnozí si potom řekli o další informace. Rozdalo se přes 9 000 knih, což bylo víc než na jakémkoli předchozím sjezdu.

NOVÁ BUDOVA NA ADAMS STREET

Protože bylo potřeba čím dál víc publikací, odpovědní bratři v Brooklynu rozhodli, že bude nutné rozšířit tiskárnu. Roky si pronajímali budovu na Concord Street 18, ale ta už byla příliš malá. Koupili proto pozemek kousek odtamtud, na Adams Street. Začali stavět osmipatrovou budovu s betonovou konstrukcí, která měla skoro dvojnásobnou podlahovou plochu než předchozí tiskárna.

Budova, která roste na Adams Street 117, se začne používat v roce 1927. Bude se hodit, protože v tom roce přijde rychlý vzrůst. Taky bude dál probíhat přečišťování organizace, aby byl Boží lid za čas připravený přijmout jméno svědkové Jehovovi.