Plnili Jehovovu vůli
Petr káže o Letnicích
BYLO poklidné jarní ráno roku 33 n. l., ale atmosféra byla napjatá. Chvátající davy Židů a proselytů zaplavily ulice Jeruzaléma. Přišli z takových míst jako Elam, Mezopotámie, Kappadokie, Egypt a Řím. Bylo fascinující prohlížet si jejich národní oděvy a slyšet, jak mluví všemožnými jazyky. Někteří z nich cestovali téměř dva tisíce kilometrů, aby se mohli této zvláštní slavnosti zúčastnit. Co to bylo za slavnost? Letnice, radostný židovský svátek, který se slavil na závěr sklizně ječmene. (3. Mojžíšova 23:15–21)
Z obětí na chrámovém oltáři stoupal dým a Levité pěli Hallel (Žalmy 113 až 118). Těsně před devátou hodinou ranní se událo něco překvapivého. Z nebe se ozval „hluk, právě jako když se přežene ostrý závan“. Ten naplnil celý dům, v němž bylo shromážděno 120 učedníků Ježíše Krista. Biblická zpráva říká: „Ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, rozdělily se, na každém z nich se usadil jeden a všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky, právě jak jim umožňoval duch, aby se vyjadřovali.“ (Skutky 2:1–4)
Každý slyší svůj vlastní jazyk
Brzo z domu vyšel velký počet učedníků. Překvapivé bylo, že k zástupům lidí uměli mluvit různými jazyky! Představte si, jak musel být překvapen návštěvník z Persie či rodilý Egypťan, když slyšel, že Galilejci mluví jeho jazykem. Je pochopitelné, že tento zástup užasl. „Co to má znamenat?“ ptali se. Někteří se začali učedníkům posmívat a říkali: „Jsou plní sladkého vína.“ (Skutky 2:12, 13)
Pak povstal apoštol Petr a oslovil zástup. Vysvětlil, že tento zázračný dar jazyků je splněním Božího slibu, který zapsal prorok Joel: „Vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu.“ (Skutky 2:14–21; Joel 2:28–32) Ano, Bůh právě vylil svého svatého ducha na Ježíšovy učedníky. To bylo jasným dokladem toho, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých a že byl nyní v nebesích po Boží pravici. „Proto,“ řekl Petr, „ať celý izraelský dům s jistotou pozná, že ho Bůh učinil Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ (Skutky 2:22–36)
Jak posluchači reagovali? „Bodlo je u srdce“, uvádí zpráva, a řekli Petrovi a ostatním apoštolům: ‚Muži, bratři, co máme dělat?‘ Petr odpověděl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn.“ Udělaly to asi 3000 lidí. Pak se ‚dále věnovali apoštolskému učení‘. (Skutky 2:37–42)
Petr se při této význačné příležitosti ujal vedení a použil tak první z ‚klíčů nebeského království‘, které mu Ježíš slíbil. (Matouš 16:19) Tyto klíče otevřely zvláštní výsady pro různé skupiny lidí. Tento první klíč umožnil Židům, aby se stali duchem pomazanými křesťany. Druhý a třetí klíč daly později stejnou možnost Samaritánům a jiným Nežidům. (Skutky 8:14–17; 10:44–48)
Poučení pro nás
Ačkoli tento zástup Židů a proselytů nesl kolektivní odpovědnost za smrt Božího Syna, Petr se k nim choval uctivě, oslovil je „bratři“. (Skutky 2:29) Jeho cílem bylo přimět je k pokání, a ne je odsoudit. A tak byl jeho přístup vstřícný. Předložil jim skutečnosti, které dále podpořil tím, že citoval Písmo.
Dnešní kazatelé dobré zprávy by měli následovat Petrův příklad. Měli by se snažit vytvořit společný základ se svými posluchači a pak by s nimi měli taktně rozmlouvat z Písma. Když je biblická pravda předložena vstřícně, upřímní lidé na ni budou reagovat. (Skutky 13:48)
Petrova horlivost a statečnost o Letnicích je v ostrém protikladu s tím, jak přibližně sedm týdnů před tím Ježíše zapřel. Tehdy byl Petr ochromen strachem z člověka. (Matouš 26:69–75) Ale Ježíš za Petra úpěnlivě prosil. (Lukáš 22:31, 32) Je nepochybné, že když se vzkříšený Ježíš Petrovi zjevil, posílil tím víru tohoto apoštola. (1. Korinťanům 15:5) Díky tomu Petrova víra neochabla. Zakrátko statečně kázal, a to nejen o svátku Letnic, ale po celý zbytek svého života.
Co dělat, jestliže jsme v něčem udělali chybu podobně jako Petr? Čiňme pokání, modleme se o odpuštění a podnikněme kroky k tomu, abychom mohli získat duchovní pomoc. (Jakub 5:14–16) Pak budeme moci dále činit pokroky, a to s důvěrou, že naše posvátná služba je našemu milosrdnému nebeskému Otci Jehovovi přijatelná. (2. Mojžíšova 34:6)