Co odhaluje biblická chronologie o roce 1914?

Biblická chronologie ukazuje, že v roce 1914 bylo v nebi zřízeno Boží království. Můžeme to zjistit z proroctví, které je zaznamenáno ve 4. kapitole knihy Daniel.

Obsah proroctví. Bůh způsobil, aby měl babylónský král Nebukadnecar prorocký sen o obrovském stromu, který byl podťat. Strom začal znovu růst až po období „sedmi časů“, kdy mu v tom bylo bráněno. (Daniel 4:1, 10–16)

První splnění. Velký strom představoval samotného krále Nebukadnecara. (Daniel 4:20–22) Ten byl obrazně podťat na období sedmi let, kdy dočasně přišel o zdravý rozum a kralování. (Daniel 4:25) Když Bůh jeho duševní zdraví obnovil, Nebukadnecar znovu získal svůj trůn a uznal Boha jako panovníka. (Daniel 4:34–36)

Jak víme, že proroctví má větší splnění. Hlavním účelem tohoto proroctví bylo, aby „lidé poznali, že Nejvyšší je Panovníkem v království lidstva a že je dává tomu, komu chce, a dosazuje nad ním dokonce nejponíženějšího z lidstva“. (Daniel 4:17) Byl ale pyšný Nebukadnecar tím, komu chtěl Bůh nakonec vládu nad lidstvem předat? Ne, protože Bůh mu už dřív dal jiný prorocký sen, který ukazoval, že ani on, ani žádný jiný politický vládce se této role neujme. Místo toho Bůh sám zřídí „království, které nebude nikdy zničeno“. (Daniel 2:31–44)

Bůh už v minulosti zřídil království, které na zemi zastupovalo jeho vládu: starověký Izrael. Připustil však zkázu tohoto království, protože jeho panovníci jednali nevěrně, a předpověděl, že jednou bude panovat „ten, kdo má zákonné právo“. (Ezekiel 21:25–27) Jako toho, kdo má oprávnění obdržet toto věčné království, Bible označuje Ježíše Krista. (Lukáš 1:30–33) Právě jak bylo předpověděno, na rozdíl od Nebukadnecara je Ježíš „ponížený v srdci“. (Matouš 11:29)

Co symbolizuje strom ze 4. kapitoly Daniela? V Bibli stromy někdy znázorňují vlády. (Ezekiel 17:22–24; 31:2–5) Ve větším splnění 4. kapitoly Daniela přestavuje obrovský strom Boží vládu.

Co znamená, že strom byl podťat? Podetnutí stromu znamenalo nejen přerušení Nebukadnecarova kralování, ale také přerušení Božího panování na zemi. To se stalo v době, kdy Nebukadnecar zničil Jeruzalém, kde králové Izraele seděli na „Jehovově trůnu“ jako představitelé samotného Boha. (1. Paralipomenon 29:23)

Co představuje „sedm časů“? „Sedm časů“ označuje období, během kterého Bůh dovolil národům, aby vládly nad zemí, aniž by do toho zasahovalo nějaké království, které zřídil on. Těchto „sedm časů“ začalo právě tím, že Babylóňané zničili Jeruzalém, což se podle biblické chronologie stalo v říjnu 607 př.n.l.a (2. Královská 25:1, 8–10)

Jak dlouho „sedm časů“ trvalo? Nemohlo to být pouze sedm let jako v Nebukadnecarově případě. Ježíš naznačil odpověď, když řekl, že „Jeruzalém [symbol Božího kralování] bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů“. (Lukáš 21:24) „Ustanovené časy národů“, tedy období, během kterého Bůh dovolil, aby bylo jeho panství „pošlapáváno národy“, jsou stejné jako „sedm časů“ ze 4. kapitoly Daniela. To znamená, že „sedm časů“ probíhalo ještě v době, kdy byl na zemi Ježíš.

Z Bible se dá zjistit, jak dlouho těchto prorockých „sedm časů“ trvalo. Vyplývá z ní, že tři a půl „času“ se rovná 1 260 dnům, takže „sedm časů“ je dvojnásobek, tedy 2 520 dnů. (Zjevení 12:6, 14) Když použijeme zásadu vyjádřenou v jiných proroctvích, totiž „den za rok“, pak 2 520 dnů představuje 2 520 let. „Sedm časů“ neboli 2 520 let tedy mělo skončit v říjnu 1914. (4. Mojžíšova 14:34; Ezekiel 4:6)