ZASNOUBENÍ
Vzájemný slib budoucího manželství. Mezi Hebrejci záleželo dojednávání tohoto slibu obvykle na rodičích dvojice, zvláště na otcích. (1Mo 24:1–4; 38:6; 21:21) V této záležitosti se často bralo v úvahu přání mladého muže. (Sd 14:2) Dívky, které zdědily majetek po předcích, protože jejich otcové zemřeli bez synů, se mohly stát manželkami kohokoli, kdo byl v jejich očích vhodný, pokud se vdaly v rámci kmene. (4Mo 36:6) V případě Izáka to byl ve skutečnosti Jehova, kdo pro něj vybral nevěstu. (1Mo 24:50, 51) Po výběru nevěsty a nabídce k sňatku, což bylo obvykle záležitostí rodičů, následovaly zásnuby. Bylo to formální jednání, které za stranu nevěsty vedli její rodiče a za stranu ženicha často jeho přítel nebo právní zástupce. (1Mo 24:1–4; Jan 3:29)
Významným rysem zasnoubení byl moʹhar neboli cena za nevěstu. Výraz moʹhar se v Bibli vyskytuje třikrát. (1Mo 34:12; 2Mo 22:16, 17; 1Sa 18:25) Cena za nevěstu se obvykle platila rodičům. V případě Rebeky dal Abrahamův sluha „vybrané věci“ její matce a jejímu bratru Labanovi, který měl při dojednávání úmluvy vedoucí úlohu. (1Mo 24:53) Moʹhar mohl mít také formu služby. (1Mo 29:15–30; Joz 15:16) Kniha 2. Mojžíšova 22:16, 17 ukazuje, že moʹhar se platil otci svedené dívky jako odškodné za spáchaný hřích dokonce i tehdy, jestliže otec děvčete odmítl dát ji k manželství. Nevěsta občas od svého otce dostala dar jako „dar na rozloučenou“, a někdy, jako v případě Rebeky, dostala nevěsta zásnubní dary. (1Kr 9:16; Joz 15:17–19; 1Mo 24:53)
Hebrejci na zasnoubený pár pohlíželi jako na závazně spojený a dívali se na něj tak, jako by snoubenci již byli v manželství, ačkoli společně začali žít až po vyřízení všech svatebních formalit. (1Mo 19:8, 14; Sd 14:15, 16, 20)
Zasnoubení se mezi Židy považovalo za tak závazné, že když k manželství nedošlo, například proto, že si to strana ženicha rozmyslela, nebo kvůli nějakým ospravedlnitelným důvodům, mladá žena se nemohla provdat za někoho jiného, dokud nebyla patřičným zákonným postupem uvolněna, to znamená, dokud jí nebylo dáno potvrzení o rozvodu. (Mt 1:19) Jestliže se zasnoubená dívka v době svého zasnoubení dopustila smilstva s jiným mužem, byla souzena jako cizoložnice a byl nad ní vynesen rozsudek smrti. (5Mo 22:23, 24) Dokonce jestliže měl muž poměr s otrokyní, která byla určena jinému muži, ale která ještě nebyla vyplacena neboli propuštěna, obě strany se provinily a byly potrestány. Neměli však být usmrceni, protože žena ještě nebyla propuštěna. (3Mo 19:20–22)
Zasnoubený muž byl osvobozen z vojenské služby. (5Mo 20:7)
Pokud jde o věk, kdy se člověk mohl zasnoubit, nejsou v Bibli stanovena žádná omezení. V zemích na Středním východě se dnes do manželství často vstupuje potom, co nevěsta dosáhne věku šestnácti let a občas i když je mladší. Zastánci Talmudu zakazovali manželství v případě chlapců, kterým bylo méně než třináct let a jeden den, a v případě dívek, kterým bylo méně než dvanáct let a jeden den.
Doba mezi zasnoubením a manželstvím obvykle netrvala roky, ačkoli mohly nastat případy, kdy byl časový odstup nutný, aby ženich mohl zaplatit ujednanou cenu nebo splácet požadovanou službu. V případě Jákoba byla doba zasnoubení, během níž sloužil za Ráchel, sedm let, ale byla mu dána Lea. Potom čekal ještě týden, než Ráchel dostal, avšak dále za ni sloužil Labanovi ještě sedm let. (1Mo 29:20–28)
Křesťan by svůj slib měl považovat za závazný, a v případě zasnoubení k manželství by se měl řídit zásadou, kterou vyjádřil Ježíš: „Jen ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne, neboť co je nad to, je od toho ničemného“ (Mt 5:37), a Jakub: „Ale ať vaše Ano znamená ano, vaše Ne ne, abyste nepropadli soudu.“ (Jk 5:12)
Kristova nevěsta. Ježíš Kristus je zasnouben s nevěstou, křesťanským sborem, který je jeho tělem. (Ef 1:22, 23) O Letnicích roku 33 n. l. obdrželi první členové „nevěsty“ svatého ducha spolu se zázračným darem jazyků. To se podobalo zásnubním darům a pro Kristovu duchovní nevěstu to bylo „závdavkem [jejich] dědictví, aby Boží vlastnictví bylo propuštěno výkupným k jeho slavné chvále“. (Ef 1:13, 14) Apoštol Pavel mluvil o lidech, které přivedl k pravdě o Kristu a kteří se stali křesťany, jako o těch, kdo jsou zaslíbeni k manželství, a vybízel je, aby se zachovali čistí jako cudná panna pro Krista. (2Ko 11:2, 3) Ti, kdo jsou zasnoubeni neboli zaslíbeni Kristu, dokud jsou na zemi, jsou považováni za zasnoubené a jsou pozváni k večeři na Beránkově svatbě. (Zj 19:9)