16. studie

Budující rozhovory

1, 2. Čím by se měly naše rozhovory vyznačovat?

¹ V našich každodenních rozmluvách se nám naskýtá příležitost vzdávat úctu Bohu. „V Bohu chceme předkládat chválu po celý den a na neurčitý čas budeme chvalořečit tvému jménu,“ napsal biblický žalmista. Není to snad postoj vhodný pro všechny Boží ctitele, který je hodný chvály? Výmluvně dosvědčuje rozhodnutí používat rty v souladu s Jehovovou vůlí. — Žalm 44:8.

² Takové rozhodnutí je nezbytné, protože vzhledem k zděděné nedokonalosti možná máme sklon říkat věci, které druhého spíše srážejí, než budují. (Jak. 3:8–12) Jak je tedy dobré mít vždy na mysli povzbuzení Písma, abychom mluvili to, co je „dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé“. — Ef. 4:29.

3, 4. Z čeho kromě mluvení sestává rozhovor a kde se v tom můžeme cvičit?

³ Samozřejmě je třeba mít na paměti, že rozhovor zahrnuje také naslouchání, neboť rozhovor je výměna myšlenek. Mluv o tom, co je budující, ale dej ostatním rovněž příležitost, aby se vyjádřili. Pěstuj schopnost dávat vhodné otázky a zapojit ostatní do rozhovoru. Projevuj upřímný zájem o to, co druhý říká. Neměl bys ve chvíli, kdy mluví, rozvažovat, co řekneš sám dále. Když projevíš zájem o myšlenky jiných, budeš je budovat.

⁴ Pro budující rozhovory je mnoho příležitostí: doma v rodině, se spoluzaměstnanci nebo spolužáky nebo ve společnosti bratrů. Celá řada proslovů ve škole teokratické služby nám poskytuje příležitost rozvíjet umění vést rozhovor.

5–7. Uveď některé návrhy ke zlepšení rodinných rozhovorů, zvláště v době jídla.

⁵ Doma. Rozhovory doma mohou značně přispívat k rodinnému štěstí, a proto stojí za to usilovat o jejich zlepšení. Jak manželé, tak manželky se cítí dobře, když jejich druhové prokazují upřímný zájem o to, co říkají. Děti také oceňují, když jim jejich rodiče naslouchají a projevují o ně skutečný zájem. Ale když si přitom listuješ v časopise nebo přerušuješ toho, kdo k tobě mluví, nebo nějakým jiným způsobem naznačuješ nedostatek zájmu, pak rozmluvy u vás doma brzy přestanou. Nikoho skutečně netěší mluvit k člověku, který nemá zájem o to, co se mu říká.

⁶ Znamenitou příležitost pro budující rodinné rozhovory poskytuje doba jídla. Každý den se při jednom jídle může část rozhovoru soustředit na biblický text pro ten den, který je uveden v brožuře Denně zkoumat Písma. Při některých jídlech mohou poskytnout námět pro zajímavou a užitečnou rozmluvu také články, které jsme četli v nedávných vydáních Strážné věže a Probuďte se! Nedopusť ale, aby rozhovor v době jídla byl tak organizovaný, že by nezbyl prostor na spontánní projevy a příjemné potěšení z jídla.

⁷ Každý člen rodiny může v době jídla přirozeně přispívat k budujícímu rozhovoru. Není to doba pro řešení stížností; takové věci by mohly narušovat trávení. Ale v průběhu dne se člověk doslechne o poučných nebo i humorných věcech. Má snad příjemnou zkušenost z kazatelské služby. Třeba něco zajímavého četl v novinách nebo slyšel v rozhlase. Proč bychom si to neuchovali v mysli a nesdělili to ostatním členům rodiny při jídle? Místo abyste jedli rychle a odcházeli okamžitě od stolu, zjistíte zanedlouho, že se všichni těšíte na tyto příležitosti pro společné rozmluvy.

8–10. Proč jsou důležité osobní rozmluvy rodičů s dětmi a jak je rodiče mohou povzbuzovat?

⁸ Pro rodiče je rovněž důležité, aby pěstovali osobní rozmluvy s každým dítětem, a to odděleně od ostatních. Nejlepších výsledků lze dosáhnout za uvolněné atmosféry, ať již jste doma, nebo jdete po ulici. Taková rozmluva poskytuje mladistvému příležitost, aby byl připraven na fyzické změny v čase dospívání. Tyto rozhovory rovněž vynášejí na světlo obsah srdce mladistvého, jeho přání a životní cíle, a tak se naskýtá možnost je prospěšně utvářet.

⁹ Kdybyste svému dítěti okamžitě vyhubovali, když se zmíní o těžkostech, do kterých se zapletlo, v průběhu takového rozhovoru, rozhovor by pravděpodobně velmi brzy skončil. A kdyby si dítě někdy v budoucnosti vzpomnělo na takovou zkušenost, asi by se znovu o těchto věcech nezmínilo. Obvykle je lepší naslouchat a zkoumat otázkami, v kterých se zračí postoj plný porozumění. Pak můžete laskavě, ale pevně napravovat způsoby dítěte, pokud odbočilo od biblických zásad.

¹⁰ I když je rozhovor nezbytný ke šťastnému rodinnému životu, neznamená to, že je třeba, aby někdo neustále mluvil. Je opravdu dobré mít někdy možnost být se svými vlastními myšlenkami, přemýšlet o věcech potichu. Chvíle ticha jsou proto často oceněny celou rodinou.

11, 12. Jaké příležitosti máme k vydávání svědectví?

¹¹ Vytvářet příležitosti ke svědectví. Jak naši kazatelskou službu ovlivňuje schopnost hovořit přirozeným způsobem? Pozastavil ses již někdy nad tím, proč se zdá, že někteří svědkové mají vždy znamenité zkušenosti? Není to snad proto, že si při rozmluvě počínají iniciativně? Biblické přísloví říká: „Rty moudrých stále rozptylují poznání.“ — Přísl. 15:7.

¹² I mimo pravidelnou kazatelskou službu je mnoho příležitostí zaujmout lidi rozhovorem a promluvit k nim o Jehovovi. Křesťanské ženy v domácnosti mohou například svědčit sousedům, kteří přijdou k nim do domu, nebo prodavačům. Děti snad využijí možnost zapojit do rozhovoru o Bibli své spolužáky cestou do školy nebo v školních přestávkách. A ti, kteří pracují mimo domov, budou snad moci svědčit cestou na své pracoviště. Když procházíš parkem nebo čekáš na autobus, je možné zavést s jinými rozhovor, který buduje. V některých zemích, kde je kázání o Království zakázáno, se svědecká služba koná především tímto způsobem neformálního rozhovoru. Že je to působivý způsob kázání, je patrné z rychlého vzrůstu počtu služebníků pravého Boha na těchto územích.

13–16. Jakých způsobů lze používat, abychom podnítili rozhovor, který otvírá cestu ke svědectví?

¹³ Když využíváme různých situací k vydání svědectví, potřebujeme snad k „prolomení ledu“ pouze přátelské slovo, a výměna myšlenek se rozproudí. Ježíš v tom dal příklad. Jednou v poledne se zastavil u studny v Samaří, aby si odpočinul, a ženu, která tam přišla čerpat vodu, požádal, aby mu dala napít. Protože Židé obvykle nemluvili se Samaritány, vzbudilo to její zvědavost. Dala mu otázku. Ježíš odpověděl a dodal, že má vodu, která může přinést věčný život, a tím podnítil ještě více její zvědavost. Nakonec měl příležitost vydat jí svědectví. Povšimni si, že Ježíš nezačal rozsáhlým svědectvím; využil přátelského rozhovoru, aby si připravil cestu. — Jan 4:5–42.

¹⁴ I ty můžeš začít takový budující hovor. Když budeš čekat na autobus, snad budeš moci upoutat něčí pozornost novinami nebo článkem v časopisu, který se zabývá třeba znečištěním vzduchu nebo válkou, a zeptat se: „Co si myslíte, proč se tyto podmínky tak zhoršily v posledních letech? Domníváte se, že ještě vůbec někdy přijde doba, kdy celá země bude místem, kde se příjemně žije?“ Dobře také působí, jak se ukázalo, začít rozmluvu o nějakém běžném místním problému a pak se zeptat: „Co myslíte, že by pomohlo?“ To vede přirozeně k rozhovoru o pravém prostředku nápravy — o Božím Království. Samozřejmě je nutné používat rozlišovací schopnost. Není ovšem možné si rozhovor vynucovat, když dotyčný neodpovídá. Ale shledáš, že někteří naslouchají rádi, jako ráda naslouchala samaritánská žena u studny.

¹⁵ Další cestou jak vytvořit příležitost k rozmluvě o Božím slově je umístit Bibli tam, kde ji snadno může někdo vidět. Uděláme-li to doma, hosté k tomu často mívají poznámky, a tak se otvírá cesta k vydání znamenitého svědectví. Jestliže chodíš do školy a ponecháš na svém stole knihu nebo časopis, téměř jistě to někoho přiměje, aby se zeptal: „Co je to?“ Máš tak příležitost, abys mu to pověděl neboli mu vydal svědectví. Nebo když čteš Bibli během své polední přestávky nebo při cestování ve veřejných dopravních prostředcích, může to otevřít cestu k rozhovoru o Božím Království.

¹⁶ Rozhovory se známými mohou také přirozeně vést k námětu o Božích pravdách. Takové rozhovory se obvykle dotýkají také toho, co někdo dělal — kde byl, co slyšel nebo viděl — nebo věcí, které plánuje. Máš-li tedy příležitost mluvit, proč bys nepověděl o tom, co jsi dělal ty? Po návštěvě krajského sjezdu se zmiň spolupracovníkovi nebo sousedovi, kam jsi jel, a uveď název hlavního proslovu; možná k tomu položí otázky. Můžeš přátelům nebo příbuzným předložit myšlenky ze Strážné věže nebo z Probuďte se! způsobem, jakým si oni povídají o tom, co se dozvěděli. Jestliže udeříš na správnou strunu, budeš požádán o větší poučení. Máš nyní příležitost dále svědčit. Takové rozhovory, které mají za cíl upozornit na Boží záměry, jistě budují.

17–20. Uveď návrhy pro budující rozhovory, když jsi pohromadě se svými bratry a sestrami.

¹⁷ Pohromadě s bratry. Rovněž jsme-li ve společnosti duchovních bratrů a sester, je jen správné, že se rozhovor udržuje na pěkné úrovni, hodící se ke služebníkům dobré zprávy. Jeho smyslem by nemělo být pouze strávit čas, ale také budovat.

¹⁸ Znamenité příležitosti pro budující rozhovory se naskýtají před shromážděními v sále Království a po nich. Nezvykej si okamžitě odejít, jakmile shromáždění skončí. Proč nenavázat rozmluvu se starším zkušeným bratrem nebo s někým, kdo je ostýchavý a zůstává stranou? Je tolik věcí, o kterých lze hovořit. Mluvte o myšlenkách, které vás zvláště zaujaly v nedávných vydáních Strážné věže. Mohli byste mluvit o nadcházejících úkolech přidělených ve škole teokratické služby. Jiní snad mají osvěžující myšlenky, kterých můžeš použít ve svém proslovu, nebo třeba sám předložíš myšlenky, které by pomohly jinému s jeho úkolem. Můžete si sdělovat zkušenosti ze svědecké služby nebo hovořit o něčem, co vás ten den zvláště potěšilo na shromáždění. Takové rozhovory skutečně budují.

¹⁹ Při větších sjezdech je příležitost promluvit s bratry a sestrami z různých míst. Mnozí svědkové se zaměřují na to, aby začali rozhovor, když čekají v řadě před stánkem na občerstvení nebo když cestují do sjezdového areálu či zpět. Je dobré hned bratrovi nebo sestře povědět své jméno a zeptat se na jeho. Zeptej se, jak se stal svědkem. To vede obvykle k povzbuzujícímu a budujícímu rozhovoru.

²⁰ Další příležitost pro společné rozmluvy poskytuje společná cesta do svědecké služby. Místo toho, abychom se zabývali hovorem o bezvýznamných věcech, proč nemluvit o tom, jak oslovovat majitele bytu, nebo o námětech, které pro něho budou nejvhodnější. Je rovněž dobré uvažovat, jak zvládnout vznesené námitky. Při takové příležitosti je největším osvěžením myslit na duchovní záležitosti a mluvit o nich, a je to také nejvhodnější téma. — Fil. 4:8, 9.

21–24. Jestliže hovor skupiny bratrů a sester přestává být budující, jak můžeme postupovat?

²¹ Co můžeš udělat, jsi-li ve skupině bratrů a sester a rozhovor se stává bezcílným nebo ne zrovna budujícím? Proč se nepokusit o předložení otázky, která by vedla rozhovor užitečnějším směrem? Nadhoď nějaký zvláštní námět a polož k němu otázky. Taková rozmluva je ještě užitečnější tehdy, když se přítomní mohou chvíli pozastavit u jednoho námětu a každý z nich má možnost se k němu nějak vyjádřit.

²² Když se v rozhovoru zmiňujeme o jiných členech křesťanského sboru, je třeba dávat pozor, abychom nebyli neuctiví a kritičtí. Jestliže by někdo začal mluvit o nedostatcích druhého, budeš mít dost odvahy usměrnit rozhovor zpět na budující námět? Budeš loajální k Jehovově organizaci a budeš chránit její členy? To přece není tak důležité, mohl by někdo říci. Ale je to důležité. Připomeňme si, že hledání chyb na některém z Jehovových oddaných služebníků by mohlo vést ke stížnostem proti celému Jehovovu uspořádání! — Jak. 5:9; 2. Kor. 10:5.

²³ Občas může mít rozhovor lehčí ráz; mohou se vyprávět anekdoty. Taková rozmluva bývá uvolňující i užitečná. Ale je třeba dbát na to, aby se nestočila směrem, který se nehodí pro křesťanské služebníky. Měli bychom mít na mysli biblickou radu: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem; ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nesluší, ale spíše vzdávání díků.“ — Ef. 5:3, 4.

²⁴ Jako Jehovovi služebníci bychom měli stále usilovat o to, aby naše rozhovory byly vždy k jeho cti. Když tak jednáme, uplatňujeme vynikající radu zaznamenanou apoštolem Pavlem: „Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování.“ — Řím. 15:2.