Úžasné „vysavače“ mořského dna

Od našeho dopisovatele na Fidži

„Plazí se po dně rychlostí hodinové ručičky nebo si procucávají cestu bahnem organických zbytků. Žijí všude — od přílivové zóny až po nejhlubší místa oceánů. Podobají se miniaturnímu stádu pakoňů a na podmořských pláních spásají organické zbytky, jež se do hlubin snášejí jako sněhové vločky.“ Philip Lambert, kurátor Královského muzea Britské Kolumbie

MOŽNÁ vás překvapí, že se někdo tak poeticky vyjadřuje o obyčejných sumýších. Tito živočichové totiž bývají označováni za mořské okurky nebo za „bezhlavé gumové klobásy“. Nenechte se ale oklamat vnějším zdáním. Sumýši jsou totiž velmi zajímaví tvorové.

Neúnavní čističi

Sumýši jsou považováni za příbuzné hvězdic a mořských ježků. I když svým vzhledem se trochu podobají velkým slimákům, od mořských plžů, kteří jsou obdobou suchozemských slimáků, se dost liší. Dodnes bylo popsáno asi 1 100 druhů sumýšů. Mnozí z nich, včetně druhů lovených k jídlu, vypadají docela obyčejně. Jsou však mezi nimi i druhy ověšené těmi nejexotičtějšími ozdobami nebo mají na kůži různé výrůstky, které jim propůjčují vzhled bradavičnatých okurek.

Někteří sumýši mají mikroskopickou velikost, ale jiní dosahují délky téměř pěti metrů. Obvykle však měří 10 až 30 centimetrů. Odhaduje se, že sumýši představují více než 90 procent všech živých tvorů žijících v hloubce 8 000 metrů. V některých oceánských příkopech jsou proto dominantními živočichy. Většina jich žije přímo na dně, ale některé hlubinné druhy umějí i plavat.

Sumýši se vyskytují ve všech oceánech a vytrvale spásají organickou hmotu. Jako armáda vysavačů čistí bahno na mořském dně. Nasávají velké množství usazenin, odfiltrují z nich organickou hmotu a nechávají za sebou jen čistý písek. Na jednom hektaru korálového útesu může žít až 5 000 sumýšů.

Jako potrava jim slouží mikroskopické organismy a organické usazeniny, které jsou buď na mořském dně nebo se vznášejí v okolní vodě. Zachytit částečky potravy je úkolem až 30 péřovitých chapadel, která mají citlivá nervová zakončení. Každé chapadlo si pak sumýš vloží do ústního otvoru a „slízne“ z něj všechno, co se na něm zachytilo. Chapadlo pak znovu vztyčí a pokračuje ve sběru potravy.

Určité druhy sumýšů jsou „hostitelé“. K jejich „hostům“ patří ryby a jiní tvorové, kteří žijí v sumýšově zažívacím traktu a ven se odvažují pouze v noci, kdy shánějí potravu. Pohostinnosti sumýšů využívá například 27 druhů ryb z čeledi jehličkovitých. Když je něco vyleká, uhánějí zpět do svého úkrytu uvnitř sumýše. Příležitostně si tyto rybky pochutnávají také na rozmnožovacích a dýchacích orgánech svého hostitele. Sumýšovi to však příliš nevadí, protože dokáže ztracenou tkáň regenerovat.

Vynalézaví, když jsou v nebezpečí

Sumýši si určitě zaslouží, abyste si je lépe prohlédli, až příště pojedete k moři. Dávejte si však pozor. Pokud se cítí ohroženi, tyto „vysavače“ mořského dna mají v zásobě pár triků, které vás mohou zaskočit. Někteří sumýši vypustí množství dlouhých lepivých vláken, která útočníka omotají nebo odvedou jeho pozornost. Vlákna rychle tvrdnou, a pokud se člověku dostanou na kůži, například na hřbet ruky nebo na předloktí, jedinou možností, jak se jich zbavit, je oholit všechny chloupky, na které se vlákna přilepila.

Jiní sumýši produkují jed zvaný holothurin. Pro mnoho druhů ryb je smrtelný, ale zdá se, že pro lidi příliš nebezpečný není. Může však způsobit problémy, pokud se dostane do očí, nebo může vyvolat zánět kůže. Na některých ostrovech jej rybáři již po mnoho generací používají při lovu, protože dokáže ryby zabít nebo znehybnit. Je to také účinný repelent proti žralokům. Vědci se domnívají, že toxiny produkované některými druhy sumýšů by mohly být využity při léčení rakoviny a infekcí. Různé extrakty získávané ze sumýšů se využívají v alternativní medicíně k léčbě artritidy, k obnově chrupavek a ke snížení krevního tlaku. Z těl těchto živočichů se také připravují vitaminové a minerální doplňky.

Pro ty nejnebezpečnější situace však sumýši mají v zásobě ještě jeden trik, který posouvá umění sebeobrany na novou úroveň. Pokud zkusíte sumýše vzít do ruky, může se stát, že uprostřed pukne a vyvrhne své vnitřnosti. Taková nepřiměřená reakce vás asi překvapí a začnete přemýšlet, co hrozného jste udělali, že se nebohý sumýš rozhodl pro sebevraždu. Nemusíte se ale znepokojovat. S největší pravděpodobností sumýš nepřišel o život. Byli jste jen svědky neobvyklého způsobu, jak uniknout nepříteli. Během několika týdnů tomuto odolnému živočichovi narostou vnitřnosti nové.

Neutuchající poptávka

V mořích mírného i tropického pásma má lov sumýšů dlouhou tradici a i dnes je živým řemeslem. Někteří potápěči jsou dokonce ochotni riskovat život nebo ztrátu končetiny, jen aby zvětšili svůj úlovek. Většina ulovených sumýšů směřuje do Číny a dalších zemí Orientu, stejně jako tomu bylo v uplynulých staletích. Sumýši se dodávají na trh usušení. Pracovní postup spočívá v tom, že se sumýši napřed povaří ve slané vodě, potom se vykuchají, vyudí a pak usuší na slunci. Dnes se sumýši prodávají i mražení.

Objeví se sumýš i na vašem nedělním stole? Možná to zkusíte. Přestože se mu říká mořská okurka, do salátu se moc nehodí. Uvařený sumýš má totiž konzistenci želatiny a je téměř průhledný. Používá se proto především k zahuštění a dochucení polévek. Na Fidži se místní druhy sumýšů připravují s kokosovým krémem, což je tradiční ostrovní způsob. Výsledkem je chutné jídlo, které má příchuť ryb a konzistenci želé.

Tito mírumilovní a nenápadní tvorové však nejsou jen chutným jídlem. Sumýšům můžeme být vděční především za úklidové služby, díky kterým je moře čisté a zdravé. Tyto úžasné „vysavače“ mořského dna vzdávají tichou chválu Tomu, kdo je vytvořil. (Žalm 104:24, 25)

[Rámeček a obrázky na straně 24]

Zvláštnosti sumýšů

◼ Dýchací systém sumýšů se velmi liší od toho, co bychom v této oblasti považovali za standard. Vyměšovacím otvorem sumýš nasává vodu, která pak prochází dvěma větvemi takzvaných vodních plic, jejichž stěnami je z vody absorbován kyslík. Některé hlubinné druhy sumýšů vstřebávají kyslík celým povrchem těla, dokonce i pokožkou na panožkách.

◼ Sklerity, které plní úlohu kostí, dávají mnoha druhům sumýšů jejich charakteristický okurkovitý tvar. Pod elektronovým mikroskopem je vidět, že sklerity mají velmi složité ozdobné tvary. Vypadají jako kroužky, kotvičky nebo háčky, které prostupují pokožku sumýše a dávají jí kožovitý vzhled. U jednotlivých druhů se tyto krystaly uhličitanu vápenatého liší, a jsou proto dobrou pomůckou při určování sumýšů.

◼ Někteří sumýši se pohybují pomocí hydraulického pohonu. Pohyb zajišťují stovky dutých trubicovitých panožek, které jsou synchronně řízeny soustavou vodních cév. Roztahováním a stahováním komor je do panožek pumpována voda, a to tak, aby se roztahovaly ve správném pořadí, čímž je dosahováno pohybu žádoucím směrem.

◼ Rozmnožování probíhá pomocí vnějšího oplodnění. Volně plovoucí embrya se pak usazují na mořském dně. Některé druhy sumýšů však používají poněkud drastičtější způsob reprodukce. Doslova se roztrhnou na půl. Každé půlce pak dorostou chybějící orgány. Tato forma nepohlavního rozmnožování vyžaduje, aby v obou odtržených částech proběhla podstatná reorganizace tkáně.

[Podpisky]

Odshora dolů: Courtesy Bruce Carlson, Georgia Aquarium; courtesy of UC Museum of Paleontology, www.ucmp.berkeley.edu; © Houseman/BIODIDAC; Ocean Sky Diving, Hong Kong

[Obrázek na straně 23]

Sumýš v sebeobraně vypouští lepivá vlákna

[Obrázek na straně 23]

Sumýš s bradavičnatými výrůstky

[Obrázek na straně 23]

Sumýš s jedním chapadlem v ústním otvoru

[Obrázek na straně 25]

Sumýš s kokosovým krémem, což je tradiční ostrovní způsob přípravy

[Podpisek obrázku na straně 22]

http://www.JohnHarveyPhoto.com

[Podpisky obrázku na straně 23]

Vložený obrázek nahoře: © David Wrobel/Visuals Unlimited; pozadí: © Phillip Colla/SeaPics.com; vlevo dole: © Doug Perrine/SeaPics.com