Stačí věřit v Ježíše, abych byl zachráněn?

Křesťané věří, že Ježíš zemřel za hříchy lidstva. (1. Petra 3:18) Když ale chce být člověk zachráněn, nestačí jen věřit, že Ježíš je Spasitel. Démoni také věří, že Ježíš je Boží Syn, ale čeká je zničení, ne záchrana. (Lukáš 4:41; Juda 6)

• Co musím dělat, abych byl zachráněn?

• Má smysl odříkávat modlitby za odpuštění hříchů?

• Odkud tento zvyk pochází?

• Musíte věřit, že Ježíš obětoval svůj život za naše hříchy. (Skutky 16:30, 31; 1. Jana 2:2) Také musíte věřit, že Ježíš skutečně žil na zemi a že všechno, co se o něm píše v Bibli, je pravda.

• Poznejte, co Bible doopravdy učí. (2. Timoteovi 3:15) V Bibli se píše, že apoštol Pavel a Silas řekli jednomu vězeňskému strážci: „Věř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn.“ Potom ho začali vyučovat „Jehovovo slovo“.a (Skutky 16:31, 32) Z toho vyplývá, že vězeňský strážce nemohl uvěřit v Ježíše, dokud nepochopil důležité věci z Písma. Potřeboval přesně poznat pravdu z Božího Slova. (1. Timoteovi 2:3, 4)

• Čiňte pokání. (Skutky 3:19) Musíte také činit pokání – to znamená hluboce litovat toho, že jste dřív jednali špatně nebo že jste zastávali nějaké nesprávné názory. Pokání dáte najevo tak, že přestanete s jednáním, které se Bohu nelíbí. (Skutky 26:20)

• Dejte se pokřtít. (Matouš 28:19) Ježíš řekl, že ti kdo se chtějí stát jeho učedníky, se musí dát pokřtít. Pokřtěn byl i vězeňský strážce, se kterým mluvil Pavel a Silas. (Skutky 16:33) A když apoštol Petr vysvětlil velkému množství lidí pravdu o Ježíšovi, „ti, kdo s radostí přijali jeho slova, se dali pokřtít“. (Skutky 2:40, 41)

• Poslouchejte Ježíše. (Hebrejcům 5:9) Ježíšovi učedníci se poznají podle toho, jak žijí. Musí dodržovat všechno, co Ježíš přikázal. (Matouš 28:20) Řídí se vybídkou: „Podle toho slova ale také jednejte, nebuďte jen posluchači.“ (Jakub 1:22)

• Buďte vytrvalí. (Marek 13:13) Aby byli Ježíšovi učedníci zachráněni, musí být vytrvalí. (Hebrejcům 10:36) Například apoštol Pavel se důsledně držel Ježíšova učení a byl věrný Bohu ode dne, kdy se stal křesťanem, až do smrti. (1. Korinťanům 9:27)

V některých církvích lidé odříkávají určité modlitby za odpuštění hříchů. V těchto modlitbách věřící obvykle vyznávají své hříchy a vyjadřují víru v to, že Ježíš za jejich hříchy zemřel. Také prosí Ježíše, aby vstoupil do jejich srdce nebo života. V Bibli ale není předepsaná žádná konkrétní modlitba za odpuštění, kterou by křesťané měli odříkávat.

Někteří lidé věří, že odříkání modlitby za odpuštění je zárukou věčné spásy. Žádná modlitba ale sama o sobě záchranu nezaručí. Všichni jsme nedokonalí a děláme chyby. (1. Jana 1:8) Své učedníky proto Ježíš učil, že o odpuštění hříchů se musí modlit stále. (Lukáš 11:2, 4) Někteří křesťané dokonce o svou naději na věčnou spásu přišli, protože „odpadli“, tedy přestali sloužit Bohu. (Hebrejcům 6:4–6; 2. Petra 2:20, 21)

Historikové se neshodují v tom, kdy přesně zvyk mechanicky odříkávat modlitby za odpuštění hříchů vznikl. Někteří mají za to, že tato tradice pochází z 16. století z období reformace. Jiní se domnívají, že lidé začali odříkávat tyto modlitby v době náboženských hnutí v 18. a 19. století. Bible každopádně tento zvyk nepodporuje a ve skutečnosti je v rozporu s jejím učením.