5. kapitola

Ohlašování Pánova návratu (1870–1914)

„Následující příběh je vyprávěn nejen proto, že jsem byl naléhavě žádán, abych podal přehled o Božím vedení po stezce světla, ale zejména proto, že je podle mého názoru zapotřebí skromně vypovědět pravdu, aby bylo vyloučeno špatné pochopení a aby byly potlačeny zkreslující výroky vyplývající z předsudků a aby naši čtenáři viděli, jak Pán až dosud pomáhal a vedl.“a

PO TĚCHTO slovech vylíčil Charles Taze Russell události, které vedly k tomu, že sepsal sérii knih Millennial Dawn (Úsvit milénia), později nazývanou Studies in the Scriptures (Studie Písem), a začal vydávat časopis Zion’s Watch Tower and Herald of Christ’s Presence (Sionská Strážná věž a zvěstovatel přítomnosti Kristovy), nyní známý jako Strážná věž hlásající Jehovovo Království. Tato historie je pro svědky Jehovovy zvlášť zajímavá. Proč? Protože jejich dnešní porozumění biblickým pravdám a jejich činnost lze sledovat zpět do sedmdesátých let 19. století a k dílu C. T. Russella a jeho společníků, a odtamtud k Bibli a prvotnímu křesťanství.

Kdo byl Charles Taze Russell? Svědčí historie jeho díla o Pánově pomoci a vedení?

Hledání pravdy

C. T. Russell se narodil 16. února 1852 ve Spojených státech v Allegheny, které je nyní součástí pensylvánského Pittsburghu. Byl druhým synem Josepha L. Russella a jeho manželky Anny Elizy, rozené Birneyové, kteří byli presbyteriáni skotsko-irského původu. Matka Charlesovi zemřela, když mu bylo pouhých devět let, ale oba nábožensky založení rodiče na něho působili již odmalička. Pozdější společník C. T. Russella to vyjádřil: „Pěstili malý výhonek, a ten rostl směrem k Pánu.“ Přestože byl Charles vychován jako presbyterián, vstoupil časem do kongregacionalistické církve, protože dával přednost jejímu zaměření.

Mladý Charles měl zjevně obchodní nadání. V pouhých jedenácti letech se stal společníkem svého otce ve vzkvétajícím obchodu s pánskými oděvy. Charles podnik rozšířil a posléze sám řídil několik dalších obchodů. V podnikání se mu sice dařilo, ale duchovně byl velmi znepokojen. Proč?

Jeho rodiče upřímně věřili vyznáním církví křesťanstva a vychovali ho tak, aby je také přijímal. Mladého Charlese tedy učili, že Bůh je láska, a přesto stvořil člověka s vrozenou nesmrtelností a opatřil ohnivé místo, ve kterém bude věčně mučit všechny kromě těch, kteří byli předurčeni k spáse. Taková myšlenka odpuzovala upřímné srdce mladistvého Charlese. Uvažoval: „Bůh, který by použil svou moc k stvoření lidských bytostí, o nichž předvídal a kterým předurčil, že budou věčně mučeny, by nemohl být moudrý ani milující. Jeho normy by byly nižší než normy mnoha lidí.“

Mladý Russell však nebyl ateista; nemohl prostě přijmout běžně chápané nauky církví. Vysvětlil: „Postupně jsem byl doveden k náhledu, že každé vyznání sice obsahuje nějaké pravdivé prvky, ale celkově jsou všechna vyznání scestná a odporují Božímu slovu.“ Ano, ve vyznáních církví byly „pravdivé prvky“ pohřbeny pod bahnem pohanských nauk, jež pronikly do poskvrněného křesťanství během odpadnutí trvajícího staletí. Russell se tedy odvrátil od církevních vyznání a při hledání pravdy prozkoumal některá přední východní náboženství; shledal však, že ho neuspokojují.

Znovu upevněn ve víře

Výhonek však byl bohabojnými rodiči vypěstován; rostl „směrem k Pánu“. Zatímco stále hledal pravdu, došlo jednoho večera v roce 1869 k něčemu, co Charlesovu kolísající víru znovu upevnilo. Když šel po Federal Street poblíž rodinného obchodu, zaslechl ze suterénního sálu nábožný zpěv. Sám vypráví, co se stalo:

„Zdánlivě náhodou jsem jednoho večera zašel do zaprášeného, tmavého sálu, o kterém jsem slyšel, že se v něm konají bohoslužby, abych zjistil, zda hrstka lidí, která se tam scházela, nabízí něco rozumnějšího než vyznání velkých církví. Tam jsem poprvé vyslechl některé názory adventistů [adventní křesťanská církev]. Kazatelem byl pan Jonas Wendell. . . Uznávám tedy, že jsem zavázán adventistům, stejně jako jiným denominacím. Ačkoli jeho výklad Písma nebyl úplně jasný. . ., dokázal díky Bohu znovu upevnit mou kolísající víru v božskou inspiraci Bible a ukázat, že zprávy apoštolů a proroků jsou spolu nerozlučně spjaty. To, co jsem slyšel, mě přivedlo k tomu, abych studoval Bibli s ještě větším zápalem a pečlivostí než kdy dříve, a vždy budu děkovat Pánu za to vedení; adventismus mi sice nepomohl dospět k žádné jednotlivé pravdě, ale velmi mi pomohl zbavit se bludů, a tak mě připravil pro Pravdu.“

Toto shromáždění obnovilo v mladém Russellovi odhodlání pátrat po biblické pravdě. Dovedlo ho zpátky k Bibli a podnítilo ještě silněji jeho dychtivost. Russell brzy uvěřil, že se přiblížil čas, kdy ti, kdo slouží Pánu, jasně poznají Jeho předsevzetí. A tak se v roce 1870, zapálen nadšením, spojil s několika známými v Pittsburghu a blízkém Allegheny a utvořil tak skupinu ke studiu Bible. Podle pozdějšího Russellova společníka byla tato malá biblická třída vedena následovně: „Někdo položil otázku. Hovořilo se o ní. Vyhledaly se všechny biblické texty, které se k ní vztahovaly, a pak, když byly uvedeny tyto texty do uspokojivého souladu, byl učiněn závěr a ten zaznamenán.“ Jak Russell později uznal, období „od roku 1870 do roku 1875 bylo dobou stálého růstu v milosti a poznání a v lásce k Bohu a jeho Slovu“.

Jak tito lidé upřímně hledající pravdu zkoumali Písma, řada věcí se jim ujasnila. Postřehli biblické pravdy související s tím, že lidská duše je smrtelná a že nesmrtelnost je dar, který mají obdržet ti, kdo se stanou spoludědici s Kristem v jeho nebeském Království. (Ezek. 18:20; Řím. 2:6, 7) Začali chápat nauku o výkupní oběti Ježíše Krista a příležitost, kterou toto opatření poskytlo lidem. (Mat. 20:28) Rozpoznali, že ačkoli Ježíš poprvé přišel na zem jako člověk v těle, při svém návratu bude neviditelně přítomen jako duchovní osoba. (Jan 14:19) Dále se poučili, že účelem Ježíšova návratu není všechny zničit, ale požehnat poslušným rodinám země. (Gal. 3:8) Russell napsal: „Velmi nás rmoutil omyl adventistů, kteří očekávali Krista v těle a vyučovali, že svět se vším, co je na něm, kromě adventistů, bude spálen.“

Biblické pravdy, které si tato malá biblická třída ujasnila, se rozhodně rozcházely s pohanskými naukami, jež pronikly do křesťanství během odpadnutí trvajícího staletí. Pochopili však Russell a jeho duchovně zaměření společníci tyto biblické pravdy bez pomoci jiných?

Vliv jiných

Russell zcela otevřeně přiznával, jakou pomoc ve studiu Bible dostal od jiných. Nejenže uznával, že je zavázán adventistovi Jonasi Wendellovi, ale s náklonností mluvil také o jiných dvou mužích, kteří mu pomohli ve studiu Bible. Russell o nich řekl: „Studium Božího slova s těmito drahými bratřími vedlo krok za krokem na zelenější pastviny.“ Jeden z nich, George W. Stetson, byl vážným badatelem Bible a pastorem adventní křesťanské církve v Edinboro (Pensylvánie).

Druhý, George Storrs, byl vydavatelem časopisu Bible Examiner v Brooklynu (New York). Storrs, který se narodil 13. prosince 1796, byl poprvé podnícen ke zkoumání toho, co Bible říká o stavu mrtvých, když si přečetl jakousi úvahu, kterou vydal (i když v té době anonymně) pečlivý badatel Bible Henry Grew z Filadelfie v Pensylvánii. Storrs se stal horlivým zastáncem takzvané podmíněné nesmrtelnosti — nauky, že duše je smrtelná a že nesmrtelnost je dar, který mají získat věrní křesťané. Dokazoval také, že neexistují věčná muka, protože ničemní nemají nesmrtelnost. Storrs hodně cestoval a na námět, že ničemní nemají nesmrtelnost, přednášel. K jeho vydaným dílům patřilo Six Sermons (Šestero kázání), které časem dosáhlo nákladu 200 000 výtisků. Storrsovy výrazné, biblicky podložené názory o smrtelnosti duše a také o smíření a obnově (navrácení toho, co bylo ztraceno adamským hříchem; Sk. 3:21) měly silný, kladný vliv na mladého Charlese T. Russella.

Ještě jeden muž však měl hluboký vliv na Russellův život a také způsobil, aby byla vyzkoušena Russellova věrná oddanost biblické pravdě.

Proroctví o časech a přítomnosti Pána

Jednoho rána v lednu 1876 dostal třiadvacetiletý Russell výtisk náboženského periodika, které se jmenovalo Herald of the Morning (Posel jitra). Z obrázku na obálce vyrozuměl, že se ztotožňuje s adventismem. Redaktor, Nelson H. Barbour z Rochesteru ve státě New York, věřil, že účelem Kristova návratu není, aby ničil rodiny země, ale aby jim požehnal, a že jeho příchod nebude v těle, ale v duchu. To se ovšem shodovalo s tím, o čem byl již nějaký čas přesvědčen Russell a jeho společníci v Allegheny.b Zajímavé však bylo, že Barbour na základě biblických proroctví o časech věřil, že Kristus již je (neviditelně) přítomen a že je již čas ke žňovému dílu — shromažďování „pšenice“ (pravých křesťanů, kteří tvoří třídu Království). — Mat., 13. kapitola.

Russell se do té doby biblickým proroctvím o časech vyhýbal. Nyní si však položil otázku: „Bylo by možné, že proroctví o časech, jimiž jsem tak dlouho opovrhoval proto, že je adventisté zneužívali, skutečně byla míněna tak, že ukazují, kdy bude Pán neviditelně přítomen, aby nastolil své Království?“ Ve své neukojitelné žízni po biblické pravdě se Russell musel dozvědět více. Proto si dohodl schůzku s Barbourem ve Filadelfii. Tato schůzka potvrdila, že se v řadě biblických nauk shodují, a poskytla jim příležitost k výměně názorů. „Když jsme se poprvé setkali,“ řekl později Russell, „hodně se ode mne poučil ohledně plnosti obnovy, založené na dostatečnosti výkupného, jež bylo dáno za všechny, a já jsem se zase od něho v mnohém poučil ohledně času.“ Barbourovi se podařilo Russella přesvědčit, že Kristova neviditelná přítomnost začala v roce 1874.c

‚Rozhodl jsem se k mohutné kampani pro Pravdu‘

C. T. Russell byl mužem pevného přesvědčení. A právě ve svém přesvědčení, že Kristova neviditelná přítomnost začala, se odhodlal ohlašovat to jiným. Později řekl: „Poznání toho, že jsme již v období žně, se mi stalo takovou hnací silou k šíření Pravdy, jakou jsem do té doby nikdy nepocítil. Proto jsem se ihned rozhodl k mohutné kampani pro Pravdu.“ Russell se tedy rozhodl omezit své obchodní zájmy, aby se mohl věnovat kázání.

Proti nesprávným názorům na Pánův návrat napsal spisek The Object and Manner of Our Lord’s Return (Účel a způsob návratu našeho Pána). Byl vydán roku 1877. Téhož roku Barbour a Russell společně vydali Three Worlds, and the Harvest of This World (Tři světy a žeň tohoto světa). Tato 196stránková kniha rozebírala náměty obnovy a biblických proroctví o časech. Ačkoli o obou námětech již předtím pojednávali jiní, podle Russella byla tato kniha „první, která spojila myšlenku obnovy s proroctvím o časech“. Předkládala názor, že neviditelná přítomnost Ježíše Krista začala na podzim roku 1874.

Jak Russell cestoval a kázal, uvědomil si, že je třeba něčeho dalšího, co by semena, která zasel, udržovalo při životě a zavlažovalo je. Jaké bylo řešení? „Nějaký časopis, který by vycházel každý měsíc,“ řekl si. A tak se s Barbourem rozhodli obnovit vydávání časopisu Herald, který přestal vycházet po zrušení předplatných a vyčerpání peněžních prostředků. Russell přispěl vlastními penězi na oživení časopisu a stal se jedním z jeho redaktorů.

Nějaký čas šlo všechno dobře — až do roku 1878.

Russell se rozchází s Barbourem

V Herald of the Morning ze srpna 1878 se objevil Barbourův článek, který popíral zástupní hodnotu Kristovy smrti. Russell, který byl skoro o třicet let mladší než Barbour, viděl, že je to vlastně popření podstatné části nauky o výkupném. Proto se v následujícím vydání (září 1878) v článku nazvaném „Smíření“ zastal výkupného a odporoval Barbourovým výrokům. Spor na stránkách časopisu pokračoval několik měsíců. Nakonec se Russell rozhodl, že odstoupí od společenství s panem Barbourem, a dál již Herald finančně nepodporoval.

C. T. Russell však cítil, že odstoupit od časopisu Herald nestačí; nauka o výkupném musí být obhájena a Kristova přítomnost musí být ohlašována. Proto začal v červenci 1879 vydávat Zion’s Watch Tower and Herald of Christ’s Presence.d Russell byl redaktorem a vydavatelem spolu s pěti jinými, původně uvedenými jako přispěvatelé. První číslo mělo náklad 6 000 výtisků. V roce 1914 mělo každé vydání náklad asi 50 000 výtisků.

‚Ne jako nové, ne jako naše vlastní, ale jako Pánovy‘

C. T. Russell používal Strážnou věž a jiné publikace k podpoře biblických pravd a vyvracení falešných náboženských nauk a lidských filozofií, které Bibli odporovaly. Nečinil si však nárok na objevování nových pravd.

Od druhé poloviny 18. století mnoho biblických učenců a duchovních odhalovalo falešné nauky o nesmrtelnosti duše a věčném trestu pro ničemné. O tomto odhalení byla podána důkladná zpráva v knize Bible Vs. Tradition od Aarona Ellise, jež vyšla nejdříve v Anglii a již pak roku 1853 vydal ve Spojených státech George Storrs. Pro oznamování této pravdy však tehdy nikdo neudělal víc než C. T. Russell a jeho společníci.

A co další biblické nauky, o nichž se hovořilo ve Strážné věži a v jiných publikacích? Připisoval si Russell plnou zásluhu na odhalení těchto drahokamů pravdy? Russell vysvětlil: „Shledali jsme, že biblické nauky byly po staletí rozesety mezi různé sekty a skupiny, a ty je směšovaly s větší nebo menší dávkou lidské spekulace a omylu. . . Zjistili jsme, že důležitou nauku o ospravedlnění vírou, a ne skutky, jasně vyložil Luther a v nedávné době mnozí křesťané; že presbyteriáni pečlivě střežili božský smysl pro právo, moc a moudrost, i když je jasně nerozlišovali; že metodisté oceňovali a vyvyšovali Boží lásku a soucit; že adventisté se drželi drahocenné nauky o Pánově návratu; že baptisté kromě jiného chápali význam křtu správně jako symbolu, i když ztratili ze zřetele význam skutečného křtu; že někteří univerzalisté dlouho zastávali jisté neurčité myšlenky ohledně ‚obnovy‘. Téměř všechny denominace tedy dosvědčovaly, že jejich zakladatelé hledali pravdu, ale zcela zjevně proti nim velký Odpůrce bojoval a nesprávně rozděloval Boží slovo, které nemohl zcela zničit.“

Russell prohlásil o chronologii, kterou často předkládal: „Když říkáme ‚naše‘ chronologie, myslíme tím pouze tu, kterou používáme, biblickou chronologii, jež patří všem Božím lidem, kteří ji schvalují. V té podobě, v jaké ji předkládáme my, se prakticky používala už dávno před naší dobou, stejně jako i různá proroctví, jichž používáme, byla pro jiný účel používána adventisty; podobně také různé nauky, jichž se zastáváme a které se zdají tak nové, svěží a odlišné, byly v nějaké podobě známy už dávno: například vyvolení, velkorysá milost, obnova, ospravedlnění, posvěcení, oslavení, vzkříšení.“

Jak tedy chápal Russell úlohu, kterou sehráli při zveřejňování biblické pravdy on a jeho společníci? Vysvětlil: „Naší prací. . . bylo shromáždit tyto dlouho rozptýlené zlomky pravdy a předložit je Pánovu lidu — ne jako nové, ne jako naše vlastní, ale jako Pánovy. . . Nesmíme si připisovat zásluhy ani za nalezení a nové uspořádání klenotů pravdy.“ Dále prohlásil: „Dílo, v němž se Pánu zlíbilo použít naše skromné nadání, nebylo ani tak dílo původní, jako spíše dílo obnovy, úpravy a harmonizace.“

Russell byl tedy v otázce toho, co vykonal, velmi skromný. Přesto ty „rozptýlené zlomky pravdy“, které shromáždil a předložil Pánovu lidu, byly oproštěny od pohanských nauk, které zneuctívají Boha — od nauk o trojici a nesmrtelnosti duše, které zakořenily v církvích křesťanstva v důsledku velkého odpadnutí. Jako tehdy nikdo jiný ohlašovali Russell a jeho společníci po celém světě význam Pánova návratu a božského předsevzetí a všeho, co zahrnují.

‚Budovat se navzájem v nejsvětější víře‘

Lidé s upřímným srdcem rychle reagovali na osvobozující pravdy, které hlásali C. T. Russell a jeho společníci jak tiskem, tak přednáškami. Russell, kterému ještě nebylo ani třicet, si brzy uvědomil, že je třeba, aby se čtenáři Strážné věže seznámili se spoluvěřícími a vzájemně se povzbuzovali. Badatelé Bible v Pittsburghu to dělali tím, že se pravidelně scházeli. Jak ale pomoci čtenářům Strážné věže na jiných místech?

Odpověď přišla ve vydáních Strážné věže z května a června 1880, angl. Tam Russell oznámil své plány navštívit řadu menších a větších měst v Pensylvánii, New Jersey, Massachusetts a New Yorku. A proč? „Naši čtenáři,“ vysvětlovalo oznámení, „jsou velmi rozptýleni, někde jsou dva nebo tři, jinde jich je až padesát. Často se ani neznají, a tak přicházejí o porozumění a útěchu, kterých se jim podle záměru našeho Otce mělo dostávat tím, že ‚se shromažďují, jak je obyčejem některých‘. Jeho záměrem je, že bychom měli ‚vzdělávat jeden druhého‘ a navzájem se budovat v nejsvětější víře. Věříme, že by navrhovaná setkání mohla přispět k osobnímu seznámení.“ — Hebr. 10:24, 25.

„Navrhovaná setkání“ se konala během Russellovy cesty a prokázala se jako velmi úspěšná; čtenáři Strážné věže se více sblížili. Tyto a jiné cesty, při nichž navštěvoval „skupinky čekajících“, brzy vedly k vytvoření řady tříd neboli ekklésií (později nazvaných sbory) ve výše zmíněných územích a také v Ohiu a Michiganu. Tyto třídy byly povzbuzovány, aby konaly pravidelná shromáždění. Ale jaká shromáždění?

Pittsburská třída zavedla zvyk scházet se nejméně dvakrát týdně. Jedno shromáždění pittsburské třídy často zahrnovalo přednášku způsobilého řečníka k celé ekklésii, třeba v najatém sále. Ale na ostatní shromáždění, obvykle konaná v soukromých domech, byli účastníci zváni s tím, aby si přinesli Bibli, konkordanci, papír a tužku — a aby se zapojovali.

Vřelé duchovní společenství, které prožívali na oněch pravidelných týdenních shromážděních, bylo osvěžující změnou proti chladnému, neosobnímu ovzduší na bohoslužbách mnoha církví křesťanstva. Russell a jeho společníci však nebyli průkopníky myšlenky pravidelného shromažďování. Zvyk shromažďovat se, dokonce i v soukromých domech, zavedli křesťané v prvním století. — Řím. 16:3, 5; Kol. 4:15.

„Kážete?“

C. T. Russell a jeho společníci pevně věřili, že žijí v čase žně a že je třeba, aby lidé slyšeli osvobozující pravdu. Bylo jich však málo. Strážná věž uspokojovala životně důležitou potřebu; dalo se však udělat víc? Russell a jeho společníci soudili, že ano. V roce 1880 začali vydávat Bible Students’ Tracts (Traktáty badatelů Bible, později také nazývané Old Theology Quarterly [Čtvrtletník staré teologie]), a ty byly dodávány čtenářům Strážné věže, aby je zdarma rozšiřovali mezi veřejnost.

Ano, čtenáři Strážné věže byli povzbuzováni, aby se s jinými dělili o drahocenné pravdy, jež se dozvídali. „Kážete?“ byla otázka položená ve Strážné věži z července a srpna 1881 (angl.), vydané v jednom čísle. A nakolik důležité bylo, aby kázali? Článek prohlašoval: „Věříme, že k malému stádu nebude patřit nikdo kromě kazatelů. . . Ano, byli jsme povoláni, abychom s ním trpěli a nyní ohlašovali tu dobrou zprávu, a tak byli v pravý čas oslaveni a konali věci, které nyní kážeme. Nebyli jsme povoláni ani pomazáni pro to, abychom přijímali pocty a hromadili bohatství, ale abychom se cele vydávali a kázali dobrou zprávu.“

Bylo správné, že tito raní badatelé Bible cítili palčivou potřebu kázat dobrou zprávu. Vždyť pověření kázat bylo uloženo křesťanům v prvním století; je to odpovědnost, která spočívá na všech opravdových křesťanech až dodnes. (Mat. 24:14; 28:19, 20; Sk. 1:8) Co však bylo cílem kázání, které konal Russell a tehdejší čtenáři Strážné věže? Šlo prostě jen o to, aby šířili biblickou literaturu nebo aby probouzeli návštěvníky kostelů vzhledem k biblickým pravdám?

„Musíte ji opustit“

„Vyjděte z něho, můj lide,“ varovala Bible už dávno. Odkud? Z „Velkého Babylóna, matky nevěstek a ohavností země“. (Zjev. 17:5; 18:4) Proč máme vyjít z Babylóna? „Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si připomněl jeho skutky bezpráví.“ (Zjev. 18:5) Kdo je tato matka, nevěstka, od níž by se měli lidé oddělit?

Martin Luther a jiní vůdci reformace ztotožnili Velký Babylón s katolickou církví a jejím papežstvím. Ale co protestantské církve, které vznikly díky reformaci? Skutečnost je taková, že některé se svým vnitřním uspořádáním — s výjimkou zavržení papežova primátu — příliš nelišily od katolictví a podržely si nebiblické nauky, jako trojici, nesmrtelnost duše a věčná muka. Proto někteří kazatelé vybízeli lidi, aby se osvobodili nejen od katolické církve, ale také od hlavních protestantských církevních systémů.

C. T. Russell a jeho společníci si také uvědomovali, že touto hanebnou nevěstkou není jen katolická církev. A tak Strážná věž z listopadu 1879 (angl.) sice ztotožnila Velký Babylón s „papežstvím jako SYSTÉMEM“, ale článek dodával: „Musíme jít dál a zahrnout sem i jiné církve (ne jednotlivé členy, ale církevní systémy) spojené s pozemskými říšemi. Každou církev, která se prohlašuje za čistou pannu zasnoubenou Kristu, ale ve skutečnosti je spojena se světem (šelmou) a je jím podporována, musíme odsoudit jako tu, která je v biblické řeči církví-nevěstkou.“

K čemu tedy byli povzbuzováni čtenáři Strážné věže? Russell napsal: „Jestliže církev, se kterou jste spojeni, žije v cizoložném svazku se světem, musíte ji opustit, chcete-li si zachovat své oděvy bílé.“ Russell a jeho společníci tehdy nechápali celý rozsah vlivu Velkého Babylóna. Přesto byli čtenáři Strážné věže vybízeni, aby se oddělili od církevních systémů, které byly zkažené a světské. — Jan 18:36.

„Její pravdivost ihned uchvátila mé srdce“

Zveřejňování biblických pravd udělalo významný krok kupředu v roce 1886 vydáním prvního svazku slibované série knih nazývaných Millennial Dawn, které napsal C. T. Russell. První svazek se jmenoval The Divine Plan of the Ages (Božský plán věků). Obsahoval studie na 16 námětů, například „Potvrzení existence Svrchovaného inteligentního Stvořitele“, „Bible jako božské zjevení nahlížené ve světle rozumu“, „Návrat našeho Pána — jeho účel: obnova všech věcí“ a „Připuštění zla a jeho vztah k Božímu plánu“. Během doby napsal C. T. Russell dalších pět knih série Millennial Dawn.e

Russell již nestačil napsat zamýšlený sedmý svazek série, ale velké rozšíření šesti svazků, které se mu podařilo dokončit, vyvolalo u lidí s upřímným srdcem příznivou odezvu. „Loni na podzim jsem dostala vaši knihu MILLENNIAL DAWN,“ napsala jedna žena v roce 1889. „Do té doby jsem netušila, že taková díla existují. Dostala jsem ji v sobotu večer, okamžitě jsem ji začala číst, a pokud to nebylo nutné, vůbec jsem ji neodložila, dokud jsem ji nedočetla. Její pravdivost ihned uchvátila mé srdce; vzápětí jsem vystoupila z presbyteriánské církve, kde jsem tak dlouho tápala v temnotě po pravdě, a nenalezla ji.“

V oněch dnech bylo třeba skutečné odvahy, aby člověk vystoupil ze své církve. Důkazem toho byla žena z kanadské Manitoby, která v roce 1897 získala knihu Millennial Dawn. Zprvu se pokusila zůstat ve své církvi a vyučovat v místních nedělních školách. Přišel však den, bylo to v roce 1903, kdy se rozhodla s církví se rozejít. Povstala tedy a všem přítomným oznámila, proč se domnívá, že musí z církve vystoupit. Nejbližší sousedka (drahá lidem v tehdejších malých obcích) se ji pokoušela přesvědčit, aby se do církve vrátila. Ona však stála pevně, přestože v okolí nebyl žádný sbor badatelů Bible. Její syn později popsal situaci následovně: „Žádný služebník studia [starší] jako opora. Žádná shromáždění. Zkroušené srdce. Opotřebovaná Bible. Dlouhé hodiny na modlitbách.“

Co na Millennial Dawn, Strážné věži a jiných publikacích Společnosti uchvacovalo srdce lidí a vedlo je k tak rozhodnému jednání? C. T. Russell zvolil k výkladu biblických nauk přístup, kterým se odlišoval od mnoha pisatelů své doby. Věřil, že Bible je neomylné Boží slovo a že by její nauky měly být v souladu. Jestliže je tedy nějaká část Bible těžko srozumitelná, soudil, že by se měla objasnit a vyložit jinou částí inspirovaného Slova. Nepokoušel se podepřít předložené výklady svědectvím soudobých teologů ani názory takzvaných raných církevních otců. Jak napsal v I. svazku Millennial Dawn: „Věříme, že běžnou slabostí dnešních lidí a lidí všech dob je věřit jistým naukám proto, že jim věřili jiní, k nimž mají důvěru. . . Ti, kteří hledají pravdu, by měli ze svých nádob vylít bahnité vody tradice a naplnit je u pramene pravdy — Božího slova.“

Jak rostoucí počet těch, kteří hledali pravdu, reagoval na to, co četli v publikacích Watch Tower Society, muselo v Allegheny dojít k jistým nepředvídaným změnám.

Ústředí v Biblickém domě

Badatelé Bible v Allegheny, spojení s vydáváním Strážné věže, byli považováni za nejzkušenější v konání Pánova díla a všechny ekklésie neboli sbory se na ně dívaly jako na ty, kteří se ujímají vedení. Kanceláře jejich ústředí byly zprvu na Fifth Avenue 101 v Pittsburghu a později na Federal Street 44 v Allegheny. Koncem 80. let však začalo být rozšíření nutné, a proto Russell zařídil, aby byla postavena větší budova. V roce 1889 byla dokončena čtyřpatrová cihlová stavba na Arch Street 56–60 v Allegheny. Měla hodnotu 34 000 dolarů a byla známá jako Biblický dům. Asi 19 let tu bylo ústředí Společnosti.

V roce 1890 sloužila malá rodina v Biblickém domě potřebám několika set činných společníků Watch Tower Society. Ale během 90. let projevilo zájem o jejich činnost více lidí. Podle neúplné zprávy, uveřejněné ve Strážné věži, se 26. března 1899 konala slavnost na památku Kristovy smrti na 339 samostatných shromážděních za účasti 2 501 osob. Co však udrží v jednotě rostoucí počet badatelů Bible?

Sjednocování rostoucího stáda

C. T. Russell povzbuzoval všechny čtenáře Strážné věže, aby se scházeli, kdekoli to půjde, aby vytvářeli skupiny malé nebo velké, a tak se navzájem duchovně budovali. Strážná věž poskytovala biblické rady. Z ústředí byli také vysíláni cestující zástupci Watch Tower Society, aby udržovali spojení s různými skupinami a duchovně je budovali.

Čas od času se konala také zvláštní shromáždění, jichž se účastnili badatelé Bible z mnoha míst. „Zde je ZVLÁŠTNÍ POZVÁNÍ pro každého čtenáře, který může přijít,“ vybízela Strážná věž z března 1886, angl. Co bylo důvodem pozvání? Každoroční připomínka Pánovy večeře, jež se měla konat v neděli 18. dubna 1886 v Allegheny. Naplánováno však bylo více: Během večerů následujícího týdne se měla konat série zvláštních shromáždění. Badatelé Bible v Allegheny spontánně otevřeli své domovy — i své srdce — hostujícím delegátům. Podobná shromáždění v čase slavnosti na památku Kristovy smrti se v Allegheny konala ještě několik let.

Koncem 90. let se začaly na mnoha místech organizovat sjezdy. Při těchto příležitostech často mluvil C. T. Russell. Jaké to bylo naslouchat mu?

Ralph Leffler, který slyšel C. T. Russella mluvit, vzpomínal: „Na pódiu před publikem měl na sobě vždy dlouhý černý redingot a bílou kravatu. Hlas neměl silný a nikdy nepoužíval mikrofon ani tlampač, protože ještě nebyly vynalezeny; přesto jeho hlas vždy dosáhl až do nejvzdálenější části hlediště. Dovedl udržet pozornost velkého obecenstva nejen hodinu, ale někdy i dvě až tři hodiny. Pokaždé zahájil svou přednášku mírnou úklonou obecenstvu. Při řeči nestál nehybně jako socha, ale byl stále v pohybu, gestikuloval pažemi a přecházel ze strany na stranu nebo zepředu dozadu. Ani jednou jsem ho neviděl s poznámkami nebo nějakým rukopisem v rukou — jen s Biblí, kterou velmi často používal. Mluvil ze srdce a velmi přesvědčivě. Jediným předmětem na pódiu býval v oněch dnech stolek s Biblí a džbánem vody a sklenicí, z níž řečník občas upil.“

Tyto první sjezdy byly obdobím vřelého společenství a duchovního osvěžení. Sloužily k posílení jednoty všech badatelů Bible a k zveřejňování biblických pravd. Zatímco se poslední desetiletí 19. století blížilo k závěru, badatelům Bible již bylo zřejmé, že je třeba dělat mnohem víc v rozsévání biblické pravdy. Bylo jich však stále poměrně málo. Existoval tehdy vůbec nějaký způsob, jak dosáhnout miliónkrát více osob, než jak se to dařilo dosud používanými metodami? Rozhodně ano!

Otvírají se dveře „evangelizace v novinách“

Na konci 19. století byl svět křížem krážem propojen telegrafními dráty. Telegrafické spojení bylo levné a rychlé; pro tisk znamenalo revoluci. Zprávy se daly rychle přenášet na velkou vzdálenost a tisknout v novinách. Na počátku 20. století C. T. Russell a jeho společníci viděli v novinách účinný způsob, jak se dostat k velkému počtu lidí. Russell později řekl: „Noviny se staly mocným činitelem v každodenním životě civilizovaného světa.“

Strážná věž z 1. prosince 1904 (angl.) oznámila, že kázání C. T. Russella vycházejí v trojích novinách. Příští Strážná věž sdělovala pod záhlavím „Evangelizace v novinách“: „Tímto způsobem byly široko daleko rozsety milióny kázání, a alespoň některá vykonala dobro. Bude-li to Pánova vůle, rádi uvidíme, když tyto ‚dveře‘ zůstanou otevřené, nebo se dokonce pootevřou ještě více.“ Dveře „evangelizace v novinách“ se opravdu pootevřely ještě více. V roce 1913 se odhadovalo, že Russellova kázání se prostřednictvím 2 000 novin dostávají k 15 000 000 čtenářů.

Jak se však Russellovi dařilo publikovat týdenní kázání dokonce i tehdy, když byl na cestách? Každý týden telegrafoval kázání (dlouhé asi na dva novinové sloupce) jedné novinářské agentuře. Ta je zase telegrafovala novinám ve Spojených státech, Kanadě a Evropě.

Russell byl přesvědčen, že Pán široce rozevřel dveře kázání pomocí novin. Během prvního desetiletí 20. století se biblické poselství, které hlásali Russell a jeho společníci, stalo díky takovým kázáním v novinách široko daleko známým. Publikace The Continent jednou o Russellovi napsala: „Jeho úvahy prý mají každý týden v novinách větší publicitu než články kteréhokoli jiného žijícího člověka, a pravděpodobně větší publicitu, než je publicita kázání všech kněží a kazatelů v Severní Americe dohromady.“

Stěhování do Brooklynu

Jak nabývalo kázání prostřednictvím novin na rozsahu, hledali badatelé Bible jiné místo, odkud by kázání rozesílali. Proč? Biblický dům v Allegheny již byl příliš malý. Soudilo se také, že kdyby Russellova kázání přicházela z většího, známějšího města, tisklo by je více novin. Ale které město zvolit? Strážná věž z 15. prosince 1908 (angl.) vysvětlila: „Potom, co jsme hledali božské vedení, dospěli jsme k závěru, že Brooklyn, který má velkou populaci střední vrstvy a je známý jako ‚město kostelů‘, by byl právě z těchto důvodů nejvhodnějším střediskem pro žňové dílo v několika zbývajících letech.“

Proto bylo v roce 1908 vysláno do New Yorku několik zástupců Watch Tower Society včetně jejího právního poradce Josepha F. Rutherforda. Jaký měli cíl? Získat budovu, které si C. T. Russell všiml při jedné dřívější cestě. Koupili starý „Plymoutský betel“ na Hicks Street 13–17 v Brooklynu. Sloužíval jako misijní stavba pro nedalekou plymoutskou kongregacionalistickou církev, kde svého času sloužil jako pastor Henry Ward Beecher. Zástupci Společnosti také koupili Beecherovo bývalé sídlo, čtyřpatrový cihlový dům na Columbia Heights 124 o několik bloků dál.

Budova na Hicks Street byla přestavěna a pojmenována Brooklynský svatostánek. Byly tam kanceláře Společnosti a posluchárna. Po značných opravách se z bývalého Beecherova sídla na Columbia Heights 124 stal nový domov personálu ústředí Společnosti. Jak se bude jmenovat? Strážná věž z 1. března 1909 (angl.) vysvětlila: „Novému domovu budeme říkat ‚betel‘ [což znamená „Boží dům“].“f

„Evangelizace v novinách“, jak se jí říkalo, získala po přesunu do Brooklynu na síle. Nebyl to však jediný způsob, jak se dostat k většímu množství lidí.

Rozmach ohlašování dobré zprávy

V roce 1912 se Russell a jeho společníci pustili do smělého vzdělávacího počinu, který daleko předstihl svou dobu. Skutečně také dosáhl k miliónům lidí po celém světě. Bylo to „Fotodrama stvoření“ — spojení filmu a diapozitivů synchronizované s hudebními nahrávkami a proslovy na gramofonových deskách. Trvalo osm hodin a předvádělo se na čtyřikrát. Kromě „Fotodramatu“ bylo k dispozici také „Drama Eureka“, které se skládalo buď z nahraných přednášek a hudebních nahrávek, nebo z přednášek a diapozitivů. Přestože v něm nebyl použit film, v řidčeji osídlených oblastech mělo představení úspěch.

Představme si historický výjev: je leden 1914, éra němého filmu,g a v Templu, budově na West 63rd Street v New Yorku, se shromáždilo obecenstvo v počtu asi 5 000 lidí. Mnoho dalších muselo odejít s nepořízenou. Co se děje? Koná se newyorská premiéra „Fotodramatu stvoření“! Před diváky je nataženo velké filmové plátno. Jak pozorují — a naslouchají —, děje se něco opravdu úžasného. Na plátně se objevuje tehdy asi šedesátiletý C. T. Russell. Jeho rty se začnou pohybovat a diváci slyší jeho slova! Představení pak postupně vedlo přítomné prostřednictvím slov, barevných obrazů a hudby od stvoření země až na konec Kristova tisíciletého panování. Během představení diváci viděli (pomocí časosběrných záběrů) také jiné věci, které je ohromily — jak se rozvíjí květina a jak se klubá kuře ze skořápky. Dojem byl opravdu silný!

Do konce roku 1914 bylo „Fotodrama“ promítnuto miliónům lidí v Severní Americe, v Evropě, na Novém Zélandu a v Austrálii. „Fotodrama“ se tak prokázalo jako účinný prostředek k dosažení mnoha lidí v poměrně krátkém čase.

A co říjen 1914? Russell a jeho společníci po celá desetiletí ohlašovali, že v roce 1914 skončí časy pohanů. Vyvolalo to velké očekávání. C. T. Russell míval kritický postoj k těm, kteří stanovili různá data pro Pánův návrat, například k Williamu Millerovi a k některým adventistickým skupinám. Avšak od doby svého někdejšího společenství s Nelsonem Barbourem byl přesvědčen, že existuje přesná chronologie založená na Bibli a že ukazuje na rok 1914 jako na konec časů pohanů.

Jak se ten významný rok blížil, badatelé Bible byli plni očekávání. Ale ne všechno, co očekávali, bylo výslovně řečeno v Písmu. Co se asi stane?

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 51]

‚Povoláni, aby kázali dobrou zprávu‘

[Rámeček a obrázek na straně 44]

„Ať obojí roste spolu až do žně“

Co se stalo s pravým křesťanstvím, když skončilo první století? Ježíš v jednom znázornění varoval, že Ďábel zaseje „plevel“ čili napodobeniny křesťanů mezi „pšenici“ znázorňující pravé křesťany, „syny království“. Obojí poroste spolu až do „žně“, „závěru systému věcí“. (Mat. 13:24–30, 36–43) Během velkého odpadlictví, které se rozvinulo po smrti apoštolů, převládal po mnoho století „plevel“.

Ale co „pšenice“? Kdo patřil k „synům království“ během odpadnutí trvajícího staletí? Nemůžeme to s jistotou říci. Za doslovný plevel z Ježíšova znázornění se obecně považuje jílek mámivý, který se velmi podobá pšenici až do zralosti, kdy se dá od pšenice ihned odlišit podle menších, černých semen. Podobně také napodobeniny křesťanů budou od pravých „synů království“ jasně odlišeny až při „žni“. Nicméně Ježíš řekl: „Ať obojí roste spolu až do žně.“ Pravé křesťanství tedy nikdy nebylo úplně vykořeněno.

Během dlouhých staletí vždy existovali lidé, kteří milovali pravdu. Uveďme jen několik z nich: John Wycliffe (asi 1330–1384) a William Tyndale (asi 1494–1536) podporovali překládání Bible přesto, že tím riskovali vlastní život nebo svobodu. Wolfgang Fabricius Capito (1478–1541), Martin Cellarius (1499–1564), Johannes Campanus (asi 1500–1575) a Thomas Emlyn (1663–asi 1741) přijímali Bibli jako Boží slovo a zavrhovali trojici. Henry Grew (1781–1862) a George Storrs (1796–1879) nejen přijímali Bibli a zavrhovali trojici, ale vyjadřovali také ocenění pro výkupní oběť Krista.

Ačkoli nikoho z takových lidí nemůžeme spolehlivě označit jako „pšenici“ z Ježíšova znázornění, Jehova jistě „zná ty, kteří mu patří“. — 2. Tim. 2:19.

[Rámeček na straně 45]

George W. Stetson — „muž s pozoruhodnými schopnostmi“

C. T. Russell vděčně uznával pomoc, kterou při studiu Písem dostal od George W. Stetsona z Edinboro v Pensylvánii. Stetson zemřel 9. října 1879 ve věku 64 let. Následující měsíc vyšlo ve „Strážné věži“ oznámení o jeho úmrtí, jež zjevilo, jak hlubokou úctu k němu měl sedmadvacetiletý Russell. „Náš bratr byl muž s pozoruhodnými schopnostmi,“ napsal Russell, „a obětoval skvělé vyhlídky na světské a politické pocty tomu, aby směl kázat Krista.“ Když Stetson umíral, žádal, aby C. T. Russell pronesl na jeho pohřbu řeč. Russell mu vyhověl. „Pohřebního obřadu se zúčastnilo asi dvanáct set lidí,“ napsal Russell, „kteří tak dali najevo velkou úctu, již chovali k našemu bratru.“ — „Strážná věž“ z listopadu 1879, angl.

[Rámeček a obrázek na straně 46]

George Storrs — „přítel a bratr“

C. T. Russell se cítil zavázán Georgi Storrsovi, který byl asi o 56 let starší než on. Russell se od Storrse velmi poučil o smrtelnosti duše. Když tedy Storrs koncem roku 1879 vážně onemocněl, Russell navrhl, že ve „Strážné věži“ zveřejní informaci o Storrsově stavu. „Náš bratr,“ psal Russell, „dlouholetý vydavatel listu ‘The Bible Examiner’, je většině našich čtenářů známý; vědí také, že musel pro těžkou nemoc zastavit vydávání svého listu.“ Podle Russellova hodnocení Storrs měl „mnoho důvodů děkovat Bohu za výsadu, že mohl prožít tak dlouhý život, a k tomu život tak zasvěcený Pánu“. Storrs zemřel 28. prosince 1879 ve věku 83 let. Oznámení o jeho smrti vyšlo ve „Strážné věži“ z února 1880 (angl.) a stálo tam: „Truchlíme nad ztrátou přítele a bratra v Kristu, ale ‚ne jako ti, kteří nemají naději‘.“

[Obrázek]

George Storrs

[Rámeček a obrázek na straně 48]

‚Přenechávám vám „Herald“‘

Na jaře 1879 skončil C. T. Russell s veškerou podporou časopisu „Herald of the Morning“, na jehož vydávání se podílel s N. H. Barbourem. V dopise z 3. května 1879 Barbourovi vysvětlil, proč to dělá: „Vznikl mezi námi názorový rozpor, pokud jde o učení slova našeho Otce [ohledně zástupní hodnoty výkupného]. Plně věřím v upřímnost a poctivost vašich názorů, stejně jako je upřímný a poctivý můj opačný názor, ale musím se dát vést svým vlastním porozuměním slovu našeho Otce, a proto si myslet, že jste na omylu. . . Sporné body se mi zdají být tak podstatné a důležité, že mezi vámi a mnou již neexistuje ta plná spoluúčast a porozumění, jaké by měly existovat mezi vydavateli a redaktory novin nebo časopisů. A protože je to tak, domnívám se, že by náš vztah měl skončit.“

V následujícím dopise z 22. května 1879 Russell napsal: „Nyní vám ‚Herald‘ přenechávám. Zcela od něj odstupuji, nic od vás nežádám. . . Ohlašte prosím v příštím čísle časopisu ‚Herald‘ náš rozchod a odstraňte mé jméno.“ Od červnového vydání roku 1879 se již Russellovo jméno na místě spoluredaktora časopisu „Herald“ nevyskytovalo.

Barbour dále vydával „Herald“ až do roku 1903, kdy podle dostupných záznamů v knihovnách přestal „Herald“ vycházet. Barbour zemřel několik let nato, v roce 1906.

[Obrázek]

Nelson H. Barbour

[Rámeček na straně 54]

Proč se mu říkalo pastor

Společníci mluvili o Charlesovi Taze Russellovi jako o pastorovi Russellovi. Proč? Pro jeho pastýřskou péči věnovanou Božímu stádu. Text v Efezanům 4:11 („KJ“) říká, že Kristus dá svému sboru některé jako „pastors“, česky „pastýře“. Bratr Russell rozhodně sloužil v křesťanském sboru jako duchovní pastýř.

Vzhledem k pastýřské práci, kterou konal pod vedením Hlavního pastýře, Ježíše Krista, odhlasovaly některé sbory, že je jejich pastorem. Nebyl to titul, který by si sám přisvojil. První skupina, která si jej odhlasovala za pastora, byl roku 1882 sbor v pensylvánském Pittsburghu. Potom byl hlasováním zvolen jako pastor ještě asi pěti sty jinými sbory ve Spojených státech a v Británii.

Tehdy bylo zvykem, že sbory každoročně hlasovaly, kdo bude mezi nimi předsedat. Dnes nejsou křesťanští starší svědků Jehovových voleni místními sbory, ale jmenováni vedoucím sborem svědků Jehovových. Dbá se také, aby výrazy jako „pastýř“ nebo „starší“ nebyly používány jako tituly.

[Rámeček a obrázky na straně 56 a 57]

„Fotodrama stvoření“

„Fotodrama stvoření“ bylo spojení filmu a diapozitivů synchronizované se zvukem. Toto poutavé představení provádělo diváky dobou od stvoření až do konce milénia.

Bylo připraveno nejméně dvacet čtyřdílných sad, takže bylo možné denně předvádět některou část „Fotodramatu“ v 80 různých městech. Vůbec nebylo snadné všech 80 představení stihnout. Jízdní řád vlaků pokaždé nevyhovoval. Sbory vždy nemohly najmout sály pro promítání na žádané datum. Přesto bylo „Fotodrama“ do konce roku 1914 předvedeno více než devíti miliónům diváků v Severní Americe, Evropě a Austrálii.

[Obrázky]

„Scénář“ „Fotodramatu“ s přednáškami a mnoha ilustracemi

Kinosály používané celodobě k předvádění „Fotodramatu“

Chicago

New York

Filmová promítačka

Promítačka diapozitivů

Gramofonové desky

Diapozitivy z „Fotodramatu“

Reklamní leták

[Rámeček na straně 60]

„Vyhlížejte rok 1914!“

Když v roce 1914 vypukla první světová válka, napsal „The World“, tehdejší přední list v New Yorku, ve své příloze: „Vypuknutím strašlivé války v Evropě se splnilo mimořádné proroctví. . . ‚Vyhlížejte rok 1914!‘, tak až dosud volaly stovky putujících evangelistů, kteří zastupovali tuto podivnou víru [spojenou s Russellem] a procházeli celou zemí hlásajíce nauku, že ‚Boží Království je na dosah‘.“ — „The World Magazine“ z 30. srpna 1914.

[Obrázek na straně 42]

Charles Taze Russell

[Obrázek na straně 43]

Joseph L. Russell, Charlesův otec, byl členem biblické studijní skupiny v Allegheny a blízkým společníkem svého syna v činnosti Watch Tower Society až do své smrti v roce 1897

[Obrázky na straně 50]

Badatelé Bible rozšířili desítky miliónů traktátů, které odhalovaly náboženské bludy, vysvětlovaly biblické pravdy a ohlašovaly význam roku 1914

[Obrázek na straně 52]

C. T. Russell napsal během asi 37 let šest svazků „Millennial Dawn“ (1886 až 1904), a také traktáty, brožury a články do „Strážné věže“

[Obrázek na straně 53]

Když konal bratr Russell veřejné přednášky, nepoužíval poznámky a stále byl v pohybu — gestikuloval pažemi a přecházel po pódiu

[Obrázky na straně 58]

Odhadovalo se, že za rok se kázání C. T. Russella prostřednictvím 2 000 novin dostávají k 15 000 000 čtenářů