Jak je sbor zorganizovaný a kdo ho vede

VE SVÉM prvním dopise Korinťanům apoštol Pavel poukázal na důležitou pravdu o Bohu. Napsal: „Bůh ... není Bohem nepořádku, ale pokoje.“ Dál Pavel psal o sborových shromážděních a mimo jiné uvedl: „Ať se všechno děje slušně a má to řád.“ (1. Kor. 14:33, 40)

² Hned na začátku tohoto dopisu Pavel Korinťany napomenul, protože se v jejich sboru vyskytly neshody. Vybízel bratry, aby byli jednotní v tom, co říkají, a aby byli „úplně sjednocení stejnou myslí a stejným způsobem myšlení“. (1. Kor. 1:10, 11) Potom jim dal určité rady k tomu, jak mají přistupovat k různým záležitostem, které narušují jednotu sboru. Přirovnal sbor k lidskému tělu a ukázal na tom, že v křesťanském sboru musí být jednota a spolupráce. Všem křesťanům, ať už měli ve sboru jakékoliv postavení, kladl na srdce, aby s láskou pečovali jeden o druhého. (1. Kor. 12:12–26) Pokud mají lidé ve sboru takto harmonicky spolupracovat, vyžaduje to, aby byl sbor dobře zorganizovaný.

³ Ale jak a kým měl být křesťanský sbor zorganizovaný? Jakou organizační strukturu měl mít? Kdo měl sloužit v odpovědných postaveních? Jasné odpovědi na tyto otázky najdeme v Bibli. (1. Kor. 4:6)

⁴ Křesťanský sbor byl založený o Letnicích roku 33 n. l. Jak sbor v prvním století fungoval? Byl zorganizovaný a vedený teokraticky, to znamená Boží vládou (theos je řecky „Bůh“ a kratos je řecky „vláda“). Slova theos a kratos se objevují v 1. Petra 5:10, 11. Z inspirované zprávy o tom, co se v Jeruzalémě před téměř 2 000 lety odehrálo, jednoznačně vyplývá, že sbor pomazaných křesťanů založil Jehova. (Sk. 2:1–47) Sbor byl Boží stavbou, Boží domácností. (1. Kor. 3:9; Ef. 2:19) To, jak byl sbor v prvním století zorganizovaný a jak fungoval, je vzorem, kterým se řídíme i dnes.

⁵ Na začátku bylo v křesťanském sboru asi 120 učedníků. Na ně byl poprvé vylit svatý duch, čímž se splnila slova z Joela 2:28, 29. (Sk. 2:16–18) Ještě ten samý den ale bylo pokřtěno ve vodě dalších asi 3 000 lidí a ti se také stali součástí sboru pomazaných křesťanů. Stali se Kristovými následovníky a „dál pozorně naslouchali vyučování od apoštolů“. Potom k nim Jehova „denně přidával další, kdo byli zachraňováni“. (Sk. 2:41, 42, 47)

⁶ Sbor v Jeruzalémě se velmi rozrostl. Židovský velekněz dokonce učedníkům vyčetl, že svým učením naplnili celý Jeruzalém. Novými učedníky se stalo také mnoho židovských kněží. (Sk. 5:27, 28; 6:7)

⁷ Ježíš ale řekl: „Budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) A přesně to se stalo, když po Štěpánově smrti propuklo v Jeruzalémě velké pronásledování a tamější učedníci byli rozptýleni po Judeji a Samaří. Všude, kam přišli, oznamovali dobrou zprávu a činili další učedníky, k nimž patřili i někteří Samaritáni. (Sk. 8:1–13) Později začali křesťané s úspěchem kázat dobrou zprávu i mezi neobřezanými lidmi z jiných národů. (Sk. 10:1–48) Díky této rozsáhlé kazatelské činnosti učedníků přibývalo, a tak i mimo Jeruzalém vznikaly nové sbory. (Sk. 11:19–21; 14:21–23)

⁸ Jak se Jehova postaral o to, aby byl každý nově založený sbor zorganizovaný a vedený podle jeho pokynů, tedy teokraticky? Působením svého ducha zajistil, aby o sbory pečovali věrní duchovní pastýři. Pavel a Barnabáš při své první misionářské cestě jmenovali ve sborech, které navštívili, starší muže. Titus dostal pověření, aby jmenoval křesťanské starší ve sborech na Krétě. (Sk. 14:23; Tit. 1:5) Ve 20. kapitole Skutků je uvedena zpráva o setkání Pavla se sborovými staršími z Efezu. Pavel jim řekl: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, ve kterém vás svatý duch ustanovil za dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vykoupil krví vlastního Syna.“ (Sk. 20:17, 28) Sloužit jako sboroví starší mohli tito muži proto, že splňovali biblické požadavky. (1. Tim. 3:1–7)

⁹ Sborů v prvním století stále přibývalo a apoštolové a starší muži v Jeruzalémě dále sloužili v mezinárodní křesťanské organizaci jako hlavní dozorci – jako vedoucí sbor.

¹⁰ Pokud si má křesťanský sbor zachovat jednotu, musí se nechat vést Božím duchem a stále uznávat Ježíše Krista jako svou hlavu. Tuto myšlenku zdůraznil apoštol Pavel ve svém dopise do Efezu. Tamější křesťany vybízel, aby byli pokorní a usilovali o jednotu a dobré vztahy se všemi ve sboru. (Ef. 4:1–6) Potom pomocí slov ze Žalmu 68:18 vysvětlil, že Jehova zařídil, aby ve sborech sloužili duchovně způsobilí muži a plnili úlohu apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů. Takoví muži – dary od Jehovy – měli celý sbor upevňovat, aby byl v duchovním smyslu úplný a líbil se Bohu. (Ef. 4:7–16)

¹¹ Dnes jsou všechny sbory svědků Jehovových zorganizovány podobně jako tehdy. Společně tvoří jednotný celosvětový sbor, jehož jádrem jsou křesťané pomazaní duchem. (Zech. 8:23) Taková jednota je možná díky Ježíši Kristu, který věrně plní svůj slib, že se svými pomazanými učedníky zůstane „po všechny dny až do závěru tohoto systému“. Lidé, kteří jsou do tohoto rozrůstajícího se sboru přiváděni, přijímají dobrou zprávu, bezvýhradně zasvěcují svůj život Jehovovi a dávají se pokřtít jako Ježíšovi učedníci. (Mat. 28:19, 20; Mar. 1:14; Sk. 2:41) Uznávají, že „dobrý pastýř“ Ježíš Kristus vede celé stádo, k němuž patří pomazaní křesťané i „jiné ovce“. (Jan 10:14, 16; Ef. 1:22, 23) Proto se Kristu podřizují a podřizují se také sdělovacímu prostředku, který ustanovil – věrnému a rozvážnému otroku. Díky tomu je celé stádo jednotné. Kristův sdělovací prostředek si zaslouží naši plnou důvěru. (Mat. 24:45)

¹² Svědkové Jehovovi založili určité právní subjekty – společnosti, které vzájemně spolupracují a poskytují právní zázemí pro naši činnost v jednotlivých zemích. Díky těmto korporacím je snadnější poskytovat duchovní pokrm v pravý čas a kázat dobrou zprávu o Království po celém světě.

¹³ Když se zřizuje pobočka, je současně jmenován její výbor. Ten se skládá z nejméně tří starších a stará se o činnost svědků Jehovových na daném území, což může být i více zemí. Jeden člen výboru pobočky slouží jako jeho koordinátor.

¹⁴ Sbory, které pod danou pobočku spadají, jsou uspořádány do krajů. Velikost krajů se může lišit podle zeměpisných podmínek, jazykové struktury obyvatelstva a také podle počtu sborů na území, které pobočka spravuje. V každém kraji slouží sborům krajský dozorce. Ten dostává z pobočky pokyny k tomu, jak své pověření plnit.

¹⁵ Zvěstovatelé se podřizují tomu, jak je křesťanský sbor zorganizovaný, a vědí, že to je k jejich užitku. Uznávají také jmenované starší, kteří dohlížejí na fungování poboček, krajů a sborů. S vděčností přijímají duchovní pokrm v pravý čas od věrného a rozvážného otroka. Věrný otrok zase přesně dodržuje Kristovy pokyny, řídí se biblickými zásadami a nechává se vést svatým duchem. Díky tomu, že všichni spolupracujeme v jednotě, se radujeme z podobných výsledků jako křesťané v prvním století. Ve Skutcích 16:5 o tom čteme: „Sbory [se] upevňovaly ve víře a věřících den za dnem přibývalo.“