Jak vést lépe rozhovory

JE PRO tebe obvykle snadné vést rozhovor s druhými lidmi? U mnoha lidí vyvolává úzkost už jen pouhá představa, že by měli s někým začít rozhovor — zejména s někým, koho neznají. Takoví lidé jsou zřejmě ostýchaví. Možná si říkají: ‚O čem bych měl mluvit? Jak mohu rozhovor zahájit? Jak v něm mohu pokračovat?‘ Sebevědomí, společenští lidé zase tíhnou k tomu, aby měli v rozhovoru hlavní slovo. Možná musí pracovat na tom, aby druhé přiměli k řeči a aby se naučili naslouchat. A tak všichni — ať jsme ostýchaví nebo společenští — musíme stále rozvíjet umění vést rozhovory.

Chceš-li lépe vést rozhovory, proč bys s tím nezačal doma? Povzbudivé rozhovory mohou velmi přispět ke štěstí rodiny.

Základním klíčem k takovým rozhovorům je oboustranný a hluboký zájem. (5. Mojž. 6:6, 7; Přísl. 4:1–4) Jestliže máme o druhé zájem, potom s nimi komunikujeme a nasloucháme jim, když chtějí něco říci. Dalším důležitým činitelem je to, zda my sami máme co hodnotného říci. Budeme-li dodržovat pravidelný program osobního studia a čtení Bible, potom budeme mít mnoho myšlenek, o které se můžeme s druhými podělit. Podněty k rozhovorům můžeme čerpat také z brožury Denně zkoumejme Písmo. Během dne snad zažijeme něco pěkného v kazatelské službě. Možná si přečteme něco poučného nebo humorného. Měli bychom mít ve zvyku dělit se o tyto věci, když vedeme užitečné rozhovory se členy své rodiny. To nám rovněž pomůže vést rozhovory s lidmi mimo rodinný kruh.

Mnoho lidí váhá pustit se do rozhovoru s někým, koho neznají. Svědkové Jehovovi se však usilovně snaží naučit se vést rozhovory, aby se s druhými mohli dělit o biblické pravdy, protože je k tomu podněcuje láska k Bohu i k bližnímu. Co ti může pomoci, aby ses v této oblasti zlepšil?

Cennou zásadu nacházíme ve Filipanům 2:4, kde jsme vybízeni, abychom ‚s osobním zájmem neupírali oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních‘. Uvažuj o tom následujícím způsobem: Jestliže ses s daným člověkem nikdy předtím nesetkal, zřejmě se na tebe bude dívat jako na někoho cizího. Jak můžeš dosáhnout toho, aby se s tebou cítil dobře? Vřelým úsměvem a přátelským pozdravem. Je však třeba vzít v úvahu ještě něco dalšího.

Možná jsi tomu člověku přerušil tok jeho myšlenek. Pokud se budeš snažit přimět jej, aby s tebou mluvil o věcech, které máš na mysli ty, bez ohledu na to, o čem přemýšlí on, zareaguje příznivě? Co udělal Ježíš, když se setkal s jednou ženou u studny v Samaří? Myslela na to, jak načerpá vodu. Ježíš to tedy použil jako základ pro rozhovor, který se brzy změnil v živou debatu o duchovních věcech. (Jan 4:7–26)

Pokud jsi všímavý, můžeš i ty rozpoznat, o čem lidé asi přemýšlejí. Vypadá ten člověk šťastně, nebo je smutný? Je letitý nebo nemocný? Je zřejmé, že má děti? Vypadá to, že je na tom po hmotné stránce dobře, nebo se má co ohánět, aby se uživil? Je z výzdoby jeho domácnosti nebo z jeho šperků patrné, že je nábožensky založen? Jestliže na začátku vašeho rozhovoru vezmeš tyto věci v úvahu, možná tě ten člověk bude považovat za někoho, s kým má něco společného.

Pokud s osloveným nemluvíš tváří v tvář, ale snad jen slyšíš jeho hlas přes zamčené dveře, co bys z toho mohl usoudit? Možná se ten člověk bojí. Mohl bys použít toto zjištění jako základ pro rozhovor přes dveře?

Na některých místech budeš moci určitého člověka zapojit do rozhovoru tím, že mu řekneš něco o sobě — odkud pocházíš, proč jsi u něj zazvonil, proč věříš v Boha, proč jsi začal studovat Bibli a jak ti Bible pomáhá. (Sk. 26:4–23) Je pochopitelné, že při tom musíš být taktní a musíš sledovat jasný cíl. To pak možná dotyčného člověka podnítí, aby zase on řekl něco o sobě a o svých názorech.

V některých kulturách je zvykem projevovat cizím lidem pohostinnost. Lidé tě možná rádi pozvou dál, aby ses u nich posadil. Pokud se jich potom zdvořile zeptáš, jak se daří rodině, a upřímně vyslechneš odpověď, pravděpodobně bude obyvatel domu věnovat stejnou pozornost tomu, co chceš říci ty. Jiné národy projevují ještě intenzivnější zájem o návštěvníky, a proto tam může být úvod rozhovoru delší. Během něj lidé možná zjistí, že máte něco společného. To může vést k užitečné debatě o duchovních věcech.

Co když mnoho lidí ve tvém okolí mluví nějakým jiným jazykem? Jak můžeš zahájit rozhovor s těmito lidmi? Pokud se v jejich jazyce naučíš třeba jen jednoduchý pozdrav, lidé pochopí, že máš o ně zájem. To může otevřít cestu k dalšímu rozhovoru.

Chceš-li v rozhovoru pokračovat, projevuj zájem o myšlenky toho, s kým mluvíš. Povzbuď jej, aby se vyjádřil, pokud chce. Užitečné mohou být dobře volené otázky. Nejlepší je zeptat se na stanovisko, protože to obvykle podněcuje k obsáhlejší odpovědi, než je „ano“ nebo „ne“. Když se například zmíníš o nějakém problému, který lidi v okolí znepokojuje, mohl by ses zeptat: „Co je podle vás příčinou této situace?“ nebo „V čem podle vás spočívá řešení?“

Když položíš otázku, pozorně poslouchej odpověď. Slovem, přitakáním nebo gestem dej najevo svůj upřímný zájem. Neskákej oslovenému do řeči. Nezaujatě uvažuj o tom, co slyšíš. ‚Buď rychlý k slyšení, pomalý k mluvení.‘ (Jak. 1:19) Když odpovídáš, dej najevo, že jsi opravdu naslouchal tomu, co bylo řečeno.

Uvědom si však, že ne každý ti na otázku odpoví. Někteří lidé možná odpoví jen udiveným výrazem obličeje nebo úsměvem. Jiní zase řeknou pouze „ano“ nebo „ne“. Nenech se tím sklíčit. Buď trpělivý. Nesnaž se lidi do rozhovoru nutit. Jestliže je ten člověk ochoten naslouchat, využij takovou příležitost, aby ses s ním podělil o některé povzbudivé biblické myšlenky. Časem se na tebe možná začne dívat jako na přítele. Potom snad bude ochotnější sdělit ti své myšlenky.

Když mluvíš s lidmi, přemýšlej dopředu. Pokud má někdo řadu otázek, na některé mu odpověz, ale jednu nebo dvě nech na příště. Navrhni mu, že provedeš výzkum a potom se s ním podělíš o to, co zjistíš. Jestliže nemá žádné otázky, mohl bys rozhovor ukončit svou otázkou, o níž předpokládáš, že bude dotyčného zajímat. Nabídni mu, že ji proberete při příští návštěvě. Mnoho myšlenek můžeš najít v knize Rozmluvy z Písem, v brožuře Co od nás Bůh vyžaduje? a v posledních číslech časopisů Strážná věž a Probuďte se!

Když se s některým svědkem Jehovovým setkáš poprvé, jsi při seznamování iniciativní? Nebo jen tiše stojíš? Láska k našim bratrům by nás měla podněcovat, abychom je chtěli poznat. (Jan 13:35) Čím můžeš začít? Mohl by ses představit a zeptat se na jeho jméno. Když se ho zeptáš, jak poznal pravdu, obvykle to povede k zajímavému rozhovoru a vám oběma to pomůže vzájemně se poznat. I kdyby snad to, co říkáš, neznělo příliš plynule, tvá snaha tomu člověku ukazuje, že se o něj zajímáš, a právě to je důležité.

Co může přispět ke smysluplnému rozhovoru s některým členem tvého sboru? Dej najevo upřímný zájem o toho člověka i jeho rodinu. Skončilo právě shromáždění? Vyjádři se o myšlenkách, které byly pro tebe prospěšné. To může přinést užitek vám oběma. Mohl by ses zmínit o některé zajímavé myšlence z posledního čísla Strážné věže nebo Probuďte se! Nemělo by to však působit jako vychloubání ani jako zkoušení znalostí. Mluv o těchto věcech proto, aby ses podělil o něco, co tě velmi potěšilo. Mohl bys mluvit o úkolu, který jeden z vás snad dostal v teokratické škole, a vyměnit si nápady, jak ho zvládnout co nejlépe. Také by ses mohl podělit o zážitky z kazatelské služby.

Náš zájem o lidi pochopitelně často vede k rozhovorům o lidech — o tom, co říkají a dělají. Možná si během rozhovoru i zažertujeme. Bude však to, co říkáme, budující? Bereme-li si k srdci rady z Božího slova a podněcuje-li nás zbožná láska, naše řeč jistě budující bude. (Přísl. 16:27, 28; Ef. 4:25, 29; 5:3, 4; Jak. 1:26)

Dříve než se vydáme do kazatelské služby, musíme se připravit. Proč bychom si nemohli podobně připravit nějaký bonbonek také pro rozhovor s přáteli? Když čteš nebo slyšíš něco zajímavého, zapamatuj si myšlenky, o které se chceš podělit s druhými. Časem budeš mít spoustu zajímavých informací, z nichž budeš moci vybírat. To ti umožní vyjadřovat se nejen o každodenních činnostech. Kéž je tedy z tvé řeči patrné, jak je pro tebe Boží slovo drahocenné. (Žalm 139:17)