„Všechny naplnil svatý duch“

 1. Popiš atmosféru při svátku Letnic.

V ULICÍCH Jeruzaléma je vzrušená atmosféra.a Z chrámového oltáře stoupá dým a sbory levitských zpěváků zpívají žalmy halel (Žalmy 113 až 118), nejspíš antifonálně neboli střídavým způsobem. Ulice jsou plné návštěvníků. Přicestovali z tak vzdálených míst, jako je Elam, Mezopotámie, Kappadokie, Pontus, Egypt a Řím.b Co je sem přivedlo? Jsou Letnice, jimž se také říká „den prvních zralých plodů“. (4. Mojž. 28:26) Tento každoroční svátek připadá na dobu, kdy končí sklizeň ječmene a začíná sklizeň pšenice. Panuje velká radost.

 2. Co překvapujícího se děje o Letnicích roku 33 n. l.?

² Tohoto příjemného jarního dne roku 33 n. l. kolem deváté hodiny ráno se stane něco, nad čím budou lidé žasnout po celá staletí. Náhle je z nebe slyšet hluk, „jako když se přižene prudký vítr“. (Sk. 2:2; Ekumenický překlad) Tento silný zvuk naplňuje dům, v němž je shromážděno asi 120 Ježíšových učedníků. Potom dojde k něčemu podivuhodnému. Objevují se jazyky jakoby z ohně a na každém z přítomných se usadí jeden.c Učedníky pak naplní svatý duch a začínají mluvit cizími jazyky. Když vyjdou z domu, ti návštěvníci Jeruzaléma, které potkávají v ulicích, jsou udiveni, protože učedníci s nimi dokážou mluvit. Ano, každý cizinec, který je slyší, rozeznává „svůj vlastní jazyk“. (Sk. 2:1–6)

 3. a) Proč mohou být Letnice roku 33 n. l. označeny jako mezník v dějinách pravého uctívání Boha? b) Jak Petrova řeč souvisela s použitím „klíčů od nebeského království“?

³ Událost popsaná v této strhující biblické zprávě byla mezníkem v dějinách pravého uctívání Boha. Byl založen nový národ – duchovní Izrael neboli sbor pomazaných křesťanů. (Gal. 6:16) Ale stalo se toho ještě víc. Když Petr v ten den oslovil zástup, použil první ze tří „klíčů od nebeského království“. Každý z nich měl otevřít přístup ke zvláštním výsadám jiné skupině lidí. (Mat. 16:18, 19) První klíč umožnil Židům a židovským proselytům, aby přijali dobrou zprávu, byli pomazáni svatým duchem a stali se tak částí duchovního Izraele.d Jako takoví by měli naději, že jednoho dne budou vládnout jako králové a kněží v mesiášském království. (Zjev. 5:9, 10) Během doby měli tuto výsadu dostat také Samaritáni a potom lidé z národů. Jaké poučení mohou z dramatických událostí, k nimž došlo o Letnicích roku 33 n. l., vytěžit dnešní křesťané?

 4. V jakých ohledech novodobý křesťanský sbor navazuje na sbor, který byl vytvořen v roce 33 n. l.?

⁴ Křesťanský sbor se při svém zrodu skládal asi ze 120 učedníků, kteří byli „všichni … spolu na jednom místě“, v jedné horní místnosti, a byli pomazáni svatým duchem. (Sk. 2:1) Než ten významný den skončil, měl tento sbor už několik tisíc pokřtěných členů. A to byl jen začátek. Organizace, která tehdy začala růst, se stále zvětšuje i dnes. Ano, i novodobý křesťanský sbor je společenstvím bohabojných mužů a žen a je nástrojem, jehož prostřednictvím je „dobrá zpráva o Království“ kázána „po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“, dříve než přijde konec tohoto systému. (Mat. 24:14)

 5. Jaký užitek mělo přinášet společenství s křesťanským sborem?

⁵ Křesťanský sbor měl také být pro ty, kdo do něj patří – jak pro pomazané, tak později i pro „jiné ovce“ – zdrojem duchovní síly. (Jan 10:16) Apoštol Pavel ukázal, že si velmi váží podpory, kterou si bratři a sestry navzájem poskytují. Křesťanům do Říma napsal: „Toužím vás … vidět a předat vám nějaký duchovní dar, abych vás posílil, nebo spíš abychom se navzájem povzbudili svou vírou – já vaší a vy mou.“ (Řím. 1:11, 12)

 6., 7. Jak dnes křesťanský sbor plní Ježíšův příkaz kázat lidem ze všech národů?

⁶ Dnes má křesťanský sbor sloužit stejným cílům jako v prvním století. Ježíš dal svým učedníkům obtížnou, ale vzrušující práci. Řekl jim: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20)

⁷ K vykonávání tohoto díla Bůh dnes používá křesťanský sbor svědků Jehovových. Kázat lidem, kteří mluví nejrůznějšími jazyky, je ovšem velký úkol. Svědkové Jehovovi jej však plní – vydávají biblické publikace ve více než 1 000 jazycích. Pokud jsi aktivně spojen s křesťanským sborem a podílíš se na kázání o Království a na činění učedníků, máš důvod k radosti. Lidí, kteří mají výsadu vydávat důkladné svědectví o Jehovově jménu, je na světě poměrně málo. A ty mezi ně patříš!

 8. V čem nám pomáhá křesťanský sbor?

⁸ K tomu, aby sis v dnešních kritických časech zachoval radost, ti Bůh Jehova opatřuje pomoc v podobě celosvětového společenství bratrů. Hebrejským křesťanům Pavel napsal: „Zajímejme se jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a dobrým skutkům, a nezanedbávejme naše shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujme, a to tím víc, když vidíte, jak se ten den blíží.“ (Hebr. 10:24, 25) Křesťanský sbor je darem od Jehovy. Slouží k tomu, abys povzbuzoval druhé a také sám povzbuzení získával. Udržuj blízké vztahy se svými duchovními bratry a sestrami. Účast na křesťanských shromážděních nikdy nezanedbávej!

 9., 10. Co jsou někteří křesťané ochotni udělat pro to, aby mohli pomáhat lidem, kteří mluví jiným jazykem?

⁹ Představ si ten rozruch, který tehdy o Letnicích zavládl ve smíšené společnosti Židů a proselytů. Většina návštěvníků Jeruzaléma pravděpodobně ovládala nějaký společný jazyk, možná řečtinu nebo hebrejštinu. Ale teď „když slyšeli učedníky mluvit, každý rozeznal svůj vlastní jazyk“. (Sk. 2:6) To, že lidé slyšeli dobrou zprávu ve své mateřštině, na ně jistě silně zapůsobilo. Dnes křesťané samozřejmě nejsou obdařeni zázračnou schopností mluvit cizími jazyky, ale mnozí jsou ochotni udělat hodně pro to, aby se zpráva o Království dostala k lidem všech národnostních skupin. Někteří se učí nový jazyk, aby mohli sloužit s cizojazyčným sborem ve svém okolí, nebo aby se dokonce mohli přestěhovat do cizí země. Často se setkávají s tím, že jejich snaha na cizince dobře zapůsobí.

¹⁰ Něco takového zažila Christine, která se spolu se sedmi jinými svědky přihlásila do kurzu gudžarátštiny. Když se ve svém novém zaměstnání setkala s jednou spolupracovnicí, která mluvila gudžarátsky, pozdravila ji v jejím rodném jazyce. Ta mladá žena byla velmi překvapena a chtěla vědět, proč Christine vynakládá úsilí, aby se naučila tak obtížný jazyk, jako je gudžarátština. Christine byla schopna vydat jí pěkné svědectví. Žena sestře řekla: „To, o čem chcete mluvit, musí být opravdu důležité.“

11. Co můžeme udělat pro to, abychom byli připravení předat dobrou zprávu o Království lidem z jiných jazykových skupin?

¹¹ Každý z nás samozřejmě nemá možnost naučit se nějaký cizí jazyk. Ale předávat poselství o Království lidem, kteří mluví jiným jazykem, můžeme všichni. Jak? Například můžeme využít aplikaci JW Language^®, abychom se naučili jednoduchý pozdrav v jazyce, kterým v našem okolí mluví hodně lidí. Můžeme se taky v tom jazyce naučit několik vět, kterými je zaujmeme. Představme jim jw.org a možná jim ukažme různá videa a publikace v jejich jazyce. Pokud budeme tyhle pomůcky ve službě využívat, můžeme zažít stejnou radost jako naši bratři v prvním století, kdy lidé z jiných národů byli naprosto ohromení z toho, že každý z nich slyší dobrou zprávu ve svém vlastním jazyce.

12. a) Jak na zázračnou událost, k níž došlo o Letnicích roku 33 n. l., předem poukázal prorok Joel? b) Proč bylo splnění Joelova proroctví v prvním století očekáváno?

¹² „Petr … vstal“, aby promluvil k mnohojazyčnému zástupu. (Sk. 2:14) Všem, kteří chtěli naslouchat, vysvětlil, že zázračná schopnost mluvit různými jazyky je darem od Boha. Ukázal jim, že se splnilo toto Joelovo proroctví: „Vyliji svého ducha na lidi všeho druhu.“ (Joel 2:28) Předtím než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým učedníkům: „Požádám Otce a on vám dá jiného pomocníka“, totiž „ducha“. (Jan 14:16, 17)

13., 14. Jak se Petr snažil zapůsobit na srdce svých posluchačů a jak můžeme jeho přístup k lidem napodobovat?

¹³ Petr ukončil svou promluvu k zástupu přímočarými slovy: „Ať celý izraelský národ jasně pochopí, že toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl, Bůh učinil Pánem a Kristem.“ (Sk. 2:36) Většina Petrových posluchačů přirozeně nebyla u toho, když byl Ježíš usmrcen na mučednickém kůlu, ale jako národ nesli za tento čin kolektivní odpovědnost. Povšimněme si, že Petr přesto oslovil členy svého národa uctivě a mluvil jim k srdci. Neměl v úmyslu je odsuzovat, ale chtěl je přimět k pokání. Urazili se snad? To rozhodně ne. „Bodlo je u srdce“ a ptali se: „Co máme dělat?“ Petrův uctivý přístup pravděpodobně přispěl k tomu, že jeho slova zapůsobila na srdce mnoha z nich, takže projevili pokání. (Sk. 2:37)

¹⁴ Petrův přístup k lidem můžeme napodobovat. Při vydávání svědectví nemusíme hned vyvracet každý nebiblický názor, který snad náš posluchač vyjádří. Je naopak dobré stavět na myšlenkách, na kterých se shodneme. Jestliže vytvoříme společný základ, můžeme pak s tímto člověkem taktně rozmlouvat o Božím Slově. Když biblické pravdy předkládáme takovým pozitivním způsobem, je pravděpodobnější, že upřímní lidé budou reagovat příznivě.

15. a) Co Petr prohlásil a jak jeho posluchači reagovali? b) Jak mohly tisíce lidí, kteří o Letnicích slyšeli dobrou zprávu, splňovat požadavky k tomu, aby byli ještě téhož dne pokřtěni?

¹⁵ Židům a proselytům, kteří v onen neobyčejný den Letnic roku 33 n. l. vnímavě reagovali na Petrova slova, tento apoštol řekl: „Čiňte pokání a ať se každý z vás dá pokřtít.“ (Sk. 2:38) A tak se asi 3 000 osob dalo pokřtít, pravděpodobně ve vodních nádržích v Jeruzalémě nebo v jeho okolí.e Bylo jednání Petrových posluchačů impulzivní? Může zpráva ze Skutků sloužit jako vzor pro zájemce nebo pro děti křesťanských rodičů, aby spěchali se křtem, když na něj nejsou připraveni? Vůbec ne. Mějme na paměti, že Židé a židovští proselyté, kteří byli tehdy o Letnicích pokřtěni, byli dychtivými badateli Božího Slova a patřili k národu, který byl zasvěcen Jehovovi. Navíc už dali najevo svou horlivost. Vždyť někteří z nich k tomuto každoročnímu svátku přicestovali z velké vzdálenosti! Když přijali důležité pravdy o tom, jakou úlohu v Božím záměru má Ježíš Kristus, byli připraveni dále sloužit Bohu – nyní však jako pokřtění následovníci Krista.

16. Jak křesťané v prvním století projevovali obětavost?

¹⁶ Tato skupina lidí rozhodně měla Jehovovo požehnání. Zpráva říká: „Všichni, kdo uvěřili, byli spolu a měli všechno společné. Prodávali své pozemky a majetek a rozdělovali peníze mezi všechny podle toho, co kdo potřeboval.“f (Sk. 2:44, 45) Tuto lásku a obětavost jistě chtějí napodobovat všichni praví křesťané.

17. Které kroky jsou nutné k tomu, aby někdo mohl být pokřtěn?

¹⁷ Než se někdo zasvětí Bohu a dá se pokřtít, musí podle Písma udělat několik kroků. Musí přijímat poznání z Božího Slova. (Jan 17:3) Musí projevovat víru a činit pokání ze svého dřívějšího způsobu života, tedy dávat najevo, že svého předchozího jednání upřímně lituje. (Sk. 3:19) Pak se musí obrátit a začít konat správné skutky, které odpovídají Boží vůli. (Řím. 12:2; Ef. 4:23, 24) Po těchto krocích se zasvětí Bohu v modlitbě a pak se dá pokřtít. (Mat. 16:24; 1. Petra 3:21)

18. Jaká výsada se nabízí pokřtěným Kristovým učedníkům?

¹⁸ Jsi zasvěceným, pokřtěným učedníkem Ježíše Krista? Jestliže ano, máš důvod k vděčnosti. Podobně jako učedníkům, kteří byli v prvním století naplněni svatým duchem, i tobě se nabízí výsada vydávat důkladné svědectví a činit Jehovovu vůli. Jehova tě může používat podivuhodným způsobem!